Mátová komentáře u knih
Román pokračuje v nastavené laťce. Krásná čeština, široký historický rozhled. Jen se přiznám, že mi postavy lezou čím dál víc na nervy, nejvíc Born a jeho ženuška, si proto, že nemám ráda pozlátko. Zato jsem si velmi oblíbila Antonína Dvořáka, docela by mě zajímalo, jak moc reálný je jeho charakter. Nicméně román sám o sobě je stále skvělý.
Krásný náhled do druhé poloviny 19. století v Praze a nejen v ní. Hodně mě zaujalo, jak autor zpracoval historické události, které se postav dotkly kolikrát i nepřímo a přesto byly precizně propracované, díky tomu jim může porozumět i neznalý čtenář. Postavy jsou lidské i když pro mě ne vždy sympatické (nejsympatičtěji na mě zatím působí Nedobylovi).
A ta krásná čeština... jak jsem nikdy toto období zase až tak nemusela, tady má své kouzlo. Jen čtenáři, kteří potřebují akci na akci a pádící děj si tu na své nepřijdou.
Jdu na další díl.
Kniha je spletitou mozaikou jednotlivých prožitků postav, kterých je hodně a čtení je náročnější, o to víc ale vyžaduje pozornosti. Někdy jsem musela zalistovat zpátky, abych se ujistila, že jsem si je zařadila správně. Přesto pro mě byla kniha velmi zajímavá, protože ukazuje svět, který opravdu není černobílý a vlastně je všude stejný. Závěrečné uzavření kruhu bylo víc než zdařilé.
Styl psaní je syrový, nevybroušený, ale svým způsobem se hodí ke stejně syrovému a bolavému obsahu. Rozhodně to není kniha pro každého, ale kdo ji pobere, ten v ní najde mnohé.
Co mě ale hodně rušilo byla odfláklá redakce, jak po jazykové, tak po grafické stránce. Škoda, kniha jako tato by si zasloužila mnohem víc. Za redakci hvězda dolu.
Dlouho jsem přemýšlela, jestli dát knize tři nebo čtyři hvězdy. Nakonec jsem dala tři. Oceňuji na ní důmyslné dávkování informací i cílené zavádění do slepých uliček, promyšlenost, i vykreslení charakterů vypravěček (které mi ale byly bytostně protivné, přesto mě ale nepřestalo bavit číst). Ale čím víc jsem se dostávala ke konci, tím mi přišla vyprázdněnější. Tam kde by měla být gradace, silné emoce, se všechno nějak rozplynulo. Od jistého momentu jsem autorce nevěřila a četla jen, abych věděla, jak to dopadne, jestli jsem správně uhodla, o co tam jde (uhodla).
Takže, odpočinkové čtení pro ukrácení dlouhé chvíle (pokud čtenář snese trochu toho fňukání a alkohličku) - ano, ale mě tam prostě něco chybělo i v rámci tohoto žánru.
Mimochodem - jedna z nejlepších filmových obálek, které jsem potkala, zato ji ale sazeč odflákl v knižním bloku. Co se dá dělat.
Přestože je kniha podle mého názoru velmi dobře napsaná, k dokonalosti jí chybí mnohé. I mě vadila stereotypnost postav zmíněná v předchozím komentáři, potom z toho na mě neustále křičelo, jak si mladí neumí vážit stáří. Byť mi bolavé příběhy nevadí, spíš naopak, tady bych ocenila objektivnější pohled na téma.
Líbila se mi ale koncepce řetězení jednotlivých příběhů, jen jsem pořád čekala, jestli to bude mít celkově nějaký vyšší smysl, jestli ji něco zastřeší, nebo alespoň uzavře (třeba že bychom se na konci dostali zase na začátek). Bohužel jsem byla zklamaná, protože z toho, z čeho mohla být velmi zajímavá mozaika, kdyby to ten smysl mělo, je jen hromádka střepů. Sice velmi dobře napsaných, ale stále střepů.
Dávám tři hvězdy, špatné to nebylo, ale také ne úplně dobré. Kniha jistě potěší čtenáře, kteří se rádi porýpou v lidských duších, ale víc od knih nepotřebují a neočekávají, protože tam bohužel více není.
Ve svém hodnocení musím v první řadě zohlednit, že kniha není cílena na mě, jako dospělého čtenáře, protože věci, které bych jí vytkla jsou v dobrodružné literatuře pro děti žádoucí a jako mnohem mladší jsem je milovala. Pro mě to byla četba vyloženě odpočinková, s nádechem nostalgie.
Nezbývá než ocenit ve fantastice nezvyklé a příjemně zemité prostředí, kde největším pokladem jsou vědomosti a ne kouzla, střet pragmatické mysli a vědomostí s dogmaty, neopodstatněným strachem, kde první jmenované jednoznačně vítězí. Příběh mě bavil od začátku do konce, děj mě dokázal svými zvraty překvapit a nad černobílostí některých postav a jinými drobnostmi jsem ochotná přimhouřit oko. Dobrodružný svět a děti potřebují své Mirky Dušíny v kalhotách i sukních, ke kterým mohou vzhlížet. A nemohu opomenout to, že kniha je vymazlená od první ilustrace do poslední tečky. Kéž by na pultech knihkupectví bylo takových knih více.
I když je to docela bichle, zhltla jsem ji za pár dní, nemohla jsem se od ní odtrhnout. Jedna z knih, která téměř fyzicky bolí a když je všechno relativně v pořádku, člověk trne, co se sakra zase po*ere. A to je jeden z důvodů proč ji mám ráda. K tomu nádavkem náhled do života v australském středozemí i v rovníkové oblasti, letmý pohled do Vatikánu, na bojiště druhé světové války, ne moc, ale jen aby čtenář věděl a je to naprosto dostačující. A hlavně nejrůznější podoby lásky - zrádné mrchy, která neskutečně bolí ať už je to vztah partnerský, rodičovský, nebo sourozenecký.
Neuvěřitelně nádherným a květnatým jazykem popsaná povrchnost, prázdnota a pomíjivost, vetknutá do smutného příběhu. Moc se mi to líbilo.
Velmi dobrá kniha, ať už jde o přepracovaný skutečný příběh, nebo fikci. I když se o Japonsko přímo nezajímám, náhled do života gejš pro mě byl velmi zajímavý, co mě ale opravdu zaujalo, jak dokázal popsat ženskou rivalitu a úskoky, které dokáží dělat jen ženy. Velmi dobrá práce.
Pokud čekáte dějem a akcí nabitou knihu, můžete jít o dům dál. Tohle je totiž "jen" obyčejná autobiografie obyčejného muže, který se pral se svou nemocí a s nepřízní osudu jak nejlépe uměl (a ne vždy dobře). Kniha se mi moc líbila, už z toho důvodu, že ze sebe David nedělal nic lepšího něž byl. Byl učitel, kterého děti milovaly, ale také udělal lidské chyby, které ho stály hodně a nebál se je přiznat, stejně jako se nebál přiznat, že byl unavený a bylo mu zle, že něco nezvládl, sesypal se a byl na dně.
Zároveň ale v podtextu nabízí zamyšlení nad údělem učitele a jeho vlivem na životy jeho žáků. Kdo z nás může říct, že ho nějak neovlivnil učitel (ať v pozitivním, nebo negativním slova smyslu)?
Závěrem snad jen, ano, mělo to smysl... vždycky to totiž má smysl. A ať je tam nahoře Davidovi dobře.
Příjemná oddychovka, byť podtext knihy až tak oddychový není - život imigrantů v cizí zemi, těžkosti se kterými se musejí vyrovnávat a život v Íránu po islámské revoluci. Velmi sympatický náhled do nejen do perské kultury, ale i do toho, co se skrývá pod šátky a hábity žen a za nepřístupnými výrazy mužů.
Tak, tento historický román mě doopravdy bavil - mystika, nejisté historické období, důmyslně propletené příběhy širokého spektra zajímavých a živoucích postav. Byť je hlavní postavou muž, tomuto příběhu jednoznačně vládnou ženy, které hýbají nejen dějem, ale i dějinami. Spřádají nitky a mávají vějíři.
Nemám co bych vytkla, snad jen obálka mohla být lépe zpracovaná.
Velmi zajímavý příběh, kde mnohem víc jde o střet vědy a etiky, lidskosti, citů, než o sci-fi. Sice to není dílko, které by mě vtáhlo a až do konce nepustilo, trvalo mi překvapivě docela dlouho, než jsem knihu přečetla, ale přesto nemůžu říct, že by mě příběh nebavi.
Ovšem stejně jako avel bych uvítala, kdyby byla pravěká linie napsaná jinak, tak aby to více korespondovalo s dobou.
Kniha tak na půl cesty, byla by dobrá, opravdu dobrá (zápletka se mi moc líbí, konec jakbysmet, za ten velmi chválím) ale je tam spousta technických nedostatků v tom jak je napsaná, které jí podráží nohy a které by mohl vychytat šikovný redaktor, kdyby ji ovšem nějaký šikovný redaktor dostal do ruky.
Stejně jako mnohým dalším tady mi vadily zdrobněliny (podle mě do beletrie pro dospělé nepatří, určitě ne v takové míře), i některé další věci zde již zmíněné i ty které zmíněné nejsou a ze kterých krom jiného na dálku čiší nezkušenost autora. Stejně tak mě naštvala neskutečně odbytá sazba a grafická úprava (horší jsem snad zatím nepotkala, což je co říct).
Prostě další kniha a příběh, který nedostal náležitou péči, je to škoda. Přesto si myslím, že stojí za to si ho přečíst.
Moc děkuji autorovi za zaslanou knihu, i přes to, co jsem popsala výše se jí pokusím najít další čtenáře.
Kniha by to nebyla špatná, příběh se mi hodně líbil, i když špionážním thrillerem by bych to opravdu nenazvala, ale... strašně špatně se to četlo. V tomto případě nejsem schopná posoudit, jestli to bylo stylem autora, nebo překladem, ale celkově to prostě drhlo. Dlouhé dialogy by mi nevadily, kdybych se v nich neztrácela. Často jsem zjistila, že čtu a vlastně nevím co. Vyprávění nebylo plynulé, celkově jako kdyby se rozpadalo, možná snahou navodit napětí, která ale byla tak přehnaná, že rozbila kompaktnost a plynulost textu. Jediné co doopravdy spolehlivě fungovalo byly popisy Istambulu. Jinak jsem se do toho nedokázala ponořit, ani trochu.
Dočetla jsem jen proto, že mě opravdu zajímalo, jak to s postavami dopadne, jinak to bylo tak trochu utrpení a to ten příběh mohl být fakt dobrý. Je to škoda.
Za prvé: nejsem čtenář detektivek, nebaví mě, protože mě víc zajímá osobnost a myšlení psychopatů a vrahů, než policejní, nebo jakékoliv jiné vyšetřování.
Za druhé: mám prostě ráda Kinga... jeho styl, jeho přístup k psaní, jeho knihy celkově jakéhokoliv žánru.
Výsledek: užila jsem si to úplně maximálně, i když jsem už četla Právo nálezce, tedy jsem věděla dost spoilerů, přesto jsem se na tuto knihu velmi těšila a rozhodně zklamaná nejsem, spíš naopak. Fascinuje mě, jakým způsobem si King pohrává se čtenářem.
Nezbývá než trilogii dočíst a nesmírně se na to těším - Konec hlídky už čeká v knihovně.
Škoda. Příběh pěkný, bylo zajímavé sledovat jak ztroskotání Titaniku ovlivnilo lidi, kteří přežili i jejich blízké. Byla by skvělá, nebýt hrůzopříšerného překladu a totálně odfláklé redakce. Díky tomu jsem se do ní nedokázala pořádně začíst a dočetla jsem jen proto, že mě opravdu zajímalo, jak to s postavami dopadne. Víckrát už ne.
Vrátila jsem se k ní po letech, když jsem si chtěla dpočinout mezi náročnějšími knihami. Běžně humorné knihy nevyhledávám, ale Vejce mě prostě baví. Sebeironie, podivné existence, cynický nadhled, obyčejně neobyčejný život, který se může přihodit každému a... slepice. Všude!
Dočteno jedním dechem. Skvěle vystavený román, který krom romance, která ale vůbec není sladká, ale bolavá a plná nepochopení, nabízí ucelený pohled na dobu poválečné Rekonstrukce jihu. Autorka nejen že se otevřeně opírá do tyranie nastolené Washingtonem, ale také do zkostnatělé jižanské kultury. Stejně jako v prvním díle ukazuje lesk i bídu tehdejší doby a dělá to zatraceně dobře. Jih proti severu rozhodně není jen romancí, osobní výpovědí, ale uceleným obrazem doby, umírající kultury, která se s obrovskou bolestí zvedala z popela a obrací naruby to, co jsme se o občanské válce dozvídali v hodinách dějepisu. Skvělá práce, kde vše má své místo, každý svou roli, přesto ji hraje nenuceně a přirozeně, lidsky a tím ukazuje, že svět není černobílý a nikdy nebyl.
Velmi příjemná nepřeslazená romantická oddychovka, která mě prostě bavila a měla vše co má mít. Jsem ráda, že se LGBT tematika dostává na světlo. Jen některé technické detaily by chtěly trochu doladit, ale jinak spokojenost.