Marcik7 komentáře u knih
Jednotlivé dějové linky se stékaly jako pramínky do jedné říčky...bylo to napínavé dostatečně podle mého názoru, nepotřebuji potoky krve a desítky mrtvol. Doporučuji.
Podobnost s Žítkovskými bohyněmi tam opravdu byla. Život na vesnici nebyl jednoduchý, velmi jej ulehčovaly dobré rodinné vazby, vzájemná pomoc v hospodářství i v případech zdravotních problémů, role bylinkářek. Zajímavá postava nového mladého faráře, zakázaná láska, způsob přemýšlení slabomyslného Vila...jen dětí bylo v této rodině asi méně než bychom si v té době představovali a ty, které tam byly, měly nevšední osudy.
Poněkud slabší kousek - opakující se úvahy, akce celkem málo, ale zase zajímavá zápletka, spojení Amélie s duchem malé dívky, která ji žádala o pomoc. Potěšil mě happy-end.
Neustále zamilovaná, také neustále někým milovaná, k dispozici balík peněz, prostě idylka...taky mi vadil stále opakovaný výraz haranti místo děti. Zápletka s odloženým synem se mi naopak líbila.
Můj velmi oblíbený autor, kterého obdivuji pro jeho přístup k výtvarné práci, ač ji nevystudoval. Jeho obrázky jsou kouzelné, do detailu vypracované, s jemným humorem a obrovskou fantazií.
Úterní ženy jsou dobré přítelkyně, které si navzájem pomáhají se svými problémy a také se navzájem podporují, ač ne vždy souhlasí...bavilo mě to.
Příběh veterinářky Evy je taková lehká detektivka s romantickou zápletkou. Rozhodně stojí za přečtení, je to takzvaně jednohubka :).
Eva tentokrát hledá pachatele, který by se rád stal jejím "opravdovým přítelem" a kvůli tomu zabíjí...opět perfektní kousek, jak jen to ta Robertsová dělá? Nevím, jestli existuje jiný výraz než "počítačáři" nebo "elektronikáři", ale hodně bych se za něj přimlouvala.
Napínavé celou dobu, pointa více než překvapivá. Doporučuji.
Tak trochu se vžít do lidí, kteří si kupují domy na mořském pobřeží, mlsají samé dobroty a pijí skvělá vína - to není zas tak špatné. A jedna vyřešená krádež diamantů k tomu. Příjemně čtivý překlad.
Možná je to tím létem, ale knihy této autorky se dobře čtou, příběhy jednotlivých postav se příjemně prolínají a dobře - většinou - končí.
Vladimír Menšík byl hercem všemi milovaným a jeho nástupce se těžko hledá...v knize byly citovány notoricky známé výroky a scénky, ale i fakta méně známá a zajímavá.
Všechny knihy Tany French jsou rozměrnější, mírně řečeno, ale čtenář to ani nevnímá, protože mají spád, popis prostředí a osob napomáhá představivosti a kapitoly rychle ubíhají. Zatím ani jeden díl mě nenudil, takže doporučuji!
Tak nevím, jestli mi více nesedí styl psaní Francise mladšího, nebo překlad, příliš mnoho nezáživných informací ze světa sázek, ale bohužel, nedočetla jsem...
Ač jsem velkou milovnicí detektivek pana Vondrušky, tuto knihu jsem brala do ruky s trochou nedůvěry, neboť povídky moc ráda nemám. Ale byla jsem velmi příjemně překvapená- příběhy byly zajímavé, napínavé a měly vždy logické řešení.
Zpočátku cestopis, trochu kuchařka, děj dost zmatený, prostě to tak nějak neplynulo. Hrdinka se vydala na roční putování po Francii, tak jsem se těšila, kam všude se jejím prostřednictvím nepodívám, ale skončilo to už po několika týdnech osudovým zamilováním a překotnou svatbou. Jednotlivé příběhy byly třeba i zajímavé, ale tak nějak roztříštěně.
Kniha se mi četla skoro sama, životní peripetie tří mladých žen - trojčat mě vážně hodně bavily. A happy-endy dělají člověku dobře...alespoň mně ano.