MarekN. komentáře u knih

(SPOILER) Hana je dílo které jde na jistotu. Neupírám jí zajímavý příběh, ani reálně zpracované prostředí, pouze je někde až bolestně zřetelné, jak cílí na city čtenářů. Je až podezřelé, jak moc se osud spiknul proti rodině hlavních postav.

Byť poezii obvykle nevyhledávám, musím uznat, že sbírka Maminka se čte velmi dobře. Nicméně mi zcela nesedí sentimentalita celého díla a četbu jsem tak musel prokládat méně depresivní činností.

Kniha je celkem náročná, vzhledem k tomu, že ustanovující fáze děje trvá více než polovinu knihy. Pak však přichází zvrat a vše se obrátí zcela naruby na deseti posledních stranách. V úplném závěru je už téměř nemožné rozlišit snění a skutečnost.
Časté opakování motivů (vedlejší postavy, opakování frází, …) může na čtenáře působit jako velice ubíjející, ale jakmile se probojuje až za polovinu, není možné se odtrhnout.

Čtenář, znalý historických souvislostí, může v knize přesně sledovat satirický odraz událostí 20. a 30. let, v socialistickém Rusku. Farma zvířat se nesnaží o přímé varování do budoucna, jako o něco mladší Orwellovo dílo 1984, ale ukazuje ironický, avšak nikterak přikrášlený obraz něčeho, co už lidská společnost poznala. Komunistické totality.

Osobně si myslím, že na styl vyprávění knihy si čtenář musí napřed do určité míry zvyknout. Mně například (především ze začátku) činily největší problém plynulé přechody mezi chronologickými a retrospektivními dějovými úseky a orientace v pořadí jednotlivých retrospektivních pasáží (jak se staly za sebou).
Pokud bych tedy měl knihu někomu doporučit, poradil bych mu, aby si napřed našel „o čem“ kniha, alespoň rámcově, je, a teprve potom začal se samotnou četbou.

Kniha klade poměrně vysoké nároky na čtenáře, zvlášě svými úvahovými pasážemi a komplexností způsobu vyprávění. Právě kvůli této komplexnosti, může být ze začátku těžké zorientovat se v ději, jakmile se však čtenář na autorův styl naladí, Žert získá zcela nový rozměr.

Drama absurdna je velice zvláštní žánr. A Audience je jeden z jednodušších způsobů jak se do něj dostat...

Kniha po čtenáři vyžaduje zamyšlení se, hledání skrytých významů a myšlenek, jinak hrozí, že se pro něj stane nudnou záležitostí, kterou chce mít jako povinnou četbu co nejdříve z krku.
Všemi deseti můžu doporučit zpracování audioknihy, kterou fantasticky čte Ladislav Mrkvička.