maruschka komentáře u knih

Šachové figurky by byly skvělé, kdyby tak zásadně neignorovaly důležité události předchozích dílů. Myslela jsem si, že máme téměř celistvý obraz Finova mládí, ale najednou to vypadá, jako by Fin žil dvojí život - v jednom je nejlepší přítel Artair, ve druhém Piskoř. A ještě ke všemu jako by se ti dva snad ani neznali (což je zřejmě nesmysl). Chápu autorovu potřebu vytvořit nové silné postavy pro další knihu, ale Finova minulost už začíná být poněkud "přecpaná", a i když ho zbožňuju, doufám, že už nebude další díl (a další nejlepší přítel z minulosti). Prostě toho patosu bylo už tak nějak dost. Na druhou stranu mě zklamalo, že Marsaili a Fionnlagh nedostali skoro žádný prostor - nevadí mi otevřené konce, ale tohle byl nakousnutý a nedopovězený příběh. Jako by už na ně tak nějak nezbylo místo. Taky musím říct, že ty tři časové linie, které se až někde ve dvou třetinách vrátily k obvyklým dvěma, byly na mě trochu moc (a to nepočítám samostatnou linku, která byla otevřena Prologem). Jinak ale opět dobrý příběh. Ta hromada stížností je v porovnání s víc než třemi stovkami kvalitního textu vlastně nepodstatná :).

7 21.04.2015

Nejsem cílovka, ale ještě si sakra dobře pamatuju, že v šestnácti je to rozhodně spíš boj než přeslazené vzdychání, ke kterému sklouzne spousta i zpočátku slibných YA knížek. Jeden z důvodů, proč Eleanor a Parka nelze nemilovat. Jeden z mnoha důvodů. Jedním z těch dalších - pro mě zásadních - je jistá míra nostalgie daná zasazením příběhu do 80. let. Člověk si nemůže nepovzdechnout nad tím, jak to bez mailové a mobilové dostupnosti každého kdykoliv a kdekoliv bylo všechno o tolik komplikovanější a zároveň romantičtější.
Znovu nad příběhem dumám a napadlo mě, že vlastně jsem cílovka. Každý rodič by si měl občas připomenout, jak strašně moc je pro děti důležité bezpečné zázemí a klidný domov. Jdu péct sušenky...

13 08.04.2015

Napadlo mě, že Cunninghama by měl člověk číst 3x za život: ve dvaceti, ve čtyřiceti a v šedesáti. Pokaždé ale s rizikem, že za dar hlubokého příběhu a krásného jazyka zaplatí téměř zaručenou depresí. Nesnáším kecy o tom, jak zřejmé je, že tahle knížka vznikla před Hodinami, ale nepatrný posun tam přeci jen vidím - v Hodinách už téměř zmizela manýra, to rozšafné rozhazování génia, který chrlí tři originální slovní spojení (a myšlenky) na řádku; tady jsem se občas cítila zahlcená (napsat samoúčelné v souvislosti s MC mi přijde jako rouhání, ale lepší slovo mě nenapadá). Což nic nemění na faktu, že Michael je prostě hvězda.

5 31.03.2015

Tajný deník Adriana Molea pro pokročilé aneb vážné věci podané vtipně a s lehkostí (většinou. "Těžkne to" přesně tam, kde má). Na jeden nádech.
Ach... Právě jsem zjistila, kdy a jak zemřel autor. Mám pocit, že příběh získává další rozměr :(

31.03.2015

Maggie je prostě génius. Havrani jsou úplně jiní než Vlci, přesto člověk znovu lapá po dechu nad tím gejzírem nápadů a emocí. Nedokážu se rozhodnout, jestli miluju víc Adama, Ganseyho nebo drahouška zlouna Ronana. A Noah, proboha, Noah!!! Lila samozřejmě úžasná, autorka do ní určitě dala velký kus ze sebe (vsadila bych se, že Maggiin pokojíček vypadal hodně podobně jako Lilin :D ). A Maura, Persefona, Calla... Jo, po dlouhé době mám fyzickou potřebu zapsat si jména všech postav. K ději: ty čarodějnické věci moc nemusím, ale autorka se naštěstí netopí v okultních detailech, naopak - daří se jí (opět) vytvářet vlastní kouzelný svět, i když (opět) používá osvědčené ingredience. Podařilo se jí šokovat mě! Plus: strašně obdivuju, jak se nenechala unést a romantická linka je zatím spíš v náznacích - krásně si to šetří na všechny čtyři díly a jsem vážně zvědavá, jestli to nakonec bude Adam, nebo Gansey. Zatím samozřejmě vede Adam ;). A všechna ta rozehraná tajemství!!! Teď se jen modlit, aby v červnu ten další díl opravdu byl...

3 31.03.2015

Chjo. Já vím, že je to celé metafora (ano, metafora je metafora) o tom, že nám "normálním" naše schopnost rozeznávat celou škálu emocí není vůbec k níčemu, ale stejně to prioritně vnímám jako strašně smutný příběh (u kterého jsem se dost nasmála) človíčka ztraceného v našem přelidněném hlučném a zmateném světě. Držím pěsti všem Christopherům světa (a možná ještě víc jejich rodičům). A autor je s největší pravděpodobností génius (a ne kvůli těm šíleným příkladům z matiky, které očividně hoví).

3 31.03.2015

Strašně nerada dávám jen čtyři hvězdy, protože knížek s touhle tématikou, navíc cílených na mladší ročníky, není nikdy dost, ale: S jednoduchým stylem vyprávění jsem se smířila - přesvědčila jsem sama sebe, že je díky tomu příběh autentičtější (Lině je jen patnáct a výtvarný talent neznamená, že musí být zároveň nadaná i přes písmenka). Proti tomu ale šel fakt, že ve spoustě případů mi chyběly detaily, některé zmínky šly proti sobě a celkově jsem se nemohla zbavit pocitu, jako by příběh jen klouzal po povrchu. Jako by si autorka zjistila základní fakta a jen několik málo detailů, a pak z nich silou vůle "upletla" příběh. Přesto je téma natolik poutavé, že jsem se od knížky nemohla odtrhnout. O to víc mě mrzelo, že jsem si vlastně k nikomu neutvořila hlubší vztah, nikoho jsem neoplakala (a to pláču ráda a často). Občas mívám u knížek pocit, že mohly být o pár (set) stran kratší. Tady to vnímám přesně opačně. Knížka sice má cca 300 stran, ale hodně (krátkých) kapitol a po každé z nich zůstává často skoro celá stránka volná, takže v reálu je knížka možná o čtvrtinu kratší... Škoda, podle mě to chtělo důkladnější studium podkladů, pak by asi bylo snazší pustit nás k Lině a jejím blízkým blíž. K závěru příběhu. Ne, useknuté konce mi nevadí, ale tady to opravdu působilo, že autorce už došly síly. Nicméně i tak je jisté, že na Linu a Jonase nezapomenu...

5 31.03.2015

Opět příběh s velkým P. May je skvělý vypravěč. Na začátku mi zatrnulo, že přijdu o Finovy části v 1.os., ale ve výsledku se stalo "jen" to, že teď kromě Fina miluju i Johnyho. Pár minut po dočtení skoro nevidím na monitor, takže dojmy ještě ne úplně utříděné. Zůstala všechna pozitiva prvního dílu. Druhý díl má vlastní zápletku, ale návaznost na Skálu je přímá, setkáváme se se všemi důležitými postavami a u většiny dostáváme možnost poznat je blíž (i když se mi občas chtělo křičet - ne, teď je neopouštěj, potřebuju vědět víc!). O moc víc se napsat nedá, aby to nezavánělo spoilery, takže už jen drobounké výtky: Chyběla mi tabulka výslovnosti (ale u trojky už zase je, uf). Taky bych doporučovala na předsádku nějakou mapu (Lewis a okolí minimálně, autor se nedokáže úplně oprostit od pohledu člověka, který to tam zná, takže popisy jsou sice vyčerpávající, ale i když jsem se moc snažila, tu síť vesniček jsem v hlavě dohromady nedala). A k obsahu samotnému - tak trochu jsem doufala, že Fin se aspoň pokusí Marsaili vysvětlit, proč se k ní kdysi zachoval tak hrozně, ale ti ostrovani jsou prostě pitomě uzavření...
Pozitivum závěrem: skvělý překlad a opět snad jen jediný překlep.
PS: May je jeden z mála autorů, který se nebojí nacpat svoje mužské hrdiny emocemi až po okraj. Což je trochu v rozporu s jejich uzavřeností, ale jinak - přiznaná motýlí křídla v žaludku? Jo! ;)

11 22.03.2015

Překvapení. Pro mě rozhodně příjemné, ale pokud někdo čeká příběh ve stylu severských detektivek, bude možná maličko rozčarovaný. Já dostala to, co miluju nejvíc - příběh, ve kterém se prolíná minulost s přítomností, příběh s dávkou krásně bolavého patosu, příběh muže, který příliš dlouho čekal na vypořádání se starými ranami... Obecně nejsem extra fanda detektivek, protože u nich je hlavním smyslem udržet čtenáře napjatého až do konce. Bohužel často otravně brzo odhadnu aspoň částečně hlavního zloducha, takže pak už to není úplně ono. Tady se mi to stalo taky (dokonce jsem vytušila i to šílené Finovo tajemství), ale protože má knížka mnohem víc vrstev než klasická detektivka, na zážitku to rozhodně neubralo, spíš naopak. Všechno to Finovo tápání, ta jeho neukotvenost a pocit zmaru dostaly úplně nový rozměr. Miluju zranitelné literární hrdiny, takže Fin je pro mě naprosto dokonalý (i když si uvědomuju, že je to možné jen díky kapitolám - úžasným!!! - psaným v 1. osobě a že pro lidi, kteří ho obklopují, musí být mírně řečeno odtažitý).
Mám dvě maličké výtky. Občas jsem si u dětských postav říkala, jestli by sedmileté děti opravdu použily podobná vyjádření (na druhou stranu jsem perplex z autorovy odvahy přiznat i dětem emoce, na které v literatuře mají většinou "nárok" jen dospělí); totéž u drsných dělníků a námořníků. Občas někdo z nich pronesl větu jako scénárista z BBC (echm ;) ). A jedna konkrétní věta (snad to nebude spoiler) - "Takhle to nemusí skončit." Neee!!!
Nicméně - chválím překlad, krásnou češtinu a snad jen jedinou chybku na téměř 400 stran.
Fin! Fin! Fin!
PS: Vlastně se mi celou dobu vracela myšlenka, že je to ženské čtení v nejlepším smyslu slova. Muži prominou ;)
PPS: Doporučuju číst v parném létě, případně s dekou a něčím na zahřátí po ruce.

12 13.03.2015

V žánru YA zdánlivě všední příběh (tragédie, zmizelá matka, vztahový trojúhelník), ale kniha je tak úžasně napsaná, že jsem snad poprvé vnímala všechny popisované emoce jako naprosto reálné a uvěřitelné. Autorka nezapře, že je básnířka - a v tomto případě je to rozhodně plus. Do jejího stylu jsem se zamilovala a doufám, že u nás brzy vyjde její další knížka.

5 04.03.2015