Maragad komentáře u knih
Když jsem přečetla první díl série Prázdné rakve, ze kterého jsem byla opravdu nadšená, vůbec by mě ani nenapadlo, že druhý díl může být ještě lepší. Gregg Olsen si opět vybral skvělé hlavní téma, bylo to o lidech z vyšší společnosti - tedy ti, co mají spousty peněz, ale žádný čas na děti, a ty jsou pak odvržené, rozmazlené a celkově zkažené špatnou výchovou.
Kniha Závist mě velice překvapila, nečekala jsem, že je to tak skvěle propracované dílo. Kniha je vyprávěna ve třetí osobě a během krátkých kapitol se vystřídá spousta pohledů. Kromě Katelyn jsou tu pohledy dvojčat, rodičů a třeba i patoložky a jejího pomocníka, kteří provádí Katelyninu pitvu. Chvilku mi trvalo, než jsem se v ději a střídání pohledů vyznala, ale pak mě kniha zcela pohltila a já se mohla vžít do postav, nejlépe do dvojčat, která jsem si velmi oblíbila.
Ze začátku jsem z knihy byla zmatená, na jednu stranu jsem čekala trochu víc, ale jak jsem se postupně do příběhu nořila víc a víc, tak jsem jí přišla na chuť. Určitě oceňuji nápaditost, jak se Andrew Fukuda vypořádal s upíry neboli lidmi.
Kniha je tvořena několika pohledy, to mě u této knihy mile překvapilo. Vše je krásně popsáno, víme, kde přesně se daná osoba nachází, co se kolem ní děje a jak se u toho cítí. Hned ze začátku máme pohled Cassie, vzpomíná a vypráví o svém původním životě před Jinými a vysvětluje, jak to všechno vlastně začalo. Jako hlavní postavu jsem si Cassie oblíbila, je všímavá a její černý humor vás opravdu pobaví. Podstata mimozemšťanů je neobvyklá, kdo si představuje, že v knize poskakují zelení mužíčci, bude zklamán.
Na jednu stranu mi děj přišel jako klišé, uvažte sami - vyvolená, záchrana světa, prastaré zlo a proroctví, takže vlastně žádná novinka. Ale na druhou stranu je to výborně propracovaný děj i postavy. Hlavní postavy si ihned oblíbíte a vžijete se do nich. Ze začátku jsem měla s tolika postavami problém a v ději se ztrácela, ale brzy jsem si na ně zvykla a ve všem se zorientovala. Také byl začátek knihy víc utahaný, bylo tam dost popisků a vysvětlování, ale to k této knize patří, postupem času se děj pěkně rozběhne a vysvětlování ubude. Líbilo se mi střídání pohledů dívek, skoro každá měla v příběhu svůj prostor a tady vynikla jejich rozmanitost, každá byla úplně jiná. Konečný boj byl na můj vkus trochu moc urychlený, to mě trochu zklamalo, ale hned poté je vše krásně vysvětleno a tím si kniha opět získala mé sympatie.
Přiznám se, že mě kniha nezaujala hned. Chvíli mi trvalo, než jsem vše pochopila, zapamatovala si postavy a místa. Ovšem pak mě děj úplně pohltil a knihu jsem měla přečtenou během pár dní. Hlavní postavy jsem si oblíbila všechny. Arlen byl chytrý a velmi statečný. Byl rozhodnutý stát se poslem a to se mu po nečekané pomoci povedlo. Při jedné cestě pomohl kořenářce a žonglérovi, kteří byli napadeni a ani jeden z nich netušil jak moc se jejich životy prolnou. Každý z nich si nesl své trápení. Kniha se mi moc líbila a klidně bych jí mohla číst pořád dokola. Tetovaný se věnoval především seznámení s hlavními postavami a s prostředím kde vyrůstaly. Poukazoval na to, jak se lidé jadrnců báli a schovávali se před nimi za chranami. Málokdy se našel někdo, kdo byl ochoten se jadrncům postavit nebo kvůli někomu obětovat svůj život.
Do této knihy jsem šla s tím, že to bude spíš román a oddechové čtení. Tím jsem si bohužel zkazila začátek knihy, když jsem pořád čekala na hlubší vzat hlavních postav a ono je tam objevování a vysvětlování schopností hlavního hrdiny a romantický vztah je na pozadí příběhu. Ovšem hned jak jsem se v příběhu zorientovala, tak mě děj pohltil a nemohla jsem se od čtení odtrhnout. Příběh po delším začátku dostane rychlý spád a vtáhne vás do sebe.
Pár věcí bych trochu vylepšila, ale jinak jsem byla spokojená.. Pád je moje první kniha s andělskou tematikou a je to opravdu příjemná změna :-)..
Z deníku ohnivé démonky ocení spíše mladší čtenářky, které od knihy nečekají dechberoucí opisy krajiny a do detailů vykreslené postavy. Příběh je totiž velmi jednoduchý jen s jednou dějovou linií a největší důraz je kladen na romantickou linku. Ovšem i přesto nebo možná právě proto je příběh velmi čtivý a já osobně se již těším na další díl.
Isla a šťastné konce je opět velmi milým čtením, které se náramně hodí na zpříjemnění již teď ne moc teplých podzimních večerů. Na čtenáře opět čeká příběh s pohádkovým koncem, nebo to alespoň slibuje název knihy. Ale jak se k němu hlavní hrdinové dopracují? No jak jinak než přes spousty překážek v podobě přísného školního systému a nepřístupných rodičů.
Hned zpočátku je na čtenáře navalena spousta pojmů a vysvětlení, ovšem i přesto se kniha čte velmi lehce. Jistě je to způsobeno i tím, že je plná humorných scén, o něž díky potrhlé a velmi zvláštní hlavní hrdince není nouze. Ale i když kniha přímo srší vtipem, děj je plný akce a napětí. Nečekají na vás žádné ošizené bojové scény a najdou se dokonce i situace, kdy vás z detailního popisu až zamrazí.
Kořist je opět velmi překvapující knihou, kterou prostě nedáte z ruky. Já osobně vůbec nechápu, jak jsem mohla vydržet tak dlouho, než jsem si ji přečetla. Na další a závěrečný díl rozhodně tak dlouho čekat nebudu. A co radím vám? Rozhodně si Kořist přečtěte. Čtení o upírech je stále v módě.
Dámská jízda s Milanem je opravdu jen takovou jednohubkou. Kniha je tenoučká a díky tomu, že nebudete schopni ji odložit, ji přečtete již během pár hodin. Ovšem bude to za neustálého se ohýbání v pase a smíchu, který vám zvládne prodloužit život hned o několik let.
Vášnivého svůdníka doporučuji jako letní čtení, nebo jako oddychovou četbu na dovolenou. Příběh není tak složitý, takže se snadno a rychle čte a nemusíte u něj zase až tak přemýšlet. Možná tak maximálně nad tím, v jaké pozici se to zrovna Mia s Anselem nachází a zda by šla provést i ve vašem obýváku.
Sbírka povídek Mihotavé stíny by rozhodně neměla chybět žádnému skalnímu fanouškovi, který si nenechá ujít jedinou knihu o houževnaté a drzé Mercedes. I když totiž Mercy není součástí všech příběhů, i tak jsou psány velmi poutavě a Patricia Briggs opět dokazuje, že psát opravdu umí a její postavy jsou prostě dokonalé. Povídky jsou někdy dokonce psány z více pohledů a místy vás samým napětím nenechají vydechnout. Navíc jsou Mihotavé stíny velmi milým zpestřením do doby, než vyjde další díl z cyklu Alfa a Omega, jenž vyjde pod názvem Smrtící žár.
Učedník je rozhodně velmi zajímavým prvním dílem slibné série z žánru young adult, kterou doporučuji všem čtenářům klasického fantasy. A to bez rozdílu věku, jelikož tato kniha jistě osloví i starší čtenáře, kteří se rádi ztratí v kouzelných světech plných magie a zvláštních tvorů. Kde i přes všechny útrapy stále existuje silné pouto přátelství a my jen můžeme doufat, že nakonec dobro zvítězí nad zlem, ale na to si ještě budeme muset počkat do dalších dílů.
Scarlet je moderní pohádkový příběh odehrávající se v dystopickém světě, v němž naleznete prvky sci-fi a celá série Měsíční kroniky spadá do ranku young adult. Je to směs hned několika žánrů, ale kupodivu to takto klape velmi dobře. Tak jako byl první díl Cinder spodobněním Popelky, tentokrát se autorka ve Scarlet zaměřila na Červenou Karkulku. A věřte, že ani zlý vlk v této pohádce nechybí. A i když chvílemi některé scény připomínají červenou knihovnu, Marissa Meyerová nikdy nezachází do přeslazených detailů a vše vykompenzuje akcí nabitým dějem. Tato série je vážně velmi návyková.
Hranice nevinnosti je oddechová kniha, kterou díky malému počtu stran přečtete již během jednoho odpoledne. Děj je celkem předvídatelný, ovšem takové knihy nikdy neomrzí, i když je v nich spousta klišé. Postavy jsou dostatečně propracované, ale hlavně v první polovině příběhu je osud hrdinky líčen až příliš tragicky a díky tomu působí Blaire tak naivně, že vám to občas může lézt na nervy. Ovšem pokud tuto první polovinu zvládnete, čeká na vás vytoužená odměna.
Počátek knihy je lehce zmatený, ale Becca Fitzpatricková postupně odhaluje minulost hlavních postav a jak vše vyplouvá na povrch, nejen že se v ději čtenář lépe orientuje, ale také pomalu začíná odhalovat hlavní zápletku, která je opravdu šokující. Jak už si čtenáři na styl psaní autorky zvykli, i tentokrát je příběh psán velmi čtivě a knihu nejspíš neodložíte, dokud nedočtete poslední stránku. A předem vám říkám, že vás nejednou zamrazí. Protože Černý led působí velmi reálně a já jsem ráda, že nejezdím na hory.