MayaBu komentáře u knih

Velmi zvláštní kniha, ve výsledku dobrá, ale možná jsem čekala něco malinko jiného. Byla jsem až překvapená, jak dobře se četla, ale některé pasáže mi zkrátka nesedly. Líbila se mi však kompozice, člověk si dával jednotlivé příběhy dohromady postupně jako skládačku. Nevím, nevím, možná to i na ty 4* bylo...

7 13.03.2020

Velmi příjemné překvapení, skutečně zdařilá contemporary pojící vážná témata a život středoškoláků tak dobře, že stránky pod rukama ubíhají skoro samy.

Navíc postavy příběhu jsou sympatické, ale zároveň lehce komplikovanější, ukázané nejen v dobrém světle, ale i tak (či právě proto) jim čtenář fandí velmi rád. Kromě hlavní dvojice mě třeba zaujala postava Declanova kamaráda Reva a celkově vedlejší postavy byly také propracované skvěle.

Bylo to takové hořké čtení, avšak tak akorát slazené. Váhám mezi 4 a 5*.

7 17.01.2020

Velice čtivé, dosti akční a nápadité. Ale hlavně - ty postavy!

Hlavní aktéři jsou padouši jeden jako druhý, ale čím víc se o nich průběžně dozvídáte (autorka tyto informace velmi chytře dávkuje postupně v retrospektivních kapitolách), tím víc pochybujete o svých sympatiích jak k Elimu, tak k Victorovi. Nejen oni, ale i vedlejší postavy dostávají zaslouženě hodně prostoru a o to je tahle knížka ještě lepší.

NeObyčejným by tuze slušel další díl (a v originále skutečně vyšel), tak třeba se ho někdy taky dočkáme.

7 03.11.2019

Oblíbená knížka mého mladšího brášky, který ji ve svých dvanácti letech stále naprosto zbožňuje, takže jsem byla jemně donucena si ji také přečíst. Na můj vkus je na stránkách této knihy málo textu a až moc obrázků, asi jsem na ztřeštěné domy na stromech už stará, no.

7 01.09.2019

Velmi zvláštní soubor, jazykově i obsahově. Autorův styl, odpovídající době vzniku díla, možná nebyl nejjednoduší na čtení, ale má svou poetiku, takže v tom u mě problém nebyl. Mám ovšem dojem, že z každé legendy jsem si odnesla jen část zamýšleného poselství...to je případ hlavně Legendy pražské, naopak druhou legendu (tedy tu toledskou) považuji za nejzdařilejší.

7 03.08.2019

Pořád je to zatraceně čtivé, ale tempo vyprávění už nebylo tak vyrovnané. Vzhledem k tomu, že Jiskru v popelu jsem četla více než dva roky zpátky, trvalo mi, než jsem se jakž takž zorientovala v postavách a rozpomněla se na některé události z prvního dílu (třeba co jsou vlastně zač auguři a Temnonoš, kdo je to sakra ten Keenan či jakou roli hrál Eliasův dědeček?)

Bylo skvělé, že přibyly kapitoly z pohledu Heleny, protože její osud bylo (a ještě určitě bude) zajímavé sledovat. S mým oblíbencem Eliasem se autorka taky zrovna nemazala... Příliš se mi nepozdává, jak se do příběhu čím dál víc montují "nadpřirozené síly" (ifríti, džinové, auguři, Strážkyně duší, Temnonoš...) a mám menší obavy, jakým směrem se budou další díly této série ubírat. Hodlám si je každopádně přečíst (už jenom proto, že jsem prostě a jednoduše osoba zvědavá).

7 25.07.2019

Příjemná oddechovka, ideální pro romanticky založené patnáctileté čtenářky. Občas tomu nechyběl vtip, hlavní hrdinka byla sice posedlá sdělováním kardiologických informací (kolikrát tam proboha bylo "zastavilo se mi srdce" nebo "rozbušilo se mi srdce"?) a vlastní rodiny si vážila asi co by se za nehet vešlo, ale nebyla nikterak nesnesitelná stejně jako ostatní postavy. Mrzelo mě, že onoho "tajemného dopisovatele" bylo možné odhadnout snad dřív než na str.50, což je při pohledu na celkový počet stran škoda, ale naštěstí i když čtenář "už ví", kniha není nudná, třeba scény z Díkuvzdání stály za to. Takže podtrženo sečteno - unešená nejsem, ale bylo to čtivé a celkem milé letní čtení.

7 17.07.2019

Uf, to bylo něco! S Americkými bohy jsem se na začátku dost prala, protože jsem se nemohla pořádně začíst a navíc nejsem zas tak (hm, vlastně celkem vůbec) zběhlá v cizích mytologiích, takže jsem nemohla pořádně ocenit ani ten koktejl bohů, který Gaiman namíchal. Ale byla jsem odhodlaná tuhle knihu dočíst, protože přeci jen je to Gaiman a já si prostě vtloukla do hlavy, že to určitě nakonec bude dobrý. A vlastně asi bylo. Jen je potřeba prokousat se začátkem a přistoupit na autorovu hru, kdy vám důležité informace dávkuje velice střídmě a na tempo vyprávění, které (snad kromě konce) není nijak převratné. Z Gaimanových knih u mě však stále vede Nikdykde.

7 26.07.2018

To bylo ale sladké čtení! Všechno, co jsem psala k prvnímu dílu platilo i u tohoto. Tahle série mě skutečně překvapuje a je mi jasné, že třetí díl si nesmím nechat ujít. Jen škoda těch chyb, které se v textu objevovaly.

P. S. Stále miluju Johna Ambrose McLarena :)

7 04.06.2018

Velice milá knížka, příjemné překvapení.
Takhle nějak si představuji dobrou oddechovou četbu - skvěle se četla a několikrát jsem se u ní zasmála. Navíc Lara Jean mi byla v mnoha ohledech dost blízká.

7 05.05.2018

Obsahuje to, co by se dalo označit za SPOILERY!
Měla jsem vysoká očekávávání a to byla chyba.
Nepřišlo mi to nijak závratně čtivé a abych byla upřímná, když jsem byla zhruba v polovině, tak jsem zjistila, že mě vlastně ani moc nezajímá, kdo Simona zabil.
Vše začalo obracet k lepšímu, když se začala rozbírat tajemství těch čtyř, ale vývoj jednotlivých postav? Třeba Addy? Nevím, jestli existuje něco šablonovitějšího, než jakási její "proměna" z princezničky na nindžu a epilog byl skutečně přeslazený.
A co se rozuzlení týče, musím uznat, že jsem byla zklamaná...motiv mi přišel nedostatečný a celý ten plán příliš komplikovaný a riskantní. Rozhoduji se mezi 2 a 3*.

7 21.01.2018

Do strany 60 jsem jen kroutila hlavou, nechápala jsem, o čem to vlastně čtu. Od výše zmíněné strany však bylo všechno jinak, protože se Kvothe pustil do vyprávění své minulosti a já jsem se začala nořit do toho zatraceně čtivého příběhu, až jsem se v něm utopila. Jakmile to bude možné, půjdu do knihovny hledat pokračování.
Bylo to, nepočítaje rozpačitý začátek, přesně takové, jaké jsem si to představovala - svižný a magický příběh neobyčejného hrdiny, kterým Kvothe bezesporu je.

7 28.12.2017

No, jsem zklamaná. Scarlett byla jedna z nejméně sympatických hrdinek s jakými jsem se zatím setkala a to byl asi kámen úrazu. Místo ní jsem měla daleko radši Melanii.
Začátek byl velice pomalý (do strany 120 se vlastně nic nestalo a u scén typu Scarlettiny přípravy na zabijačku, či co to bylo, která trvala asi osm stran, jsem protáčela oči), ale jakmile do děje vstoupila válka, kniha nabrala obrátky. Po chvíli to ovšem bylo stále totéž dokola, zachraňoval to snad jen Rhett. Myslím, že druhý díl s klidným srdcem vynechám.

7 23.09.2017

Je to jedna z knih, které si mě naprosto získaly už po několika stránkách. Postavy Elpseth i Davida v dopisech ožívaly a jejich příběh byl kouzelný. Krásný romantický příběh ve kterém má své místo jak první, tak druhá světová válka. Ráda se k této knize někdy vrátím.

7 25.07.2016

Posloucháno v angličtině jako audiokniha (přiznávám, trošku kvůli letošní čtenářské výzvě...). Neurazilo, neohromilo. Jednotlivé rozhovory nebyly špatné, ale čekala jsem víc, asi větší hloubku (vlastně nejlepší na Útercích byl úryvek nahrávky reálného rozhovoru Mitche s Morriem, která byla na závěr). 2,5*

6 15.09.2020

K Nikdyuši jsem se dostala na doporučení z instagramu a jsem upřímně nadšená, že jsem ji vzala do ruky.

Je to nesmírně čtivý příběh zasazený do bohatého a skvěle popsaného světa, žasla jsem před autořinou fantazií a kreativitou. Ani postavy ale nebyly odfláknuté a s Morrigan Crowovou, hlavní hrdinkou, jsem neměla sebemenší problém, držela jsem jí palce od začátku do konce a budu i ve druhém díle, na který se rozhodně chystám.

6 03.08.2020

Takže - neskutečně jsem si to užila.

Temnota všemi aspekty odpovídá prostředí a době, kde se odehrává - všechno je syrově popsané, intenzivní a brutální - teče hodně krve, za zradu se platí cena nejvyšší, najdou se tu dvorské intriky i pořádné zvraty, výborně propracované postavy a navrch zajímavá romantika (u které člověk občas tají dech, nikoliv protáčí oči, hurá). A ještě ke všemu je to čtivé (možná občas popisy převládají nad akcí, ale nudné to prostě není ani chvilku). Velmi se těším na další díl.

(jen úplně nevím, jestli tuto knihu přímo řadit do fantasy, když má blíž k jakési historické fikci. Při pohledu na některé zdejší komentáře, to vypadá, že jí toto zařazení víc ubližuje než pomáhá...)

6 16.07.2020

Pokud jde o (už pomalu unavujícím způsobem se opakující) YA fantasy s vílami, Krutý princ jednoznačně strčí Dvůr trnů a růží do kapsy.

Holly Black totiž píše o zajímavých postavách, hlavní hrdinka její knihy není bezchybná, ale je jednoduše oblíbitelná, zvraty občas opravdu překvapí a čte se to skoro samo od začátku do konce. Množství násilí kontrastuje se mnoha popisy lákavého jídla a krásných šatů, nápad s naším světem hned vedle toho vílího byl také skvělý.

Upřímně se těším na druhý díl, protože tahle série vypadá slibně. Váhám mezi 4 a 5*

6 01.07.2020

Bylo to opravdu snové. A bylo to tak nádherně poeticky napsané (a popsané), že je Snílek Neznámý pohlazením po duši.

Od Laini Taylor jsem četla Dceru kostí a dýmu, která si mě tedy opravdu nezískala, ale tohle bylo výborné čtení. Po přečtení anotace jsem sice upřímně moc nevěděla, do čeho že se to pouštím, ale ve výsledku šlo o exkurz do zajímavého světa, kde dobře fungovalo všechno - sympatické postavy, poměrně originální témata a poselství (tady i kolektivní vina...pro YA neotřelé) a navrch možná předvídatelná (ale milá) romantická linka.

Doporučuji všem, kterým nevadí lehce popisnější a bohatý jazyk. Stojí to za to. Ach Bohové, těším se na další díl!

6 27.02.2020

Opskurno bylo vskutku spletité, zvláštní a znepokojivé čtení, které kombinuje dohromady všechno možné.
Prvních sto stran jsem se celkem ztrácela v postavách (není jich tam zrovna málo a navíc mezi nimi autor často přeskakoval) a taky mi trvalo, než jsem se začetla. Jenže pak jsem začala sledovat, jak do sebe zapadají kousky informací, odkrývá se jedno tajemství za druhým a začalo mě to bavit. I dost nesourodá banda hrdinů mě potěšila.
Ve výsledku tedy kniha, která určitě nesedne každému a z níž jsem stále lehce zmatená. K její četbě doporučuji vybavit se určitou dávkou trpělivosti a ochotou nad jejími stránkami přemýšlet.

6 17.02.2019