matejko komentáře u knih

"Příběh chlapce, ... ", jak to uvádí kraťoučká anotace to podle mě kniha téměř vůbec není. Ono ale napsat o čem kniha je, hledat děj, je skoro marné. Komentáře zde uvádějí, že děj je roztříštěný a pod. O děj tu ale nejde, jde o myšlenky od politiky (komunismus) přes ezoteriku, k úvahám o Zlu a o životě. A stojí to za to a je to svým způsobem napínavější než kuriózní sériové vraždy.

Na knížku jsem se moc těšil a nezklamala mně. Navíc je krásně udělaná, s krásnými ilustracemi. Je malá, pěkná, složená z krátkých příběhů - jasně vhodná jako vánoční dárek. A je to hrozná legrace a je to psáno takovým svěžím jazykem! Po chvíli čtení vám ale dojde, že to zas tak úplně legrační není, že to není sbírka vtipů, že to "hrozná" tam trošku proniká i v tom horším smyslu slova. A pak jste třeba rádi, že to není tlustá bichle, protože tahle drobná knížka vám stihne zamotat hlavu dost. (Někomu možná tolik ne, jsme lidi různý.) Část příběhů jsem znal předem z FB a proto jsem knihu propagoval už před jejím vydáním. Bylo nás takových hodně a díky tomu Pointa mohla knížku vydat a to je to moc a moc dobře, protože tahle knížka je skutečně mimořádná.

26.11.2023

Já to vidím jinak: Je to typ detektivky Edgara Wallace - tajemství, převleky - jen je to v Německu, v Krušných horách - tedy možná trochu u nás. Obě hlavní postavy se převlékají skoro na každé stránce, jeden z nich např. říká sluhovi, že bude v převleku č. 7. Wallace mám rád a tohle se mi moc líbilo.

1 12.12.2020

Nedávno tu někdo psal: "Občas mi trochu vadila neuvěřitelnost toho příběhu." - ono je to ale daleko uvěřitelnější než ty metráky detektivek plně sériových a vrahů a přitom (nebo díky tomu) vlastně napínavější.

5 20.07.2020

Krásný jazyk, který překvapí skoro v každé větě. Např.: "Proudí mnou světlemodrá láska."

(SPOILER) Hlavním tématem knihy (vlastně autobiografie) je vnitřní konfrontace autorky se životem v socialistickém státě. Kniha mě tímto tématem (a také svým svérázným jazykem) velmi oslovila, protože jsem zažíval velmi podobnou zkušenost.
Jedním z prvních velkých, formujících zážitků autorky - v jejích 5 letech - je 21. srpen 1968 s příjezdem sovětských tanků. Vyrůstá v Aši a běžně slyšívá střelbu od asi 2 km vzdálených hraničních drátů. Vyrůstá v rodině, kde je zvykem denně poslouchat zprávy západního rozhlasu, a která má rozsáhlé negativní zkušenosti s komunistickou stranou a StB z 50. let.
Po dlouhých peripetiích se dostává ke studiu na VŠ ve věku, kdy jiní už školu končí. (já sám jsem nastoupil v 18 letech a uvědomuji, že mi studium i pobyt v Praze mohly dát mnohem víc, kdybych studium začal třeba o dva roky starší.) Zároveň autorka i její sestra nacházejí cestu k víře a kniha tak informuje o mladých křesťanech mezi vysokoškoláky koncem 80. let. Jednou z posledních scén knihy je autorčina účast na demonstraci 17. listopadu 1989 na Národní třídě, která skončí velmi nečekaným způsobem.
Prozrazuji sice kostru děje, ale vlastní obsah je mnohem bohatší. Dělám to proto, že si myslím, že ten, kdo dočetl můj komentář až sem, už je přesvědčený, že tato kniha je právě pro něj.

2 06.07.2020

Souhlasím, že je to mimořádná kniha. Je krásně napsaná, obsahuje příběh komplikované lásky, vyřešení dvou složitých kriminálních zápletek a na konci jako dodatek několik kuchařských receptů perské kuchyně se spoustou koření, které vypadají moc lákavě.
Jako křesťana mě zaujalo, jak Sára zápasí se svou vírou v Boha (v textu Pána). Jako malá víru ztratila, postupně přichází ale na to, že je to jinak než si původně představovala. Přehodnocuje svůj postoj k životu, vztah k lidem. Poznává, že nejdůležitější není kariéra a postavení, nemá smysl hledat úctu všech lidí, ale přátelství několika - třeba nejobyčejnějších. Nachází vzor v biblickém králi Davidovi, který prožíval životní krize a dokázal je přestát tak, že "stál jednou nohou ve smutku a druhou v klidu a míru".

Knihu jsem četl s chutí, ale po přečtení jsme neměl dobrý pocit, Byly to jako dvě knihy v jedné, dva styly, dva příběhy. Problémy moderního světa, Londýna (zajímavé a poučné) a k tomu pemný příběh jak od Edgara Wallace. To mi nejde k sobě - radši moderní detektivku a pak zvlášť klasiku. třeba Mrtvé oči Londýna.

15.03.2020

Na pár stranách skvělý obraz mentality Hitlera a nacistů a vlastně počátky války. V určitém smyslu to řekne víc než tlustá historická kniha, protože to pomůže pochopit aspoň trochu atmosféru doby.

1 14.03.2020

Kniha se mi moc líbila, překvapilo mě, že jsem najednou na sci-fi. Zdejší komentáře mi ale vysvětlily, že to vlastně pravá sci-fi není - je málo akční. Autorka má ohromnou fantazii, nabízí řadu podnětů k přemýšlení o lidských vztazích. Nabízí i úvahy o tom, proč by měly být inteligentní bytosti z různých částí vesmíru psychicky aspoň trochu podobné a rozumět si, o genových manipulacích a pod.

Moc dobře se mi to četlo, ale po přečtení jsem si řekl, že si se mnou autor chvílemi docela nefér zahrál. Taky název - šlo sice o rodinu, ale to nakonec nebylo to nejpodstatnější, protože viníkem byl stejně jedinec, ti ostatní jen odváděli pozornost.

Pro mě skvělá knížka. Není to ale thriller nebo detektivka úplně běžného ražení. Hlavním tématem není jen smrt, ale tragedie rodiny, chování lidí v krizi. Píšu tohle 2. den po dočtení knihy a nedá mi to, abych na ty postavy nemyslel. U běžné detektivky si člověk jen vydechne "tak takhle to bylo" a konec. To zpravvidla nebývá dojem z detektivky, ale z vážného románu.

09.12.2018