MayaBu komentáře u knih

Jsem velice mile překvapená. První díl jsem četla před lety, sice mi přišel relativně čtivý, ale byla jsem dost zklamaná závěrem i předvídatelností. Teď, po zhlédnutí první série adaptace (která měla děj jedničky lehce pozměněný - k lepšímu!), jsem si řekla, než se pustím do druhé série, proč nezkusit i knižní "dvojku"?

Bylo to čtivé, postavy zajímavé a dobře rozpracované (stejně jako vztahy mezi nimi) a sice rozuzlení opět bylo alespoň z části odhadnutelné, ale jsem spokojená. Je pravda, že se děj ve výsledku víc točil právě kolem vztahů než detektivní/thrillerové zápletky, ale mně to přesně padlo do noty.

7 08.02.2023

Na tuto knihu jsem na bookstagramu narazila tolikrát, že to ani nespočítám, ale pořád jsem si nebyla jistá, jestli se do ní pouštět. Romantika pro dospělé není obvykle můj žánr první volby, ale vzhledem k zasazení do prostředí kolem postgraduálního studia a hlavním postavám - vědcům... řekla jsem si, že to zkusím.

Chápu hype kolem této knihy? Ano, naprosto. Je to setsakra čtivé, se zajímavými a oblíbitelnými hrdiny, nechybí tomu humor ani vážnější témata. Dobře jsem se u čtení bavila a kdyby to bývalo šlo, dala bych ji na jeden zátah. Asi jedinou výhradu mám k sex. scéně... byla jen jedna, ale přišla mi... divná. Trošku lituju, že jsem onu kapitolu nepřeskočila, ale co už, i tak za mě hezkých 4,5* /čteno v originále, určitě ale dám rereading česky/

10 31.01.2023

Tohle pro mě byla velice zajímavá záležitost. Na jednu stranu velmi čtivá kniha pojednávající o jisté zmatečnosti lidských vztahů a jak je to s nimi nelehké, na druhou stranu kniha s nesympatickými (až čtenáře iritujícími) postavami a spoustou poměrně zbytečných (pseudo)intelektuálních vsuvek. Nejdřív mě lehce naštvalo, jak to celé Sally Rooney zakončila, ale ono to vlastně má svůj smysl - protože lidi jsou... lidi. 3,5*

4 31.01.2023

Medvědín jsem brala do ruky s tím, že od té knihy čekám hodně, ale zároveň vlastně moc nevím co přesně.

Ono je to taková sbírka mnoha emocí a mikropříběhů. Stránkami jsem letěla, občas se smíchem, jindy s pláčem, hlavně jsem potřebovala vědět, jak to bude dál. Medvědín není jen o hokeji a úspěchu, ale je i o rodině, přátelství, laskavosti, moci a o tom, jak lidé mají tendenci vidět jen to, co vidět chtějí. Jde zatím o jednu z nejlepších knih, co jsem letos četla. A moc se těším na pokračování!

29 17.11.2022

Začala bych tím, že ta obálka klame... Respektive takhle, opravdu nesuďte knihu podle obalu - pod touhle jemnou obálkou s růžovou se skrývá poměrně napínavý a tuze zajímavý příběh spletený do jakési postapokalypticky laděné "divnoknihy".

Autorka vzala spoustu témat a postav v různých časech, spatlala to do mozaiky tvořené krátkými kapitolami a ejhle, ono to skvěle funguje. Na začátku vám bude připadat, že jednotlivé postavy a příběhy spolu souvisí jen málo, ale postupně se doplňují dílky. Dost se mi toho sice podařilo odhadnout, ale u jednoho momentu jsem stejně překvapená byla.

Za mě skvělá kniha, držela mě v napětí, co bude dál a po dočtení mám takový zvláštní pocit - cosi mezi zděšením, jak reálně autorčina vize působila, a nadějí, že i kdyby nastala, nebyl by to úplný konec... Naprosto ovšem chápu, že to není ideální čtivo pro každého, autorčin styl asi nebude mnohým sedět.

8 02.06.2022

(SPOILER) Bylo to zajímavé čtení? Bezesporu. Byla bych ale daleko spokojenější, kdyby převážila stránka zaměřující se na Španělsko za vlády Franca nad romantickou linkou? Opět - bezesporu.

Co mi výborně vyhovovalo, byly krátké kapitoly (čte se to pak skoro samo, byť jde o pětisetstránkovou bichli) a střídající se pohledy hned několika postav, protože tím člověk získal mnohem víc z atmosféry Madridu té doby. Španělsko ze stránek občas přímo dýchalo. Postava Daniela mi také přišla dobře zpracovaná (a donutila mě zjistit si kdo byl Robert Capa, takže muchas gracias, Texano).

Bohužel ale velice zajímavá témata praktik Francova režimu a života tamních lidí, která jsme spolu s Danielem objevovali očima cizince, šla někde kolem poloviny dost stranou. Samozřejmě, ona romantická linka byla jasná, ale přeci jen jsem asi doufala alespoň v jiný (ehm, trochu spoiler asi... originálnější a méně přeslazený) konec. Stejně tak mi v závěru přišla některá odhalení a propojení dějových linek jako lehce překombinovaná...

Přímo ohromena tedy nejsem (i když jsem lehce doufala, že budu), ale stále si myslím, že jde o dobrou YA, na které si Sepetys dala rešeršemi velmi záležet. A vzhledem k tomu, že Fontány byly má první kniha od této autorky, určitě se časem pustím i do dalších.

8 14.02.2022

No, úplně nevím, co psát... přijde mi, jako bych četla něco jiného než většina zdejších komentujících.

Četla jsem tuto knihu v originále a moje očekávání byla vysoká už kvůli zajímavě znějící anotaci.

Jenže. Styl psaní žádný úžasný nebyl (ano, je to vyprávěné z pohledu dvanáctiletého kluka, chápu, ale i tak... nějak mě to nedokázalo chytit) a hlavně - děj utíkal až moc rychle. Vzhledem k tématu by to chtělo (mnohem) víc prostoru, aby se čtenář mohl do postavy Josepha opravdu vcítit (resp. mně osobně se to na těch zhruba 150 stranách úplně nepovedlo a přijde mi to jako škoda). Zkrátka děj běžel kupředu, místy se dal odhadnout více, místy méně (že přijdou další a další postřehy ohledně dojení krav ale bylo jisté vždy) a nakonec jsem to zavřela s povzdechem "aha, to bylo ono?"

Možná jsem to jenom četla ve špatném rozpoložení, ale bohužel se mě to dotklo méně, než bych si bývala přála.

7 27.01.2022

Tuto knihu jsem četla na doporučení známé, ale sama jsem ji kdysi měla v merku, když v češtině vyšla. Nakonec se mi ovšem shodou náhod dostala do ruky v originále a tedy uf, Eleanořin kultivovaný jazyk mi dával občas zabrat (a to jsem v angličtině zvyklá číst běžně).

Nejdřív jsem si nebyla jistá, jestli si se zvláštním charakterem Eleanor sednu, první (zhruba) půlka mě zas tak neokouzlila. Ovšem někde za polovinou nastal zlom a já tu knížku nechtěla dát z ruky. Z Eleanor se vyklubala jedna z nejunikátnějších hrdinek, jaké jsem zatím v knihách potkala a já si ji postupně zamilovala. Stejně tak Raymonda. A celé jejich přátelství (nejdřív jsem byla lehce smutná, že kniha skončila tak, jak skončila, ale zpětně si říkám, že to bylo bravurní řešení). O osudu Eleanor Oliphantové bych klidně četla dál a dál...

Je to takové příjemné čtení, místy humorné (díky Eleanořiným poznámkám), které v sobě má zároveň spoustu smutku a samoty. Ale taky naději. 4,5*, ráda zaokrouhlím nahoru.

8 22.01.2022

Ohledně této knihy jsem měla velká očekávání a jsem ráda, že mě nezklamala. Celé vyprávění má těmnější (místy až tísnivou) a lehce záhadnou atmosféru, máme tu tvrdohlavou hlavní hrdinku odhodlanou bojovat (nejen) za sebe (což v Anglii na počátku 17. století není hračka). Rychle se to četlo, ale zároveň se do jazyka motaly starší výrazy, což u beru u tohoto žánru vždy jako plus! Za mě hezké 4⭐, líbilo se mi to, ale mooožná si myslím, že ten námět měl potenciál ještě na víc...

7 08.12.2021

Je to správně praštěné a úžasně... lidské. Příběh se všelijak kroutí a o postavách se člověk dozvídá nové a nové informace s každou kapitolou. Čtení tedy jednak zábavné, ale také místy k zamyšlení. (Jde o první knihu, kterou jsem od Backmana četla a myslím, že nebude poslední.)

20 13.11.2021

Kouzelná záležitost. Tuto novelu jsem přečetla na jeden zátah poté, co jsem se do vyprávění opravdu ponořila, jelikož autorčin styl psaní mi neskutečně sedl.

Sci-fi není žánr, ke kterému bych zatím měla bůhvíjaký vztah, spíš ho pomalu objevuji. S pokorou a nadějí jsem ovšem měla po přečtení nadšených zahraničích recenzí vyhlídnuté už v originále, načež jsem tedy jásala při zjištění, že bude český překlad.

Tenhle příběh o kráse vědy a vědění mi učaroval. Na malém prostoru toho bylo mnoho... byť v tomto případě nečekejte příliš děje, stojí to spíš na výborných popisech.

Nelze jinak než doporučit!

11 13.11.2021

Po sto stranách jsem ji chtěla odložit, těžce mi neseděl styl, jakým je to psané (či přeložené, těžko soudit) a hlavní hrdinka mi sympatická nebyla. Ale jsem tuze ráda, že jsem zatla zuby a četla dál.

Ve výsledku to byla skvělá kniha o duševním zdraví i přátelství, ve druhé polovině mi dokonce přišlo, že se docela nešetří vtipem a hned několik pasáží mám vypsaných. Zkrátka příklad zdánlivě oddechové ya knihy, která ale pojednává o vážných tématech a to tak, že její přečtení bude pro čtenáře obohacující. (Plus se mi dost líbil závěr, jsem ráda, že se s nikým autorka nepárala :)

4 03.09.2021

Já vlastně nevím, co si o Královně ohně myslet... tuto knihu jsem četla s přestávkami (kdy jsem uvažovala, proč sakra se tam většinu času nic neděje nebo to, co se děje, vlastně nikam nevede) snad necelé tři měsíce. Bylo to zkrátka dosti nijaké. Potenciál postav, který měly zvláště některé v předchozích dílech, zůstal nevyužit (snad až na jednu čestnou výjimku) a také způsob, jakým Ryan zabíjel některé postavy (tak nějak "mimochodem") mi nebyl úplně po chuti.

Co tuto knihu v mých očích drželo, byl Ryanův styl psaní, který mně zkrátka sedí. Říkám si, že možná ještě nedám Vélinovým dobrodružstvím úplné sbohem a pustím se do navazující série, ale mám z ní po tomto díle lehké obavy.

7 03.09.2021

Koupila jsem si ji v originále poté, co jsem kousky autorčiny tvorby viděla na sociálních sítích a jsem po dočtení jsem ráda, že mám tento komiks v knihovně. Je to neskutečně roztomile nakreslené a ano, také jsem se v mnoha vyobrazených situacích a pocitech tuze viděla. Určitě tuto knížku ještě otevřu.

8 09.08.2021

Těšila jsem se moc, ve výsledku jsem lehce zklamaná.

Myslím, že kdybychom měli možnost sledovat Snowův život včetně jeho pozdější politické kariéry, bylo by to nejen zajímavější, ale i uvěřitelnější co se týče vývoje jeho postavy. Dostali jsme ale "jen" teenagera Snowa, který na pěti stech stranách balancuje na hraně a sledujeme, jak ztrácí svou lidskost - během ani ne jednoho roku.

První půlka se mi líbila - vyprávění mělo tempo, postavy potenciál, náhled do zákusí Hladových her, které se výrazně lišily od těch Katnissiných, byl zajímavý a lepíkovala jsem si skoro všechno, co ohledně Her řekl Sejanus (což byla absolutně nejlepší postava knihy. Ta třetí hvězda je pro něj). Někde kolem strany 330 se to ale bohužel zlomilo. Tempo vyprávění přestalo být vyrovnané, děj a osudy postav předvídatelné a potenciál zvláště jedné konkrétní postavy zůstal podle mého nevyužit. Ani úplný závěr na mě dojem neudělal, všechno to bylo rychle ráz na ráz...

Úplně špatné to tedy nebylo, Collinsové se díky Bohu podařilo popsat Snowovu minulost bez glorifikace a nesnažila se ho za každou cenu přeměnit v hrdinu. Ze světa HG by mě ale upřímně víc zajímal třeba Haymitchův příběh.

11 03.05.2021

Není snad lepšího pocitu než když má člověk vysoká očekávání a ta jsou více než naplněna. Tato kniha se četla velmi lehce, otáčela jsem stránku za stránkou, protože jsem prostě potřebovala vědět, co se dozvím dál, co se bude dít (a to přesto, že jsem věděla, jak příběh vlastně skončí, že). Postavy vykreslené sice na malém prostoru, ale tuze věrohodně; hned několik zajímavých a důležitých témat. Má to vůbec nějakou chybu? ... no, možná to mohlo být delší a nebo mít přeložené do češtiny i další dva díly (asi se pokusím naučit norsky, co mi zbývá :)

Jestli hledáte pohlcující čtení o lidských osudech, tuto knihu vřele doporučuji. Byl to úžasný zážitek.

(mé veliké díky patří Chytuš, protože nebýt jejího komentáře před pár lety, docela určitě bych se k této knize nikdy nedostala. A to bych přišla o opravdu hodně)

15 03.05.2021

Jak tak koukám, tak můj názor, že Griša má vzestupnou tendenci, se zdá býti lehce nepopulárním. Za mě byl ale třetí díl určitě nejlepším z této série.

Stále to bylo čtivé, našly se dokonce plot twisty, které jsem opravdu nečekala (takže pro přístě už vím, že ani pár let staré ya série nemám podceňovat) a hlavně se tu konečně ústřední dvojice (potažmo trojice) dočkala pořádného vývoje. Dokonce jsem cca od půlky začala držet palce i Malovi (což jsem si ve dvojce říkala, že se nikdy nemůže stát). On nebyl snadno oblíbitelný, ale byl takový...reálný?

Bylo to vlastně finále, jaké jsem si přála, aby tato série měla, ale ani jsem nevěděla, že ho chci takhle :) A minimálně tedy v aj, nevím, co s tím provedl překlad, má tato kniha jednu z nejkrásnějších posledních vět, jaké jsem zatím v knize viděla. 4,5* a asi jsem objevila svou novou guilty pleasure sérii.

5 22.04.2021

Byl tohle výplňový díl? Ano. Ale jestli výplňový znamená víc politiky, tak s tím nemám nejmenší problém, naopak. A navíc přihoďte jednu skvělou novou postavu (samozřejmě mám na mysli Nikolaje! Pomalu každá scéna s ním stála za to). Na druhou stranu se tu (vedle docela zajímavého posunu u Aliny) stal z Mala po většinu času nehorázný pitomec. (Jeho chování sice zpětně i celkem chápu, ale ne že mě neštval)

Za mě tedy o trošku lepší než jednička (sice začátek vypadal dost nudně...ale naštěstí to byl opravdu jen začátek) /čteno v originále/

5 22.04.2021

Jedna ze sérií, které jsem nikdy neplánovala číst (velký podíl na tomto rozhodnutí měla před pár lety velice nevzhledná obálka prvního českého vydání :), ale adaptace za rohem, takže proč to nakonec nezkusit, že?

Očekávání jsem měla nulová a příjemně mě to překvapilo. Jasně, není to nic převratného, ale je to čtivé, děj se hýbe od prvních stránek a dost se mi zalíbil svět, který Bardugo pro své série vytvořila (byť tedy třeba práci s ruskými jmény si mohla dát větší...četla jsem to v originále a Ilya MorozovA, ale Alina Starkov? Ale to je detail). S "magickým systémem" jsem se musela sžívat krapet déle (a lehce to místy působilo tak, že nová informace se vytasí pouze když se to hlavní hrdince hodí). No a postavy...řekněme, že se zajímavě vyvíjejí během celé trilogie. (a teď možný SPOILER) Jen tedy moc nechápu, kde měl být Darklingův (Temnyjův) morálně šedý charakter. Vždyť to bylo prostě zlo, manipulativní a mocí posedlý týpek (konec SPOILERU)

Každopádně po dočtení prvního dílu mi bylo jasné, že chci vědět, jak to bude dál. Jako oddechová četba za mě ideální. Kolem 3,5*, zřejmě zaokrouhlím na 4.

4 22.04.2021

Knihy z dané éry mám ráda a obvykle mi nevadí ani popisnější a pomalejší styly psaní. Tady jsem to ale dotáhla na stranu 160 a po delším uvažování tuto knihu odkládám (což dělám opravdu málokdy). Možná ji jednou (nějak) dočtu, už proto, že mě opravdu zajímá, kde je schovaný ten romantický příběh (resp. jakýkoliv smysluplný) příběh, jenž si zde vysloužil tak vysoké hodnocení. Škoda, že není Daleko od hlučícího davu satira, mně totiž připadá, že se jí to velmi blíží - směji se hlouposti postav, ty působí jako karikatury, o ději nemluvě. Čekala jsem hodně, ale bohužel jsme si s panem Hardym evidentně těžce nepadli do noty.