maruschka komentáře u knih
V rámci žánru příjemné překvapení. Samozřejmě pár obvyklých perel (couvla jsem k němu, zabodla jsem do něj své šedé oči atp.), ale jinak to má jednu zásadní přednost - uvěřitelné emoce (jo, my zamilované masochistky prostě odpouštíme i hrozné věci). Další díl určitě zkusím (i když počet stran je mírně řečeno děsivý).
Ty jo, smečka v Praze. A upíři :))). No a protože jsem retard, jdu listovat půlkou knížky zpět, abych si více užila situace s jistou postavou :).
Po minulém srdcervoucím dílu náznak oddechu minimálně po stránce humorných vsuvek. Baba Jaga!!! :) Na začátku série jsem byla tým Samuel, takže jsem se bála, že mi bude víc a víc chybět, ale ani jsem si nevšimla, kdy se to stalo, a stejně jako Mercy mám chuť měnit se v rozteklou louži u Adamových nohou :). Netuším, jestli PB píše čím dál líp, nebo si to umím víc a víc užít, ale pevně doufám, že tuhle sérii nikdy neopustí.
Doufám, že se mi po Zkáze postará o potomky nějaká taková úžasná Kazi (samozřejmě jedině s Jasem). Tentokrát mě to vzalo nějak víc, jsem si i zaslzela. Za další volné pokračování bych byla šťastná.
Mě má CoHo prostě dokonale omotanou kolem prstu. Kritické komentáře k této knize jí často vyčítají, že na jednu rodinu je tu nereálné množství problémů - kritikům upřímně gratuluji k "normálním" rodinám, nereálné to není ani omylem.
I po několika letech na ně s láskou vzpomínám.
Tak jsem včera slyšela i druhé odbíjení hodin, které bijí dvakrát, což podle Alexandrova otce není úplně OK, ale někdy je potřeba napít se i po půlnoci. I když samozřejmě jen s tím správným gentlemanem. Na konci takové knížky cítím jen dvě věci - čistou radost a vděk.
Čtivá jednohubka, v níž je potřeba poněkud odsunout logiku a užít si (v knížce, od níž jsem očekávala rychlokurz fyziky, lehce překvapivě) hlavně emoce (i když těch plků o nutnosti vážit si každého okamžiku už na mě bylo ke konci trochu moc).
Asi tak poslední dva roky jsem si začínala myslet, že YA už vážně není pro mě - všechny ty příběhy po mně tak nějak klouzaly, hrdinky byly jen papírem šustící figurky. Mary E. Pearson způsobila, že budu hledat dál stejně úžasné příběhy, jako je ten její (takže utratím spoustu peněz). Bylo to krásné a moc se těším na další (volně navazující sérii). Speciální díky za dotažení všech načatých linek (což po odvysílání poslední série GoT už nikdy nebude samozřejmostí.
Fantasticky čtivé, promyšlené, výborná forma. Knížek s námětem "pojďme hodit lidstvo do nějaké mezní paranormální situace a pozorovat, jak šíleně to s ním zacvičí" existuje hromada. Autorka Trojice ale měla skvělý nápad - nastolila situaci, u níž není ani zdaleka jisté, že je na ní něco paranormálního. Takže nechá lidstvo nějakou dobu chodit po ostří vlastní blbosti, aby pak... A tady je důvod, proč dávám jen 4*. Jak jsem si na začátku přála jasné vysvětlení, tak jsem s každou další stránkou toužila po otevřeném konci. Protože to mělo být o tom, jak moc jsme pitomí, ne o... a to už by byl zbytečný spoiler.
Mrazivě ujeté, i když v době prvního vydání to asi byla větší pecka. Hvězda dolů za tu lehce kazatelskou doslovnost v závěru.
Hvězda dolů za jistou kostrbatost a těžkopádnost textu (nedokážu posoudit, jak moc za to může překlad, ale přechodník plus kouknout v jedné větě je docela podivné). Jinak jsem se ale vážně docela bála. A závěr skvělý!
Dávám si jednu historickou romanci za dva roky a tahle nezklamala, i když ta premisa je šílená a dneska už by to určitě nikdo nevydal :).
Já to nedokážu objektivně hodnotit, prostě jsem šťastná pokaždé, když se s nimi znovu setkám.