mataaskorice komentáře u knih

Tahle knížka je po grafické i jazykové stránce dokonalá. Čtenář narazí na tolik zajímavých momentů, tolik neotřelých nápadů. V naučné části se dozví mnohé o větrných mlýnech, na stránkách věnovaných příběhu Černého Petra a Rozáry se zas ponoří do pohádkové nálady, do fantazijna a poetiky. Mám ráda originální a netuctové věci a kvality této knížky shledávám. Proto se sama na sebe zlobím, že na mě text nefunguje tak, jak by měl. Pojednání o větrných mlýnech mě bavilo moc, snový příběh o dvou zvláštních bytostech mě ale pro změnu nebavil vůbec. Celé je to (v souladu s ilustracemi) takové tajemné a temné. Příběh je křehoučký, jakoby utkaný z pavučiny. Jako dětský čtenář bych se ho ale bála.

1 27.02.2023

Skvělá knížka. Čtivá, snadno pochopitelná, jednoduchá a přehledná záležitost určená především rodičům jako návod na pochopení emocí dítěte, přinášející informace o tom, kam spěje nevyslyšení emočních potřeb jedince. Publikace je určena laické veřejnosti, proto je srozumitelná, zbavená nadbytečných odborných termínů, externích odkazů, s minimem poznámek pod čarou. Doporučuji. Snad se čtenářská (nejen) rodičovská základna značně rozšíří.

1 23.02.2023

Pohodové příběhy pro malé děti. Není to tedy žádná wau knížka, ale pohádky tříletou dceru baví, děj je jednoduchý, stručný, stránky plné obrázků.

17.02.2023

Podle očekávání... Knížka nezklamala. Ilustrace parádní, příběh taky prima. Líbí se mi, že je dovedený až do králíčkovy smrti, která je zkrátka součástí koloběhu života. Smrt je ale prezentována šetrným a laskavým způsobem. Pokud má dítě nějakého domácího mazlíčka, se smrtí se dříve nebo později setká. Takže pokud by se k něčemu takovému schylovalo, může knížka patřit mezi ty, po nichž není od věci v dané chvíli sáhnout. Ale celkově je příběh milý, vtipný, legrácky malý čtenář bezpochyby objeví i v ilustracích.

2 16.02.2023

Jednoduchý text, kratší, zjednodušený děj oproti tv verzi, pestré obrázky, různorodá grafika psaného slova. Chápající, respektující Flop, který z každé situace vybruslí levou zadní. Pohůdka před spaním.

15.02.2023

Tohle je naprosto skvělá série. Napínavé čtivo nejen pro mládež (vyloveno náhodně v sekci dětských knih), ale i pro dospělé. Druhý díl - ač z úplně jiného prostředí - se nenechá zahanbit vysokou laťkou dílu prvního. Prima. A brzy hurá do další knihy v řadě. Už teď se těším!

1 15.02.2023

Největším přínosem je pro mě hlubší setkání s Coco Chanel, trošku jsem si informace dogooglila a dovzdělala se. Knížka samotná mě moc nebavila. Člověk sice postupně navykl na styl vypravování i na podobu života pařížské smetánky i bohémy meziválečného období a začal Coco chápat, ale... Čtení mi neodsýpalo tak hladce a se zaujetím, jak to mám u knih ráda.

1 11.02.2023

Pro Gleitzmana mám zkrátka slabost. Třetí (v Německu čtvrtý) díl o Felixovi mi už přišel takový vyčpělý, styl vypravování okoukaný a partyzánské téma pro mě osobně nepříliš zajímavé. Ale Gleitzman umí do textu nacpat něco nového, něco netradičního, umí děj vygradovat tak, že čtenář s Felixem zůstává a drží mu palce a po závěrečné exkalaci se zase těší na další díl. To jsem si do půlky knihy myslela, že tentokrát to už pět hvězd nebude...

2 11.02.2023

Tohle byla teda banda nepříjemných lidí! :-) Knížky Michaely Klevisové se čtou dobře. Žádné wau ohromení, ale příjemné počtení, takže za mě v pohodě čtyři hvězdičky.

11 11.02.2023

Nás knížka nijak zvlášť neoslovila. Legendu čtecích obrázků by bylo lepší umístit na začátek, také jsme s dcerou občas váhaly nad přesným zněním obrázku a po přečtení přišel AHAmoment v podobě legendy. Příběhy nejsou špatné, adekvátní chápání malého dítěte, obrázky také zaujmou, ale celkově mi knížka připadá jako taková rychlokvaška bez nějakého od kvant jiných odlišujícího nápadu.

11.02.2023

Nočníkové knížky u nás momentálně frčí. Tahle patří mezi ty prima. Minimum textu, na kterém se ale dá dál stavět, velkoformátové obrázky, na nichž hledáme i věci mimo text. Jednoduchá, tenká knížečka pro prcky, která by se mohla líbit.

1 15.01.2023

Mám ráda podobné cestovatelsko vzdělávací knížky. Četla jsem už předchozí díl, druhý mě bavil o něco méně. Možná je to výběrem lokalit, možná tím, že se mi stejný formát, styl i slovní výbava textů kapku zajedly. Počtení je to bezesporu zajímavé, jen ve větším rozsahu jedno s druhým díky podobnosti značně splývá.

15.01.2023

Tohle byla báječná knížka! Nádherné popisy přírody, soužití pravěkého člověka s přirozeností krajiny, rostlinstva i zvířat, respekt k všemu živému i neživému, úcta k vyšším principům, k duchům a duším, které jsou součástí všeho, co nás obklopuje. Příběh je napínavý, dobrodružný, sofistikovaný, přesto ale i pro starší dětské čtenáře uchopitelný (pakliže je tento typ četby baví). Opravdu krásné čtení. Těším se na další díl.

15.01.2023

Bílou paní máme rádi. V komiksu se trošku hůř orientuje, okna navazují leckdy jiným směrem, než je člověk zvyklý, ale protože příběhy máme nakoukané už z filmové podoby, je to jen detail.

01.01.2023

Podobně jako jiní v komentářích oceňuji ilustrace, textu zkrátka něco chybí. Dceři příběh takto stačí, mně tam něco schází a nemůžu přijít na to, co. Červený panďák Kája mi je většinu knihy velmi nesympatický. Stylisticky, formou je text příjemný, slabší mi přijde stránka obsahová. Líbil se mi závěr, kde Kája do vymyšleného příběhu zakomponuje králíčka a tím Máje vysvětlí jeho zmizení. Je to taková neškodná milosrdná lež, vycházející z dětské fantazie a dokládající empatii a soucit.

2 31.12.2022

Liška Šiška je prostě báječná. Jedna z knih, které tříletá dcera zvládne poslouchat na jeden zátah a ještě se u toho královsky baví. Ilustrace v knížkách o Šišce milujeme.

31.12.2022

Krásné obrázky zvířat, maličko základních informací k nim, ke každému obrázku jedna, dvě věty. Pro malé dítě prima publikace.

30.12.2022

Kniha psaná z dětského pohledu, s pro děti typickým odbíháním od tématu, dějovými skoky a odbočkami. Hlavní hrdina Kryštof je tak trochu pacholek, drzoun, provokatér. Takový ten kluk, kterého chcete mít ve třídě (pokud učíte) maximálně ve dvou, třech exemplářích. Kryštof ale není zlý. Vyrovnává se s těžkou životní zkušeností tak, jak dovede. Kryštofa a jeho matku opustil otec. Chlapec ztratil půdu pod nohama, rozpadly se mu jeho jistoty. Svět pro něj najednou není bezpečným místem. A když pak někdo bezostyšně vytáhne krutou poznámku o Kryštofovu otci a tím tne do živého, začnou se dít věci... Jasně... Psi se v troubě nepečou... Ale osmiletý čtenář není trubka, aby nepoznal nadsázku, humorné místo, které má uvést do konstrastu stabilitu přátelství dvou kluků a jejich současný konflikt. Celkově hodnotím jako zajímavý kousek, který na několika málo stránkách řekne mnohé a mnohé další nechá nevyřčeno, ale k dalším úvahám nasměruje. V jednom odpoledni stráveném o samotě v zimě na skále přinese zásadní témata jako přátelství (a jeho soudržnost), rodina (a její soudržnost), frustrace, nepochopení, širší motivace pro nevhodné chování dítěte a další. Nacpat tohle do padesáti stránek tak, aby to na čtenáře prvoplánově nekřičelo, ideálně tak, že si toho čtenář ani nevšimne, je docela úctyhodný počin, ne?

18.12.2022

Začátek knihy byl pro mě rozpačitý, říkala jsem si, že to bude pěkná nuda. Nakonec jsem stránky hltala, děj mě bavil. Kým bude druhá oběť bylo jasné poměrně brzy, s ohledem na to, že k dané postavě směřovaly všechny nitky, protkané drobnými či zásadními konflikty. Kterým směrem se má ubírat pátrání bylo jasné vlastně hned od počátku, po nálezu první oběti, což mi tedy jediné přijde podivné... Že by si takový zkušený vyšetřovatel jako Bergman nedal jedna a jedna dohromady? Postavy v příběhu byly povětšinou značně nesympatické, výjimkou pro mě byla Julie. Mimochodem téměř identického Ludvíka jsem měla doma (snad až na posedlost astrologií) a pohnutky a myšlenkové procesy Julie i Zuzany - každé v jiné fázi tohoto patologického vztahu - jsou velmi pravdivé a reálné. Pokud je autorka sama neprožila, pak musela těžit z jiných reálných osudů žen, protože všechno, co se v souvislosti s Ludvíkem odehrálo osobně velmi dobře znám.

10 18.12.2022

Pohodová jednohubka, přečtená raz dva. Čtivý příběh. Kým je Julie mi došlo poměrně brzy. Čekala jsem ale na rozuzlení, jak k její nové identitě došlo. V příběhu nechybí patologické rodinné vztahy, z nichž mrazí. Krapet nesympatické je pro mě osobně prostředí cirkusu a panoptika,případně cirkusového šantánu. Nechyběly dojemné chvíle, při nichž nějaká ta slza ukápla. Willard se mi ale líbil víc.

2 18.12.2022