maruschka komentáře u knih
Silná hrdinka. Tentokrát doopravdy, ne jen v anotaci :). Líbilo moc.
Moc nemusím knížky, ve kterých se autoři na pár stran snaží vmáčknout všechna "atraktivní" témata z druhé světové, ale tady to působí velmi přirozeně. Skvělý "úvod do problematiky".
3,5* Raději nechci vědět, co to o mně vypovídá, ale dočetla jsem a nejspíš zkusím i další díl. Na druhou stranu - dokážu ocenit povedenou Twilight ff (bez ironie).
Strašně ráda bych dala 5*, ale kvůli tomu mizernému překladu nemůžu (a taky už vím, proč mi některé podivnosti včetně šílených překladů jmen připadaly povědomé -Píseň krve, stejný "pachatel"). K příběhu - chystala jsem se na dlouhý komentář, ale je to zbytečné. Snad jen tolik, že jsem šťastná, když se autorovi povede mě tak MOC překvapit! Přesto bych skoro doporučovala přečíst si posledních 12 stran už na začátku třetího dílu, člověk si pak úžasně vychutnává každou narážku - je jich tolik, že po přečtení rozuzlení prostě není možné si je všechny vybavit :-).
Miluju být člověk. I když si občas připadám jako čtverec, co se chce nacpat do kruhu ♥.
Oproti Se(x)znamu tak nějak sladší, i když se Cat snaží přesvědčovat nás, že je drsná, ve skutečnosti je to absolutní slušňačka, která si prostě občas zanadává, přesto jsem se neuvěřitelně bavila. A jo, bylo to předvídatelné, ale to mi absolutně nevadilo. Joanna ty chlapy prostě umí :-)
3,5. V tomhle případě nejspíš nejsem cílovka. Trvalo strašně dlouho, než jsem se začetla (možná bylo na škodu, že jsem nejdřív viděla film). Styl mi úplně nesedl, navíc mám takovou vlastní specifickou kategorii knih, ve kterých se autoři děsně snaží přiblížit čtenářům hrdinovy emoce, a přesto to nějak nefunguje, a Labyrint se k nim bohužel přiřadil. Nedokážu se prostě vžít do Thomasova strachu, smutku, naděje/beznaděje, a to je celkem problém. Přesto jsem ještě pořád trošku zvědavá, co bude dál, takže další díl asi ano.
Uf. Jedna z nejdivnějších knížek, co jsem kdy četla (a hlavně dočetla). Někde v půlce jsem byla schopná definovat větší část oné "divnosti" (kromě - opět - šíleného překladu a spousty chyb): připadalo mi to, jako by se někdo pokoušel převyprávět film (mimochodem skvělý) a bez vyzvání taky zkoušel doplnit a nějak vysvětlit pohnutky postav (což dopadlo většinou děsně). No a vtipné na tom je, že jsem se posléze dozvěděla, že takhle nějak to bylo - autorka napsala scénář k filmu a teprve pak z něj vypotila knížku. Takže - příběh mě dostal, přiznávám, že navzdory příšernému slohu, překladu a hlavně navzdory oněm šíleným pokusům o psychologické rozbory, jsem byla hodně zvědavá, jak to všechno nakonec dopadne, ale kvůli zmíněným nedostatkům to na víc než tři hvězdy bohužel není.
3,5. Nedokážu posoudit, jak moc knížce uškodil kostrbatý překlad (ty šílené chyby jí uškodily určitě), ale přes zajímavý námět jsem se nedokázala úplně začíst. Občas mi to celé zavánělo ff na Stmívání, na druhou stranu na YA s fantasy prvky překvapivě reálné dialogy (finální scéna s Justinem mě dostala).
Nedokážu posoudit, jak moc je ten těžkopádný styl způsobený překladem, ale tady prostě obsah vítězí nad formou. Škoda. Z dystopií, které jsem zatím četla, bych Delirium nejspíš přirovnala k Legendě od Marie Lu; pro fanoušky HG nebo Divergence to může být trochu zklamání.
Těžké rozhodování, ale nakonec si nechávám hvězdu pro další díly (doufám, že ji budu potřebovat). A opakuju se - proč to, proboha, před tiskem nikdo neopraví?
Tajný deník Adriana Molea pro pokročilé aneb vážné věci podané vtipně a s lehkostí (většinou. "Těžkne to" přesně tam, kde má). Na jeden nádech.
Ach... Právě jsem zjistila, kdy a jak zemřel autor. Mám pocit, že příběh získává další rozměr :(