maruschka komentáře u knih
To je tak děsivě aktuální... Po dlouhé době knížka, od které jsem se nemohla odtrhnout. Škoda té hrozné obálky, škoda toho, že už knížka není k sehnání, škoda toho místy divného překladu.
Colleen patří mezi autorky, u nichž nedokážu být úplně objektivní. I když jsem zápletku odhadla po pár stránkách, CH mě dokázala opět extrémně silně "navázat" na svoje postavy. Jako vždy jsem se s nimi jen těžko loučila. Jen jedna výtka, kterou uvádím opakovaně - její knihy by neměla číst děvčata bez zkušeností, budou mít nereálná očekávání ohledně mužů :)).
Silná hrdinka. Tentokrát doopravdy, ne jen v anotaci :). Líbilo moc.
To je jak Babička. Jenom to nejsou obrazy z venkovského života, ale obrazy z nereálného LA života. Nicméně je to fakt návykové. Jen bych potřebovala vysvětlit, co přesně znamená odfrknutí. Všichni prakticky neustále odfrkávají (když se zrovna neuchechtávají). Ke konci už jsem z toho měla tik v oku.
Celé to bylo tak strašně přepálené (a tak strašně dobře se to četlo), že nemůžu dát nic jiného než strašně přepálené hodnocení :).
Bavilo moc, i když už jsem viděla film. Hvězda dolů za některé (na Dána překvapivé) stereotypy.
Pro mě lepší než první díl. Moc nechápu negativní komentáře u knih JM a jí podobných - proboha, je to zavedený žánr ženské literatury! Kdo si na tomhle chce svými odpady honit ego, tak asi nebyl posledních deset let v knihkupectví (a netuší, že má na výběr spoustu dalších žánrů).
Au. Moje první setkání s Jodi a hned průšvih. Tahle divná sbírka fejsbůkových mouder a divných metafor mě úplně minula.
S historickými romancemi mám minimum zkušeností, ale tohle byla hrozně milá oddechovka (a fajn překlad téměř bez chyb).
Tak pokud jsem to pochopila správně, tak Švédi nepovažují pivo a víno za alkohol :)
Číst to v téhle situaci lehce zavání masochismem, ale některé knížky za to stojí.
OK, další z řady "přečteno pro potěchu náctiletého dítěte" splněno. No a pro její potěchu jsem taky nakonec se zaťatými zuby dala tři hvězdy.
Dřina. Pro autora, pro mě, pro postavy. Když čtu příběh, nechci myslet na to, jak se autor nadřel s reáliemi. Chci, aby to napsal tak dobře, že budu pohlcená osudem postav a na autorovu dřinu za tím vším vůbec nepomyslím. Tady se to nepovedlo. Na žádné z postav mi nijak zvlášť nezáleželo, ani k záporákům jsem necítila zaslouženou nenávist. Skutečně mě štval jenom autor, který se samoúčelně vyžíval v detailním popisu vraždění v různých prostředích (o děsivosti pouze naznačeného asi nikdy neslyšel). Při asi desátém detailním popisu mafiánské popravy už jsem byla tak otupělá, že následující koncentrák mě úplně minul. Nechtěně komicky taky působilo to, jak autor doslova šrouboval zápletky, aby se hlavní postavy potkaly prakticky se všemi důležitými osobami předválečného a válečného světa a zároveň narážely opakovaně na sebe navzájem. Korunu tomu nasadil špatný překlad (slovenštinu mám ráda, ale ne paskvil češtiny s podivnými slovenskými relikty).
Po dočtení Příběhu služebnice mi hrozně dlouho běžely hlavou různé možnosti, jak by mohl příběh pokračovat (ale vlastně jsem chtěla, aby nepokračoval - otevřený konec mi připadal ideální). Ale tohle... MA je prostě geniální, víc k tomu netřeba dodávat. A poslední odstavec...
Bez mučení přiznávám, že jsem se od půlky nemohla odtrhnout (za to 4 hvězdy), i když je to vlastně napsané (a přeložené) dost mizerně. Pokračování určitě zkusím, protože Grey ;)
Moc nemusím knížky, ve kterých se autoři na pár stran snaží vmáčknout všechna "atraktivní" témata z druhé světové, ale tady to působí velmi přirozeně. Skvělý "úvod do problematiky".
Hvězda dolů za nedomyšlenost (a taky místy kostrbatý jazyk a překlad - vážně to s tím zájmenem svůj nedáme?), nelogičnost a nedotaženost (ženy si nemohou pobrukovat, do školy chodí do deseti let, ale všude se válí hromady knih a mohou si neomezeně číst? A co tedy vlastně čtou? Plynové lampy, ocel, očkování - a místo papíru pergamen? A z čeho tedy jsou ty knihy? Proč je dívek vždy více než chlapců? Jak to, že pytláci loví dívky už cestou do tábora, když mají nárok na několik dnů volna po předchozím lovu? A co ta přirovnání s vystřelenou kulkou a velrybou???). Ale kniha je extrémně čtivá a tohoto tématu není nikdy dost, takže nakonec spokojenost.
Takové krásně bolavé. Navíc jsou kluci mí vrstevníci, takže spoustu věcí vnímám výrazněji (nostalgie z doby předmobilové, kdy jsme měli čas být "sami se sebou ve vlastní hlavě"). Dneska by jejich příběh zabral pár zpráv...
Na začátku nádech, výdech až chvíli po dočtení. Pro Holly mám prostě slabost (a pro Cardana samozřejmě taky, jak jinak).