Martina852
komentáře u knih
Na útěku
Mahtob Mahmoody
Četla jsem hned po knize Bez dcerky neodejdu.
Již dospělá Mahtob popisuje svůj tragický příběh v Íránu a nejen ten, sledujeme jak tato událost má dopad na celý její život a i na lidi kolem. I když Betty a Mahtob dorazí bezpečně do Ameriky, tak na Írán jen tak nemohou zapomenout a žijí v neustálém strachu. Podstupují různá opatření a díky své knize, později i filmu, se jim dotane velké popularity a díky svým zkušenostem Betty osvětluje problematiku tzv. rodičovských únosům a pomáhá rodinám, která se dostaly do podobných potíží jako kdysi ona sama. Pomocí knihy se dozvídáme takové... A co bylo dál... Hlavně Mahtobin postoj k otci a na celý incident s Íránem.
Občas byla kniha velice zdlouhavá a po úvaze musím napsat, že je to jedna z těch knih, které stačí přečíst jednou.
Bez dcerky neodejdu
Betty Mahmoody
Velice silný a emotivní příběh o matce a její malé holčičce, které se snaží utéci z Íránu.
Kniha byla i zfilmovaná a věřím, že asi každý podvědomě ví, o co vlastně jde. I když je to nějaký pátek, co jsem film viděla, neřekne toho tolik, co kniha.
Betty popisuje kulturní rozdíly nám tak neznámému světu, kde je úplně jiný pohled na celý život. Jazyková bariéra, cizí jídlo, válečný stav, předpisy oblékání pro ženy a mnoho dalšího, čím si musela projít. Nejvíce mě zaráželo, že i když Moodyho rodina patřila k té "bohatší" vrstvě v Íránu, stále jim po domě běhali švábi a jejich pohled na osobní hygienu byl také katastrofální a to nemluvím o sňatcích mezi příbuznými. Hlavně kniha obsahovala to nejdůležitější, co už se do filmu nevešlo a to flashbacky jak se Betty seznámila s Moodym a mapovala bod po bodu, kdy se z velice chytrého muže stal velice zarputilý zastánce Ájatolláha Chomejního. Myslím, že právě Moody je příkladem toho, že nic jako integrace, v jeho případě "Amerikanizace", vůbec nefunguje u lidí z tak vzdálených zemí jako je ta jeho. Betty asi doufala, že ta Americká část v Moodym převládne, ale sama před cestou do Íránu podstoupila jistá opatření a sama si představovala nejhorší scénáře, které se bohužel uskutečnily. Samozřejmě nikdy Íránce neházela do jednoho pytle a vždy našla nějakého spojence, který ji nějak pomohl malými krůčky dostat se bezpečně i s dcerkou zpátky domů.
Někdo to rád skotské
Suzanne Enoch
Tak hotovo, série o rodině McLawryů je za mnou. Čtení mi trvalo trochu déle, protože nejsem taková velká fanynka červené knihovny a sérii jsem četla hned po sobě, takže už jsem se trochu do čtení nutila. Musím říct, že první díl byl nejlepší.
Zkrátka čtení na ukrácení dlouhé chvíle bez nějakých větších úvach, protože děj je docela předvídatelný.
Návrat na Vysočinu
Suzanne Enoch
(SPOILER) Po přečtení anotace jsem čekala asi trochu více. Velké plus bylo, že se děj knihy vrátil na Vysočinu než aby se odehrával jenom v Londýně. Ale čekala jsem sblížení mezi Rowenou a Lachlanem trochu jinak než neustálé boje a najednou zničeho nic si uvědomují, že se milují. I tak mě překvapil Winiin únos a vcelku to bylo příjemné čtení.
Nezkrotný horal
Suzanne Enoch
(SPOILER) Začátek knihy mi dost připadal podobný jako první díl, ale celý útěk a svatba bylo zpestření knihy. Přečtení mi trvalo trochu déle, ale jenom tím, že červená knihovna není můj nejčtenější žánr. Ale stále chci dočíst další díly ze série a dozvědět se něco více o McLawryho klanu.
Ďábel nosí kilt
Suzanne Enoch
Měla jsem chuť si přečíst něco, kde budou figurovat svalnatí horalové v kiltech, to mě zavedlo ke spisovatelce Suzanne Enoch a k její sérii nazvané Skandální Skotové. Jak bylo asi už ze začátku jasné Ranulf McLawry uchvátil svoji Charlotte a nezbývá mi nic jiného než se vrhnout na další díl a sledovat dalšího člena McLawryho klanu.
Skvělá kniha s jednoduchým dějem na odreagování. Dávala bych přednost možná trochu větší zápletce, ale i tak to bylo pěkné čtení.
Rozum a cit
Jane Austen
Jakož to velká čtenářka fantasy a sci-fi, jsem dokonce i já vzala do ruky nějakou tu klasiku, která mi nemusela být zadána povinnou četbou.
Příběh Jane Austen jsem viděla jako filmové zpracování z roku 1995. Protože plukovník Brandon v podání Alana Rickmana, to jsem si nemohla nechat ujít. Tak přirozeně jsem doufala, že v knize bude toho o něm a Marianne více. Bohužel v tomto směru jsem zůstala neukojena a bylo tam skoro o nich nic jako ve filmu. Pro mě je trochu těžké si tu dobu představit, kde jediné na čem záleží jsou peníze a vysoké postavení, ale přesto Jane Austen se nám snaží vylíčit tu dobu a hlavně silné ženy, které v ní museli žít a přes strasti si jdou za svými sny.
Asi se nestanu skálopevnou fanynkou tvorby paní Austenové, ale ráda bych ze zvědavosti přečetla pár jejich dalších děl a to Pýchu a předsudek a Emmu.
Bez šance
Neal Shusterman
Po přečtení trilogie Smrtka a Sucho jsem si musela přečíst další dílo z pera Neila Shustermana.
Sepsáno to bylo bravurně, každý z našich hrdinů měl svůj vlastní příběh a kapitoly z jejich pohledu nám ještě více objasňovali pocity a tím pádem i rozhodnutí, které v knize udělali.
Neobvyklý námět vyvolával úzkost zvláště, kdy dojde k samotnému rozpojování. Samotný akt byl napsán tak jednoduše a přesto ve mě nechal, tak silnou odezvu jako kdybych se koukala na nejkrvavější horor všech dob. Samozřejmě se zde naskytují mnoho otázek. Kdy takový život začíná a kdo má právo nám ho od nás odejmout? Či existuje něco jako duše a stále bude schopna přežít, i když každičký kousek bude vlastnit někdo jiný a bude vzdálený od sebe kilometry daleko?
Jak to v životě už bývá, na některé otázky nelze najít odpověď...
Sisi - 21 kapitol ze života rakouské císařovny
Alena Křivánková
Skutečný příběh o Alžbětě Bavorské, který se dost liší od všech jejích filmových zpracování. Je to jak z pohádky, kdy se Císař na první pohled zamiluje do mladičké Alžběty, ale po svatbě nastává tvrdá realita. Sisi toužící po svobodě utíká při každé příležitosti z Vídně od povinností, tchýně, manžela a i od dětí. Postupně se z ní stává melancholická žena posedlá jenom svým vzhledem a váhou, které byly možná způsobeny častými sňatky mezi rodinnými příslušníky. Myslím, že na popularitě získala i tím jak byla tragicky zavražděna a jak se často u historických postav stává jsou jim připisovány větší zásluhy než to bylo ve skutečnosti.
Dala bych přednost, kdyby to bylo uspořádáno v chronologickém pořadí a tím by se neopakovaly fakta, která už byla zmíněná v předchozích kapitolách, ale jinak kniha velice čtivá.
Severská mytologie
Neil Gaiman
Knihu jsem dostala jako dárek. Jak Neil Gaiman popisuje na prvních stránkách své knihy, objevil Tóra pomocí komiksů a dnes tento severský bůch patří neodmyslitelně k partě jménem Avengers a k celému Marvel Universe. Mé objevení severské mytologie bylo podobné jen to, že jsem obdivovala boha lstí Lokiho v podání šarmantního britského herce Toma Hiddlestona. Kamarádka se trefila do černého a kniha mě velice potěšila. Bylo zajímavé, čím se vývojáři Marvel inspirovali a hlavně si přečíst původní povídky a dozvědět se něco více o božstvu vzdálených Severských zemí.
Harry Potter a relikvie smrti
J. K. Rowling (p)
Kdo by neznal příběh o chlapci, který zůstal na živu?
Na filmech o Harrym Potterovi jsem vyrůstala, ale ke knížní sérii jsem se dostala později, když už byl asi natočen pátý či šestý díl. Zastávám názor, že knížní verze jsou o mnohdy lepší než filmové či seriálové zpracování. Proto nebylo pochyb a dala jsem se do čtení příběhu o chlapci s nachovou jizvou na čele ve tvaru blesku. Protože jsem ji poprvé přečetla někdy na základní škole, tak jsem se rozhodla zakoupit si celou sérii nyní a znova si připomenout ten napínavý příběch naší trojce plné čar a kouzel.
Spisovatelce J. K. Rowlingové se podařilo vytvořit úžasný svět, do kterého se vždy rádi vracíme a vždy bude v našich srdcích.
I po takové době?
Navždycky.
Trnitá řeč
Leigh Bardugo
(SPOILER) Pěkná kniha, jak autorka napsala na posledních stranách, jsou to podle ní pozměněné příběhy, ketré tak dobře známe i z našich dětsví. Samozřejmě z každé povídky čiší tajemno a napjetí. Trochu jsem doufala, že většina pohádek bude o Griších, proto se mi asi nejvíce líbila Malá kudlička.
Zprvu povídka "Když voda zpívá oheň" mě moc nenadchla, ale když se nám tam objevila postava kterou tak dobře známe a zjištění, že má poloviční sestru mě dost zaujala. Taky se mi líbilo, že spisovatelka si vytvořila historii o Ulle nebo také jinak o Uršule, která je vlastně zla čarodějnice z Malé mořská víly, kdy i velcí záporáci mají něco ve své minulosti, co je nadobro změnilo k špatnému, i když takový nikdy před tím nebyli.
Ta to kniha je poslední ze série Grishaverse, která mi zbývala. Leigh Bardugo vytvořila skvělé dílo a snad se k sérii zase někdy vrátím, ale bohužel na světě je tolik knížek k přečtení a tak málo času. Podle toho jak skončila kniha Vláda vlků možná nás spisovatelka obdaří další knihou z toho to magického světa plné Grišů.
Vláda vlků
Leigh Bardugo
(SPOILER) Druhá kniha o Nikolajovi Lantsovovi mi přišla trochu slabší než první díl. Po konci Zjizveného krále jsem rozhodně musela přečíst Vládu vlků a dozvědět se, jak spisovatelka má v plánu rozuzlovat všechny zápletky a intriky v prvním díle a taky znovuzrození Temnyje. Asi jsem čekala od dalšího pokračování trochu moc.
Ráda jsem četla, že se zase setkáváme s našimi starými známými. Ať už to bylo setkání Temnyje s Alinou a Malem. Dokonce i naše partička z Barellu se zase objevila na scéně a nenechala si ujít příležitost něco ukrást.
Nejen, že nám spisovatelka davá nostalgii z předešlých knih, které jste snad i vy přečetli jedním dechem, ale taky nám způsobuje obrovskou bolest. Musím říct, že Davidova srmt mě zasáhla, zvlášť když to byl jeho svatební den a neubránila jsem se pár slzám.
Prozrazení Kherguudů a jisté zadotučinění vykonáno bylo, i když jsem čekala, že královna Makhi bude poražena silněji. Nikolaje a Zoju bych si možná dokázala představit spolu, i když nad tou myšlenkou pořád váhám. Bohužel Zoju si moc jako královnu představit nedokážu, ale Nikolaj musel udělat co bylo zapořebí kvůli svému původu. Nina a její tajná mise ve Fjerdě byla dobrá a byla jsem zvědavá jak Jarla Bruma, svého úhlavního nepřítele, porazí. Bohužel pak následný vztah s Hanne mě moc nenadchl a ani ten konec. Kdy se Hanne promění na koruního prince a pak spolu šťastně žijí. Já Ninu pořád vidím s Matthiasem. Temnyj, který se nám vrátil zase odešel, při hrdinském obětování, aby zase svět dal do pořádku a ochráníl ho před Vrásou a za výměnu prohlásit ho za svatého.
Kniha se hlavně točila kolem války a trochu toho politikaření. Asi to bylo to, co mi trochu ubralo na knize. Samozřejmě nehaním knihu, ale pociťovala jsem, že dynamika je trochu jiná oproti prvnímu dílu. Však konec mě taky docela zarazil. Podle toho otevřeného konce, bych snad i čekala další knihu nebo snad dokonce i novou sérii. Tak snad nás Leigh Bardugo obdaří další knihou ze světa Grishaverse.
Coura
Jana Bernášková
Když vám někdo půjčí knihu, tak ji nechcete vracet nepřečtenou. Při čtení začátku jsem chtěla knihu odložit, ale přece jsem ji dokázala přečíst. Hlavní postava byla věčně naštvaná, ufňukaná a taky se mi nelíbila kupa vulgarismů v knize. Občas jsem se zasmála nad různými přirovnáními, ale to bylo asi tak všechno. Určitě kniha najde své čtenáře, ale já k nim nepatřím.
Zjizvený král
Leigh Bardugo
Bylo mi jasné, že rozhodně nemůžu vynechat knihu o mém oblíbenci. Už když nám ho spisovatelka představila jako nebezpečného korzára Sturmhonda a následně se z něho vyklubal následník trůnu, bylo jasné že kolem něj bude dobrodružství požehnaně. Mohli jsme o něm konečně dozvědět něco více o jeho dětsví a jeho vztahu k Ravce a těžkému údělu panovníka.
Více prostoru dokonce dostala i Zoja a my jsme mohli pohlédnout za její masku a dozvědět se o ní něco více.
Dost mě překvapily kapitoly o Nině, která uzavírá svojí bolestivou kapitolu s Matthiasem ve Fjerdě a hned na to se pouští do dalšího napínavého dobrodružství, kdy samozřejmě nechybí její úhlavní nepřítel Jarl Brum.
Konec vyvolává spoustu otázek a jsem zvědavá, co mě čeká a nemine v druhém díle.
Heřmánkové údolí
Hana Marie Körnerová (p)
Jen neuvěřitelné příběhy píše sám život.
Jiné už by Annin příběh dostal až na samé dno, ale naše hrdinka i ty nejkrušnější chvíle prošla se vztyčenou hlavou a vždy se snažila vidět na všem to nejlepší.
Velice emotivní příběh, kde nechyběly slzy, když jsem dočítala poslední stránky Annina života.
Prohnilé město
Leigh Bardugo
Proslulá partička z Barellu se vrací a chtějí si vzít to, co jim po právu náleží. Přesně jako v prvním díle, jste nemohli tušit jaká další překvapení si Kaz Brekker vymyslí, aby dosáhl svého. Dočkali jsme se i toho, že Wylan dostal pár vlastních kapitol a dokonce jsme se zase setkali se starými přáteli z Griši. I konec byl pro některé postavy dost strhující a pro mě nečekaný.
Šest vran
Leigh Bardugo
Úžasná kniha. Na každé stránce čeká další zvrat, který zamíchá celým dějem. Skvělý byl popis postav. Všechny měli svůj vlastní příběh a jak skončili ve špinavých uličkách Barrelu včetně jejich minulosti, které z nich udělalo to čím jsou. I když to moje hodnocení nezmění, je pro mě těžko uvěřitelné tak nízký věk hlavních postav, ale je zase pravda že spisovatelka cílí na trochu mladší čtenéře než jsem asi já.
Musím se hned vrhnout na druhý díl!
Zkáza a naděje
Leigh Bardugo
Poslední díl trilogie přečten. Jako u předchozích děl mi kniha utíkala jako voda a byla jsem dost překvapena i z několika zvratů, které tam byly. Musím ještě dodat, pěkný konec u kterého mi poskočilo srdce.
Bouře a vzdor
Leigh Bardugo
(SPOILER) Podle hodnocení jsem čekala, že dílo bude o trochu slabší, ale mě se líbil více než první díl. Je pravda, že spisovatelka si největší akce naplánovala hned na začátek a pak až na úplný konce. Což chápu, že by pro někoho prostředek mohl být trochu nudný, ale já si stejně tu omáčku kolem užívala. Alinina touha po posledním umocňovači a její rozkoly s Malem a ještě k tomu halucinace o Temnyjovi. Taky přibyly nové postavy dvojčata Tamara a Tolja a korzár Stormhund. Když jsem si Stormhunda oblíbila a říkala si, že bude dobrým členem naší malé party. Tak se z něho vyklube princ, druhý následník Ravkovského trůnu. To už jsem se nemohla odtrhnout od čtení, jak mi to vyrazilo decha a napjatě jsem čekala jak on zamíchá dějem. Ještě musím dodat, že jsem zvědavá co bude s Žeňou. V prvním díle jsem si ji oblíbila a nedokázala jsem se na ni zlobit, že si vybrala Temnyjovu stranu, vzhledem k jejím okolnostem. Temnyjova zlost se na ni podepsala, když Alinu a ostatní nechala uprchnout z lodi a nad její postavou cítím obrovskou lítost. Doufám, tedy že bude mít nějaký dobrý konec.
