Mauricie komentáře u knih
Znovu jsem se přesvědčila, že lyrická poezie není nic pro mě.
Nechápu ji, nedokážu rozpoznat, co tím autor chtěl říci nebo naznačit a jediné mé pocity při čtení byly: "co ten autor, sakra, bere za drogy?!" Dočetla jsem jen kvůli výzvě a protože to bylo krátké.
To však nemusí znamenat, že je to špatné, jen to není pro mě.
Jinak mám poezii celkem ráda a čtu ji docela hodně, ale dávám přednost epice.
Možno číst on-line zde:
https://www.digitalniknihovna.cz/dsmo/view/uuid:5ca9f1ca-3d04-4eec-9a6f-69fc27d7deec?page=uuid:16174420-0fde-11e8-bdbb-005056b73ae5
Včera jsem byla na představení v divadle a bylo to naprosto super. Bylo zřejmé, že režisérka provedla nějaké úpravy textu a udělala z toho aktuální hru, v níž každý poznal některé postavy naší současné (či nedávné) politické scény. Dle mého názoru představení překonalo i známé filmové zpracování s Vlastou Burianem. Zajímalo mě, jak moc se herci odchýlili od původního autorova textu a tak jsem hned druhý den (dokud mám představení ještě relativně v paměti) stáhla e-book a na jeden zátah přečetla. K mému překvapení těch úprav bylo minimálně. Asi nejvýznamnější změnou bylo nahrazení postav Bobšinckého a Dobšinského ženami - prototypem venkovské drbny. Jinak stačilo jen nahradit některá slova aktuálnějšími, např: stovky rublů tisíci bez určení měny, Petěrburg blíže neurčeným hlavním městem, kožich krabicí vína, šál pro manželku kabelkou od Gucciho ...
Ukázalo se, že Gogol před téměř 200 lety napsal hru, která je nadčasová, a že se společnost za tu dobu vlastně vůbec nezměnila.
Tak toto byla jedna z nejnudnějších knih, které jsem kdy četla. Téměř bez děje, zato s přemírou postav, míst a složitých vztahů. Dělalo mi problém se v tom orientovat. Dialogy veskrze o ničem, hlavně že téměř každá přímá řeč začíná slovem "Ach,"
Dávám jednu hvězdičku a i to je moc, ale když žádnou nedám, tak se to v hodnocení neprojeví.
Není to špatné čtení, ale asi nejsem cílová skupina. Dnešní mladí se v tom pravděpodobně poznávají. I já jsem v některých příhodách viděla svou dceru, která někdy blbne úplně stejně. Nechci říct, že jsme byli jiní. Řekla bych, že mládež se až tak moc nezměnila, i dříve byli takoví, jako autorka a nebylo jich zrovna málo. Ale já k nim nepatřila. A řešit všechno s flaškou v ruce mi zas až tak vtipné nepřipadalo ani tehdy ani nyní.
Legendu o krysaři jsem neznala, takže mě příběh překvapil i pohltil. Krom toho obsahuje i spoustu hlubokých a pravdivých myšlenek.
Místy docela vtipné, děti může pobavit, ale pochybuju, že to někoho přesvědčí, aby začal víc číst.
Tento díl rozhodně nepatří k těm nejlepším ze série. Ale na druhou stranu to nebylo zas tak hrozné jako dryády. Marina je tu hodně upozaděná, téměř všechno za ni řeší ostatní. Příliš mnoho otázek a jen minimum odpovědí. A stejně tak příliš mnoho nedořešených věcí.
Ještěže jsem knihu četla až teď, a doufám, že další díl vyjde co nevidět. Čekat rok... Tak si z toho téměř nic nepamatuju a budu tápat. Stejně jako jsem tápala i tady při zmínkách něčeho, co se odehrávalo v minulých dílech.
Při čtení doslova cítíte sluneční paprsky v zádech a vůni květin, sena i dobytka... Film mám ráda, ale kniha mě vysloveně nadchla.
Film jsem viděla jen jednou a to hodně dávno, takže si ho až tak moc nepamatuju. Kniha existuje ve dvou verzích - originál (má přes 300 stran) a pak tato zkrácená, která je pouhým přepisem filmu. Kdo viděl film, nemusí to číst, nic nového v tom nenajde.
Hodnotím průměrně, není to můj šálek kávy (a ani nevím, kde jsem k ní přišla, nejspíš mi ji poslali zdarma k nějaké objednávce) a nebýt výzvy, tak se k přečtení pravděpodobně nikdy nedokopu.
Po knize jsem sáhla hlavně kvůli výzvě. Moc knížek odpovídajících 7.zadání k dispozici nemám a s tím jak se krátí čas začínám vybírat knížky spíš podle délky než obsahu. V případě této jsem byla nadšená. Zanechala ve mě hluboký dojem.
Uf, konečně jsem dočetla. Asi jsem nikdy nic nudnějšího nečetla. Téměř žádný děj, jen samá politika.
Ani já jsem nijak nepostřehla, že se jedná o kritiku Rakousko-Uherska. Hanumanův příběh může být kritikou jakéhokoliv státního systému, dokonce i toho dnešního "covidového". Zvláště v naší zemi, pro níž je tak typické, že se snažíme každému zalíbit, napodobovat ho a lezeme mu do z...u.
Pro mě takový průměr. Příhody docela zajímavé a humorné, ale styl psaní mi přišel dost amatréský. Spíš jako bych četla nějaký blog, než knihu.
Pěkný a zajímavý příběh, který je však příliš natahován zdlouhavými popisy naprosto všeho - šatů, hostin, výzdoby, krajiny, měst, lidí...
Dobré, ale zdaleka to nedosahuje kvality a úrovně historických oprásků.
Děsivé, jak se ta první část podobá tomu, co se děje nyní v souvislosti s covidem.
Hlavní zápletka (záměna dvou lidí z různých společenských vrstev) byla inspirací pro tolik filmů, že mi všechny splývají. Přečíst si původní příběh rozhodně stálo za to. Kniha je kniha, žádný film nedokáže příběh přiblížit tak do hloubky, jako psaný text.
Zklamání. Čekala jsem čtení o kočce, místo toho se autor dobrou polovinu knihy babral se sebou a i ve zbytku se pořád zaobíral svými pocity než životem své kočky.
Jako rodilý brňák jsem si knížku nemohla nechat ujít. I když může hantec místy vyznívat až vulgárně, je to příjemné čtení. Jen mě překvapila spousta nových slov, převážně anglicismů, které já v hantecu nepamatuju. Ale každý jazyk se vyvíjí, proč by to v tomto případě mělo být jinak. Chyběly mi typické obrázky.