martina.culik komentáře u knih
V knize se člověk dozví spoustu zajímavostí, i když se jedná o morbidní téma. Trochu mě mrzí, že se autor zaměřil převážně na americké statistiky, nikoli na celosvětové, které by pro mě byly určitě zajímavější.
Přesto zajímavý počin, který stojí přinejmenším za prolistování.
Zajímavé, neotřelé, od poloviny trochu předvídatelné, přesto překvapivé.
Kdo četl Janu Eyrovou může velice snadno předvídat děj této knihy. Zpočátku mi to nevadilo a bavilo mě zasazení do současnosti, ale ve druhé polovině jsem měla problém s tím, že je děj opravdu téměř totožný a nic mě tedy v knize nepřekvapilo.
Povídky L. Aškenazyho mám obecně moc ráda, ale tyhle se mi do vkusu netrefily.
První díl nás seznamuje s podivínským Thomasem - velmi mě kniha chytla a těšila jsem se na další pokračování. Bohužel mi přijde tento díl nejlepší z celé série a s každým dalším dílem jsem byla méně a méně nadšená.
Kniha mi hodně připomínala Misery od Stephena Kinga a nějak jsem se celou dobu neubránila srovnání. Bohužel z tohoto srovnání nevyšla Zavřená kniha úplně vítězně.
Druhý román mě bavil skoro stejně jako první. Jiné téma, ale stejné napětí a stejné zpracování.
Poslední díl se mi líbil o něco méně než předchozí dva - možná už na mě bylo té mystiky moc. Přesto se mi kniha četla dobře a leccos bylo vysvětleno a zapadlo tak na své místo.
Amélii jsem si oblíbila již v prvním díle a ani zde mě nezklamala - příběh je čtivý a neutahaný.
Hlavní hrdinka je restaurátorkou hřbitovů a proto je v knize (mimo jiného) i spousta vysvětlení hřbitovní symboliky, což mě bavilo možná ještě více, než samotný děj knihy.
Kniha je určená dětem a možná právě proto mě to zase tolik nebavilo. Další knihy s doktorem Proktorem určitě číst nebudu.
Knihu jsem několikrát odložila, ale nakonec jsem se rozhodla ji pokořit - začetla jsem se a nakonec se mi příběh moc líbil. Mám ráda knihy, které se neodehrávají pouze v naší realitě a jsou líznuté trošku něčím navíc.
Na to, že se v prvních 2/3 vlastně nic moc nedělo, se mi knížka četla dobře. Chvilku trvalo, než jsem se začetla, ale pak už to šlo ráz na ráz.
Zajímavě vystavěná kniha - vyprávění ve vyprávění ve vyprávění jsem četla poprvé. Podle názvu jsem čekala trošku něco jiného (nadpřirozeného), ale zklamaná jsem rozhodně nebyla.
Konečně jsem se dozvěděla, jak to všechno začalo. Kniha se četla skoro sama. Vždy když už jsem si myslela, že si chvilku oddechnu společně s postavami z knihy semlelo se něco dalšího. Kniha mě bavila možná ještě o něco více než ostatní ze série Labyrintu.
Dlouho jsem se chystala přečíst, jak to vlastně s Petrem Panem, Wendy a Zemí Nezemí bylo. Tato kniha mi k tomu dala příležitost. Styl psaní autora se snaží vtáhnout čtenáře/dítě do děje a poměrně dobře se mu to daří. Zajímalo by mě i znění původní divadelní hry, podle které byla kniha později sepsána.
Tak nějak jsem od knihy asi čekala víc nebo trochu něco jiného. Nevím. Ačkoli se jedná o první díl série, čtenář i hlavní hrdina je vhozen přímo do řeky, protože tak se naučí plavat nejlépe. U mě to ale nefungovalo a v mnoha situacích jsem si nebyla jistá, co se vlastně děje. Hlavní hrdina se s tím popral o trochu lépe, ale přesto je tu mnoho nevyřčeného a nejasného. Na druhou stranu mě ale bavil humor, kterého v knize není pomálu.
Myslela jsem, že bude kniha vtipná, ale přišla mi spíše hloupá.
Spojení Sherlocka Holmese a Jacka Rozparovače mě opravdu zajímalo a vůbec mě nezklamalo. Kniha je psána podobným stylem jako klasické doylovky a toho si na autorce cením.