maruschka komentáře u knih
Upřímně doufám, že se lidi dál než na Měsíc nikdy nedostanou.
Čtvrtá za čtivost, ale asi jsem čekala víc. A překlad tomu taky moc nepomohl...
Z Coelha jsem měla vyrážku, ještě než to začalo být in, průhledně didaktické knížky s jednoznačným poselstvím mě odpuzují, ale tohle mi sedlo, i když tu byla jistá varovná znamení. Jak stárnu, tak je mi čím dál jasnější, že bychom všichni potřebovali nějaké Hnízdo, které nám občas prostě uvaří hrnek čaje.
Ne úplně originální zápletka (jak dobře vlastně známe své nejbližší), ale okořeněná velmi současnými otázkami, jakým způsobem nám naše problémy můžou "vylepšit" technologie. A především je to velmi dobře napsané. Škoda, že ji Jota víc nepropaguje.
Čtivost někdy nestačí. Tady byl ten konstrukt trochu moc. Kromě scény "Přestaň" mě nejvíc iritovala "rada" Falloniny matky, jejímž výsledkem bylo proboha co? Napadá mě, že psát o osmnáctiletých je hrozně nevděčné. O šestnáctiletých a šestadvacetiletých je to podstatně snazší. Tohle nějak celé skřípe.
Stejně jako oba předchozí díly trošku ukecané, ale mně ty Eliny úvahy i všechno detailní vysvětlování prostě sedlo. Na co jsem trochu stará, je ta přepálená edukace - přežíráním zabíjíte vlastní děti, blahobyt postavený na utrpení někoho jiného prostě není omluvitelný atd. (samozřejmě, že to tak je, ale tady to bylo hodně doslovné). Ale zas pro děcka asi cajk. Jinak spousta překvapení, spousta ozubených koleček, která do sebe naprosto nečekaně zapadla a taky nějaký ten skutečný zloun, to já ráda.
Pokud jsem z Hvozdu nebyla úplně uchvácená, tak tahle série se stává mou regulérní závislostí. Autorka dokáže překvapit ve chvíli, kdy to čtenář vůbec nečeká, plus asi tisíc dalších pozitiv, ale nad vším samozřejmě ční až do nebe hláškující (a úžasná a vlastně smutná) Galadriel, která je děsivým monstrem hlavně vůči sobě. Nikdy by mě nenapadlo, že mi bude naprosto vyhovovat odsunutí hlavní mužské (chlapecké) postavy na úroveň všech dalších vedlejších postav. Stalo se a já se už teď děsím, jak po El dokážu ještě někdy takto zbožňovat hlavní hrdinku. A ještě - u tohoto dílu jsem si říkala, že nesmím zapomenout pochválit skvělý překlad! Dát rozkošná česká jména všem těm děsivým příšerám muselo dát příšerně zabrat.
Miluju. Pro mě absolutní trefa do černého. Galadriel je naprosto skvělá (anti)hrdinka, Orion je ňuňu (a panebože - není dokonale nádherný!!! :) ). Ta paralela Scholomancie - náš současný svět je místy malinko okatější, než by se mi líbilo, ale nakonec to vlastně dává smysl, takže proč ne. PS: Už se mi dlouho nestalo, abych se nad hororem (horůrkem?) nahlas pochechtávala.
Na tohle už jsem stará. Jako fanynka Twilight bych některé věci dokázala ocenit, ale obecně mi prostě moc nesedí ty extrémně uvzdychané hrdinky. A strašně nevyužitý potenciál (draků jsme si fakt moc neužili).
Chápu, že touha po maximalizaci prodeje vede k "výrobě" naprosto zavádějících anotací. A tak tu máme spoustu zklamaných čtenářů a ještě víc čtenářů, které by tato kniha rozhodně zaujala, ale kvůli té pitomé anotaci po ní bohužel nesáhnou. Já jsem kdysi (anotaci navzdory) objevila Věk zázraků, takže u Snílků to byla sázka na jistotu. Nádherný čtenářský zážitek a spousta materiálu k přemýšlení.
Knize na naléhavosti ubírá autorčino zapřísahání se, že nic z příběhu se jí v životě nestalo. Jako záznam vlastního traumatu by kniha působila mnohem naléhavěji. Kromě úvodu mě iritovalo i obsáhlé poděkování (bez něhož už se teď nejspíš neobejde ani nákupní seznam) - to si nikdo z těch nadšených podporovatelů nevšiml, že Strane zázračně omládl? Takový velký odstavec o přesně třicetiletém rozdílu mezi hlavními postavami, a pak najednou spousta zmínek o tom, že rozdíl byl 27 let???
Jsem ráda, že jsem knihu překlopila do červeného hodnocení. Výborné čtení na mnoha úrovních, ale troufám si tvrdit, že pro aspirující spisovatele má příběh zcela specifickou příchuť. (Nestává se ze mě taky psychopat?)
Jsem moc ráda, že jsem četbu z různých důvodů odkládala. Číst tuto knihu v současné politické a ekonomické situaci je opravdu mimořádný zážitek (kapitoly z Ruska a Číny!). Brooks není žádné spisovatelské trdlo, které by nezvládlo formu "klasického" románu - naopak si tímto kaleidoskopem, kde nakonec vše zapadne na své místo, pěkně naložil. Musím obdivovat jeho znalosti historického a politického kontextu, jeho věrné zachycení různých národních "specialitek", jeho přehled o kulturních odlišnostech velkých i menších zemí. Ale jako u všech opravdu dobrých sci-fi a/nebo post-apo - především děsivě autenticky "oživuje" (ha ha) všechny možné varianty lidské povahy v mezní situaci. Jen jestli nakonec není trochu moc optimistický... PS: Film super, ale z knížky pobral jen pár motivů, takže přečíst si ji rozhodně není ztráta času (a to jsem film viděla aspoň třikrát).
Tak jsem si zase jednou vzala k moři oddychovku... Ale vážně - za mě povinná četba pro všechny dívky 15+. Jen už by se Colleen mohla vykašlat na ty explicitní popisy sex scén. Mám pocit, že ji do toho nutí nakladatel, tak to pořádně fláká.
Po každé povídce jsem si říkala, že tuhle budu dlouho dostávat z hlavy. Ve výsledku jsem už tři dny poněkud mimo. Jedna z těch malých velkých knih.
Tohle jsem si musela dávkovat. Kéž by takhle psal někdo ze současných českých autorů...
Jsem si dala opáčko prvního a předposledního dílu (strašné utrpení :)) a opět vrním blahem. Jenom tedy korektor zřejmě něco zobnul ;).
Já šťastná šťastná šťastná za ten konec. Taky vy polovině textu nerozuměli a přesto vy užili, otázka?
Příběh OK, jen teda kde vzala hrdinka najednou řidičák, to mi nějak uniklo. A ten překlad... Některé konstrukce nedokážu nazvat věty ani při nejlepší vůli. A z příjmení Severková jsem se pokaždé osypala (nehledě na to, že překladatelka prvního dílu si dokonce vymyslela příjmení Westová. Docela by mě zajímalo, jak k tomu dospěla.). Ale to podstatné - téma a jeho zpracování je děsivě aktuální (zhruba tak devadesát let, jen v malých obměnách). Naše současné cejchování bez řádných soudů je obdobně šílené...