Mayaku komentáře u knih
Další Rudišův kop s otočkou mířící přímo na solar. Břitký a úderný styl, který je však dokonale všeobsažný pro pochopení hlavní postavy Vandama, a i přes svou stručnost donutí čtenáře k zamyšlení. Celou knihu jsem zhltla během pár hodin a nemohla se od ní odtrhnout. Opět znamenitá práce od mistra Rudiše.
Čím víc knížek jsem od Nichollse přečetla, tím silnější mám dojem, že asi vážně nebude moje krevní skupina. Což o to, Jeden den je hezky a čtivě napsaný, lidsky uvěřitelný příběh. Žádná přeslazená limonáda a přesto by se příběh dal rozhodně označit jako romance. Bohužel se ale nějak nedostavil onen wow efekt, který jsem vzhledem k všeobecnému hypu tohoto díla očekávala. Jediné, co se dostavilo, byl těžkotonážní náklad deprese ze závěru knihy. Z toho konce mi bylo opravdu smutno, ale přijde mi, že to bylo spíše tím, co se tam stalo, než autorovým podáním.
Nechtěla bych být vůči Virtuálnímu světlu skoupá, ale obávám se, že s Gibsonem jsme si prostě do oka nepadli. Pro jeho strohý, skoro až nezainteresovaný, styl mi z počátku dělalo problémy začíst se. Tyto jsem sice po nějakých čtyřiceti stránkách překonala, ale stejně se nemohu ubránit pocitu, že celý příběh byl takový odtažitý, klouzající po povrchu, nic moc se tam nedělo a z poměrně zajímavé premisy odehrávající se v nepříliš vzdálené budoucnosti (z pohledu roku sepsání) se toho dalo vymáčknout podstatně víc. Bohužel Gibson mě tady moc neoslovil a další knihy ze série už radši vypustím.
No, ten příběh je dost obyčejný a psaný poměrně jednoduchým stylem. Musím se přiznat, že ze začátku se mi kniha moc nelíbila a pořád jsem ji srovnávala s (podle mě skvělým) filmem, u něhož Nick Hornby odvedl kus pěkné scénáristické práce a dodal příběhu určitý punc naléhavosti, který jsem v knize dost postrádala (a stačilo k tomu jenom to, že ve filmu měla Eilis jen sestru Rose, ale v knize má další tři bratry - tím pádem za situace, kdy má další tři sourozence žijící co by kamenem dohodil v Anglii, si člověk říká, proč by se případně jeden z nich nemohl vrátit na trvalo do Irska, když je ho tam potřeba, proč táhnout Eilis až z Brooklynu na druhém konci světa?). Nechci knihu nijak hanit, příběh je to sice obyčejný, ale hezký, a příjemně se čte, ale když se k němu budu vracet, tak pouze v jeho zfilmované podobě, která mě oslovila více.
"Stejně jako většinu obyvatel jakéhokoli velkoměsta sžíralo Stephena vytrvalé a neodbytné podezření, že všichni ostatní si užívají asi tak stokrát víc než on. Každý večer po cestě domů potkával v autobuse lidi s flaškami v rukou a byl přesvědčen, že míří za něčím mimořádným; na večírek na parníku plujícím na Temži, na party u bazénu či někde na železničním viaduktu - prostě tam, kde veřejné záchodky slouží jen a pouze k sexu nebo k fetování, případně k fetování při sexu." (s. 47)
Příjemné čtení, ale nejvtipnější kniha roku? Nenechte se vysmát, tohle není ani nejvtipnější kniha od Nichollse, natož roku.
Pro mě zatím nejpříjemnější překlad Blakeových básní do češtiny, s nímž jsem měla tu čest se setkat.
Název zní poměrně infantilně a dětinsky (trochu tak působí i obálka), avšak tím by se člověk neměl nechat odradit. Irské legendy jsou krásně kouzelné, lehce mrazivé a Michael Scott je zde předkládá v umně a čtivě zpracované podobě. Magické počtení.
Tahle sbírka má všechno. Humor i cit, smutek i do briliantu vybroušenou trefnost. Dokonalost.
Řekni mi
jak často máš pravdu
a já ti řeknu
jak jsi neoblíbený.
Je jen málo autorů, kteří mě dokáží rozesmát, ale po přečtení této knihy mohu s klidem prohlásit, že Tom Robbins se s přehledem řadí k těm několika málo vyvoleným, při jejichž četbě u mě dochází k oněm neovladatelným, nepředvídatelným, explozivním výbuchům smíchu, spojeným s nechápavými pohledy mého okolí, lhostejno zda na veřejnosti či doma. Sígr Tommy je donebevolající samorost, jehož nadhled, humor a životní filosofie vás již od prvních stránek pohltí, nabije pozitivní energií a nenechá vás (a vaši bránici) vydechnout ještě dlouho po dočtení.
Je paradoxní, že kniha o nespavosti mě (doslova) uspala. Není to špatně napsané, ale nuda je to hrozná - na tohle u Murakamiho opravdu nejsem zvyklá. Jediné, co příběh pozvedá, jsou perfektní ilustrace od Kat Menschik.
Mám z McGaherna poněkud smíšené pocity. U prvních několika povídek mě strašně rušila nespisovná řeč, byť chápu, že to k postavám patřilo. Naštěstí tento rys od povídky "Korea" vymizel a už se to dalo, ale stejně se domnívám, že tento autor nebude úplně můj šálek čaje. McGahern hezky vystihuje život obyčejných lidí v druhé polovině dvacátého století v Irsku a to je podle mě hlavní přínos této knihy.
Velmi zábavná sbírka - 11 doktorů, 11 příběhů - každý je jiný, ale všechny jsou ve výsledku nesmírně povedené. Zejména Bezejmenné město odkazující na Lovecrafta je naprostá lahůdka, ale ani ostatní povídky kvalitativně nezaostávají :)
Ústřední myšlenka vypadala tak slibně a obálka tak lákavě! Ale bohužel musím říci, že takto suchopárný příběh bez zápalu jsem dlouho nečetla. Za pár měsíců už si nevybavím nic, než že to bylo o inženýrovi, který měl za úkol asanovat pařížský hřbitov a kostel. Škoda, že ohromný potenciál námětu nebyl využit.
Bezúčelná nahota a přehnaná oversexualizace ženských postav jsou mi ukradené, přes co se však nedokážu přenést, je absolutní absence smysluplného děje. Velmi kvalitní kresbu sráží na kolena nulový děj, příval bezobsažných dialogů a extenzivní poznámky pod čarou, které nijak neobohacují. Tohle bylo vážně zoufalé, dočetla jsem to jen z jakého si vnitřně nastaveného musu a i tak mi to trvalo dobrý měsíc, než jsem se k dočtení donutila (což je u mě na komix extrém). Prvnímu dílu Ghost in the Shell tohle nesahá ani po kotníky.
Jestli tohle je jedna z nejvtipnějších francouzských próz vůbec, tak to je docela smutný. Jasně, humor je subjektivní záležitost a pohrávání si s literárním jazykem bylo fajn, ale pro mě to jako rádoby "humoristický" celek vážně nefungovalo. Není to vtipné, prostě jen divně ujeté. Pokud někdy budu mít tu sebemrskačskou tendenci dát si zase Queneaua (pravděpodobně nikoli), asi radši zase zvolím Modré květy - sice jde také o divnodílo, ale aspoň to neuráží můj "vytříbený" čtenářský jemnocit.
Přátelé, tahle kniha je skvělá! Je to břitké, úderné, někde černohumorné, někde plné beznaděje a někde obojí najednou. To vše podané krásným a vybroušeným jazykem na velmi úsporném prostoru. Všechny postavy jsou načrtnuty spíše epizodicky a zkratkovitě a přesto se o nich a jejich povaze i na několika stránkách dozvíte mnohem více, než v mnohdy delších dílech. Perfektní sonda do života a myšlení bílé lůzy na americkém Jihu padesátých let a jednoho z mnoha ostudných okamžiků americké justice.
Kafkovská humoreska? Ano, prosím! Příjemná krátká novelka, krutě humorná, leč nemohu říci, že úplně snadno čtivá. Bavila jsem se ovšem velmi.
"Trpělivost, člověče! Když něco nemá řešení, je nejlepší se obrnit trpělivostí. Ve státní správě nemá řešení nic, a proto je zde trpělivost nejdůležitější ctností." (s.26)
Berlínská esence ve své nejlepší podobě. Ač se příběh odehrává v devadesátých letech, některé věci se zkrátka nemění. Z některých pasáží bylo patrné, že autorka knihu koncipovala jako kritiku Berlína a berlínského života, ale to, co někdo považuje za pohanu, jiní právě mohou považovat za největší devízu tohoto města. Jediné, co bych knize v českém překladu vytknula, je překládání německých názvů ulic - to v textu působilo nesmírně rušivě.
Moc příjemný cestopis, na který jsem se hodně dlouho chystala a těšila, ale ve finále jsem se nemohla ubránit lehkému zklamání, které nejspíše dorazilo v důsledku přílišných očekávání. Samotný nápad stopování po Irsku s lednicí je tak poťouchlý, že jsem očekávala těžkotonážní nálož humoru, ale té se mi moc nedostalo, spíše jsem se místy leda tak lehce pousmála a samotnou mě zarazilo, jak dlouho mi trvalo knihu přečíst. Co se mi ale moc líbilo, bylo vystižení irské nátury, to se autorovi podařilo na jedničku :)
Tohle je hodně zběsilá knížka s dost specifickým a místy i dost obhroublým humorem, který občas dosahuje docela mocné trapnosti a absurdity, a bláznivým příběhem plným neuvěřitelných náhod. Chvílemi mi bylo i trochu trapně, co to vlastně čtu, ale přesto mě kniha hodně pobavila a mnohokrát ve mně dokázala vyvolat masivní záchvaty smíchu.