martas79 komentáře u knih

Je šedivej den, jako stvořenej pro listopadovou zadumčivou náladu. Petr Machar je týpek k pohledání, jakoby vypadl z oka téhle šedivé hmotě-nehmotě co je venku.
Nebyl by to, ale František Niedl, kdyby mi tenhle týpek nebyl sympatickej.
Čtu, posuňme se v dějí někde před polovinu, popis jízdy v zasněžené, bílé krajině, čtu jako blázen, tempo furioso, u toho mi sjede ruka k pravému boku, kontroluju, jestli mám zapnutý pás! Cože? Jak jako pás? Copak jsi v autě?... ne, právě že ne! Sedím na židli o autě jen čtu! Ten pocit co ve mě slova poskládaná do emotivnich obrazů vystavěl FN je absolutní, hmotný!
Bravo!

14 25.11.2018

Troje oči vidí tři světy, světy ač spojené, přesto od sebe vzdáleny miliony světelných let. To co přežijeme se do nás obtiskne a my si pak tuto litografii nosíme v sobě. Za čas se pak promítne to ze vnitřního světa do naší tváře. Tak je to i s Hanou a Mirou. Silný příběh, který nemusí nutně šokovat krutostmi války. Dokáže zprostředkovat pocity tak silně!

17 27.03.2018

Fakt, že Martin ze Stvolna (jehož jméno snad samo o sobě vyplňuje 20% knihy) je naprosto neodolatelný pro ženy všeho druhu (včetně chvilek, kdy se právě vyzvracel) se dá připustit, ale není už úplně uvěřitelný...
Závěr knihy je už jen opravdu kličkování zajíce, který má v patách smečku loveckých psů! Věta: “Martin ze Stvolna z doby svých univerzitních studií věděl tolik, aby poznal, že utrpěla vnitřní zranění, které umění žádného lékaře vyléčit nedokáže.” A následuje deux ex machina jako prase! S odpuštěním takhle zmastit závěrečnou knihu trilogie... ale asi zase zasáhl opět ten bůh ze stroje jelikož se trilogie dočkala dílu ještě jednoho! O jehož kvalitách nepochybuji, ale od jména Martin ze Stvolna si musím dát chvíli pauzu...

3 03.02.2018

Věkem ne, ale zkušenostmi ovenčený, otřískaný a hnaný Evropou. Smutný i s úsměvem na rtech. Bláznivý, bezvýznamný jako moucha, jako prach, ale nepostradatelný jako voda. Hledaný, pronásledovaný, milovaný. Tisíc proměn tváři, pohledů, úsměvů...

7 28.01.2018

Tak vám mě to učarovalo. A jako všechno je to hořkosladké a krásné...

9 09.01.2018

V dobách, kdy hvozdy byly jako zelené moře a mnohdy jen zvěř uměla svými stezkami projít skrz, poslal král Jan svého syna Karla do Francie. V tom čase se o jednu rodnou tvrz dělí dva bratři... Martin je mladší. Lepší pro nej bude jít objevovat svět! Nuž vydejme se s ním. Jelikož není královský syn musí jít cestami křivolakými.
Chvalme den, kdy spisovatel vzal nás na výlet po Francii.
Je rêve... je voudrais être là...

12 09.01.2018

Kniha plná jmen, která nejdou zapamatovat. K tomu nositelé těch jmen dělají zmatek - a to navrch někdy před 20 lety. Pak ruptyboty všichni se potkali - ne u Kolína, ale na Bezdězu... a ožil ten zmatek z před 20 lety.
Nakonec - asi poslední tři řádky - Deux ex machina - alá Oldřich a jeho spravedlnost. Zavírám knížku jako opařený. Tak za tu snahu a přežvýkání tolika stran nudných jmen bez děje mám na podnose tento konec....???!!!

10 26.12.2017

Ať už tuto knihu napsal či nenapsal sám Oscar Wilde, je to úžasně napsaná pornonadsázka, kterou nelze brát smrtelně vážně, ale spíš s velkým úsměvem. Autor sám se asi u psaní bavil královsky. Nuž bavme se s ním a neberme se tak sterilně vážně.

11 11.12.2017

Na začátku příběh klopýtá a kolečka nejsou řádně promazána - lojem samozřejmě.
Nakonec se ale přece jen dostane do rytmu a pokračuje poměrně svižně ku zdárnému objasnění. V tomto příběhu z Jindřichova Hradce dostane více prostoru velitel Diviš za něhož je ta 4.hvězda.

4 11.12.2017

Jakmile se začne Ludmila chovat něžně tak se mi kniha hůř čte a podle mě i ztrácí tempo. Nicméně konec se hodně zlepšil!

3 29.11.2017

V první části pátrá Ota sám - docela mu to jde, ale Oldřich má nakonec všechna esa a rozlouskne další záhadu přibývajících mrtvol...

5 26.11.2017

Oldřich s Otou a Divišem rozmotali i tento zapeklitý uzel z Chebska.

3 26.11.2017

Fiorella a její parta rozlouskne i tak vysokou hru jako je ...musíte zjistit sami!

3 11.11.2017

Fiorella je jistota. Je to krásné, číst o cti spravedlností a tom jak zvítězí pravda nad lidskou hloupostí a bezbřehou krutostí svaté inkvizice!

3 11.11.2017

Mohl Mozart skládat hudbu jinak? Mohl vlastně Vančura psát jinak? Ne! Proto se teď můžeme přít a skládat na hromady důkazy dokonalosti díla, nebo naopak o hrůzách povinné četby.
Kdo Vančuru cítí nebude potřebovat Slovník. A naopak!
A já osobně?
Je to jako magnet? Nerozumím, ale potřebuji všemu rozumět?
Snad stačí cítit...

7 10.11.2017

Společenstvo křišťálu se musí poprat se záhadným úmrtím u něhož nelze vyloučit řádění ďábla. Fiorella má pro strach uděláno a neváhá se pustit do křížku se samotnou inkvizicí!
Hezká a čtivá knížka.

4 10.11.2017

Svižná a opravdu čtivá knížka. Čte se skoro sama a na uvolnění po nějaké náročnější knize působí jako balzám na duši. Jdu na další díl.

2 03.10.2017

Naprosto přelomový díl. Spoustu mnou milovaných tváří mizí. V českém království se pomalu upevňuje pozice jediného neurozeného krále. Církev bratrská - mladá a v mnohém zranitelná hledá sama sebe.
A já hledám termín vydání dílu VI!

5 28.09.2017

Řeka děje přestala být pomalým líným tokem a změnila se a zpěněné vlnky musí přeskakovat kameny a úklady mocnějších proudů.
Krásná kniha. Zatím nelepší díl série!!!
Dekuju pane Niedl!

8 07.07.2017

Rád bych věděl jak to tenkrát v tom 9. století při příchodu Cyrila a Metoděje bylo. To co vypátral Oldřich může být klidně pravda!
Tento díl se vrací zpět k osvědčenému schématu, tím pádem se dobře čte a stojí za to!

5 28.06.2017