Masoterian komentáře u knih
Fajnový pokračování, který ale přece jen působí jako takový intermezzo mezi návštěvou Pustin a střetnutím s hlavní hordou Chaosu. Hrdinové nabíraj síly na finální střet, Felixe s Ulrikou čeká pár morálních dilemat a všichni se stihnou párkrát ožrat ve městě trolobijců. Přišlo mi komický, že v době kdy je na obzoru největší konflikt za celý staletí, nedokáže hlavní parta myslet na nic jinýho, než je lov na draka :)) Líbí se mi, že postavy - i ty vedlejší mají spoustu prostoru a zajímavě se profilujou. Finále je strašně warhammerovsky přepálený, naše parta se střetne s drakem jenom proto aby uvízla mezi dvěma armádama. :)) Celkově fajn počtení, ale jak předchozí, tak dva následující díly jsou mnohem vejš.
Doposud zdaleka nejlepší díl. Pozvolnej rozjezd dává tušit, že se blíží něco velkýho, a taky že jo. Autorův svět je promyšlenější a zajímavější než bych si do tý doby dokázal představit. Hlavní dvojici už vítám jako starý známý, Thanquol a Lurk by klidně mohli mít ještě víc prostoru, zato Snorri, Max a Ulrika konečně nastupujou. Samotná výprava do pustin je vpravdě epických rozměrů, autor tady vážně popustil uzdu fantazii a já ho zaklínal aby toho napsal víc. Strhující akce a nekompromisní finále který dokonale navnadí na pokračování, po dalším díle jsem sáhnul vpodstatě okamžitě.
Románový zpracování sedí týhle sérii mnohem líp. Fajnová atmosféra, samozřejmě propracovaná akce i nějaký to zákulisní pletichaření. Moc se mi líbilo jak v rámci příběhu nahlídnem do všech sociálních sfér - od mutantama prolezlých stok až po nablýskaný prostředí nejvyšších kruhů. A charaktery se nám zajímavě profilujou. Ale stejně jde jenom o takovou předehru před následující trilogií.
Moje oblíbená odpočinková série. William King je skutečnej king mezi Warhammer spisovatelema. Drží si to sice obvyklý WH trademarky - zkratkovitost, mega detailní popisy bojů, kde je zvýrazněnej každej vyhřezlej mozek a otevřená zlomenina, někdy i lehká naivita - ale zároveň to King dokáže podepřít opravdu zajímavou mytologií, a sympatickejma charakterama - první díl samozřejmě prezentuje hlavně ústřední dvojku. Za mínus považuju povídkový zpracování, nelíbí se mi ten povídkovej formát, kvalita je díky tomu dost kolísavá, přesto - nebo možná právě proto - občas fakt pozitivně překvapí. Další díly jsou ale o ligu vejš.
Ruku na srdce, Kotleta jako spisovatel za moc nestojí. Píše dost šroubovaně a často se opakuje. Cituju: "Vzal z police láhev se světle hnědou tekutinou značky, kterou jsem v životě neviděl, a nalil z ní do dvou sklenic. Přitom druhou rukou dočepovával piva do orosených sklenic." Jako sorry, ale tyhle dvě věty by za sebe nedal ani študák do maturitní slohovky. Nevim, od někoho kdo je mezi fans český fantastiky takhle glorifikovanej bych čekal víc - další zavedený český jména - třeba Žamboch, Kopřiva, Pavlovský - jsou všichni o ligu dál - o Kulhánkovi ani nemluvim. Nemyslim to jako hate, spíš mě to mrzí, protože tomu nemůžu upřít atmosféru, moc se mi líbila kapitola o Pražských kobkách, stejně jako pořádnou dávku fantazie, spousta hlášek vás donutí k hlasitýmu vyprsknutí automaticky vyvolávajícím nechápavý/pohoršený pohledy okolí a obzvlášť oceňuju celkovou nepřiposranost - akorát mě trochu zklamalo, že Franta přešel z oblíbenýho "cikán" na pseudokorektní "Rom" :)) hodnotim vysoko, protože jsem se bavil hodně, ale jistýmu zklamání se neubránim. A nakonec, nenapadlo by mě, že něco takovýho někdy napíšu, ale toho šukání bylo snad až trochu moc :))
Wow. Po skvělý Krvi Elfů další upgrade. Ciri a její křehká naivita v kontrastu s nelítostností okolního světa je dokonalá, a prostě jí musíte fandit. Úžasná pasáž na sněmu čarodějů, plná intrik a dvojsmyslných narážek, zatímco hrozba ve vzduchu je úplně hmatatelná. A finální část kde jsem několikrát kontroloval jestli nekape ze stropu, protože nevim, jak jinak by se mi dostala voda do očí :)) Brilantní, Sapkowski to má konečně pevně v ruce.
P.S. souhlasim, že ty sex a erotický scény jsou někdy až moc prvoplánový i mě jakožto třicetiletýho zastydlýho puberťáka to někdy bilo do očí, a to je co říct :)
Přesně tady sem začínal chápat kultovní (hm, dá se vůbec nazvat kultovním něco takhle populárního a vysoko ceněnýho?) status týhle ságy. Záměrně pozvolnej rozjezd dá postavám šanci se vám zažrat pod kůži, chápat jejich pohnutky a motivace a doufat pro ně v něco co aspoň připomíná šťastnej konec, i když tak nějak tušíte, že ten přijít nemůže, ne při týhle konstelaci. To je totiž další věc, ten pohádkovej nádech kterej měly předchozí povídkový díly takřka úplně vymizel, autorův svět je plnej sviní, kurev a špinavců, silně připomíná Song of Ice and Fire od G.R.R. Martina a podobně jako v něm se tady na "žili šťastně až do smrti" nehraje. Líbí se mi ta nekompromisnost, líbí se mi spousta prostoru pro vedlejší postavy, líbí se mi křehký vztahy mezi hlavníma charakterama, líbí se mi skoro všechno. A to nejlepší mělo teprve přijít.
Oproti Poslednímu přání lehkej propad. Některý povídky až tragikomický, což mi k tomu moc nesedne - Dudu a Villentretenmerth. Tim spíš potom vyniknou ty povedený - Meč osudu a hlavně ta s milostným trojúhelníkem Geralt - Istredd - Yennefer, která o hlavních charakterech řekne víc než všechny předchozí povídky dohromady, ale stejně mě ta žánrová směsice tolik neuchvátila. Naštěstí to od příštího dílu nabírá správnej směr.
Sapkowski podle mě ještě nevěděl na jako cílovou skupinu míří. Ryze dospělý motivy se střetávají s někdy až naivitou a přehnaně odlehčeně pohádkovým pojetím. Možná proto ve mě většina povídek nevykřesala takový emoce jako z nich vyplývající a na ně navazující sága. Ovšem za dvě povídky, kde se ony "pohádkový" elementy nevyskytujou (Renfri a Nivellen - částečně i Adda) nemůžu hodnotit níž, než 4*. Tam se začíná projevovat všechno to, pro co jsem si tuhle sérii zamiloval.
V dnešní době už snad klasika. Kulhánek má talent na psaní postav, který jsou badass, ale zároveň dostatečně civilní a sympatický. Prostě jim fandíte a máte pocit, jako byste je znali už dlouho - určitě s tim má co dělat i fakt, že je to hozený do českejch reálií. Prim samozřejmě - jako obvykle - hraje hlavní hrdina, kterej, ač autora osobně neznám, se vsadim, že nese silný autobiografický rysy. Pamatuju si, že při prvním čtení, zrovna když jsem chtěl knížku poprvý odložit, nastal onen slavnej twist, mě spadla brada, a další co si vybavuju, je, že bylo najednou tři ráno :) četl jsem dál, a jediný co jsem chtěl bylo, abych se moh na pomstě proti NIM osobně podílet :)) Prostě úžasně čtivá věc, ke který se moc rád vracim a asi vždycky budu.
Zaslouženej fenomén. Záměrně upozaděná akce dává vyniknout zdrcující, klaustrofobický atmosféře která se zažere do těla. Depresi a beznadějnost Glukhovského metro-světa prožíváme prostřednictvím desítek malejch příběhů, který ovlivňujou hlavního hrdinu jakož i samotnýho čtenáře a jejich názory na stagnaci - nebo snad vývoj ? - lidský rasy a svět ve kterým je nucená přežívat, její bezradnost v konfliktu s čímsi nepochopitelným - na což má přirozeně tendenci odpovědět hrubou silou. Spousta podnětů k zamyšlení, výtečná gradace a zakončení, který zasáhne jako rána pěstí, přestože něco podobnýho nejspíš čekáte. Těšim se na "dvojku".
Je to jízda, o tom žádná. Krví a hnisem prosáklá a místy dost sadistická vysokooktanová story se značně nestabilním hlavním "hrdinou", která bohužel ve finální třetině dost ztrácí dech a tah na branku. Místy je dost znát autorova snaha šokovat za každou cenu a až pubertální předrsnělost. Nicméně jsem to přelít za jedno odpoledne a většinu času se bavil královsky, takže musim hodnotit vysoko. Přihoďte nebo uberte libovolnej počet hvězd, podle toho jestli vám přijdou vtipný hlášky typu: "Měla prdel, že by z ní mohly vypadnout čtyřčata, a ona by si toho vůbec nevšimla a celej den je tahala za sebou na pupečních šňůrách jako vodní lyžaře." :D
Fenomenální záležitost a podle mě nejlepší Kulhánek. Přestože souhlasim, že během Cesty teprve utváří a piluje svůj charakteristickej styl, stejně tak akce je místy monotónní ale TA ATMOSFÉRA ! Je to jeden z těch příběhů, kdy na vás dejchne zatuchlost opuštěných habitatů a nepatřičná prázdnota vylidněných měst, kdy cítíte ledovej déšť stékající za límec, kdy si můžete ukousat nehty a snažíte se hrdinům podvědomě pomáhat uprchnout pronásledovatelům a pak jste rádi když mají pár chvil oddychu a odpočíváte s nima. Ten typ příběhu, kde k antagonistům cítíte nefalšovanou nenávist, kde cítíte bezradnost a rezignaci v zdánlivě bezvýchodnejch situacích a novou naději v souznění s buldočím hlavním hrdinou. Mohl bych o tom psát celej den, tak snad jenom dodám, že pro mě jde o jednu z nejlepších věcí co znám, a pro všechny fandy nejen český fantastiky, jakož i pro milovníky postapo žánru je tohle absolutní must-read. 10/10
Nestačim zírat. Hrubě nedoceněná věc, snad z důvodu, že se od autora čekala další upířina, místo čistokrevný akční sci-fi? Mě to sedlo naprosto úžasně. Vize cyber-punkový budoucnosti v Kulhánkově podání je chladná a krutá, s čimž jako obvykle kontrastuje černohumorně odlehčený podání hlavní story a klasickej kulhánkovskej hrdina cedící wise cracky. Autor se tady opravdu utrhnul ze řetězu, díky zvolenýmu tématu má prostor chrlit nápady na všechny strany - hrozně se mi líbilo, že vždycky, když je zmíněnej nějakej fakt zajímavej motiv, třeba jen jednou větou - a já autora zaklínal aby o tom napsal víc - netrvalo dlouho a dočkal jsem se (Titan, traulery, habitat Svobodných). Stejnětak chválim nejednoznačný charaktery, absenci vyloženýho klaďase, strhující akci a ten konec, TEN KONEC! Bez nějakýho spoilerování snad můžu napsat, že obecně miluju příběhy, který jsou popisem nějakýho stavu věcí, jen aby to poslední stránkou dostalo úplně jinej rozměr. Famozní!
89 procent mě docela zaráží, protože v kontextu Kulhánkovy tvorby jde o těžkej podprůměr. Na úvod podotýkám, že jsem autorův velkej fanda, Cestu krve a Divoký a zlý řadim úplně nejvejš, přečetl jsem je nespočetněkrát a vždycky se k nim budu rád vracet. Ale Vyhlídka je taková...podivná. Přišlo mi, jako kdyby Jiří aka vyhlášenej odpůrce vážnejch vztahů na starý kolena vyměk a zatoužil po rodině, což se promítlo i do výslednýho díla :)) Akce, přestože klasicky kvalitní, je dost málo, autorova vize Pekla, byť se hojně cituje Dante, silně evokuje Kopřivův Asfalt, Fiona mě většinu času iritovala - zlatej Jonáš...potěšil snad jenom návrat některých charakterů z NK a jejich dobře zpracovanej vývoj - samozřejmě myslim hlavně Karolínu. Tim celým nechci říct, že je to špatný, pořád je to čtivý a dostatečně zábavný, nicméně v Kulhánkově případě mam laťku nastavenou tak vysoko, že se po vyšumění prvotního nadšení dostavilo zklamání.