mataaskorice komentáře u knih
Tyhlety Bergmanovky mě zkrátka baví. Opět skvělé čtení.
Oproti předchozím dílům je Mapa dní trochu utahanější. Ostatní díly se rozjely z nula na sto takřka v rekordním čase, tady je to takový cajdák bryčkou. Ale čte se to dobře, nějakého toho napětí se čtenář přeci jen dočká. Konec je slibný, otevřený, tváří se, že by mohl předehřát pořádnou grilovačku v díle následujícím... No, tak uvidíme...
Jednoduché krátké básničky pro mrňouse. Rytmické říkanky, prima na společné recitování.
I druhý výlet do fantazijního světa dvou malých holčiček byl super. Jsem ráda, že jsme na něco tak smysluplného a zároveň esteticky krásného narazili.
Text Hrubínovy Romance je nádherný, uchopitelný, velmi barvitý, živý, plný citů a nálad a zároveň působí tak trochu jako malířské plátno, plné zelené a zlaté (louka, janovce, listí, kopřivy, okolíky kopru). V textu autor skáče v čase, výpovědi jsou vždy datovány, nejsou ale přesně ohraničeny, časy se prolínají. Občas autor naznačuje dění budoucí, jindy se vrací do minulosti. V knížečce zaujmou protiklady jako sprostá, až štítivě protivná Tonka, která hrdinovi nabízí občasné nevalné potěšení a Terina, ke které hrdina hoří citem, která představuje čistou, upřímnou lásku, vyniká tu protipól života a smrti (dědeček, Terina versus autor), někdy velmi teskně a přitom nepateticky znázorněný (ve stínu jejich prsů nikdy dítě nebude pít), kontrast mladí a stáří,chladu a tepla, světla a stínu. Rivalita Viktora a hrdiny je po letech setřena, v důsledku společné ztráty došlo k smíření, sdílenému truchlení. Pravda, do poezie zabrousím jen občas, do té starší zvlášť, ale tohle je tak křehký a něžný text, že má smysl se k němu čas od času jen tak pro náladu vracet.
Krása! Milé příběhy pro děti, zábavné, čtivé, stylisticky i jazykově příjemné, mnohdy s nějakým etickým vyzněním (soucit, nezištná pomoc, schopnost rozdělit se a sdílet...). Opravdu moc hezky se to čte. Dcera chce pravidelně přídavek. Ilustrace nemohou konkurovat celostránkovým digiobrázkům, které teď frčí, ale akvarelové (anilinkové) malbičky text vhodně doplní a jsou podobně milého a něžného charakteru.
Úžasná knížka, která čtenáře přenese do malého amerického městečka, jehož krev rozproudí řada výjimečných, dobrodružných událostí, k nimž se vždy náhodou nebo cíleně přimotají Tom Sawyer a jeho kamarád Huck Finn. Oceňuji super zpracování psychologie dětských hrdinů, klučičí lačnost po dobrodružstvích, fantazii, se kterou jejich příhody nabývají punc neotřelého zážitku, živočišnost a rozpustilost kluků, kteří se snaží utéct z dospěláckého světa konvence a pravidel, co to jen jde, rozmary, které s sebou nese první dětská láska. Mě knížka v dětství minula. Poprvé se s ní setkávám ve stejném věku, v jakém ji Mark Twain napsal, a rázem ji řadím na nejvyšší příčku mezi vším, co jsem kdy přečetla.
Krásná obrázková kniha s malým množstvím textu, přinášející ale řadu zajímavých informací o Antarktidě, o vědcích, kteří na místních základnách provádějí výzkum, o kytovcích, savcích a ptácích, jež tento světadíl obývají, dočteme se i o geografických zajímavostech nebo o prvních objevitelích jižního pólu. Četly jsme s čtyřletou dcerou, kterou knížka bavila, vystačíme si s ní ještě řadu dalších let.
Po této knížce čas od času sáhneme. Díky celostránkovým barevným obrázkům se jí nedá upřít atraktivita pro dětského čtenáře. Nicméně text se mi nelíbí vůbec. Hutný, osekaný, zkratkovitý, značné zjednodušení občas naruší návaznost děje. Knížku vlastníme, čteme ji, ale i v naší knihovně najdeme zcela jistě řadu nesrovnatelně lepších dětských knih.
Poetické verše Radka Malého mě zase na chvíli přenesly na Jantarové pobřeží k Baltskému moři, kde to mám i já podobně jako autor moc ráda. Verše přibližují moře prostřednictvím všech smyslů. Přináší jeho bublání, slanou a hořkou chuť, vůni i paletu všech odstínů modré. Pavla Čecha zbožňuju. Takže obrazovou stránku knížky si užívám stejně jako u všech ostatních prací Pavla Čecha.
Skvělý výbor Žáčkových básní pro děti. Rytmické veršovánky, pro které je typický vtip a nadsázka, určitě vykouzlí úsměv na tváři. Krom básniček knížka obsahuje i hádanky, jazykolamy nebo veršované pohádky. Něco zvládnou předškolní, něco pak prvostupňové děti.
Krásné, něžné verše plné vzpomínek na chudobné dětství, které bylo ale naplněné láskyplným vztahem s blízkými lidmi, zejména s maminkou. Kdyby na mě moje děti jednou vzpomínaly s takovou láskou a něhou jako Seifert na maminku svoji, mohla bych si říct, že jsem svou maminkovskou roli odvedla dobře.
Jedna z nejlepších dětských knížek, které jsem četla. Úžasný příběh plný dětské fantazie, přátelství dvou holčiček, z nichž jedna je nevidomá, kontrast mezi vnímáním obou děvčat, limity a možnosti, které se lidským smyslům nabízí a k tomu nádherné obrazové zpracování. Krása! Jdu objednat další díl.
Četly jsme se čtyřletou dcerou. Pohádky se nám líbily, dokonce dcera dokázala odpovídat na mnohé otázky ohledně emocí, které pokládala víla Laskonka. Dcera se v textu krásně chytala, o jednotlivých emocích se dokázala rozpovídat. Překvapily mě její odpovědi, kde v těle který pocit cítí. Nerozuměla zatím jen závisti, na příkladech z pohádky jsme si ale i tuto záležitost vysvětlily. Smyslem knížky není nějaký super akční děj, ale usnadnění orientace dítěte v různých pocitech a náladách, které každý z nás zažívá. A v tomto ohledu je knížka určitě příjemným přínosem.
Prvních dvě stě stránek mě nijak zvlášť nebavilo a do čtení jsem se musela po kouscích nutit, pak se to nějak zlomilo a stránky ubíhaly samy. Celkově to byla příjemná kniha, zajímavé prostředí, místo, doba, střet různých národností, kultur, společenských vrstev. Tím vším proplouval vztah Emy a Jamese. To vše mělo v tom kterém okamžiku vliv na směr, kterým se jejich cesty ubíraly. Na počáteční trápení s textem jsem nakonec s knihou spokojená. Zas něco nového, neotřelého, obohacujícího.
Tentokrát nečteno, ale naposloucháno na Českém rozhlasu. Petra Soukupová píše skvěle. Zvlášťní je, že se dá snadno namítnout, že kniha je vlastně o běžných a obyčejných věcech, o kterých nemá smysl psát / číst. Jenže autorka zvládá psychiku postav na výbornou. Situace jsou běžné a pro mnohé známé skrze osobní zkušenost, ale text je tak přirozený, uvěřitelný, plynulý, že z oné jednoduchosti vykouzlí benefit knížky. To, jak byl text načten, se mi taky líbilo.
Přečetly jsme s mrňkou, u knihy neprotestovala. Příběh není špatný, krom děje samotného nabízí přesah ekologický i vzdělávací. Texty ale nejsou jednoduchým, hladkým počteníčkem. Autor si hraje se slovy, s rčeními, frazeologismy. Pro dítě občas dost chaos. Dospělák žasne, co vytvořil za nuance a říká si, jestli ho takové příměry napadají samy od sebe, nebo jestli jsou vypocené. Co mě opravdu bavilo, byly v případě této knížky ilustrace.
Skvěle se četlo. Téma je neotřelé, zajímavě zpracované. Některé postavy jsou pojaty, co se jejich charakteru týče, taky dost černo-bíle. Ale jinak příjemné čtení z období, o kterém se dočítám minimálně, o tématu, jež je známé spíš z dob koloniálních, dob otroctví.
Příběhy nejsou špatné, ilustrace žádná sláva. Dcera se na příšerácké počtení těšila, mně knížka přišla spíš průměrná.
Čtyřletou dceru příběhy bavily. Na konci každé kapitoly jsme si zanotovaly známý nápěv z večerníčku, s textem vždy upraveným podle děje daného příběhu. Pohodové předusínací počtení o kočičích uličnících.