Market = ) komentáře u knih
Tentorkát zase tolik nadšená nejsem. Co se mi nelíbilo - vážně mi Tris docela pila krev (už chápu, co tím všichni v komentářích mysleli - místy jsem měla chuť kvůli tomu knížku odložit :-D), nic moc mi neříkaly ustavičný skoky dobrý / špatný mezi Tris a Tobiasem a s tim související, pro mě opět nadbytečný, dramatizování všech rozhodnutí (zřejmě je to tím, že autorka skutečně psala tak, jako by jí bylo šestnáct, což jí vlastně slouží ke cti... Mně už šestnáct dávno není, takže nad tím spíš kroutím očima i hlavou :-D), pocit, že se v hlavním ději jako čtenář pořádně neorientuju. Podle komentářů by se mělo v Alianci všechno vysvětlit, já si nejsem jistá, jestli mi to všechno bude dávat smysl i po dočtení a jestli to na mě není moc sci-fi. Nu což. Co se mi líbilo - plynulé navázání v ději (mezi první a druhým dílem), jazyková úroveň překladu (bez chyb a překlepů, ani nevím, kdy jsem naposledy četla knížku, ve které bych nic nenašla...) a zřejmě i originálu, místy i popisování charakterů. A sama jsem se i divila, že mě docela bavilo postupný odhalování a "zvraty" v kladných a záporných postávách. Třeba v detektivkách to ráda nemám, ale tady je to moc hezky zapracované a nikdy ne úplně černobílé. Ach jo, a teď jdu rovnou na Alianci :-(.
Tak jo. Nějak se tento žánr dostává do módy, že :-). Čtivost prima. Míň prima pro mě bylo, jak občas děj zvláštně přeskakoval bez následného dovysvětlení. S tímhle ale bojuju u tohoto typu knih většinou - nemůžu se zbavit dojmu, že spisovatelky jsou v tomhle žánru ještě nováčky :-). A trochu mi vadilo, že jsem měla pocit, že se nemám podle čeho časově orientovat (teoreticky je možný, že to je moje chyba, ale sem tam padlo, že něco je "před pár týdny" a já vůbec nevím, kde se tam ty týdny vzaly :-D ). Už teď je mi skoro jasný, že Divergence pro mě bude nejlepší díl série, mnohem víc si potrpím na výcvikové části, kde je ještě "všechno v pořádku", než na život mezi povstalci (u HG jsme to měla úplně stejně), ale líbí se mi vztah Tris a Tobiase a chci si o nich číst i dál. (pozor "trochuspoiler" - jako správný masochista, ale co se dá dělat že jo :-( ). Každopádně jestli počítám správně, v době vydání prvního dílu bylo autorce kolem dvaceti a to klobouk dolů! A poslední, ale o nic menší plus - další knižní fenomén, který donutí číst i lidi, kteří tomu jinak moc nedají :-).
Checht, tak tentokrát mě "doubleblaf" docela oblafnul, ve finále jsem příjemně překvapená. Ale je vtipný, že některý věci se prostě dějou prakticky vždycky stejně (i bez těch očekávaně neočekávaných zvratů) - mini spoiler - zavezte všechny do střeženýho domu a je jasný, že se bude něco dít! :-D Ale jako vždy prima počtení, měla jsem tam ráda i Rhyma, Amelii a Thoma. :-)
Než jsem četla poslední povídku, říkala jsem si, že některý povídky se mi líbily strašně moc (že bych z nich chtěla knížku aspoň na 300 stran :-) ) a u některých mi chvíli trvalo, než jsem jim přišla na chuť, ale v zásadě se mi nakonec líbily taky. Bohužel poslední povídka utvořila třetí kategorii a to "ještě že to je jen povídka a není to delší", protože pro mě byla úplně mimo (mimo mísu a mimo i celkově...). Věčná škoda, že byla až jako poslední a neodbyla jsem si jí hned na začátku. Za mě knížce moc nepomohl překlad - párkrát jsem si všimla neobratných použití cizích slov a jejich skloňování, ale na celkový dobrý dojem to vliv nemělo. Jinak moc doporučuju, krásně vánočně - různorodě pojaté, úžasná obálka i barvy - tolik tyrkysové, zlaté a magenta je pro mě rozhodně polovina úspěchu knihy :-).
Knížku jsem četla neplánovaně kvůli čtenářský výzvě, když už jsem věděla, že P.S. z knihovny do konce roku prostě už mít nebudu. A jsem moc mile překvapená (ač samozřejmě už nejsem cílová skupina). Mám ráda rodinu Penny i všechny další "důležitý" postavy, bylo bezva, jak byla knížka vlastně i trochu vánoční. A Zoe mám mimochodem taky moc ráda :-).
Asi jsem nikdy nečetla nic smutnějšího. Na gymplu jsem měla moc ráda jednotlivé knížky Sesterstva, tady pro mě bylo překvapení, jak jiný a opravdově popsaný byly pocity hlavních hrdinů. Nemít taky sestru - nejlepší kamarádku, asi bych knížku hodnotila jako zdařile sepsanou, ale v mojí situaci to je někde mnohem dál. Je mi z toho ouvej a srdce se mi svírá (prohlásila melodramaticky... jenže ona je to pravda...) i pár dní po dočtení...
Mně se to líbilo moc. Možná na mě místy byla zápletka trochu víc neuvěřitelná, než mám obvykle ráda, ale spokojenost :-).
Nevím proč jsem si nejdřív myslela, že se má jednat o popis skutečné události, každopádně se mi příběh moc líbil a knížka mě vážně bavila, vystižení SEALs mi přišlo vážně pěkné (co jsem je tam "viděla" v dokumentech a knížkách) a dost mě bavily některé dialogy. Co celkovému dojmu naopak moc nepomohlo byla česká redakce a překlad. Množství překlepů tu již bylo zmiňováno, já mám navíc dojem, že si překladatel vymyslel pár nových slov :-D. Třeba pokračování bude v tomto směru trochu lepší.
V kombinaci se "seriálem" super, číst to jenom tak by mě asi nebavilo (resp. v čistě popisných částech bych se ztrácela), díky knížce jsem si uvědomila spoustu souvislostí. Zpracování HBO u mě vede, ale ráda budu všechny otravovat připomínkama "v tý knížce ještě psali..." :-).
Tentokrát jsem tak nadšená nebyla (což neznamená, že mě knížka hrozně nebavila!), ale pořád za mě jedna z nejlepších knižních sérií, se kterou jsem se kdy setkala. Co mi přijde mistrně popsaný je Carlův osobní život, líbí se mi, že se autor nesnažil nějak ho idealizovat a že ho klidně nechá doma soptit vzteky a bezmocí, s tím se v knihách zaměřených jiným směrem než na osobnost (což detektivní thriler rozhodně je :-) ) moc nesetkáme.
Príma, na Agathu mi přišla kniha poměrně svižná a jak normálně zvraty nemám moc ráda, tady mě bavily a napínaly jak špagát :-). A klobou dolů před překladatelkou, které tentokrát docela zavařili :-).
Kdybych mohla, dám tři a půl. Na jednu stranu super a pro mě originální nápad, na druhou stranu styl vyprávění místy dost zdlouhavý (asi jsem prostě poslední dobou moc zhýčkaná :-) ) a zvraty a překvapení mi přišly často předvídatelný. Jinak mám obavu, že o obratu "instinkt mu říkal" se mi bude i zdát :-D.
Za mě docela zklamání. Rozhodně jsem se do druhého dílu nepouštěla proto, že bych očekávala literární skvost a všechno, co jsem vytýkala Selekci se samozřejmě nemění, i přesto jsem ale čekala spíš příjemnou oddechovku (stejně jako u Selekce), ne natahovanou slátaninu, u které mě vážně překvapuje, že je tak dobře hodnocená. Doufám, že První bude spíše jako první kniha serie :-).
Čtvrtá hvězdička je za Leonarda a hlavně Krásnou Bětu :-). Jinak mám moc ráda prostředí, postavy i humor a myšlenku, ale jako obvykle jsem knížku četla strašně dlouho - mívám období, kdy přečtu na jeden zátah desítky stránek a potom období, kdy přečtu jen sem tam jednu. Ale na výsledný spokojenosti a oblibě Zeměplochy to u mě nic nemění.
No, ne že bych se při čtení přímo nudila, ale poprvé jsem knihou od Deavera nebyla nikdy úplně vtažená do děje. A jak už tady zaznělo - jednak mě štvaly termíny jako "primář" (ale to je dost možná překladem nebo tím, jak slova v češtině znějí), jednak mi nevyhovovala ichforma. A ani mi úplně neseděla ta naprostá nepředvídatelnost a nemožnost "na cokoli se spolehnout", to mi u Deavera vadí i normálně, ale tady to byl vážně extrém (takže místo oceňování úžasných předvídavých myšlenkových pochodů Corteho jsem spíš obracela oči v sloup a říkala si "hm, tak zase nic").
Opět jsem si podle anotace vzadu na knížce myslela, že tentokrát už to nebude ono a opět bylo! Tenhle styl vyprávění miluju a mohla bych ho číst pořád a pořád a pořád. I když se přiznám, že jsem hodně přeskakovala ryze odborné části, to mě nebavilo.
Miluju všechny knížky Frýbový! Zase jsem se smála v tramvaji a zase jsem měla chuť neustále někomu předčítat nejrůznější pasáže. Návdavkem taky byly v povídkách zajímavé podněty k zamyšlení a analyzování vlastní osoby :-). No vidíte ho, vola :-D.
No, bezva prostředí knihkupectví a festivalu a mám ráda šťastný konce, ale tenhle byl trochu moc melodramatický i na mě :-D. Ale jinak se knížka četla pěkně a ráda jsem se v ní setkala se známými osobami :-).
Zase dobrý a poutavý čtení, to rozhodně, ale čím dál tím víc bojuju s překombinovaností.
Podle popisu jsem se bála, že ti "zavraždění kolegové" budou moji oblíbenci a vůbec jsem kvůli tomu knížku nechtěla číst. Jsem ráda, že jsem se odhodlala, nebyli to oni (i když i tak jsem na inkriminovaných stranách polykala slzy :-( ) a bylo to super. Samozřejmě místy trochu přehnaný, ale mně to neva. Takovouhle knížku bych mohla číst pořád a pořád a pořád dál :-). Nikdo jiný pro mě nedokáže popisovat tak závažná témata takhle vtipně. Jakožto nekritická zbožňovatelka paní Frýbové se těším na další setkání s touto (i dalšími) knihou.