martiline komentáře u knih
Skvělá krimi. Vůbec mi nevadilo doslovné popisování okolních dějů. Já prostě vyšetřovala s Adamem Dalglieshem ... Vraha jsem neuhádla, ale celé čtení bylo skutečné dobrodružství. Byl to výborně zamotaný příběh, kdy jsem do poslední chvíle čekala, který z těch dost nesympatických příbuzných to provedl ...
Seriál jsem určitě viděla (nenechala jsem si v 80. letech ujít žádné dílo s Adamem Dalglieshem), ale naštěstí vždycky vraha zapomenu a pak to prožívám poprvé ...
Trošku se divím nízkému hodnocení knihy.
Mně se román moc líbil. Takhle si představuji, že mají vypadat romantické filmy. Mám ráda když děj jen tak lehce plyne, bez nějakých obrovských dramat, s příjemným rozuzlením. Liane Moriarty píše velmi čtivě a její romány mne vždy zanesou do takových klidných vod bez starostí, do světa přátelství, rodinných setkání a radosti ze života.
Dávám o jednu hvězdičku méně než ostatním dílům "Doktore, ...". Povídky jsou sice pěkné, ale jak už to bylo řečeno, s tímto dílem čtení nezačínejte. Ostatní díly jsou velmi čtivé, uklidňující a mnou velmi oblíbené. Tady toto je soubor povídek vycházejících v časopise, jsou sice humorné, ale já jsem rozmazlená autorovými jinými díly.
Přesto nelituji přečtení a dočetla jsem se zájmem. :-)
Na tuto knihu velmi ráda vzpomínám a mám ji v knihovničce ... celou ohmatanou, přečtenou snad stokrát ... hodně mi pomáhala.
Vlastně si ji nosím v sobě napořád ... ještě jsem k ní řadila knihy od Shakti Gawain - Tvůrčí představivost a Život ve světle. Knih s podobným tématem jsem četla na stovky, ani je nedokážu vyjmenovat ... Zajímalo mne v osmnácti (devadesátá léta) vše o okultních vědách, o astrologii, o tajemství myšlení, o tajemství života ... a až samotným životem jsem poznávala, jakou hlubokou pravdu v sobě Miluj svůj život má ...
Jsem u čtvrtého dílu a celá série Dynastie Morlandů se mi zatím moc líbí. A kdesi uvnitř se raduji ze všech dalších dílů, které na mne zatím čekají. Zpočátku prvních dílů jsem viděla jen krutost, smrt, boj, nemoc a umírání ... svým způsobem mne to i trápilo - jako bych to mohla změnit. Ale ono to tak bylo, nemůžu si nalhávat a tu dobu kreslit do romantismu, do dlouhých a zdravých životů bez válek a nemocí ... Takový byl tehdy život.
I tak dokáže autorka dát do svého díla náznaky romantické lásky, pěkné příběhy a šťastná shledání.
Moc pěkné čtení.
Četla jsem ve svém dětství a Gabru i Málinku jsem si zamilovala ... bylo to něco tak krásného, že bych si to čtení ihned zopakovala ...
Detektivku jsem si užila. Trošku se mi to zdálo až překombinované, ale pocit "WAU" po přečtení tam byl ... takže ... plný počet.
Možná jsem se jen netrefila do správné doby čtení.
Možná jsem si hned neujasnila pro sebe, jak která hrdinka z těch čtyř vypadá.
Možná je to i tím, že do padesátky mi něco zbývá.
Každopádně - Já a štrúdl se mi líbilo více ...
Tuto knihu jsem objevila náhodou tady na databázi ... a ihned si vzpomněla na knihovničku mojí maminky. Četla jsem ji jako náctiletá před X lety ... a zanechala ve mne nesmazatelné vzpomínky. Dlouho jsem na ni myslela. Dlouho jsem si děj přehrávala. Krása.
Druhá kniha mnou čtená od autorky a opět se mi moc líbila. Vtáhne vás to do děje, na každé stránce se něco nového uděje, žádná nuda, ale přímo dynamika ... tvoříte si hypotézy, které postupem zahazujete a zkrátka vás to baví od první až do poslední stránky. Doporučuji.
Moc pěkné. Povídání a vzpomínky Fingala O'Reillyho nás tentokrát zavedou do jeho mládí a času studií. Poznávám "doktora" víc a víc a ač je to knižní postava, cítím k němu sympatie jako ke skutečné postavě reálného života. :-)
Detektivka skvěle napsaná, dobře se četla ... nevadilo ani natahování "tajemství". Ale nemůžu pochopit, proč tak "cpe" do knih "kterak jsou migranti ti nejlepší lidé" (nejvíc se vytáhla v knize Čarodějnice) a v žádné knize si neodpustí homosexuální zápletku. Nejsem rasista ani odpůrce homosexuálů ... ale myslím, že ještě chvíli a jsem rasistka a homofobik. :-)
Kvůli tomu ubírám i jednu z hvězdiček ...
Sice je tomu už skoro šestnáct let, co jsem tento román četla, ale dodnes si na příběh pamatuji. Moc se mi líbil. :-)
Ta knížka je přesně tak romantická jako její obálka.
Pro mne to bylo zajímavé a klidné čtení. V první polovině to žádnou romantiku ani zdaleka nepřipomínalo, snad každá hrdinka prožívala něco, co prostě nechcete. Ale pak se vše vyjasnilo a byla to už jen sladká romantika. Až moc.
Někdy je ale potřeba, aby všechno dopadlo dobře.
Tento díl je téměř dokonale propracovaný i s intimními detaily. Trochu to brzdilo, protože jsem si musela často připomínat kdo je kdo ... ale četla jsem s velkým zájmem odhalit vraha. A příště začínám se Zahalte jí tvář - s téměř mystickým dílem své doby :-) ...
Annunciata je v tomto díle tak trefně vykreslená, že jsem ji za její počínání až nesnášela ... šla si za svým i přes mrtvoly, pro mne bezcitná, sobecká, prostě se cítila středobodem vesmíru ... Já dokonce chtěla dát tři hvězdičky za to, jaká mrcha to byla :-), než mi došlo, že je to románová postava ...
Tentokrát jsem ale přeskakovala odstavce o samotných bojích, vůbec mne to nebavilo a důležité jsem se i tak dozvěděla ...
Mám tu knihu doma už dlouho. Ale jó ... číst se to dá. Osobně si myslím, že Eckharta Tolleho spíš donutili tuto knihu napsat ... Protože někomu to nestačí říci jednou :-) ...
Je skvělé číst ji po chvílích ... třeba kapitolku i jednou ročně - jen tak, připomenout si ve chvíli, kdy se zase honíme za přeludy a různými chtěními a nevnímáme nic kolem ...
Ale shrnu to jen do věty "člověk je tvor, který CHCE to, co NEMÁ ... a to co MÁ, to vlastně NECHCE ... protože už to MÁ :-))) ...
Líbí se mi až neskutečné zápletky, které umí vymyslet Rachel Abbottová ... a v této knize o ně není nouze. I když to udělám málokdy, tak tentokrát jsem si hned ze začátku přečetla konec :-) ... neradím to, nedělejte to ... ale i tak mne kniha chytla a já četla jedním dechem. Snad tím přečteným závěrem mne najednou zajímalo sledovat postavy a jejich chování ještě víc, protože už jsem "věděla" ...
Tímto svým dílkem se mi Barbora Šťastná trefila do noty. Uchvátila mne hned od první kapitoly. Musela jsem se při čtení smát, spoustu poznatků autorky mám též za sebou. Kapitola o vychutnávání si jídla je "kapitola sama o sobě" :-). V dobrém jsem ji protrpěla, jak barvitě a krásně to autorka popsala.
Pod poslední část "100 věcí, které mi taky dělají radost" se mohu hrdě podepsat. Mám to úplně stejně :-).