Marluksa komentáře u knih
Žádná zbytečná omáčka, což oceňuji. Plynulý příběh bez zbytečností. Styl autora se mi zamlouvá, určitě si vyčíhnu další jeho dílo.
Za mě zklamání. Sice se příběh nakonec nějak rozvinul, ale myslím že by stačil na 300 stran. Z mého pohledu nejslabší Minierovo dílo, a to je to můj nejoblíbenější autor. Mráz je prostě absolutní top!!
Zklamala mě. Bohužel. Dala jsem jí 89 stran (běžně dávám knize 100 stran), ale nepřesvědčila mě. Nazvala bych ji "chaoticky a nepřehledně nudnou", což mě mrzí. Obálka je skvostná, ale to je vše.
Skvělá! Asi se mi líbila víc, než jeho předchozí kniha. Dokonale zamotaná a přitom přehledná. Žádný chaos a žádná zbytečná omáčka, což u knih oceňuji. Maličko mě překvapilo, že autor opět zatáhl do příběhu rodinného příslušníka hlavního vyšetřovatele, což si doufám, pro další pokračování odpustí. Každopádně doporučuji!!
Na jednu stránku kniha naprosto báječná, na stranu druhou jsem očekávala trošku něco jiného. Je to vlastně jakási autobiografie a já čekala šokující příběh, který mě rozpláče, vyděsí, rozesměje a zklidní svým závěrem. Nestalo se. Zato jsem se dozvěděla spoustu zajímavých informací o kterých jsem neměla ani tušení, co se týče leteckých a technických záležitostí. Styl, jakým je kniha napsána je pozvolný, mírný a příjemně zaobalený. Čitelný, a to mnohdy dokonce až tak, že nejste schopni knihu odložit. Pak ale nastane okamžik, který vás už začne nudit a pár odstavců přeskočíte. S každou další stránkou jsem dychtivě očekávala, kdy že se dozvím podrobnosti o přistání a ejhle... až skoro na konci. Což mě dost zklamalo. I tak ale musím knihu doporučit, klidně i jako oddechovku a z části naučnou s životním příběhem jedné lidské bytosti. :-)
Ach jo. Rozporuplnější pocity jsem snad ještě ze žádné jiné knihy neměla. Chvíli mě to bavilo a pak to byla zase dvě stránky šílená nuda. Vyloženě jsem se nutila, abych ji dočetla do konce. Tahle se Pavonemu moc nevyvedla.
Surové, často nechutné, ale přímé, což se mi líbilo. Autorka si nebrala servítky a tak to má být. Ostatně je to "speciální" druh beletrie.
Naprosto skvělá, napínavá, neodložitelná, nebo alespoň těžce odložitelná. Líbí se mi všechny ty emoce a žádné zbytečné servítky či nadbytek nepodstatné omáčky. Vřele doporučuji.
Zvláštní dílo. Prvotina čiší z každé stránky na sto honů, přesto má dobré recenze a mě se líbila. Otřelé klišé dvou protipólů je zajímavě pojato a jsem zvědavá na pokračování.
Uznávám, že nebyla zlá, ale podle recenzí jsem očekávala mnohem víc. Zajímavý příběh i pointa. Na prvotinu to bylo velmi dobré.
Tentokrát se intuice ve výběru sekla.
Porušila jsem své dané pravidlo padesáti stran a opakovaně dávala příběhu šanci. Neustálé čekání na nějaký zvrat či emoci, tak vyústilo v nudné a nucené otáčení stránek bez špetky chuti.
Hromada zbytečné omáčky, prakticky žádný závratný děj, hra ve hře.
Žádná husí kůže, pocit mravenčení či neodložitelnost. Žádná probdělá noc s knihou v ruce. Žádné WOW!!!
Pár zlomových okamžiků, kdy má pozornost zbystřila, by se našlo, abych nebyla až tak kritická. Ovšem spočítala bych je na prstech jedné ruky.
Toť můj pohled.
Je to taková jemně tajemná romance se špetičkou napětí. Nic pro mě.
Každopádně se určitě najdou čtenáři, kteří tuhle jemnost ocení.
Tak malá a přitom...
Oko za oko, zub za zub.
Její tvrzení proti jejich.
Obhajoba versus obžaloba.
Kontrasty.
Smýšlení společnosti, která je rozdělena na dva tábory, v nichž jedni očerňují, druzí litují.
Copak atraktivní žena - spoře oděná - automaticky vysílá signály? Ach ty nešťastné předsudky. Škatulkování nesprávným směrem.
Milostný příběh v knize tak nějak nevidím. A ani bych ji nepovažovala za obzvláště šokující detaily, obsahem a slovem, činem samotným ovšem ano.
Co mi rozhodně překáželo, byla forma vypravování, až na vysvětlující citace psány kurzívou. Ty se mi náramně líbily.
Kniha nijak zvlášť nezklamala, ale ani nenadchla.
Chvílemi "hluchá" místa střídaly úžasné metaforické procesy, kdy je čtenář doslova vytržen z reality a nevěřícně kroutí hlavou.
KDYŽ ČLOVĚK ZEMŘE, STANE SE POUHOU MYŠLENKOU - tahle tibetská filozofie z knihy mi utkvěla v paměti.
Tak nějak mi to všechno přišlo utahané, příliš omáčkovité, bez špetky surových emocí, mnohdy chaoticky pospojováno, jakoby autorka za pochodu přemýšlela, kam kterého ze svých hrdinů vlastně hodlá v příběhu posunout. Jakoby neměla žádný plán, rozpis, mapu...
Chybí tomu ty správné grády, to správné koření, díky kterému se z průměrného psychothrilleru stane nezapomenutelný zážitek.
Každopádně našlo by se určitě pár momentů, kdy mě zvědavost nedovolila knihu pustit z ruky.
I přesto to bylo nekonečně zdlouhavé, zápletka si určitě zasloužila větší rozsah, propracovanost a dramatičnost.
Za mě tedy trošku zklamání.
Jsem nadšená
Naprosto dokonalá oddechovka, psána v přátelském módu. Zaručeně pobaví, poučí, potěší a správně naladí.
Taková bible pro případ nouze.
Protože, řekněme si upřímně, depka, stres a shon světem vládne. Ne každý má ten správný recept, jak z toho ven. A nejlépe hned teď. Okamžitě.
Autorka s nadhledem, uklidňujícím a zábavným způsobem (formou zápisků v deníku) čtenáři vysvětluje, že i lékaři (potažmo cvokaři) jsou jen lidé. Nic není tak, jak se na první pohled mnohdy zdá. Všední strasti a trable. "Lék na blbost" Jak s tím naložit. I nenormální je přece normální.
Co, kdy, kde a jak. Vždyť jsme jen lidé.
Strohé, neuvěřitelně čtivé a poutavé. Úsměvné. Vtipné. Poučné i naučné. Skvělé.
Vřele doporučuji.
Prvotní nadšení, kdy se pořád něco dělo a odložit knihu se jevilo jako nemožné,
vystřídalo pozdější zklamání.
Byla to jízda udržující čtenáře neustálém v napětí. Tedy "první část".
Nešťastné "kapitolování" mi sebralo čtecí elán.
Chvílemi jako by snad autorka neměla plán, kam hrdiny knihy posune (předvídatelné momenty, totožné osudy).
Možná až moc zbytečných detailů (zvlášť při bloudění ženských postav krajinou). Sem tam zbytečná omáčka.
Za mě tedy asi "nejslabší" autorčina kniha.
Konečně dočteno.
Trvalo to neúměrně dlouho, což ale nesouvisí s obsahem knihy.
Obálka je naprosto ďábelsky božská!
Líbí se mi styl a určitá strohost, která čtenáře neunudí, a zároveň se tak dozví vše, co potřebuje, aniž by byl zaplácán zbytečnou omáčkou.
Kniha neurazí, spíše zásadně rozvíří fantazii.
Žena je tvor zvědavý, a myslím, že pokračování třeba ve formě deníku by bylo trefou do černého, páč stále visí ve vzduchu stovky otázek, které stud halí do oparu zapomnění.
Samotnou by mě zajímalo, jak - ale opravdu upřímně!!!!! - nahlíží čtenář/čtenářka na to, čím si Lucie Hříšná kořenila život.
Nejedna z nás jí totiž může "zdravě závidět."
PS: Pánové by přečtení dostali rozkazem!
PPS: Prudéři nečtěte a vůbec nekomentujte, páč víme jak to je, huba plná keců, zděšený výraz a pohoršení (tak šup šup ke zpovědi), ale v koutku duše byste s autorkou okamžitě měnili.
Vřele doporučuji!!
No... První polovina knihy doslova "čpěla" prvotinou. Neobratné věty a často se opakující výrazy mě od čtení hodně odrazovaly. Pak se ale něco stalo, jakoby autorka při psaní pomalu dozrávala a věty i odstavce dostávaly smysl. Některé erotické pasáže mě velmi mile překvapily, kupodivu málo tak známých pikantních klišé. Bylo fajn, vcítit se na pár okamžiků do role hlavní hrdinky.
Je to taková odlehčená erotická povídka seskládaná ze životních zkušeností (tedy dle mého názoru) do deseti kapitol.
Nenadchne ani neurazí, nezklame ani nešokuje, ale určitě to není nezapomenutelné dílo. Na můj vkus jednoduchá červená knihovna, přesto rázná, stručná a zajímavá. Žádná zbytečná omáčka a poměrně málo dialogů.
????Tak tohle rozhodně není má krevní skupina. Přijde mi to jako remix dvou dimenzí. Jedna "skoro upírská" a druhá, kombinace něčeho nepojmenovatelného, co nejde dohromady. Čekala jsem úplně něco jiného. Vyloženě jsem se do čtení nutila, a to už od první zmínky o kanibalistických choutkách hlavního hrdiny. Je to takový "zvláštní druh knihy" na který musíte mít náladu. Ani autorův styl ve mně nezanechal "pocit dokonalého rukopisu". Těžce uvěřitelné a mnohdy až stupidně naivní. Tak trochu chaotické a hlavně nic, co bych chtěla někdy znovu číst. Mrchožrout mi prostě vůbec nesedl. Nemůžu s čistým svědomím doporučit, takové dílo vás musí nalákat samo. Buď a nebo.
Jako na horské dráze. :/ Fantastický začátek ???? vystřídala kopa nudné omáčky ???? se spoustou odborných termínů, které děj pravidelně narušovaly. Skvěle vytvořená souvětí, bravurně napsané pasáže a pak... pád do nikam. Příběh samotný mi připomínal puzzle, seskládané z mnoha jiných knih, které už po světě kolují. Čekala jsem od ní trochu víc. Obálka famózní, o obsahu by se dalo dosti polemizovat. Šelma mě nadchla, tohle už o dost méně. Na můj vkus se autor málo věnoval příběhu samotnému, očekávala bych více detailů i emocí. Zbytečně častý návrat k předchozí knize narušoval tok děje. Kdo četl Šelmu, určitě si našel cestu i k Hračkáři a postavy zná.
Hlavně za obálku a přepestrou slovní zásobu 4****
Už dlouho jsem nepociťovala u knihy takovou rozporuplnost a dilema. Dočíst, nedočíst?
Ze začátku mě docela bavila, ale pak nastal zlom. Nějak se mi začal příběh zajídat. Děj jako na houpačce. Chvílemi zajímavý a čtivý, chvílemi strašně nudný. Tendence k přeskakování mě neminuly. Očekávala jsem od knihy daleko víc. I přes propojenost postav mě víc zajímal osud Kasandry. Určitě bych uvítala míň technických "netových" termínů i míň samotné komunikace, která se poměrně často opakovala ve stejném duchu. Výborně propracovaný popis fyzického týrání, ovšem obávám se, že by to dotyčná nepřežila už po třech popsaných stranách. Ani nevím, jestli ji mám doporučit, ale sto lidí, sto chutí. Klidně zkuste.