marlowe komentáře u knih

Ne všechno, co se líbí jednomu, musí nadchnout i druhého…
Ač se považuji za milovníka hard-boiled school, Peter Cheyney mně prostě nesedí, přes to halt vlak nejede. Autorovo vidění světa – např. oproti Raymondu Chandlerovi – je až příliš prvoplánové a dvojrozměrné, postavy až příliš ploché a veškerý děj od první do poslední stránky vzniká pouhým vrstvením nových a nových ústních proklamací, které jsou překrývány jejich dalšími a dalšími verzemi, dokud na plotně nevzkypí finální guláš.
A vlastně mi nesedí ani ten neomylný a nepřemožitelný hrdina, kterému je vždycky všechno naprosto jasné a který neváhá dát po hubě každému, kdo se na něj byť jen křivě podívá…

11 16.02.2015

Sice jako by trochu ubývalo "policejních" scén s Carlem, Asadem a s Rose, ale jako celek opět hodně dobré…

11 13.02.2015

Poměrně solidně napsaná detektivka.
V udělení plného počtu hvězd mi zabránily následující výhrady: Příliš mnoho náhod a těžko uvěřitelných konstrukcí, občas příliš složitě konstruovaná souvětí (ale to může být vina překladatele) a za třetí: manýra v podobě "ostrým střihem" (přesněji "tečkou a odstavcem") oddělovaných uvozovacích vět.

"Nejspíš ano."
Řekla Olivia.

Tak tohle mě štvalo docela dost.
Jinak zajímavý pohled do zákulisí "bezdomovectví"…

11 19.12.2014

Třaskavé téma BIGOTNÍ KATOLICTVÍ VERSUS ANTISEMITISMUS, prezentované čtenáři v kulisách současného Polska a zasazené do rámu skvěle napsané a výborně strukturované detektivky. Dávám plný počet hvězd – a to i přes určité výhrady.
Co mi vadilo?
Místy lehce odtažitý styl vyprávění, hlavní hrdina, se kterým bych si po prázdninách už asi do jedné lavice nesedl – a pak ten za vlasy přitažený a "až příliš vkonstruovaný" motiv "nepravého" pachatele v samotném závěru knihy.
Ale jinak opravdu dobré!
Navíc si autor (sám Polák) zaslouží ohromné uznání za to, že TAKTO závažné a pro Poláky velmi nelichotivé téma vůbec otevřel a jal se jej vskutku statečně rozpitvávat…
90%

11 25.09.2014

Nádherným jazykem odvyprávěný příběh, plný vtipu, ironie a sarkasmu, rusko-sovětská duše se vším všudy na stříbrném podnose, mistrně namalovaný předobraz bolševické zářné budoucnosti…
Pánové a dámy, ledy se pohnuly, zasedání pokračuje…

11 24.04.2014

Po prvním dílu určitě rozčarování. Asi jsem čekal trochu víc. Co v Pádu titánů působilo přirozeně, tady už začíná lehce drhnout a umísťování hrdinů (jejich potomků a potomků jejich potomků) do středu dějinných křižovatek působí mnohdy násilně a NE-uvěřitelně, což má za následek, že TAKTO budovaný příběhu připomíná spíše ilustrovaný dějepis než generační román.
Přesto knihu považuji za zajímavý počin a za velice solidní pokus seznámit širokou veřejnost prostřednictvím košatě rozvětvené story s naší nedávnou historií.
Takže doporučuji. (A trojku si určitě také přečtu.)

11 24.03.2014

K přečtení knihy jsem byl donucen hrubou silou – ale teď jsem moc rád, že jsem nátlaku podlehl. Velice vtipný a veskrze zajímavý pohled na naši historii! Při čtení jsem se nejenom dobře bavil, ale také jsem si uvědomil řadu historických souvislostí, které jsem dříve tak výrazně nevnímal. Člověk si při čtení téhle útlé knížečky nejenom „trochu z nadhledu“ zopakuje školní dějepis, ale bude-li mít štěstí, najde mezi řádky i množství překvapivých paralel s dnešní dobou.

11 10.06.2013

Docela solidně napsaný dobrodružný příběh pro mládež. Tenhle typ knížky asi nelze hodnotit běžnými "literárně-kritickými" měřítky, nicméně ty 3* si zaslouží. Když už pro nic jiného, tak pro ten netradiční námět...

11 21.03.2013

Myslím, že "Neo1tex" to vyjdářil naprosto trefně.
Tak jen pár slov na doplnění:
"Smrt ve stínu Mao Ce-tunga" byla první u nás vydaná Čchiou Siao-lungova detektivka. V knize se příjemně mísí (jak trefně poznamenává oficiální anotace) „erotika, politika a napětí s úryvky ze staré čínské poezie“ a autor v ní „podává autentické svědectví o měnící se tvářnosti asijské velmoci“. Kriminální inspektor Čchen, „zapálený idealista, básník, přítel žen, milovník dobrého jídla a v neposlední řadě i oddaný straník“ v tomto příběhu vyšetřuje vraždu mladé ženy, vzorné národní pracovnice a přítelkyně syna vysokého stranického funkcionáře…
Kniha byla přeložena do mnoha jazyků, v roce 2001 získala Anthony Award za nejlepší debut a byla označena za jednu z nejzajímavějších asijských detektivek poslední doby.

11 05.02.2013

Ano, ta podobnost s Kafkou (ale i třeba s Fuksovými excelentními Myšmi Natálie Mooshabrové) je do očí bijící. Kniha vás uchvátí nostalgickou "timburtonovskou" poetikou (všudypřítomný déšť), iracionální snovostí i kouzlem "lehkého fantastična" (plus vším ostatním, o čem níže píše Thanyss), jenže stejně jako Lagercrantz není Larsson, ani Jedediah Berry není Franz Kafka. Prostě mi tam něco chybělo. Něco, co Kafkovým fantaskním textům vdechuje život – a čeho se mi TADY nedostávalo. Zkrátka jsem v knize postrádal něco, co by v Nekočovném lunaparku dokázalo rozsvítit světla, rozjet pouťové atrakce a spustit orchestrion…

Vlastně si ani nepamatuji, KDY NAPOSLEDY mě knížka po přečtení prvních pěti, šesti stránek TAKHLE OSLNILA (ta úvodní scéna na nádraží je jedním slovem ÚŽASNÁ!!!), ale potom to najednou začne být takové nějaké "stejné" a "bez vývoje" (jak uvádí i joehot) – a počáteční nadšení se vytratí kamsi do ztracena.

Nicméně 80% - za tu "jinakost" a za pokus o vyšlapání nové cestičky…

10 14.11.2015

Velice kultivovaně napsaná detektivka, o níž si troufám říci, že jí většina současných českých kriminálních románů (co se jazykové úrovně týče) nesahá ani po kotníky.

Na rozdíl od "Medvídka" a "Tygra" je zde detektivní linka lehce upozaděna, aby o to více vynikly pochmurné kontury tragického roku 1938. O to pochmurnější, že (na rozdíl od hrdinů románu), už VÍME, jakým směrem se kolo dějin rozkutálelo…

Opravdu zajímavý exkurz do nedávné české historie – a současně poutavý, uvěřitelný příběh, zabydlený postavami z masa a kostí, do jehož středu Zdeněk Lahoda umístil inspektora Lásku, "nesupermana" a "muže bez bázně a hany", známého už ze dvou předešlých autorových románů, příběh rozhodně si nehrající na nějakou prvoplánovou akční "bondovku"…

Poctivých 80%.

10 29.09.2015

Přiznám se bez mučení, že Stoutovy detektivky nečtu kvůli zápletkám (ty jsou většinou slabé a tak překombinované, že už se mnohdy ani nesnažím pochopit všechny souvislosti), nýbrž kvůli atmosféře – protože mě pořád ještě baví sledovat to úsměvné hašteření mezi autoritářským Nero Wolfem a jeho lehce přidrzlým asistentem Archie Goodwinem…

Všechny tři případy, obsažené v knize, zcela odpovídají uvedené charakteristice: užijete si povinného přídělu "akademických" zápletek, ale i poutavých intelektuálních soubojů, stejně jako notné dávky zábavného a nikdy nekončícího škorpení těch dvou paličáků…

10 27.08.2015

Po dobře rozehrané "jedničce" jako by najednou autorce začal docházet kyslík. V ruce nám zůstávají prakticky stejné karty, jako v prvním dílu a motivy "ústřední melodie" se tak začínají do lehkého omrzení opakovat: neustálé (verbálně-sexuální) pošťuchání s Morellim, výstřední eskapády babičky Mazurové, máminy věčné dohazovačské choutky atd. A navíc autorka – místo, aby šla cestou většího "rozkošatění" příběhu a pokusila se děj posouvat spíše pomocí fabulace – raději tlačí na pilu vymýšlením groteskních situací a vršením sloupců "žertovných" dialogů.
Nicméně, i přes tyto výtky,se kniha čte velice dobře a lehce – a možná někdy v budoucnu neodolám a sáhnu (z obyčejné lidské zvědavosti) i po dalším dílu.

10 01.08.2015

Vidím, že moje konspirační teorii o "v šuplíku zasyslených Prachožroutech" (viz můj komentář k Prachožroutům) byla zcela zásadním způsobem románem Potopená města podpořena. Protože tohle už je zase starý dobrý Bacigalupi s jiskřivou imaginací, rozvětveným příběhem a skvělým jazykem, Bacigalupi, kterého známe z Čerpadla 6 i z Dívky na klíček.
Drsné, ale efektní a působivé. Snad jenom těch "záchran v poslední setině vteřiny" by mohlo být trochu méně…

90%

10 16.07.2015

Knížka je dobře napsaná, děj "odsejpá", dialogy jsou krásně čtivé - ale bohužel Marlowe už není Marlowe! Alespoň tak to cítím já - a tak to nakonec vnímal i sám Chandler:

Tom Hiney: Raymond Chandler - životopis (str. 242 a 243):

…Guinness spisovatele (myšleno Chandlera) přesvědčoval, aby Marlowa oženil, a on ochotně napsal deset stránek nového příběhu, který nazval "Případ z Poodle Springs", v němž detektiv a Linda Loringová prožívají líbánky. Když Chandler jednou vysvětloval Ianu Flamingovi, že musí nechat hrdinu upít se k smrti, protože už nemůže pracovat, domníval se autor Bonda, že sňatek by byl dobrý nápad…
(…)
Nakonec ale Guinnessovi řekl, že to s knihou nevychází. Představa, že by se Marlowe měl oženit, "třeba i s velmi milou a hezkou dívkou, odporuje charakteru postavy. Vidím ho vždycky na pusté ulici, v prázdných pokojích, žasnoucího nad životem, ale nikdy úplně poraženého."
Brzy na to se projektu vzdal.
(Konec citátu)
................

Chandler to pochopil velice rychle - po napsání deseti stránek. A představa ženatého Marlowea se pro něho stala "ideou neslučitelnou se životem"…

Zajímavé a mnohdy i vtipné povídání, ale návod, jak vyzrát na svoje zdravotní problémy, v knize nehledejte (pakliže se nespokojíte obecnými radami typu: nestresujte se, zvolněte, odpočívejte a dejte si do pořádku svoje osobní vztahy).

10 25.03.2015

První Agátina kniha (z roku 1920), první ze série "Hercule Poirot".
K "Zámku Styles" jsem se vrátil po mnoha, mnoha letech – nejspíš proto, že jsem se chtěl podívat na tento vůbec první román Agathy Christie novýma očima – a možná i proto, abych se pokusil přehodnotit svůj celoživotní ambivalentní postoj ke "královně detektivek"…
Exkurz "do minulosti", bohužel, nedopadl pro autorku příliš dobře, neb celkové hodnocení – po zralém uvážení – snižuji z původních čtyř hvězdiček na výsledné tři…
V knize jako v nějaké "učebnici tvůrčího psaní" nacházíme mnoho příkladů zásadních nešvarů, kterými Agatha i v dalších letech zhusta prošpikovávala svá díla: (SPOILERY!) falešný plnovous "ze dvou přaden černé vlny, který zcela jistě na dálku vypadá jako pravý", kostýmní převleky, záměnu ženy za muže, krkolomnou zápletku, sahající daleko za hranici uvěřitelnosti, nedostatečnou prokreslenost postav, které jednají spíš podle přání autorky, než na základě logiky, až příliš "přepálenou" Hastingsovu nedovtipnost – a naopak jen těžko akceptovatelnou Poirotovu jasnozřivost, díky níž náš malý detektiv sype z rukávu jednu "vyšetřovací verzi" za druhou – a tak bychom mohli pokračovat.
Je to škoda, Agatha umí dobře rozehrát příběh – ale potom se (alespoň tak to vidím já) najednou vše zlomí a před očima nám – jako na nějakém druhořadém představení ochotnického spolku – začnou defilovat dvojrozměrné postavy a často zcela zašmodrchaný propletenec vztahů a těžko vstřebatelných souvislostí…

10 22.02.2015

Tahle story se Rexi Stoutovi nějak vymkla z rukou. Už ten nemastný, neslaný začátek! A tím to nekončí. I následně, častěji ve druhé polovině knihy, občas narazíte na pasáže a celé kapitoly, které jakoby signalizovaly autorovu bezradnost. Jako by Stout váhal, jakým směrem má příběh vést.
Nic moc tu neladí, navíc Wolfe je permanentně protivný a Archie někdy až únavně sarkastický a rádobyvtipný. Podezřelých je tolik, že se sotva vejdou do Wolfova domu a pohříchu je dokáže udržet v paměti jenom čtenář, umějící sčítat s přechodem přes desítku. A když si k tomuto zástupu potencionálních pachatelů připočtete právníky, policisty (včetně policejního ředitele), okresního návladního a agenty FBI, nemůžete se divit, že si v jednu chvíli Archie takto povzdechne: Ještě jsem musel všechno obejít, abych zkontroloval, zda něco nechybí a přesvědčit se, jestli někde pod nábytkem nespí nějací veřejní zaměstnanci.
Byť nerad, nemohu dát víc než 30%.

10 22.10.2014

Další z nekonečné řady šedivých, nevýrazných, odnikud nikam se potácejících současných českých detektivek.

A pořád to samé, monotónní klapity-klap, jako nikdy nekončící refrén mlýnku na potoce: Matné, zaměnitelné postavy, nepravděpodobný příběh, prkenné dialogy ve stylu "proboha, takhle přece nikdo nemluví", literární styl na úrovni školních slohových prací, vyšetřovací postupy kriminalistů zcela se míjející s realitou, zápletky na hranici (a mnohdy i za hranicí) uvěřitelnosti, akční scény ve stylu socialistických kriminálek, točených "na první dobrou".

Nuže tedy: Jedna hvězdička za relativně věrohodné zobrazení novinářské práce, druhá za to, že celá story, přes veškeré uvedené výhrady, jakžtakž drží alespoň NĚJAKÝ tvar.

10 17.08.2014

Velice zajímavá (a povedená) symbióza dvou žánrů - detektivky a sci-fi.
Knížku by si měli přečíst všichni nespokojení brmlalové, kteří hudrají na kdeco. Čekají-li totiž na naše potomky takové vychytávky, jakou jsou potraviny z kvasinek a společné veřejné koupelny, bude se jim dnešní nedokonalý svět jevit jako nedostižný ráj...