mataaskorice
komentáře u knih
Smrt Tutanchamona
Violaine Vanoyeke
Pro mě knížka čtivá (byť náročnější díky množství termínů a pojmů týkajících se starého Egypta) a přínosná - detailní popis nakládání s tělem po smrti faraona a představa posmrtného života, jehož kvalita je předurčena při výbavě hrobky a při pohřebních rituálech.
Čas vlků
Elisabet Nemert
Těžké hodnotit... Přestože se příběh odehrává za druhé světové války, je způsob vyprávění takový pohádkový, křehký, poetický, autorka se snaží o vyšší úroveň textu - romantické pasáže jsou nepřehnaným způsobem vykresleny, erotické diskrétně obejity, jako paralelu k temnu a zlu mezi lidmi autorka vytváří linii druhou popisující dění v přírodě a soužití člověka, havrana a vlčí smečky. Tato druhá vrstva ale přispívá k pohádkovému vyznění knížky. Nicméně mně kniha dlouho nemohla "chytnout", ne a ne se začíst. Opravdu bavit mě začala někde v poslední třetině. Trochu se ve mně pralo i to, jestli text vnímat jako milý, laskavý a křehký, nebo jestli to už zavání solidním kýčem. Přínosem je pro mě popis války ve Skandinávii, který se v našich luzích a hájích tolik nevyskytuje.
Koho miluješ
Jennifer Weiner
Příjemná, nenáročná oddechovka. Děj mě iritoval v části o univerzitních elitních klubech - na chlup stejné jako v amerických komediích pro teenagery, ale jinak to bylo poměrně příjemné počtení o lásce, která se v průběhu let vzdaluje a zase setkává.
Lucie a modrý kůň
Ladislav Langpaul
Příběh o střetu dospělého a dětského světa, o vzájemném nepochopení se. Toto téma je v knížce zpracováno slušně, určitě čtyřhvězdičkově. Jednu dolů ubírám za drsnou, neempatickou učitelku z doby socialismu... Četla jsem s mými dětmi,které text ani nijak zvlášť neoslovil, ani neurazil, myslím, že tento příběh z paměti do měsíce vypustí. Těžko říct, koho v současnosti označit jako cílovou skupinu knihy... Pro děti trochu nuda, ale nevyhýbám se knihám, které nejsou prvoplánově atraktivní. Témata k diskuzi s dětmi kniha nabízí. Jako nejpravděpodobnější čtenář se mi tak jeví dospělák staromilec, který rád zabrousí do starší české literatury pro děti.
Príběhy české a moravské krajiny
Marie Homolová
Co k této knížce dodat... Miluju cestování, které je pro mě spojené nejen s nějakou tou památeční fotkou, vizitkou do deníčku a klobásou s limčou je-li. Ať vyrážím kamkoli, snažím se předem si posbírat kdejaké informace o dané lokalitě, ať už se týkají historie, geologie, přírodních zajímavostí či kultury. Takže tato knížka mi byla velmi příjemným počtením, zajímavým pocestovaním po místech, která jsem dosud osobně nenavštívila, obohacením mého všeobecného rozhledu.
Vypravěčka
Jodi Picoult
Pro tuto knížku škoda, že v mém čtenářském repertoáru přišla na řadu po Mengeleho děvčeti, protože toto je takový slabší odvar (nemám na mysli mírou drsňáren, ale faktem, že jakkoli vyšperkovaná fikce nedokáže dosáhnout kvality osobní výpovědi - nebo možná dokáže, ale není to případ Vypravěčky - množství různých faktických omylů a jistá idealizace mi občas cuchaly nervy). Knížka je ale v každém případě čtivá, s čtenářky přitažlivým tématem, přes objemnost zblajznutá jak jednohubka.
Mikulášovy prázdniny
René Goscinny
Mikulášovy příběhy máme doma rádi, děti jeho úlety milují. Do této knížky jsou ale z významné většiny zahrnuty příběhy z předchozích knih. Nová vyprávění nám knížka přinesla asi čtyři.
Mikulášovy patálie
René Goscinny
Návrat do dětství... Milé, vtipné příběhy. Některé oblíbené hlášky jsou tedy občas jak zaseklá gramofonová deska, ale v globálu prima knížka.
Mengeleho děvče
Viola Stern Fischerová
Jedna z nejšílenějších knížek, které jsem kdy četla, protože nepochopitelné události, které jsou popsány na jejích stránkách jsou skutečné. Zároveň dobrá kniha, úžasné svědectví o černé kapitole dějin lidstva, důležitá a potřebná upomínka toho, co by lidé nikdy neměli zapomenout, co by neměli v žádné následující etapě nechat opakovat. Kniha je intimní osobní zpovědí, velmi niternou, bolestnou, je však i faktograficky přínosná - poznámky pod čarou doplňují nebo upřesňují historické reálie a souvislosti.
Valašské muzeum : oživené chalupy a lidé
Jiří Langer
Pro mě kniha - klenot. Tedy zvláště po obrazové stránce. Co se textu týče - kniha je (zejména ve svém úvodu) značně poplatná době vzniku a neváhá nám sdělit nějaké to socialisticky budovatelské a lidové zapálení. Text přinese ale i obecné informace o vzniku Valašského muzea, okrajově uvede jednotlivé aspekty valašské vesnice a prostého života na odlehlých pasekách a samotách. Ale ty fotografie - mé srdce milovníka tradic, starých chalup bez novodobých vylepšení, úcta k těžkému životu našich předků... To vše těch nemnoho starých fotografií dostatečně předá, čtenáře na chvilku přemístí do dob dávno minulých. Obrázky umožní díky odstupu od reality pro současného člověka dopřát si pohled značně romantický a idealizovaný. Zkrátka krásné zatoulání se do nádherné krajiny mezi překrásné starobylé chaloupky, ve kteréch život ale nebyl žádný med.
Temné lesy
Harlan Coben
Skvělá, napínavá knížka. Žvásty u soudního líčení mi tedy občas přišly krapet zcestné (zejména připitomělé argumenty obhajoby), záhada se záměnou jmen v případu znásilnění zas jasná od počátku. Takže jisté slabiny příběh má. Ale kniha byla opravdu čtivá, děj přes jisté minizádrhele poutavý, takže mně se v globálu líbila.
Cabin Porn - Za dveřmi
Zach Klein
Miluju, miluju, miluju. Relaxuju u ní se šálkem kávy, listuju v ní, když si chci odpočinout a vizuálně si pocestovat. Formát knihy mi vyhovuje, větší množství textu u některých chat je pro mě na hraně toho, co od této knížky chci. O architekturu, bytový design, chaty, chalupy se zajímám aktivně a pokud chci o tom kterém projektu vědět víc, informace si dohledám. Tahle knížka je pro mě prostě mix cestování, designu, inspirace, nápadů a to zejména obrazovou formou.
Devadesátka pokračuje
Jaroslav Foglar
Druhý díl Devadesátky se mi zdá o něco slabší než jednička. Hra Alvarez mi nepřišla nezajímavá, naopak jednotlivé její úseky byly docela napínavé, ale po prvním díle mě už trochu iritovala přítomnost bídáka Ondry, který se pořád a pořád vynořuje jako nějaké prokletí. Myslím, že by si pokračování Devadesátky zasloužilo nějakou sofistikovanější, neotřelou zápletku.
Daleká cesta
Alison Pick
Kniha je čtivá, měla jsem přečteno za dva večery. Nicméně ke mně příběh úplně nedokázal proniknout. Nevím ani, jak to správně vyjádřit - zkrátka na můj vkus byla stylistika jaksi plytká, příliš "letem světem", nedokázala jsem se na osoby, ani na temnou dobu a ponuré téma pořádně naladit. Čtyři hvězdy za to, že se jedná o námět čerpaný z osobní rodinné historie. Jako poselství pro další generace a jako vztyčený ukazovák pro ty, co přijdou po nás, jsou knihy, jako je tato, potřebné.
Liška Šiška u doktora
Iva Gecková
Tak tohle je první knížka s větší porcí textu, u které dvouletá dcera vydržela, poslouchala a dožadovala se dalšího čtení. Přečetly jsme ji v podstatě na jeden zátah. Dosud dcera vydržela u kratších textů o rozsahu tří, čtyř vět na stránku. Takže za nás úspěch veliký! Moc se mi líbí ilustrace a celkový vizuální dojem z knížky, drobnosti jako třeba občasné rádoby komiksové bubliny s dialogem a další téměř nepostřehnutelné maličkosti, které zvyšují souhru slova a obrazového pozadí. Jen ten bonbonkový sirup mi krapet nesedí, kéž by se marodilo tak snadno. Zrovna ta moje dvouleťačka, která na JIPce strávila nejeden pátek, by mohla vyprávět. Ale jde o pohádku, kdy hračka léčí hračky, takže vlastně proč ne.
Sama sebou
Jojo Moyes
Série příběhů o Louise Clarkové byla skvělá. Příjemné, nenáročné čtení pro ženy, zároveň ale žádný kýč a pitomina. Třetí díl se mi líbil nejméně, bylo mi strašně protivné snobské prostředí v rodině Gopnikových. Nicméně Louisin vývoj, její nátura, přímočaré a upřímné jednání, kecka, která dřív mluví, než myslí, reflexe vlastního života (nejen u Louisy, ale u mnohých jiných osob v příběhu) a otázka možné změny směru, kterým se má život dál ubírat, téma možnosti nápravy chyb z minula, to všechno dělá z trilogie dobré, příjemné čtení. Jojo Moyes v postavě Lou vytvořila opravdu silnou, velmi sympatickou osobnost, věrohodnou, se svými vlastními nedostatky a omyly, která je nosným pilířem celé série a na níž stojí čtenářský úspěch zejména. Knížka se čte skvěle, neustále jsem se bavila vtipnými přirovnáními - vzpomenu si třeba na přirovnání křečových žil jakési ženy k autoatlasu jisté frekventované oblasti Británie. Příjemná odpočinková četba.
Papuchalk Petr
Petr Horáček
Za mě něco mezi čtyřmi a pěti hvězdičkami. Teď jsem prolétla komentáře a zhltla několik point a poučných vyznění, které mně nějak unikly. Mně se knížka zdá přínosná hlavně z přírodopisného hlediska - představuje ptáky, kteří se mohou snadno plést - zvlášť trio tučňák, tukan, papuchalk. Jasně - knížka je o přátelství, ochotě pomoci atd., ale to vše mi přijde tak nějak na pozadí. Pěkné ilustrace, líbivý vzhled. Dvouleťačka knížku miluje.
Život po tobě
Jojo Moyes
Knížky Jojo Moyes se čtou fakt dobře. Za popis života Lou po smrti Willa jsem ráda. Myslím, že se autorce podařilo zachytit prázdnotu po smrti někoho blízkého, depresi, která člověka přiměje nedělat nic, maximálně nějak přežívat. To, jak těžké je z kruhu deprese vystoupit, jak náročné je uchopit svůj život opětovně do svých rukou. Knížka není nic mimořádného, s čistým svědomím bych jí lupla čtyři, případně i tři hvězdy. Ale čte se vážně skvěle, děj je celou dobu zajímavý, a to je pro mě u oddechového čtení to zásadní.
Když v ráji pršelo
Jan Otčenášek
Knížku jsem četla snad v devítce, kdy se mi moc líbila, pak možná ve dvaceti, kdy mi přišla připitomělá a nezábavná, teď jsem se k ní na prahu čtyřicítky zase vrátila a líbila se mi moc. Takže mám sama možnost posoudit svou čtenářskou preferenci a vkus napříč časem :-) Jaké to tedy je? Hřejivé, lidské, lehké - nikoli obsahem, ale z pohledu životních priorit. V dnešní době přibývá lidí, kteří opouští komfort města, aby hledali plnohodnotnější smysl života, vrací se ke kořenům, tradicím, jisté míře soběstačnosti, snaží se navázat zapomenutý vztah s přírodou. Mnoho z nás taky nedokáže dostatečně žít tady a teď, naplno, bez přehlcenosti hlavy přemírou myšlenek, bez toulání se v čase minulém nebo budoucím, případně ve snových vidinách zvaných "časem" a "jednou". A tohle je, myslím, hlavní pointou příběhu - být, žít, užívat, naplno, každodenně, pokorně, s přijetím výzev, které nám život staví do cesty. Navíc se mi líbí složitost jazyka, úžasná hravost, výrazová obsáhlost, barvitost, pestrost, zvukomalebnost - čtenář nemusí jenom číst - může si prohlížet malířské plátno, otáčet snímek za snímkem, může spolu s Lu poslouchat všemožné zvuky, které se linou domem i jeho okolím. To vše dělá z obyčejného příběhu dvou mladých lidí, kteří utečou z města na vesnici, text, ve kterém si chcete listovat, když se na vás valí frustrující zprávy, když den stojí za houby s octem, když nechcete být ("protože to je mnohem snazší než být" jak řekl Petr). Ráj pak představuje nejen údolí samotné se svou snovou krajinou, ale parafrázuje ráj biblický, jehož jedinými lidskými obyvateli byli Adam a Eva.
Stříbrný chlapec
Kristina Ohlsson
Druhý díl pořádné napínavky pro větší děti od Kristiny Ohlsson. Knížka přináší mimo jiné i momentálně rezonující téma přistěhovalectví a uprchlíků. Mně osobně se líbila o krapet méně než jednička. Napětí a strašidelného mrazení si malý čtenář ale užije i tak.
