martiline komentáře u knih
Mé pocity při čtení knihy:
Začátek - té holce v knize je 17, to nebude nic pro Tebe ... ale chytl mne nádherný styl psaní, kdy nešlo přestat.
Uprostřed - tohle nemůžeš dočíst, to tak bolí ... a nemůže to dopadnout dobře, přestaň, uteč ...
A ke konci už jsem jen četla, bylo mi smutno, líto ... soucit.
Nádherná kniha, i když těžká a nemilosrdná ...
Já bych ji přirovnala k Než jsem tě poznala ... také tak "silný příběh" - navíc dle skutečnosti.
Nevím, zda se autor snažil nebo nesnažil vcítit do "ženské duše", ale zdá se mi, že z Marian udělal chlapa. Pro mne se stala kniha technickým příběhem a po prvním díle "Dívka, která ..." jsem byla hodně zklamaná. Nevadí mi, že z Marian udělal prostopášnici bez zábran :-), ale nevidím tam z ženy a ženské mysli, vnímání ani zbla ... Dvakrát už jsem ji chtěla odložit, nakonec jsem dočetla s vypětím sil ... až konec byl trochu příběhem, ale jen trochu. Tři hvězdičky dávám pouze proto, že se mi líbila "Dívka, která ..."
Nádherné dvě dějové linie.
Kniha se mi moc líbila. Rozuzlení záhady z minulosti.
A pochopení, proč Caroline i Meredith byly takové, jaké byly ...
A hluboká lítost při čtení posledního dopisu Caroline ...
Nádherné zpracování. Vím, že jsem se při čtení smála a smála ... nadchla mne daleko víc než pak samotný film. Ale i ten není špatný. :-)
I když jsem ji četla již před patnácti lety, oslovila mne. Zajímavý příběh, který se lehce a příjemně četl.
Danielle Steel a její romány jsem měla kdysi velmi ráda.
Píše úžasně, její příběhy jsou prostě dokonalé.
Lehce "zamotaný" příběh ... ale četla jsem jedním dechem. :-)
Napínavé. Hnala jsem se číst a číst a číst ... abych už věděla KDO ...
Četla jsem v devadesátých letech ... mé druhé setkání s New Age ... :-)
Opět krásné dílko z dílny "Kočka, která ..."
Ke konci jsem se už neubránila slzám ... a to se dal čekat takový konec, ale přesto. Tak pohodová kniha ... přitom základ příběhu je velmi těžký. A na úplném konci mne ovládl už jen úsměv ... :-)
Příběh se mi líbil ... na čtení jsem se vždy těšila a čekala, jak se vše vyvine ...
Nebaví mne to ... tak jsem ani nedočetla. Nutila jsem se až skoro do půlky knihy. Nebavilo mne to až tak, že mne ani nezajímá, jak to skončilo.
Asi nejhorší moment byl, když v takovém vážném rozhovoru se najednou objeví ve větě jméno komika Luďka Soboty ... to jako vážně ? Asi ta kniha nebavila ani překladatele Jana Stibora ... kniha je vlastně až trapná ... Jednu hvězdičku dávám jen proto, že se "možná" v originále dá číst.
Stejně jako první díl - líbilo se mi to moc. Ze začátku jsem si pro sebe posuzovala jednotlivé postavy, ale když začalo být nejasné, kdo je vlastně ten pravý :-) - zvolnila jsem a užívala si pouhé čtení s překvapením na konec.
Jak už bylo psáno ... hlavní hrdinové byli na pár facek ... ale pak jsem se zase "zklidnila" a dočetla.
Krásná, čtivá ... až úchvatná ... četla se úplně sama. Už se těším na další díl.
Ne, vážně to nejde. Tak dlouho se přemáhám, abych četla, ale není se čeho chytit. Velké množství postav, zbytečné děje, zbytečné opakující se myšlenky, slova ... Nejhorší snad je, že jsem si ji vybrala "na dovolenou" a měla jsem po čtení ... protože i v té největší bídě jsem vždy po přečtení jedné jediné stránky knihu zaklapla.
Četla jsem rychle ... a jedním dechem. Popravdě celých 99% knihy se mi jevilo přesně tak, jak to chodí při nevěře - pocity, výčitky, nerozhodnost, boj. Ale ten konec, to 1% se mi zdá tak nějak vykonstruované - že by to tak mělo být ... ale nebývá.
Nicméně moc hezky napsané, jako vše od této autorky.
Krásné pokračování ... a už se těším na 3. závěrečný díl ...