mataaskorice komentáře u knih

Jedna z nejšílenějších knížek, které jsem kdy četla, protože nepochopitelné události, které jsou popsány na jejích stránkách jsou skutečné. Zároveň dobrá kniha, úžasné svědectví o černé kapitole dějin lidstva, důležitá a potřebná upomínka toho, co by lidé nikdy neměli zapomenout, co by neměli v žádné následující etapě nechat opakovat. Kniha je intimní osobní zpovědí, velmi niternou, bolestnou, je však i faktograficky přínosná - poznámky pod čarou doplňují nebo upřesňují historické reálie a souvislosti.

13 16.05.2022

Pro mě kniha - klenot. Tedy zvláště po obrazové stránce. Co se textu týče - kniha je (zejména ve svém úvodu) značně poplatná době vzniku a neváhá nám sdělit nějaké to socialisticky budovatelské a lidové zapálení. Text přinese ale i obecné informace o vzniku Valašského muzea, okrajově uvede jednotlivé aspekty valašské vesnice a prostého života na odlehlých pasekách a samotách. Ale ty fotografie - mé srdce milovníka tradic, starých chalup bez novodobých vylepšení, úcta k těžkému životu našich předků... To vše těch nemnoho starých fotografií dostatečně předá, čtenáře na chvilku přemístí do dob dávno minulých. Obrázky umožní díky odstupu od reality pro současného člověka dopřát si pohled značně romantický a idealizovaný. Zkrátka krásné zatoulání se do nádherné krajiny mezi překrásné starobylé chaloupky, ve kteréch život ale nebyl žádný med.

09.05.2022

Skvělá, napínavá knížka. Žvásty u soudního líčení mi tedy občas přišly krapet zcestné (zejména připitomělé argumenty obhajoby), záhada se záměnou jmen v případu znásilnění zas jasná od počátku. Takže jisté slabiny příběh má. Ale kniha byla opravdu čtivá, děj přes jisté minizádrhele poutavý, takže mně se v globálu líbila.

3 04.05.2022

Miluju, miluju, miluju. Relaxuju u ní se šálkem kávy, listuju v ní, když si chci odpočinout a vizuálně si pocestovat. Formát knihy mi vyhovuje, větší množství textu u některých chat je pro mě na hraně toho, co od této knížky chci. O architekturu, bytový design, chaty, chalupy se zajímám aktivně a pokud chci o tom kterém projektu vědět víc, informace si dohledám. Tahle knížka je pro mě prostě mix cestování, designu, inspirace, nápadů a to zejména obrazovou formou.

1 04.05.2022

Druhý díl Devadesátky se mi zdá o něco slabší než jednička. Hra Alvarez mi nepřišla nezajímavá, naopak jednotlivé její úseky byly docela napínavé, ale po prvním díle mě už trochu iritovala přítomnost bídáka Ondry, který se pořád a pořád vynořuje jako nějaké prokletí. Myslím, že by si pokračování Devadesátky zasloužilo nějakou sofistikovanější, neotřelou zápletku.

3 26.04.2022

Kniha je čtivá, měla jsem přečteno za dva večery. Nicméně ke mně příběh úplně nedokázal proniknout. Nevím ani, jak to správně vyjádřit - zkrátka na můj vkus byla stylistika jaksi plytká, příliš "letem světem", nedokázala jsem se na osoby, ani na temnou dobu a ponuré téma pořádně naladit. Čtyři hvězdy za to, že se jedná o námět čerpaný z osobní rodinné historie. Jako poselství pro další generace a jako vztyčený ukazovák pro ty, co přijdou po nás, jsou knihy, jako je tato, potřebné.

2 20.04.2022

Tak tohle je první knížka s větší porcí textu, u které dvouletá dcera vydržela, poslouchala a dožadovala se dalšího čtení. Přečetly jsme ji v podstatě na jeden zátah. Dosud dcera vydržela u kratších textů o rozsahu tří, čtyř vět na stránku. Takže za nás úspěch veliký! Moc se mi líbí ilustrace a celkový vizuální dojem z knížky, drobnosti jako třeba občasné rádoby komiksové bubliny s dialogem a další téměř nepostřehnutelné maličkosti, které zvyšují souhru slova a obrazového pozadí. Jen ten bonbonkový sirup mi krapet nesedí, kéž by se marodilo tak snadno. Zrovna ta moje dvouleťačka, která na JIPce strávila nejeden pátek, by mohla vyprávět. Ale jde o pohádku, kdy hračka léčí hračky, takže vlastně proč ne.

19.04.2022

Série příběhů o Louise Clarkové byla skvělá. Příjemné, nenáročné čtení pro ženy, zároveň ale žádný kýč a pitomina. Třetí díl se mi líbil nejméně, bylo mi strašně protivné snobské prostředí v rodině Gopnikových. Nicméně Louisin vývoj, její nátura, přímočaré a upřímné jednání, kecka, která dřív mluví, než myslí, reflexe vlastního života (nejen u Louisy, ale u mnohých jiných osob v příběhu) a otázka možné změny směru, kterým se má život dál ubírat, téma možnosti nápravy chyb z minula, to všechno dělá z trilogie dobré, příjemné čtení. Jojo Moyes v postavě Lou vytvořila opravdu silnou, velmi sympatickou osobnost, věrohodnou, se svými vlastními nedostatky a omyly, která je nosným pilířem celé série a na níž stojí čtenářský úspěch zejména. Knížka se čte skvěle, neustále jsem se bavila vtipnými přirovnáními - vzpomenu si třeba na přirovnání křečových žil jakési ženy k autoatlasu jisté frekventované oblasti Británie. Příjemná odpočinková četba.

8 17.04.2022

Za mě něco mezi čtyřmi a pěti hvězdičkami. Teď jsem prolétla komentáře a zhltla několik point a poučných vyznění, které mně nějak unikly. Mně se knížka zdá přínosná hlavně z přírodopisného hlediska - představuje ptáky, kteří se mohou snadno plést - zvlášť trio tučňák, tukan, papuchalk. Jasně - knížka je o přátelství, ochotě pomoci atd., ale to vše mi přijde tak nějak na pozadí. Pěkné ilustrace, líbivý vzhled. Dvouleťačka knížku miluje.

3 12.04.2022

Knížky Jojo Moyes se čtou fakt dobře. Za popis života Lou po smrti Willa jsem ráda. Myslím, že se autorce podařilo zachytit prázdnotu po smrti někoho blízkého, depresi, která člověka přiměje nedělat nic, maximálně nějak přežívat. To, jak těžké je z kruhu deprese vystoupit, jak náročné je uchopit svůj život opětovně do svých rukou. Knížka není nic mimořádného, s čistým svědomím bych jí lupla čtyři, případně i tři hvězdy. Ale čte se vážně skvěle, děj je celou dobu zajímavý, a to je pro mě u oddechového čtení to zásadní.

10 11.04.2022

Knížku jsem četla snad v devítce, kdy se mi moc líbila, pak možná ve dvaceti, kdy mi přišla připitomělá a nezábavná, teď jsem se k ní na prahu čtyřicítky zase vrátila a líbila se mi moc. Takže mám sama možnost posoudit svou čtenářskou preferenci a vkus napříč časem :-) Jaké to tedy je? Hřejivé, lidské, lehké - nikoli obsahem, ale z pohledu životních priorit. V dnešní době přibývá lidí, kteří opouští komfort města, aby hledali plnohodnotnější smysl života, vrací se ke kořenům, tradicím, jisté míře soběstačnosti, snaží se navázat zapomenutý vztah s přírodou. Mnoho z nás taky nedokáže dostatečně žít tady a teď, naplno, bez přehlcenosti hlavy přemírou myšlenek, bez toulání se v čase minulém nebo budoucím, případně ve snových vidinách zvaných "časem" a "jednou". A tohle je, myslím, hlavní pointou příběhu - být, žít, užívat, naplno, každodenně, pokorně, s přijetím výzev, které nám život staví do cesty. Navíc se mi líbí složitost jazyka, úžasná hravost, výrazová obsáhlost, barvitost, pestrost, zvukomalebnost - čtenář nemusí jenom číst - může si prohlížet malířské plátno, otáčet snímek za snímkem, může spolu s Lu poslouchat všemožné zvuky, které se linou domem i jeho okolím. To vše dělá z obyčejného příběhu dvou mladých lidí, kteří utečou z města na vesnici, text, ve kterém si chcete listovat, když se na vás valí frustrující zprávy, když den stojí za houby s octem, když nechcete být ("protože to je mnohem snazší než být" jak řekl Petr). Ráj pak představuje nejen údolí samotné se svou snovou krajinou, ale parafrázuje ráj biblický, jehož jedinými lidskými obyvateli byli Adam a Eva.

15 04.04.2022

Druhý díl pořádné napínavky pro větší děti od Kristiny Ohlsson. Knížka přináší mimo jiné i momentálně rezonující téma přistěhovalectví a uprchlíků. Mně osobně se líbila o krapet méně než jednička. Napětí a strašidelného mrazení si malý čtenář ale užije i tak.

26.03.2022

Pro mě skutečně přínosná knížka, která mi umožnila nahlédnout do somalské mentality, kultury, tradic, pověr, do života v Somálsku celkově. Pokud sáhnete po této knize bez znalosti prvního dílu, Waris vám obsah stručně zopakuje, první díl tedy není nezbytností, nicméně čtenář lépe pochopí Waris a její kořeny, ke kterým se v druhé knize vrací. Mně osobně knihy odhalují úvahy, které mě napadají už delší čas, a to bohatství společnosti na civilizovaném západě v kontrastu s čím dál větší vnitřní nespokojeností jedince, vzrůstající mírou psychických poruch, nestability, deprese. A naopak - jakým štěstím dokáží žít lidé v jedné z nejchudších a nejnebezpečnějších zemí světa. Tohle mě znepokojuje už delší čas a každý náhled člověka s jinou životní zkušeností mi mé obavy o směřování nás, lidí, potvrzuje. Knížka je jinak čtivá, bavila mě, byla pro mě po informační stránce přínosná.

21.03.2022

Mně se knížka líbila. Od Francise jsem dosud nic nečetla, tak nemám s čím srovnávat. Zároveň nejsem kdovíjaký příznivec žánru krimi, ale tohle se mi četlo dobře, děj mě bavil, vlastně i to meteorologické téma mi přišlo zajímavé.

2 16.03.2022

Krásná knížka o Krtečkovi s nezaměnitelnými obrázky Zdeňka Milera. V téhle knížce najdou malé děti všechno o námluvách, lásce a o tom, jak se rodí děti. Malí zajíčci skutečně mamince Zajdulce lezou ven mezi nohama. Názorná, poučná knížka, přiměřená věku batolat a předškolních mrňat.

2 14.03.2022

No, mazec. Před přečtením téhle knížky jsem o ženské obřízce neměla ani tušení. Ten termín mě už samozřejmě někdy potkal, ale význam, rozsah a brutálnost zmrzačení ženského přirození prostřednictvím ženské obřízky mi byly odhaleny až teď. Hrozné. Waris Dirieová v knížce vypráví historii svého života - a že to byl život pestrý na jednoho člověka! Text sám o sobě není nijak výjimečný, styl je spíš jednoduchý až primitivní, ale v téhle knížce jde o obsah. Nejvíc se mě dotkla poslední kapitola Myšlenky na domov, kde Waris nastiňuje více problémů než je ústřední téma ženské obřízky - jde o problémy západního světa - věčné honění se za penězy, hmotnými statky, slávou, neustálá nespokojenost mnohých s vlastním životem, pocit chudoby nebo aspoň nedostatečného bohatství ve světě, kde voda a nepřeberné množství jídla jsou samozřejmost, plýtvání zdroji, věcmi a nakonec i nedostatek času. Ano, všechny tyto nešvary našeho civilizovaného světa i mně čím dál víc dochází a nutí mě změnit myšlení a životní styl, na který jsme zvyklí.

1 11.03.2022

Musím říct, že Pod junáckou vlajkou se mi líbí o něco méně než jiné kultovní foglarovky, ale pořád je to můj milovaný Foglar - chápající klukovskou duši, ctící přátelství, družnost, ušlechtilost duše a morálku.

1 07.03.2022

Napsaného toho tu je už hromada a veskrze příspěvky korespondují s mým názorem, takže stručně: za mě super, první části knihy - o panu Desenském a jeho smečce pro mě čtivé a přitom přínosné, druhá část - odpovědi na otázky pro mě přínosná, ale už o poznání méně čtivá, musela jsem prokládat pauzami. Nicméně přístup Desenského k psí duši se mi líbí, vychází z osobní dlouholeté zkušenosti a má hlavu a patu.

2 07.03.2022

Dočteno. Hurá! Tohle bylo pro mě utrpení. Knížka je psána poměrně čtivě, ale postavy mi jsou prostě neskutečně nesympatické (autorko, promiň, vím, že se jedná o autobiografii), tak nějak ujeté, s děsným vztahem k ostatním členům rodiny a šíleným komunikačním a výchovným módem. Je mi jasné, že se v soužití rodiny promítá i italská nátura, ale celkově mi přijde, že hlavní jádro nesouladu téhle rodiny je v absolutní netoleranci, nepochopení ostatních členů rodiny, osobní bezohlednosti, která díky nulové empatii rodičů v dětech vytváří "podivnost" a nízké sebevědomí už od mala. Manžel je vůl - korunovaný. Nějaká ta úsměvná drobnost se najde, ale v globálu - únavné, dlouhé litanie o nedostatečnosti druhých. Brrr.

1 04.03.2022

Čtivá knížka, sice se odehrávající v době středověku, ale rozhodně ne v pravdě historická - pokud čekáte historické reálie nebo souvislosti, budete zklamaní. Nejlepší charakterizace této knihy je opravdu to, co v komentářích zaznívá nejčastěji - pohádka pro dospělé. Vykreslení života středověkého člověka - ať už prostého venkovana nebo člena dvora - je naopak velmi věrohodné. V napínavém příběhu mi tak trošku přebývá dějová klička kostnická, zdá se mi to kostnické zevlování s poměrně povrchním vyústěním jaksi zbytečné a vyumělkované. Kniha se sama o sobě čte dobře, těch šest set stran čtenář stráví jako nic. Na mě je valná část děje nadmíru násilná a chování Ojsterniga a jeho kumpánů nechutně oplzlé, obscénní, kruté. Holt, z toho, co jeden čtenář nadšeně vítá, by šel druhý nejraději šavlit. Každý jsme jiný a to je dobře, protože díky tomu máme výběr čtiva tak pestrý.

3 24.02.2022