Mauricie
komentáře u knih

Jako rodilý brňák jsem si knížku nemohla nechat ujít. I když může hantec místy vyznívat až vulgárně, je to příjemné čtení. Jen mě překvapila spousta nových slov, převážně anglicismů, které já v hantecu nepamatuju. Ale každý jazyk se vyvíjí, proč by to v tomto případě mělo být jinak. Chyběly mi typické obrázky.


Úžasný životní příběh výjimečné ženy. Četlo se to skoro samo. Až na ten závěr, který vyzněl tak nějak neurčitě, do ztracena... Ale co se dalo čekat, ve stáří už těch exluzivních zážitků člověk tak moc nemá.


Zajímavé, ale ne zas až tak moc.


Kniha odráží autorovy preference. V jeho výběru dominuje architektura 20. století, různé občerstvovny a parky. Sice mě nepřesvědčil, že bych měla většinu těch míst také navštívit, ale jsem ráda, že jsem se o nich dozvěděla. Cením také zmínku o budovách, které kdysi něco znamenaly, ale dnes chátrají a zřejmě časem z mapy Brna úplně zmizí.


Na tuto knížku musí nejspíš člověk dozrát. Ve třetí třídě, kdy to byla povinná četba, jsem ji nedokázala ocenit a odložila jsem ji po pár stránkách. Je to pochopitelné. Dítě tohoto věku chce dobrodružstí, ne poetiku. Teď o cca 40 let později mě naprosto uchvátila a byla jsem z ní nadšená.


Při čtení jsem měla různé pocity. Na jednu stranu všechny obdivuju, že své "vězení" vydrželi tak dlouho. Na mnoha místech je cítit, že trpěli ponorkovou nemocí. Nad jinými pasážemi jsem se schovívavě usmívala, jako člověk, který své vlastní dospívání prožíval a vnímal podobně a teď o mnoho let později ví, jak byl tenkrát naivní nebo dokonce hloupý.
Každopádně je to zajímavá sonda do duše dospívající dívky žijící v nelehké době.


Také jsem četla kvůli výzvě. Asi už vím, proč mě nikdy Verneovky nenadchly. Vzpomínám si, že jsem v dětství pár začala číst, ale po pár stránkách je zase odložila.
První čtvrtina naprosto nezajímavá, samá technická data, letopočty a jména cestovatelů, nudné popisy jejich cest, které bez mapy člověku nic neřeknou... Já to doslova přetrpěla.
Ale když se pak konečně začalo něco dít, tak už to bylo fajn.

Byla jsem na sbírku zvědavá, ale zklamala mě. Nechápu, jak někdo může moje milované Brno vidět tak ošklivé. Alespoň tak na mě ty básně působily.


Zajímavá kniha. O paní Baťové toho na internetu moc není, takže jsem byla ráda, že jsem se o ní mohla dozvědět více. Určitě to byla výjimečná žena, která si zaslouží obdiv.

Zajímavá sonda do různých období naší historie. Ta poslední část se mi hůře četla. Anglicky umím, v tom problém nebyl, ale ta exilová čeština byla naprosto příšerná. To taky bylo důvodem, že mi trvalo déle.


Krásné poetické básně a povídky inspirované obrázky Josefa Mánese.


Chvilku mi trvalo, než jsem si zvykla na "dětský" styl vyjadřování, ale potom už se to dalo. Zpočátku mi to přišlo i zábavné, ale později už tolik ne. Spíš než malého kluka jsem za těmi řádky viděla otráveného puberťáka. Všechno ho štve, všichni kolem ho prudí a nic ho nebaví. Čekala jsem něco jiného: svět viděný dětskýma očima. Ale byl to převážně jen výčet příkoří, která mu všichni kolem působili.


Před lety jsem četla první díl a líbil se mi. Teď se mi dostalo do ruky pokračování a to už tak dobré nebylo. Geniální mozek zločinecké bandy má tentokrát samou smůlu a měl by se už uklidit do ústraní. To se nakonec stane, jenže jinak, než si naplánoval.


Míšenci to neměli jednoduché v žádné společnosti ani době. V období konfliktů byla jejich situace ještě horší. Tato kniha je právě o tom. Gerta nikam nepatřila. Napůl Němka po otci, napůl Češka po matce. Pro Němce (vč. jejího vlastního otce) před válkou a během ní byla málo německá. Pro Čechy zase byla německá až moc i když sama se cítila a chtěla být více českou. Celý život na to doplácela a to ji poznamenalo. Je mi líto všech příkoří, které se během války i po ní děly Židům, Čechům, Němcům... Ale doba byla taková - ZLÁ. Neměli bychom soudit. Nikdo z nás neví, kolik by v sobě našel síly a jak by se v podobné situaci zachoval.


Verše jsou určené spíše dětem, ale myslím, že i dospělým mají stále co říct - přinejmenším mu to dětství připomenou. Jsou jednoduché, rytmické, dobře se to četlo. Překvapilo mě, že ani jednu z těch básní jsem neznala, nějak se nám do čítanky nedostaly. Líbily se mi a dost pravděpodobně si ji přečtu někdy znovu - věřím, že i podruhé, potřetí mi bude mít co říct.


Historii mám poměrně ráda, ale troška srandy nikdy neškodí. Základní informace jsou správné, autor si jen domýšlí, co, jak a proč se událo tam, kde je dějepis na informace skoupý. Při čtení jsem se bavila, jen tam bylo na můj vkus až příliš mnoho vulgarit.


Film miluju, a proto jsem si chtěla přečíst i knihu. I když film byl dějově bohatší navíc obohacený písničkami, tak kniha je také moc krásná. Přečetla jsem jedním dechem (tj. za jediný den). Rozdílů je tu hodně, protože divadelní hra si musí vystačit s méně scénami než si může dovolit film. Teď bych to ještě ráda viděla v divadle.


Po zklamání z "Dryád" jsem měla trošku obavy se do ní pustit, ale je opět výborná, napínavá od začátku do konce. Marina má další těžký úkol, který navíc komplikuje nový nepřítel. Samozřejmě, že všechno dobře dopadne. Už se těším na další díl.


Knihu jsem začala číst už před pár lety, kdy jsem sama uvažovala, jestli by pro mě nebylo lepší se živit vařením marmelád i dalších ovocných zavařenin. Je to krásný příběh, jen se mi špatně četl. Několikrát jsem ho musela odložit, dát si pauzu a pokračovat zase až po nějakém čase. Hodně mi vadila neustálá kritika všeho a všech tady v Čechách a zároveň vychvalování toho všeho v cizině. Jsem vlastenka a miluju svou vlast. Vím, že tu není všechno dokonalé, ale rozhodně tu není všechno tak špatné. Stejně tak mi vadila takřka permanentní autorčina sebechvála.
PS: Marmelády a jiné ovocné dobroty vařím dál, ale stále jen pro svou rodinu.


Po přečtení sbírky lyrických básní jsem potřebovala něco lehkého na odreagování.