Márinka komentáře u knih
Taky jsem měla "indiánské" období a Dva divochy jsem tahal všude s sebou - do školy, do kroužků, "na lítačku", pod polštář. Ráda na ni i na všechno, co se nám podařilo z ní realizovat, vzpomínám.
Oba pánové mají výsostné místo v naší knihovničce.
Nejsem vášnivá čtenářka "špalků". Ale tuto obrovskou knihu o pěti stech stránkách jsem přečetla během tří nocí. Ne nadarmo získala Pullitzerovu cenu za nejlepší román 2003. Sága totiž nevypráví jen příběh o přeměně dívky v chlapce, muže, ale poutavě líčí historii tří generací řeckých emigrantů v americkém Detroitu od roku 1922 po součastnost. Díky skvělým vypravěčům, jako je Eugenides, se často dovíme o své minulosti mnohem více, než v hodinách dějepisu.
Romány Miloše Urbana - a zejména ty gotické - jsou v naší literatuře vyjímečné. Čtenář se musí připravit na časté exkurzy do historie a architektury. Vzhledem ke skvělému autorovu jazyku však tyto výlety stojí za to.
Klasika od klasika, která potěší a povzbudí.
Stávají se z nás "euroobčané", kosmopolité. Stává se také, že ztrácíme rodnou půdu pod nohama. Kniha míst nás vrací zpět. A dělá to dobře.
Velmi dobrá sci-fi s prvky westernu, pohádky i detektivky – je důkazem toho, že braty Strugacké čtou i milovníci literatury „velké, skutečné, seriozní“, kteří jinak čtení tohoto žánru považují za ztrátu času. Snad někdy uvidím film, který podle této knihy vznikl.
Skvělá kniha. Doporučuji všem, kteří žijí v několikagenerační domácnosti. Je dobré vědět, co si ten druhý myslí, i když to neřekne...
Fantastická knížka pro čtyřicátnice a jejich matky. Najdete se tam!
Moje nejoblíbenější po Rychlých šípech. Bobříky jsme lovili s nadšením a zelené dopisy od Zelené příšery se ztratily až při posledním stěhování.
Ve druhé knize se objevují další ženy, se kterými můžete prožít i Potrhlou dovolenou: statkářka Anna, kadeřnice Marta, knihovnice Karolína a bývalá učitelka tělocviku Jindřiška. Autorky si dobře poradily s obměnou ústřední čtveřice a přinesly do děje nejen další zajímavé typy ale také více napětí. Jejich poklidné schůzky u kávy a sladkostí narušilo nejdříve "obyčejné" vandalství, které však brzy přešlo v nebezpečné útoky zejména na Anninu rodinu a její statek. Nemohu napsat, co bylo podstatou útoků, protože bych spojlerovala, ale vím, že téma má skutečný základ.
Všechny hrdinky, kupodivu až na knihovnici, mi byly velmi sympatické. U Karolíny mi trochu vadila její zarputilost s jakou se snažila všechny "vzdělávat". My fakt takové nejsme :o)
Jsem zvyklá knihu vždy nejdříve prolistovat ze všech stran a tak to, co jsme zřejmě měla objevit až po přečtení poslední povídky, mě nadchlo hned na začátku: Přílohy. A úplně mě odrovnala ta čtvrtá: Knižní mix kvíz. Zde autor zkouší pozornost a paměť čtenářů - 13 povídek, 13 otázek. Boží! Co víc si může trenérka paměti přát! To bych zavedla povinně do všech knih.
Povídky nepatří mezi můj oblíbený literární žánr, ale když už "musím" něco od autora načíst, nechtěla jsem začít minerálkou oceněnou knihou "Až na ten konec dobrý". 13! je však výjimka. Nádherná čeština, zajímavé náměty, skvělé pointy. Místy jsem měla dojem, že Tomeše nečtu, nýbrž ho poslouchám a řežu se při tom smíchy. A to i při pasážích, které fakt ke smíchu nebyly…
Ještě štěstí, že jsem knihovnice "béčko", a proto nemusím příliš dumat nad tím, zda poslední povídka Co byste prozradil začínajícím autorům? je neškodně ironická či urážlivě sarkastická. Jsem však také čtenářka a tak uvažuji, že se na to při jeho návštěvě zeptám :o).
Fotografie i text vybízí k tomu, aby se čtenář zvedl z ušáku a vyrazil na lesní koupel. Co víc si může autor přát :o).
Jak může autor v záhlaví své knihy napsat, že neodpovídá za chyby v ní obsažené?
Pokud jste vyznavači klasických detektivek či krvavých krimi thrillerů ze severu, budete možná zklamáni. I když pár mrtvol a rudých tratolišť se najde i zde. Jestli jste ale věkem blízko ústřední čtveřici, či vás při pohledu na vaše pra/rodiče zajímá, co se asi honí v hlavinkách zdánlivě nemohoucích staříků, je to kniha právě pro vás.
Fascinuje mě toto japonské umění. Doporučuji zejména klasiku Issy Kobajašiho s nádhernými ilustracemi Daniely Renčové. Odborníci tvrdí, že neexistuje jiné než japonské haiku. Že nikdo jiný než japonec nedokáže napsat "opravdové lyrické přírodní" haiku. Přesto si tu a tam ráda přečtu zvukomalebná trojverší i z jiné provenience.
Velmi útlá publikace Lenky Karhanové má ještě jednu nadhodnotu: její vlastní půvabné ilustrace. Škoda, že se "poezie neprodává", barevné obrázky by potěšily oko i duši mnohem více.
Kamarádka podvede svou kamarádku s jejím snoubencem. Velmi častá zápletka. Jenže tím podobnost s klasickou romancí ze současnosti končí. Druhou, poněkud netypickou, hlavní hrdinkou příběhu je 78letá čerstvá vdova, kterou manžel zanechal sice s dluhy, ale s plnou půdou starožitností. Velmi milý, optimistický a povzbuzující příběh o tom, jak si můžeme být prospěšní, i když nás dělí dvě generace.