Marylaa komentáře u knih
Hezká knížka, Rachel Hauck patří k těm, co mají to střídání časových období dobře zpracované a logicky propojené.
I když občas jsem ztrácela přehled pokud jde o postavy, trvalo mi, než jsem si uvědomila, že Eli má tak hodně jmen.
Skvělé pokračování série. Opět napínavé, vtipné (tak akorát aby to nebylo nevhodné, když se to děje za války). A opět plné hlubokých myšlenek. A dost mě překvapilo, že Wlla byla jiná než jak na mně zapůsobila v první knize. Asi jako když někoho znáte jen od vidění a když ho dobře poznáte zjistíte, že nemáte dávat na první dojem. Těším se na další díl.
Teď už je jasné že Roseanne M.White se zařadila mezi mé oblíbené autory - a jako člověk co píše jsem se u toho neubránila myšlenkám: "takhle bych chtěla umět psát". Cítila jsem se asi jako Gven Daviesova, když Willa hrála na housle.
Tak do dvou třetin knihy jsem se chystala, že tady napíšu hodně kritický komentář. Že hlavní hrdina je nesympatický, že kniha je nudná, že autor je určitě pro svět prospěšnější v politice než v literatuře (samozřejmě pokud je pravda co se píše v anotaci, že kniha není jeho autobiografii).
A pak se najednou něco změnilo. Začalo to být napínavé, hlavní hrdina taky začal být tak nějak sympatičtější. (I když o jeho život se čtenář bát nemusí, když je na obálce upoutávka na další díl.)
Škoda, že celá kniha nebyla jako těch posledních pár kapitol. A nakonec si asi i přečtu ten další se díl.
Další kniha od mé oblíbené autorky. A poprvé se mi stalo, že mi vadí, že ve své knize použila opravdové lidí, mě prostě ten příběh k nim nesedí. A taky jsem čekala, že tam, podle autorčina slibu v doslovu předešlé knihy bude hrát důležitou roli jedná postava z minulé knihy. (Nebudu spojlerovat). Snad se ještě něčeho o něm dočkáme.
Tak teď to vypadá, že se mi kniha nelíbila, líbila. Jen nejmíň ze všech knih co jsem od Tessy Afshar četla.
Začátek knihy mi přišel trochu literárně nedotažený (nemám ráda, když je najednou o nějaké postavě psáno jménem aniž by předtím to jméno bylo zmíněno, tady to bylo hned v úvodu), pak se to najednou zlepšilo. Historky zajímavé a vtipné, ale člověk se, ať chce či ne, neubrání srovnáváni s Herriotem. A ten je lepší.
Jako obvykle umí tato autorka dobře namíchat akci, hluboké myšlenky a romantiku (i když te je tam na mně trochu moc, ale nemůžu si stěžovat věděla jsem do čeho jdu, přesto "jen" 4 hvězdičky). A oceňuji, že hlavního záporaka jsem nebyla schopná identifikovat. Jsem ráda, že jsem se nenechala odradit obálkou (naopak, využila jsem možnost zařadit knihu do výzvy).
Doufám, že budou další díly.
A docela bych se mi to líbilo jako film (ale obávám se, že tam by ta romantická zápletka vypadala jinak, takže vlastně by se mi to jako film nelíbilo)
Zajímavý nápad takto zpracovat Elijášův příběh - jako vyprávění z jeho pohledu. Jestli opravdu takto uvažoval v té či oné situaci samozřejmě nevím, ale působí to věrohodně, věrohodnost to ztrácí když se do vyprávění zapojuje Eliša, nebo spíš je to poněkud nelogické. A taky nesouhlasím s autorovou interpretaci motivu judského krále, což nic nemění na tom, že kniha stojí za přečtení.
Přiznám se, že mi vadí pokud jsou knihy psané nespisovně. No mohl mě varovat název, ale asi se mi to v hlavě nějak automaticky opravilo a nevšimla jsem si toho :D Nakonec musím uznat, že spisovnost by tomu ubrala na vtipnosti, takže mi to až tak nevadilo a sice se hned nepohrnu shánět další díl, ale až budu přemýšlet co si ještě v knižním e-shopu koupit abych nemusela platit poštovné, tak si pravděpodobně na tohohle autora vzpomenu. Je to fajn oddychovka a jako detektivka taky dobré, protože pachatele jsem neodhadla ( a to fakt nesnáším tušit hned na začátku, kdo je vrah, tady jsem sice měla podezření, ale těch podezřelých bylo víc).
Co mi ale vadilo bylo vysvětlování v druhé a třetí povídce kdo to je ten Kozina a odkud ho tahle parta zná. Snad je to tím, že to asi původně nebylo zamyšleno jako jedna kniha, ale v takovém případě to mohl autor poopravit a vynechat.
Nápad dobrý. Fanouškům všeho co je tam popisováno se to určitě líbí, pro mě je to až moc popisné. Až tak, že to podle mě, neponechává prostor pro čtenářovu fantazii. Oceňuji ale, že se důležité věci děly i mimo virtuální realitu. Na druhou stranu ta nevirtualní realita mi připadala poněkud nedomyšlená.
(Půl hvězdičky přidávám ta zmínku o mém oblíbeném seriálu A-team)
Na této knize mi vadí dvě věci: jistá stereoptypnost postav - správný chlap nosí vousy, zaporácký je hladce oholen (nechci spojlerovat, ale tak to na mně působí, hlavně v příbězích rodiny Hornových). Sice se to při pohledu na fotku autora stává pochopitelným, ale... Ale možná právě naopak, by se od toho autoři mohli oprostit. Přesto je to čtivé a kniha se mi líbí, nebýt té druhé věci a to předmluvy, kde je Pavel Dolejší srovnáván s Kristínou Royovou. Podle mě je to srovnáváni nesrovnatelného, Royová psala v jiné době a jinak. Ale když mám srovnávat, tak psala, podle mě, lépe. Doufám, že pokud tato kniha ještě někdy vyjde, tak už bez předmluvy.
Jsou knihy, které se člověku zaseknou v hlavě a nejraději by pak chvíli nic nečetl aby příběh zpracoval (což samozřejmě nejde, pokud jste čtecí závislak). Tahle kniha přesně taková je, a ještě k tomu patří ke knihám, u které bych chtěla napsat pochvalný komentář, ale nějak se mi nedostává slov. Prostě doporučuji k přečtení (konec raději ne na veřejnosti, nejsem zas taková citlivka, ale obrečela jsem to).
Období první světové války mně knižně zatím nějak míjelo, i proto jsem ráda, že jsem si tuto knihu přečetla. (Jako u mnohých historických knih jsem si posléze tak trochu ověřila fakta a protože jsou věrohodná, těším se na další knihy této autorky.)
Kniha je napínavá, místy vtipná a do děje jsou skvělé zapracované hluboké myšlenky. A samozřejmě sympatičtí hlavní hrdinové. Hlavně totálně roztržitý Peter Holstein, jeho spisovatelské myšlenkové pochody mě naprosto dostaly, má trvalé místo mezi mými oblíbenými knižními hrdiny.
Napsala bych, že tahle kniha je lepší než kniha o velrybách, ale to pochopí (a nemusí se mnou souhlasit) jen ti co to už četli :D
Občas se stává, že pokračování člověku pokazí dojem z prvního dílu, proto jsem čtení tehle knihy dlouho odkládala. Mé obavy byly zbytečné, přesto si myslím, že klidně si autorka mohla pokračování série odpustit a nechat konec tak trochu otevřený. Ze začátku to bylo až nudný popis obyčejného života (jen na divokém západě) a ještě ke všemu ta obecná čeština v dialozích. Snad bych to ještě překousla, pokud by tak mluvily všechny postavy, ale jak už to tak bývá a co mi právě vždycky vadí, nemluví tak všichni (přitom pokud si dobře vzpomínám Clark byl sečtělejší než Marty, neměla by tedy nespisovně mluvit spíš ona?). Pak naštěstí to sice byl pořád popis života, ale už ne tak nudný (a ubylo dialogů, tedy i te nespisovnosti) a bylo to čtivější. Nakonec asi dám šanci i dalším dílům
Manželství je příliš vážná věc na to aby se do toho mělo míchat emoce, přibližně takovou logikou se rozhodne řídit vévoda z Rivertonu při výběru manželky. A přitom se chce oženit z lásky, to už moc logické není a samozřejmě se ukáže že to tak opravdu nefunguje.
Přiznám se, že po prvním díle, který byl tak trochu špionážní jsem čekala i od dalších dílu něco trochu jiného než "jen" love story. Přesto se mi líbily i ostatní díly, hlavně proto, že to není jen love story, jsou tam důležité myšlenky o Bohu, o víře.
Sice je to prý závěrečný díl, ale já doufám, že není.
Občas u takových historek ze života mám dojem, že autoři mají kolem sebe dost podivné lidi (a že bych nechtěla patřit do okruhu autorových známých abych nebyla takhle zvěčněna).
Buď má Lilie Tyrliková kolem sebe lepší lidi, nebo je k ním laskavější. Předpokládám, že spíš to druhé a přiznám se, že mi takové čtivo vyhovuje mnohem víc. Obivují autorku jak ve všem dokáže najít nějaké poučení či povzbuzení.
Jedno mi v knize vadí a to občasní smajlíci. Nemám nic proti smajlíkům ;) Sama je používám, vadí mi v knihách .
Je tam děj, jsou tam hluboké myšlenky (i nějaká ta romantika), prostě opět skvělá kniha. A skvělé zapracované do děje skutečné postavy z Bible.
Hvězdičku ale musím ubrat za název a prolog. Byla bych raději aby autorka aspoň trochu počkala s prozrazením rodinného tajemství a ne hned to takhle vykecat a ochudit čtenáře o moment překvapení.
Z této knihy mám dost smíšené pocity. Už jsem si zvykla na to, že v knihách se střída časová linka, ale tady ta současná mi připadá taková skoro zbytečná, úplně by mi stačila ta z období druhé světové války. A ještě přeskok do současnosti je takový náhly, kapitoly nejsou označené, že jde o součásnost (u minulosti je datum), děj se odehrává v koncentráku a najednou v další kapitole hrdinové jedí pizzu. Chápu, že pokud by tam byla pouze jedna dějová linka, byla by kniha moc tenká, ale raději bych to viděla jako dvě tenké knihy, protože ten současný příběh není špatný, jen trochu nedopracovaný, tím že je naroubován na ten příběh z války.
Přes tuhle kritiku knihu doporučuji, je důležité aby byly psány a čteny knihy o holokaustu.
Nejsem cílová skupina, ale autor má dobře zvládnuty marketing (upřímně závidím :) a proto jsem podlehla zvědavosti a knihu si koupila. A nelituji, četlo se to dobře, je to zajímavé a napínavé.
Čtení mi trochu kazilo, to že jsem věděla čím je kniha inspirovaná (na druhou stranu, je od autora fér, že to netají), člověk pak ví co od některých postav čekat. Co je tady lepší než u Pottera (chtěla jsem napsat u té nejmenované série, ale předkomentátoři už jmenovali), je ten všudypřítomný sport, u Pottera jsem to přeskakovala, protože je to pro mně absolutně nepochopitelné, tady pravidla chápu.
Jsem zvědavá na další díl, pokud bude (doufám že ano).
Skvělá kniha. Napínavá a ještě k tomu obohacená o nějaké ty hluboké myšlenky o hledání smyslu života, který ovlivňuji tajemství a hříchy z minulosti (v podstatě titulní kletba). A ještě se člověk dozví i něco zajímavého (ty posmrtné fotografie, to byl teda divný zvyk).
Jsem ráda, že existuji knihy, které je možné nazvat "křesťanské detektivky", ale u této knihy bych byla raději pokud by byla "obyčejnou" detektivkou. Měla jsem dojem jakoby si autorka ke konci najednou vzpomněla, že chtěla napsat křesťanskou knihu a hrdinové najednou zvážněli - do té doby ty všechny vraždy brali, na můj vkus, docela na lehkou váhu (i když určitě jsou čtenáři, kterým tento styl detektivek vyhovuje). Hlavní hrdina se také, podle mně, příliš lehce vyrovnal s rodinným tajemstvím, které hned po první vraždě vyšlo najevo, čekala jsem, že podnikne nějaké pátrání tímto směrem, když už si hraje na detektiva. Třeba to bude v dalším díle, který ale nevím, jestli si koupím. Jedno však na knize oceňuji, obávala jsem se toho srovnání s Agathou Christie, u té vím nejpozději v polovině knihy, kdo je vrah, Julianna Deering mě naopak dokonale zmátla.