marlowe
přečtené 2200
Páteř
1963,
Ladislav Bublík
Za mě tedy rozhodně jedno velké NE! Na rozdíl od ostatních (osmi) hodnotících shovívavý nebudu. A dobu vzniku (kniha vyšla v roce 1963) jako polehčující okolnost, předkládaný obhajobou, přijmout odmítám. Ano, určitý pokus o „polemickou odpověď na tvárné konvence budovatelské prózy“ lze v románu, který má formu stylizovaného dokumentu, vystopovat, a ano, i jazyková originalita, o níž se zmiňuje kolega los níže, mě občas zaujala (byť naopak na jiných místech mě „básnivost projevu“ v kontextu s tvrdě realistickým obsahem bolestivě tahala za uši - čeho je moc, toho je příliš), ale i tak knížka pořád zůstává zachumlána v mantlu komunistického romantismu a pořád z ní do všech světových stran trčí glorifikace chlapáctví, oslava práce, soudružství a stranické poctivosti a jak jinak, také všudypřítomná dělnická bodrost. Rozhodně jsem četl řadu lepších budovatelských románů. Ukázka (SPOILER): (Úvahy hlavního hrdiny poté, co za ním do Ostravy přijela manželka, která porodila mrtvé dítě a přišla svého muže přemlouvat, aby se k ní vrátil domů – což on odmítne A toto jsou argumenty jeho odmítnutí.) Komunisté jsou pohromadě vždy. Bývali zazděni do samotek a dokázali být spolu. Protože v jejich vědomí je přesně postižitelný smysl pro pospolitost, kdy „neznajíce se ani jmény“, a tím méně se znajíce v jednotlivých slabostech a přednostech, jsou schopni prosadit jednotnou vůli k projevu důvěry. Proto v jednotlivostech dochází k omylům. Proto se mohli mýlit i v úsudku o mně. Ale jsem-li komunista, pak nesmím připustit, aby se mohli mýlit. Jsou to moji soudruzi a já jsem jejich soudruh; pospolitá důvěra se rodí z individuálních snah být důvěry hoden. – A já jsem byl, Anko, důvěrou obdařen, já teď nesmím zdrhnout jako kluk, jako uličník, ne proto, že mě kdekoliv mohou dostihnout a říci mi – podvedls nás, ale proto, že je nepředstavitelné žít kdekoliv na zemi bez tak ohromného zázemí, jako je důvěra soudruhů. Co jsem straně dosud dal? Nic. Pocítil jsem po dlouhé době, že mě někdo potřebuje. (Poznámka na závěr: Pakliže jednou ze stěžejních idejí románu je proklamace, že Strana potřebuje hlavního hrdinu víc než jeho manželka, které zemřelo dítě, potom si z mého pohledu takový příběh víc než jednu hvězdičku nezaslouží.)... celý text
Bouře
2007,
William Shakespeare
Posloucháno jako rozhlasová adaptace, což sice znamenalo zhoršenou orientaci v ději i v postavách, ale rozhodně to neumenšilo potěšení z autorova krásného, stylizovaného jazyka, z jeho metafor, slovních hříček, dvojsmyslů, poetických i vtipných dialogů a vůbec z jeho schopnosti vyprávět a z umění onu radost z vyprávění přenášet i na diváka (čtenáře, posluchače)…... celý text
Ikona
2005,
Frederick Forsyth
Prvních 75 % textu, to je učiněná lahůdka! Pětihvězdičková záležitost, ve které nás autor krůček po krůčku a milimetr po milimetru nechává nahlédnout jak do mikrokosmu fungování západních tajných služeb, tak do života za hranicemi „říše zla“. Zato poslední čtvrtina románu se najednou zalomí do klasické westernové dobrodružky s neprůstřelným hrdinou, detaily vystřídají celky a polocelky, už nesledujeme „člověka“, nýbrž „přesuny jednotek a armád“ – a to už mě nebavilo. Škoda… Nicméně námět knihy je natolik aktuální a burcující, že přes všechny výhrady volím známku nadprůměrnou.... celý text
