martinstefko komentáře u knih
Tak jsem se dostal až ke čtvrté knize s Predátorem a musím říct, že tenhle omnibus není až tak špatný jako ten předcházející. Není to žádné terno a pořád se jedná jenom o samostatné příběhy, ale některé jsou dost dobré na to, aby vás strhly.
V konečném důsledku kniha obsahuje celkem slabý standard, který se dá od Predátora čekat. Na první omnibus se ani trochu nepodařilo navázat, což je škoda.
Ty kratší komiksy trochu kazí dojem z celého omnibusu, který by jinak byl nesmírně zábavný, místy pořádně drsný a hlavně našlapaný akcí na různých místech. Alespoň tohle ty kraťasy dodržují, protože se v nich podíváme skutečně všude možně po světě, a to i v různém čase.
Čtěte tyto komiksy s dětmi, nenechte je číst samotné a užijte si je společně. Myslím, že to je zážitek, který dovede obohatit všechny zúčastněné, jedno jestli děti, nebo dospělé.
Ač je Krajina snů jen poměrně útlou sbírkou čtyř povídek, i tak to jsou další parádní kousky do sandmanovkého universa a Gaiman ukazuje, že dokáže vyprávět i malé, přesto však stále stejně odzbrojující příběhy.
Gaiman ve Hře o tebe skutečně vytvořil bizarní paralelu mezi dvěma bizarními světy. Nelze než gratulovat k tomu, co z toho vzešlo.
Jsme u jedenácté knihy a už je to opravdu jen kopání umírajícího kolem sebe.
Doufám, že těch dílů bude ještě víc, protože přinášejí zase něco nového, ač podvědomě známého.
Ve vázané podobě je kniha luxus a příběhy vás dostanou. Legendy jsou skutečně nádherné a v Mignolově podání kouzelné. Vtip mu rozhodně nechybí, stejně jako smysl pro zachování těch nejsilnějších částí původního příběhu. Překlad je výtečný, tentokrát ještě více poznámek od Jana Kantůrka, než je obvyklé. Ale jako vždy, jsou ku prospěchu věci. Doufám, že Hellboy bude i u nás dál vycházet a my se dočkáme i dotisku prvních knih. Stojí to za to. Tohle je prostě jeden z nejlepších a neoriginálnějších komiksů.
Comics Centrum odvedlo dobrou práci, i když u paperbeckové verze časem dojde k tomu, že se začne mírně rozlepovat, především obálka nedrží úplně dokonale. S tím se prostě musí počítat. Pokud chce fanoušek lepší verzi, sáhne po vázané, která nemá chybu. Skvělý je i překlad Jana Kantůrka – no, je pravda, že jsem od něj nic úplně špatného ještě nečetl. Škoda jen, že příběh uvnitř knihy není o něco lepší.
Nějakou dobu jsem měl pocit, že Hellboy už prostě není ta série, která mě bavila na začátku, když jsem si ji pro sebe objevil a přečetl si první příběhy. Ale je to právě kniha Hellboy 3: Spoutaná rakev a další příběhy, která mi ukazuje, proč jsem si tuhle sérii kdysi oblíbil a proč si ji oblíbily i milióny lidí po celém světě.
Alain a Emmanuel se rozhodli prezentovat poměrně kontroverzní problematiku. Dokonce jsou zde i scény z České republiky a Slovenska, a tak je nám problematika poměrně blízká. Jsem si jistý, že mnoho lidí, pokud se k nim komiks dostane, si tohle přečtou, a budou pořád na cikány nadávat, a jejich argumenty budou, že to jsou vyžírkové. Ono je hezké nadávat, ale když se nic neudělá, nic se nezmění. Alain popisuje některé lidi, kteří se o změnu snaží. To, jak jich je málo, jen ukazuje na to, že změny budou pomalé a spíše bude trvat problematický stav. A tak všichni mohou dál nadávat... Kniha však dokáže popisovat problém z více úhlů pohledu a to je dobře. V tomhle je rozhodně její přínos.
Pavel Čech se vrací k přírodě, představuje exotická místa, a to vše pořád v příběhu, který je zábavný, který je akční a který je pěkně laskavý, a to i přesto, že se zde lidé nechovají naprosto čestně a jsou zde postavy, které mají svoje vady. Ale to přece patří i k postavám v příbězích, ne?
Kvalita rozhodně neklesá a druhý Bublifuk si drží vysokou laťku.
Tohle je komiks pro dívky, ale přiznám se, že se dost divím tomu, že se tohle dívkám líbí. Není k tomu moc důvodů. Na začátku to bylo fajn. Romance mezi dvěma mladíky, ale z té se vytratilo jakékoli kouzlo.
Alanova válka 1 nepředstavuje převratný komiks. Je to jednoduše vyprávění jednoho člověka, které zachytil jiný člověka, vyprávění člověka, který něco zažil a chce se o své vzpomínky podělit. Nic víc. Chce ukázat pár momentů, které ho formovaly, momenty, které jsou zábavné, momenty, které utvářejí i nás samotné. Emmanuel Guibert tomu pak ještě přidává něco navíc, svou kresbou, která se jeví jako strohá, ale zároveň dotváří dojem vzpomínky, dojem něčeho, co máme ještě v paměti, ale už je to jen mlhavé, detaily jsou nejasné. V tomhle je krása vyprávění. Ne v jeho epičnosti, ale v tom, jak je podáno a že se nás dokáže dotknout.
Hadžime Isajama slibuje potenciál, který zatím ještě nenaplnil. Já stále ale doufám, že se mu to podaří a s dalšími knihami to bude ještě lepší. Hlavně pokud nám konečně něco prozradí.
Pokud už má být mainstream zábava, tak s Deadpoolem se zjistilo, že ta zábava nemusí být jen akční, ale může být i vtipná. Tvůrci knihy Deadpool: Drákulova výzva dokázali to, co se například autorům knihy Harley Quinn 1: Šílená odměna v takové míře nepovedlo. Dovedli udržet vaši pozornost celou dobu a dařilo se jim udržet úroveň vtipů na velmi dobré úrovni.
Možná o komiksu Jako sametová rukavice odlitá ze železa nechci jen přemýšlet, možná je na mě prostě moc divný. V konečném důsledku na mě ale prostě dobře nepůsobí. Ale je jiný, o tom žádná. A pro mě záhadným způsobem drží pohromadě.