Márinka komentáře u knih
Je dobré, zvláště pro ženy, přečíst si čas od času o tom, že náš zdejší život - život v civilizované Evropě, není tak samozřejmý pro všechny na světě.
Drobný román známého japonského spisovatele, vypráví o tom, co provází naši společnost bez ohledu na to, na kterém světadíle se nacházíme: o (ne)schopnosti komunikovat. Příběh dvou sester Mari a Eri se odehrává v průběhu jediné noci – after dark = po setmění. Jeho hrdiny sleduje vypravěč okem kamery. Tím vyprávění, zejména v místech kdy sleduje Eri, nabývá až hororové prvky. Na rozdíl od předešlých Murakamiho románů však tento končí - díky Mariným rozhovorům optimisticky.
První kniha tohoto autora, se kterou jsem se setkala. Hrozná - dějově a úžasná - mistrně napsaná zároveň.
Stávají se z nás "euroobčané", kosmopolité. Stává se také, že ztrácíme rodnou půdu pod nohama. Kniha míst nás vrací zpět. A dělá to dobře.
Nikdo není daleko a Racek patří ke knihám, které nestačí přečíst jen jednou. K těmto drobných skvostům literatury se čtenáři vracejí po celý život. Tak jako po celý život toužíme po poznání, lásce, svobodě, volnosti.
Mé první setkání s německou science-fiction dopadlo na výbornou. Není to román, není to povídkový soubor a navíc nemůžete přeskakovat stránky. Ono vás to totiž ani nenapadne. Děj osmnácti záhadně propojených příběhů je nejen rozsáhlý, ale také tajemný, s prvky fantasy. Stojí za to zjistit, proč vznikají a kam tisíc let putují vlasové gobelíny, když jejich příjemce už dávno není mezi živými ...
Velmi dobrá sci-fi s prvky westernu, pohádky i detektivky – je důkazem toho, že braty Strugacké čtou i milovníci literatury „velké, skutečné, seriozní“, kteří jinak čtení tohoto žánru považují za ztrátu času. Snad někdy uvidím film, který podle této knihy vznikl.
Četla jsem ji v dětství, ve "zvířecím" období. Nějak mne to táhlo ke knihám, kde byli hrdinové zvířátka. A přes ně jsem se zase dostala k lidem. Pokračování se jmenuje Příběhy z Kamenitého vrchu a v knihovnách ji určitě mají. Pokud není v té vaší, požádejte o meziknihovní výpůjční službu.
Jedna z mála knih "povinné středoškolské četby", na kterou ráda vzpomínám i po letech.
Skvělá kniha. Doporučuji všem, kteří žijí v několikagenerační domácnosti. Je dobré vědět, co si ten druhý myslí, i když to neřekne...
Jelikož právě pročítám soutěžní práce zaslané do literární soutěže seniorů, mohu v tomto případě vyjádřit jen úctu, že více než sedmdesátiletá autorka poprvé publikovala. Vzkaz seniorům - pište. Vzkaz vydavatelům - buďte soudní. Přesto si přečtu i druhou autorčinu knihu. Třeba mne překvapí :o)
To, že si autor(ka) vybere oblíbené téma - putování v čase - ještě neznamená, že napíše čtivý příběh. Příběh obsahuje několik neoddiskutovatelných pravd o vztahu muž - žena. Ale nic víc.
Veselé, vtipné čtení. Těší mne, že se dodnes "světí" Ručníkový den :o)
Na můj vkus příliš upovídané ... a konec mohl přijít o pár stránek dříve ...
Vždy jsem měla ráda "klukovská" dobrodružství ...
Žádný StarTrek, žádná Hvězdná brána. Mám tyto dva filmové světy velmi ráda, ale Odysea má nejen vesmírnou, ale i lidskou hloubku. Mistr je Mistr.
Tyto povídky jsem poprvé četla v cyklostylované podobě. Tehdy jsem si myslela, že je nějaký nadšenec opsal proto, aby potěšil více lidí. Netušila jsem, že povídky ze Školní besídky byly za minulého režimu zakázány. Veselá četba i pro dnešek.
Přiznám se, že knihy s válečnou tématikou téměř nečtu. Ze studenstkých let mi v hlavě uvízla pouze Krabice živých od Norberta Frýda. Na doporučení jsem však po dlouhých letech sáhla po knize, která je zařazena mezi literaturu pro mládež. Sám autor se však tomu brání. Smyšlený příběh dvou devítiletých chlapců, syna německého velitele koncentračního tábora Bruna a polského žida Šmuela, je tak silný, že i dospělí v průběhu čtení začnou přemýšlet o vzdálených událostech a dnešních souvislostech. A byť by historikové našli v příběhu drobné nesrovnalosti, na jeho závěru zatají dech všichni ...