Mantichora komentáře u knih
Stylem mi kniha hodně připomínala Neila Gaimana, jako kdyby někdo smíchal Nikdykde a Americké bohy.. Nebylo to špatné, ale čekala jsem trochu víc.
Souhlasím s Mikik, změna formy vyprávění mě trošku zklamala. I tak jsem knížku přečetla jedním dechem a vrhnu se i na pokračování, jestli nějaké bude.
Líbí se mi, že Joe není takový ten noble vrah, se kterým čtenáři/diváci obvykle sympatizují (jako například Dexter), protože zabíjí ty špatné. Joe vraždí lidi jemu nepohodlné a i tak mu držím palce a při možnosti jeho dopadení se sama sebe ptám "Jak to? Co udělal špatně? Co přehlédl?". Samotnou mě to děsí - a to se mi líbí!
Pro mě zatím nejlepší díl Zeměplochy. Kromě klasického Terryho humoru vidím přidanou hodnotu ve dvou bodech:
1. pro mě dojímavá scéna Vilémova přístupu k prvnímu snu
2. Krleš!
Podle mě lepší než první díl. Asylum byl takový zmatený úvod, kdežto tady už je nejenom víc akce, ale hlavně i víc vysvětlení. Třetí díl určitě nevynechám :)
Celou dobu se mi kniha zdála jako průměrná detektivka, ale pak přišel závěr a já zaplesala. Ano! Není to tak jednoduché, jak se od začátku zdálo! Takže nakonec jsem opravdu nadšená :)
Vůbec bych se nezlobila, kdyby se autor rozhodl v tomhle stylu pokračovat a sepsat něco jako deníky Auri. Jednu hvězdu jsem strhla za krátkost knihy, chci víc!
Nejdříve jsem četla Nikdykde a hlavně z toho důvodu, ale také z důvodu mnoha skvělých recenzí, jsem se na Americké bohy opravdu těšila. Když jsem ale knížku konečně otevřela, čekalo na mě mezi stránkami zklamání. Do čtení jsem se musela nutit, děj neodbíhal tak, jak by mohl, některé složky příběhu byly vyčerpány až moc, jiné sotva nakousnuté. Co mě ale iritovalo nejvíc, to byla postava Stína (aspoň na prvních 250 stranách), který vůbec nevyšiluje z tech absurdních, surrealistických situací, do kterých se dostane. Kdyby měl jen trochu přiměřené reakce, hned by byl pro mě příběh přístupnější. Ať ale nejsem úplnej škarohlíd, tak musím poznamenat, že i přes výše zmíněná negativa jsem knihu přečetla za dva dny, takže tak špatná zas není :)
Příběh je napínavý a přečetla jsem knihu za dva dny, ale našly se pasáže, do kterých jsem se musela nutit, dokonce jsem sem tam přeskočila odstavec. Proti Šifře to prostě není ono. Jak už tu poznamenala Hanichka, to věčné divení se a nepochopení je dost přehrávané. Je to škoda, snad se spravím později u Inferna.
Kniha hodně filosofická a právě proto skvělá. Hezká prezentace Platónových myšlenek v Diogénově obalu. Přimyslete si k tomu hláškami sršící želvu a máte před sebou tuto výbornou knihu :-)
Skvěle napsaná, děj rychle ubíhal, postavy hezky vykreslené a snadno zapamatovatelné. Taky je tam silné napětí, čtenář si musí na mnoho odpovědí počkat do dalšího dílu. Je tam tajemno, nový svět, svěží styl, zkrátka vše jak má být :)
Nesmírně ráda bych dala plný počet. Za ten styl, jakým je kniha napsaná by si jej určitě zasloužila. Před překladatelkou smekám, má můj nehynoucí obdiv. Jednu hvězdu jsem ale přece jen strhla, a to za závěr. Nebudu se rozepisovat, jelikož nejsem fanynka spoilerů, ale nějak se mi nepozdával, čekala jsem víc podrobností. Taky je zavádějící filmová obálka, jelikož tento román není námětem filmu, který zrovna běží v kině (usuzuji podle traileru, celý film jsem zatím neviděla, takže pokud se mýlím, tak komentář časem upravím). Každopádně i přes tyto výtky je to pořád vynikající kniha hodná přečtení. Bavila mě i mě nutila přemýšlet, a tak to má být.
Možná bych dala plný počet, kdybych už před přečtením neznala v podstatě celý příběh. I přes to ale dávám 4*, protože tahle kniha si je zaslouží. Mám ráda Corneliin styl a to, jak snadno uvěřitelné a živé jsou její postavy :).
Kniha je moc pěkně a čtivě napsaná, podněcuje představivost a... je prostě dobrá :). Jediná menší vada na kráse je pro mne fakt, že bude ještě dalších 6 dílů..
Kniha psaná skvěle, jako všechny předchozí díly. Hvězdičku jsem strhla z osobních důvodů, a to kvůli rozhodnutí autora prezentovat zde příběhy jen některých postav. Psát cokoliv víc by byl spoiler :)
Zakončeno s grácií, nenapadá mě lepších slov. U knih na pokračování se může stát, že je to takové dlouhé, natahované nic, co má pořádný děj na posledních třech stranách, aby si čtenář přečetl i další díl. To se ovšem netýká Inkoustového světa. Smrt je posledním dílem a napjatá jak kšandy jsem byla zhruba od strany 200, což je u knihy o 652 stránkách co říct. Zamilovala jsem si jí stejně jako ostatní dvě a nemůžu je porovnávat, všechny jsou skvělé. Člověk v téhle knize najde vše, po čem touží: rozuzlení příběhu, Prašprsta, lásku, bolest, strach, nenávist, naději, dobro, zlo, boj, smích, slzy a k tomu všemu lásku ke knihám.
Tahle kniha se ke mě dostala jako zázrakem, ocitla se na stole jako dárek pro mojí mamku od jedné holčičky ze školy. Je pocákaná pomerančovou šťávou a má vytrženou předsádku, ale tak magicky to pasuje k příběhu, že nabízet mi někdo novou, tak je stejně nevyměním. Po přečtení jsem začala silně uvažovat o profesi knihvazačky, chci dům jako Elinor a manžela jako Prašprst. Je to kniha mého srdce a všem jí můžu jen a jen doporučit!
Můj osobní favorit. Kniha je poučná, výpravná a zajímavá zároveň.
Kniha mi do ruky přišla omylem a až po několika stránkách jsem zjistila, že držím druhý díl, ale stejně mě oslovila. Kozlové měnící se v monstra, skřítkové, co jako skřítkové nevypadají, země, kde čas neubíhá a k tomu všemu irská hudba, to všechno a ještě mnohem víc se nachází jen a pouze v téhle krásné knize.
Úžasná knížka, přečetla jsem ji jedním dechem. První díl byl dlouho mou nejoblíbenější knihou a pokračování jsem se docela bála, aby mi nesebralo iluze, ale právě naopak (:.