MasterKimi komentáře u knih
Čistě subjektivně - jedna hvězdička za grafické zpracování, druhá za atraktivní téma. Obsahově je to pak na dvoustech stranách roztahaná tatáž myšlenka, nijak hlouběji nerozvinutá. Ale dokážu si představit přínos pro někoho, kdo s podobným tématem (mindfulness apod.) dosud nepřišel do styku.
Kniha Budoucnost Nepráce mě nadchla a plně splnila očekávání. Někteří recenzenti tvrdí, že neposkytuje konkrétní rady a ukázky práce s umělou inteligencí, ale to je nepochopení jejího účelu. Filip Dřímalka jasně deklaruje obsah knihy, který doručila. Vše spočívá ve změně způsobu myšlení, není to jen o nástrojích.
Jsem nadšený a považuji knihu za life changing. Je to velmi důležité téma, které by se mělo více řešit. Kniha by měla být nutností a jak autor píše, změnu v Česku bychom měli začít u digitálního vzdělávání a moderních trendů.
Tajemství budoucnosti nepráce tkví v adopci digitálního myšlení. Očekávání splnila.
[Napsáno s AI Audiopen]
Na třetí pokus, kdy první dva ztroskotaly už na Ainulindalë, jsem se od knihy nemohl odtrhnout, jakmile mě pohltila. Prvních pár kapitol to dřelo, ale jakmile souvislosti začaly zapadat do sebe, otevřel se mi zcela nový svět, nad jehož pestrostí jsem nepřestával žasnout. Ještě neuvěřitelnější pak je, že se v celé své skvělosti zrodil v mysli jediného (nad)člověka. Jak nad tím tak teď přemýšlím, zraje ve mně podezření, jestli J. R. R. Tolkien, vzhledem ke své kapacitě, nepatřil přece jen spíš mezi Ilúvatarovy Prvorozené. ;-)
Skvělé, avšak bohužel zbytečně se opakující myšlenky. Ke konci knihy jsem už měl problém udržet pozornost, protože jsem se nedozvídal vesměs nic nového a zároveň jsem čím dál více nabýval dojmu, že se Burkeman začíná uchylovat k brutálnímu dogmatismu. V poslední kapitole a doslovu to trochu zase vylepšil, i tak ale zbytečně podrazil nohy potenciálu knihy. Život není černobílý.
Čekal jsem spíš nepříliš záživnou, pokryteckou příručku svádění a dostal nálož nesmírně čtivé, vtipné a zároveň naučné literatury. Pro mě jedno z nejpříjemnějších knižních překvapení.
V roce 2007 bezesporu průlomové, dnes už jsou myšlenky relativně profláknuté. To však knize nic neubírá na zajímavosti, byť vám asi po přečtení brada nespadne. Nicméně zajímavých myšlenek je v knize až nad hlavu a zejména kapitola týkající se eliminace mě osobně hodně otevřela oči.
Poutavým způsobem napsaná, nervy drásající zpráva o objevitelské expedici z doby, kdy Austrálie ještě byla skutečnou Terra Australis Incognita. Osud výpravy mi v nejednom směru připomněl expedici Roberta Falcona Scotta. Působivé, obdivuhodné a srdcervoucí. Knihu jsem opravdu hltal
Bohužel nemůžu dát víc než tři hvězdy, nejradši bych ale dal jen dvě. Některý myšlenky byly rozhodně nad rámec dalších Hillových knih, donutily mě k zamyšlení a zcela jistě ovlivnily to, jak nad věcmi teď přemýšlím. Ale takových stránek bylo jen pár. Zbytek jen dohromady splácaná filozofie úspěchu okořeněná o dávku ezoteriky. Dlouhý, dlouhý, dlouhý. Škoda, být kniha o 50% kratší, žádná podstatná informace nemusela být vynechána a čtenář by u ní nemusel tak trpět. Poměr nabytých informací ku strávenému času byl fakt tristní. Čteno v originále, možná je překlad stravitejnější, nemůžu soudit.
Po knize jsem sáhl spíš jen ze zvědavosti bez nějakých velkých očekávání, nicméně na mě udělala dojem. Jedna z nejlepších motivačních knih, které jsem za poslední roky četl. Trump neopakuje stále omýlaná klišé, ale přidává svůj vlastní pohled a jeho drive promítnutý v ''Think Big and Kick Ass attitude'' sálá z každé strany. Jistě, do knihy vložil spoustu ega, s pár názory snad ani soudný člověk nemůže souhlasit, několik dalších je zase s odstupem 15 let minimálně velmi úsměvných (viz. opěvování Hillary Clinton) a zároveň je zřejmé, že některých zásad se ani Trump sám nedrží, avšak já jsem knihu zcela upřímně hltal a rozhodně se k ní budu vracet.
Bransonovy knihy žeru. Avšak Business stripped bare z nich hodnotím jako nejslabší. Zřejmě je to tím, že až na pár výjimek se v knize neobjevuje nic, co by nebylo popsáno i v jeho dalších knihách, tudíž toho pro mě nepřinesla tolik nového. Zároveň s odstupem 14 let se některé myšlenky, zejména v kapitole o sociální zodpovědnosti, jeví jako hodně naivní a utopické a jiné naopak působí jako přehnaná panika zanedbávající pokrok. V čem však kniha naprosto splňuje svůj záměr, je nechat čtenáře nahlédnout pod pokličku jednoho z nejúspěšnějších konglomerátů současnosti a zdůraznit pilíře, na nichž je jeho úspěch vystavěn. Třešničkou na dortu pro mě pak byl epilog, kde R.B. dokonale vystihl, o čem by měl smyslupný byznys a život být.
Krátké, čtivé, úderné, inspirativní. Pro ty, co již četli ostatní Bransonovy knihy (zejména Losing My Virginity a Finding My Virginity), to nebude nic nového. Nicméně vzhledem k jejich rozsahu doporučuju sáhnout i po Screw it, lets do it. Je to v podstatě souhrn zásadních principů a hodnot, které RB provází celým jeho životem. Moc fajn kniha na jedno odpoledne.
Upřímně jsem čekal víc o cashflow. Kniha nepojednává ani o cash flow jakožto finanční metrice, ani účetním výkazu. Což je poměrně zvláštní vzhledem k tomu, jak rád se Kiyosaki sám účetnictvím a rozvahou ohání, avšak pak dá najevo, že to zas tak horký nebude. Tudíž bych očekával víc obsahu k tomu, jak kladné CF budovat. Ale dost rýpání. Stěžejní myšlenka knihy je dobrá a vyplatí se nad ní popřemýšlet. Kiyosakiho definice jednotlivých kvadrantů a některé názory a rady dnes již působí zastarale, ale to podstatné z nich vyčíst lze. Osobně si myslím, že kniha je fajn doplňkem Bohatého táty. Nepřichází s ničím novým, ale některé teze prohlubuje. Jen mi obecně u Kiyosakiho poslední dobou docela začíná vadit lehká demagogie, která se projevuje už i v této knize.
Příjemný překvapení. Přečetl jsem hned po Travel Bible, od které jsem očekával víc, nicméně kniha Travel Jobs naopak moje očekávání splnila a ukázala, že cest, jak si při cestování přivydělat, je opravdu nespočet. Stačí se jen sebrat, zabalit batoh a jít do toho
Tak tohle bylo utrpení. Teda alespoň v originále se kniha opravdu nečetla dobře. První polovina dejme tomu, ale pak Harari ustřelil k neuvěřitelně zkratkovitým pohledům na věc. Což je teda dost divný vzhledem k tomu, jak kapitoly dokázal roztahat a mnohdy se točit třicet stran kolem něčeho, co se dalo obsáhnout na jedné. Trochu mi jeho styl připomínal psaní mé diplomky. Zároveň autor vypadá, že trpí neduhy stáří tak jako jsou popsány v Cimrmanovi. Neschopnost udržet myšlenku a neschopnost myšlenku opustit. Naprosto to vystihl kolega Harrym níže. Povrchní plácání od jednoho k druhému.
Po knížce jsem sáhl v podstatě náhodou před svou plánovalou cestou do Varšavy, neboť jsem si chtěl svým způsobem připomenout historický kontext tamních událostí. K obsahu jen jedním slovem - síla. Musím říct, že jsem byl skeptický k velikosti písma a řádkování, protože mám rád zpravidla delší knihy, ale příjemně mi to sedlo. Čtivá jednohubka do vlaku. Rozhodně bych zařadil na seznam povinné četby, lidstvo nikdy nesmí zapomenout.
Když jsem poprvé dostal do rukou knihu Laurenta Gounelle, Den kdy jsem se naučil žít, nemohl jsem se do ní začíst. Zkrátka mi jeho styl neseděl. Na několik měsíců jsem ji tedy odložil. Když jsem se k ní vrátil a prokousal se úvodními pasážemi, přišel jsem jeho osobitému stylu na jméno a nemohl se od ní odtrhnout. Kniha Bůh chodí po světě vždycky inkognito byla další, po které jsem sáhnul a rozhodně nelituji. Sledovat Alanův rozvoj je radost, stejně jako vizualizovat si Gounelleův popis Paříže, Provence... Vyústění celé dějové linky v *majndfak* stylu ála Šestý smysl je jen třešničkou na dortu. Bravo
Ač ve spoustě bodů souhlasím s komentujícím kolegou níže, musím říct, že na mě kniha ve výsledku působí naprosto opačně. Ano, autor se s tím absolutně nepáře a nemá pochopení pro to, že různí lidé mají různé životní hodnoty. Nicméně velmi oceňuji to, že se na téma, na nějž bylo napsáno nespočet podobných knih, podíval z jiného úhlu pohledu. V knize opravdu nenajdete motivační klišé o víře, pozitivním myšlením a psychologické manifestaci. Neříkám, že to nefunguje, ale pouhým přáním se člověk úspěchu nedočká. Grover zcela jasně poukazuje na tvrdou dřinu, kterou je nutno podstoupit, chce-li člověk dosáhnout svých ambiciózních cílů. A pokud jste opravdu odhodláni vystoupit z šedivé průměrnosti, vřele doporučuji dát knize šanci a nad jejími principy se zamyslet.
Věděl jsem, že to nebude jednoduché čtení a taky nebylo. Jsem rád, že jsem knihu nepopadl hned, jak jsem se o ní dozvěděl. Člověk na to musí dozrát. Ztotožňuji se se zásadními myšlenkami knihy, avšak na můj vkus jsou podány až příliš duchovně a často Eckhart Tolle ustřeluje "ezo" směrem opravdu neskutečně moc. Přesto je v knize spousta pasáží, které mě donutily k hlubokému zamyšlení a řekl bych i prozření.
Když komunikace, tak Carnegie. Ani tentokrát nezklamal. ;)
Očekávání jsem měl velká, ale Matthew Walker je ještě dalece předčil. Zkrátka zdravý a kvalitní spánek je základní podmínkou veškerého životního štěstí. Neokrádejme se o něj, připomínejme si pravidelně jeho benefity a šiřme toto poselství dál, naše společnost se potřebuje znovu naučit spát.