maruschka komentáře u knih

Nejkrásnější romance za... Jedna z nejkrásnějších romancí vůbec. A taky spousta napětí, několik infarktových scén a překvapivě i dost (černého) humoru. Nejsem si jistá zařazením do YA (když už, tak spíš NA) - obávám se, že to odradí čtenáře, kteří tuto literaturu nevyhledávají (čímž nechci říct, že by knížka fanynky YA/NA neuspokojila). Stručně: Dokonale promyšlený, dokonale napsaný a dokonale zakončený příběh. O hrubkách v českém překladu už nemá smysl psát, CooBoo to asi považuje za roztomilé (jnak si to nedovedu vysvětlit), ale znovu musím říct (nerada), že pokud je to tak, že šetří na dobrých redaktorech, aby mohli nakupovat podobně kvalitní tituly, tak jim to snad trochu i odpouštím.
Závěr: Naprosto strhující dechberoucí román, kde není navíc jediné slovo!
"Polib mě, Hardy!"
Jsem na cucky.

6 04.01.2016

Parádní zimní oddychovka. Pro mě všechny tři povídky kvalitativně vyrovnané, propojení výborně promyšlené. "Jaký alobal?"

1 02.01.2016

Tři dávám spíš sobě - za to, že jsem to dotlačila do konce. Stručně - dobrý nápad, slabé zpracování.

2 19.10.2015

Moc se bavím při čtení top komentářů na GR. Díky nim je mi jasné, že na překlad se nic moc svést nedá (tentokrát; snad jen spojení "dělat si obavy" mě skutečně drtilo).
Je to špatně napsané.
Je to děsivě nelogické.
Je to děsivě prázdné.
Přesto se třetím dílem pokusím probojovat. Nemůže být horší než popis "monster" v předchozích částech...

1 13.10.2015

3,5. V tomhle případě nejspíš nejsem cílovka. Trvalo strašně dlouho, než jsem se začetla (možná bylo na škodu, že jsem nejdřív viděla film). Styl mi úplně nesedl, navíc mám takovou vlastní specifickou kategorii knih, ve kterých se autoři děsně snaží přiblížit čtenářům hrdinovy emoce, a přesto to nějak nefunguje, a Labyrint se k nim bohužel přiřadil. Nedokážu se prostě vžít do Thomasova strachu, smutku, naděje/beznaděje, a to je celkem problém. Přesto jsem ještě pořád trošku zvědavá, co bude dál, takže další díl asi ano.

02.10.2015

Uf. Jedna z nejdivnějších knížek, co jsem kdy četla (a hlavně dočetla). Někde v půlce jsem byla schopná definovat větší část oné "divnosti" (kromě - opět - šíleného překladu a spousty chyb): připadalo mi to, jako by se někdo pokoušel převyprávět film (mimochodem skvělý) a bez vyzvání taky zkoušel doplnit a nějak vysvětlit pohnutky postav (což dopadlo většinou děsně). No a vtipné na tom je, že jsem se posléze dozvěděla, že takhle nějak to bylo - autorka napsala scénář k filmu a teprve pak z něj vypotila knížku. Takže - příběh mě dostal, přiznávám, že navzdory příšernému slohu, překladu a hlavně navzdory oněm šíleným pokusům o psychologické rozbory, jsem byla hodně zvědavá, jak to všechno nakonec dopadne, ale kvůli zmíněným nedostatkům to na víc než tři hvězdy bohužel není.

20.09.2015

Nikdy bych nevěřila, že na konci pocítím skutečnou naději. Ale stalo se a pro mě je to důkaz (trochu jiný, než ty Mattiovy), že Paolo Giordano je génius. Když ho mám porovnat se svým drahým Michaelem Cunninghamem (i když bych to asi po přečtení první knížky od PG neměla dělat), tak mi z toho Giordano vychází dokonce o něco lépe - dokázal se úplně vyhnout trochu samoúčelné exhibici, ke které má MC občas sklon. Moc se těším na další kus a jsem šťastná, že třetí kniha vyjde za pár měsíců.

4 05.09.2015

3,5. Nedokážu posoudit, jak moc knížce uškodil kostrbatý překlad (ty šílené chyby jí uškodily určitě), ale přes zajímavý námět jsem se nedokázala úplně začíst. Občas mi to celé zavánělo ff na Stmívání, na druhou stranu na YA s fantasy prvky překvapivě reálné dialogy (finální scéna s Justinem mě dostala).

31.08.2015

Čtivé, napínavé, výborně vystavěný příběh, slušná práce s postavami. Přesto se nemůžu zbavit dojmu, že o Vélinovi toho nakonec víme málo. Víme, co dělal a většinou i proč to dělal, ale opravdu pod kůži jako by se mu ani sám autor úplně nedokázal dostat. Řekla bych, že Vernier, který dostal nesrovnatelně méně prostoru, je jasně trojrozměrná postava (já vím, dostal obří výhodu první osoby), kdežto u Vélina se musíme spokojit s určitou schematičností.
Technické mínusy: na Host docela dost chyb, a pak taky k překladateli: proč je z Vaelina Vélin? Proč je princezna Lyrna Al NierenOVÁ? Proč musí radost čišet?
Uf, zase mi to remcání zabralo víc místa než chválení, takže rozhodně doporučuju a moc se těším na další díl!

4 17.08.2015

Právě se mi ji podařilo sehnat pro děti, ale strašně se těším, jak si ji po letech přečtu znovu.

1 23.07.2015

"Začal jsem přemejšlet nad tím, že dějiny jsou možná obrovským nepřítelem svobodný vůle. Slepě věříme, že to, co nám říkají, je pravda, i když o tom máme jen zprostředkovaný důkazy. Věříme, že víme všechno a že se z toho všeho dokážeme poučit, abysme nedělali ty samý chyby pořád dokola. Tak proč ve skutečnosti nemáme sílu se všema těma sračkama doopravdy něco udělat?"
"Nikomu nikdy nedošlo, že lidstvo může přežít jen na jeskynních malbách, knížkách a vinylovejch deskách."
"Dobrý knížky jsou o všem.
A to je celý.
Chápete, ne?"

2 28.06.2015

Po každém dalším Kingovi jsem si prakticky jistá, že lidstvo nemá naději. A díky Kingovi ve mně nějakou dobu přetrvává pocit, že je to tak dobře.

9 23.06.2015

Potřebuju tu šestou hvězdu. A možná i sedmou a osmou. Rok 1987 a čtrnáctiletá June jako vypravěčka příběhu jedné naprosto obyčejné americké rodiny. A taky příběhu o starých (skoro)křivdách, nevhodných láskách a sestrách, které si málem nestačí říct to důležité.
"Opravdu jsem se podivovala, proč lidi pořád dělají něco, co se jim očividně moc nelíbí. Jako by život byl tunel, co se neustále zužuje. Když se člověk narodí, je ten tunel obrovský. Můžete se stát čímkoli. A pak, v podstatě okamžitě, jak se narodíte, je ten tunel najednou o polovinu užší. Jste chlapec a je tím pádem jisté, že se nestanete matkou, a pravděpodobné, že z vás nebude manikérka...
A pak začnete růst a všechno, co uděláte, ten tunel postupně zužuje...Tak to prostě je. Rok za rokem... a jste v pasti... Došlo mi, že v den, kdy umřete, je ten tunel tak úzký, že když se do něj nasoukáte i s těmi všemi dávno promarněnými možnostmi, skončíte úplně rozmačkaný.
...
A pak mě napadlo: Nestačilo by, kdyby si člověk jenom uvědomil, že jednoho dne umře, že nic z toho všeho kolem nebude trvat věčně? Nestačilo by to?"

20 22.06.2015

Nedokážu posoudit, jak moc je ten těžkopádný styl způsobený překladem, ale tady prostě obsah vítězí nad formou. Škoda. Z dystopií, které jsem zatím četla, bych Delirium nejspíš přirovnala k Legendě od Marie Lu; pro fanoušky HG nebo Divergence to může být trochu zklamání.

07.06.2015

Těžké rozhodování, ale nakonec si nechávám hvězdu pro další díly (doufám, že ji budu potřebovat). A opakuju se - proč to, proboha, před tiskem nikdo neopraví?

07.06.2015

Možná mi opravdu měkne mozek. Nebo mám šťastnou ruku (a sečtělé poradkyně) při výběru. Prostě tenhle rok je plný skvělých knížek. Tak a k této: I když po Eleanor a Parkovi už jsem věděla (doufala!), do čeho jdu... Kdyby za nic jiného, miluju Rainbow za to, že se její hrdinové dokážou vidět navzájem tak moc krásní, i když je (díky za to!!!) schválně nijak oslnivě krásné nepíše. Fangirl je speciální. Tváří se jako další z řady YA (NA) příběhů, ale stačí jen (jen!!!) číst opravdu pozorně (chce se mi řvát, když někdo tvrdí, že části s Bazem a Simonem jsou zbytečné) a čtenář může dostat mnohem víc. Stačí jen chtít... A nemyslím si, že jediným bonusem je hřejivý pocit pro autorky a autory fanfikcí, kteří se díky Cath a jejímu zdůvodnění, proč tak moc miluje psaní fan povídek, budou cítit jako v ráji.
Speciální díky za všechny ostatní, dokonale propracované postavy (ani se mi nechce psát vedlejší). Tým Reagan. Tu holku miluju!

12 25.05.2015

Výjimečně to prostě klapne. Autor nahází do kotlíku obvyklé ingredience (rozvod rodičů, bohatá rodina se skrývanými problémy, léto, první láska, traumatický zážitek hlavní hrdinky), ale podaří se mu (zřejmě za pomoci tajného koření) "uvařit" naprosto jedinečný příběh (jedinečný ne z hlediska zmíněných ingrediencí, ale v každém dalším smyslu). Je květen a já už mám třetí YA román roku...
SPOILER!!! Překvapují mě komentáře ve smyslu "do půlky jsem netušil", "konec mě naprosto šokoval". Kdo aspoň občas kouká na filmy, musel to prožívat stejně jako já (a předpokládám, že to byl i autorčin záměr) - od začátku kamení v žaludku, od asi třetího setkání s Lháři proudy slz, protože TO bylo jasné. V téhle knížce nejde o to JESTLI, ale o PROČ a JAK. K citovým ždímačkám jsem ostražitá, ale tady bych ráda přidala další hvězdu za to, že jsem si na konci nepřipadala emočně zneužitá.

1 21.05.2015

U knížek s podobnou tématikou mi spoustu času zaberou úvahy o tom, jestli si, navzdory detailním popisům, může "západní" člověk aspoň částečně představit život v totalitním státě. A taky téměř neustále myslím na to, jak (dobře?) se autorovi podařilo přiblížit se skutečné totalitní realitě. V tomto konkrétním případě vidím hlavní rozpor v přecenění sovětského tempa - v každém smyslu. Snaha autora o akční spád je podle mě v příliš velkém rozporu s tím, jak totalitní systém fungoval (a teď nenarážím jen na to, že skutečný Čikatilo vraždil přes 20 let, než byl dopaden). Přesto - navzdory spoustě dalších výhrad (až otravná doslovnost každé scény, rozuzlení vyžadující takovou dávku fantazie a víry v autora, která mi asi schází, využití Javertovského motivu se zvrtlo - působí nechtěně komicky, jak úzkostlivě přesně se autor drží archetypu z Bídníků) jsem se nenudila. Zpracování sice (jako u mnoha současných knižních hitů) pokulhává za tématem, ale nejspíš zkusím i další díly.

2 20.05.2015

Potřebuju šestou hvězdu! Nutně! Knížka, ke které není možné napsat výstižnou anotaci. Vždycky a každého nakonec překvapí, jsem o tom přesvědčená. Pro mě zjevení, vznáším se ve stratosféře.

6 11.05.2015

Vždycky, když začnu CooBoo podezřívat z toho, že vydává knížky jen kvůli kšeftu (i když - kdo by se jim divil), vytáhnou na mě něco takového, jako je Ava. I když při čtení myslíte na Čokoládu (hodně) a na Dům duchů (téměř nepřetržitě), neotravuje vás vědomí (příznačné pro tolik jiných současných knížek), že autorka si prostě vzala to nejlepší z obou a ve vlastním příběhu se to ani nepokouší moc skrývat. Aspoň já měla pocit, že Ava je spíš poctou kultům magického realismu a že zaslouží poklonu za to, že z něj dělá čtení zajímavé i pro dnešní mládež. Na samostatný (a dlouhý) rozbor by byla všechna ta náboženská symbolika a nejednoznačný postoj autoky k náboženství (převládá laskavá shovívavost, konec konců jako jeden z mála mužů, kteří nezklamali, je tu Gabe - tesař a ne-biologický otec), do něhož se pouštět nechci, přesto musím zmínit aspoň jedno roztomilé autorčino rýpnutí, které mě znovu a znovu nutí k úsměvu: máme tu dívku, která se se zjevným atributem božství narodila, a přitom celou dobu řeší, jak dokázat ostatním, že je obyčejná, kdežto jiné "dítě" (jindy a jinde), o svém božství muselo ostatní složitě přesvědčovat (a samozřejmě to byl chlap). A pak ten osud, samozřejmě... Kdyby Emilienne tušila, co způsobí, když strčí vařečku se zbytky svého úžasného karamelového krému do úst Marigold Pieové... Já tahle bolavá kdyby prostě zbožňuju.
Závěr: Úžasné čtení, vedle kterého běžná produkce YA nakladatelů působí jako nepodstatné plkání.
"Láska z nás dělá takové hlupáky."

4 08.05.2015