Mayaku
komentáře u knih
Sen Ockerwee
George R. R. Martin
Těžko se mi hledají slova, jak moc mě tato kniha potěšila. Sáhla jsem po ní v době, kdy jeden knižní titul za druhým byl takové zapomenutelné "meh" a já měla totální čtenářskou krizi. Vlastně jsem od Snu Ockerwee moc nečekala a možná v tom právě byla jeho síla - v okamžiku překvapení a ve spisovatelském umu G.R.R.Martina. Jsou knihy, které se vám třeba líbí, ale i tak si po nějaké - i krátké - době vlastně nedokážete moc vybavit o čem byly. Tady ale zcela bez rozpaků můžu říci, že na Abnera Marshe, Joshuu Yorka, Damona Juliana, Mrzouta Billy Tiptona a jejich krvavou cestu po t(aj)emné Mississippi jen tak nezapomenu. Jediné, co bych knize trochu vytkla, je velký časový skok v jejím závěru, ale ani to mi celkový zážitek nezkazilo:) Jedna z nej knih čtenářského roku 2024.
The Ghost in the Shell 2: Man-Machine Interface
Masamune Shirow (p)
Bezúčelná nahota a přehnaná oversexualizace ženských postav jsou mi ukradené, přes co se však nedokážu přenést, je absolutní absence smysluplného děje. Velmi kvalitní kresbu sráží na kolena nulový děj, příval bezobsažných dialogů a extenzivní poznámky pod čarou, které nijak neobohacují. Tohle bylo vážně zoufalé, dočetla jsem to jen z jakého si vnitřně nastaveného musu a i tak mi to trvalo dobrý měsíc, než jsem se k dočtení donutila (což je u mě na komix extrém). Prvnímu dílu Ghost in the Shell tohle nesahá ani po kotníky.
Hloubení
Robert Holdstock
Lavondyss na mě onehdy zapůsobil tak (v dobrém i ve zlém), že pouštět se do další knihy o dítěti ztraceném v Ryhopském lese se mi opravdu nechtělo - tím spíše, že Hloubení na Lavondyss volně navazuje. Nakonec jsem však byla docela příjemně překvapena. Hloubení je rozhodně jedna ze čtenářsky přístupnějších z celého cyklu Les mytág a současně to není zas taková depka, jako jiné díly. Příběh vcelku příjemně plyne, ale z celkového hodnocení vychází lépe první a druhá část, kdy Alex mizí v lese a Richard se jej vydává hledat - chemie mezi postavami funguje velmi dobře, zase tady máme aspekt poznávání lesa optikou nových postav a příběh hezky odsýpá. Třetí část po návratu Richarda do lesa je ale často zběsile zmatečná a působí místy hodně uspěchaně. No a smysl celé pasáže s Iásónem mi doteď popravdě trochu uniká. Ve výsledku to bylo příjemné čtení, byť o něco slabší, než předchozí díly.
K majáku
Virginia Woolf
Nebylo to vůbec lehké počtení. Styl vyprávění příběhu čistě pohledem vnitřních pochodů a myšlenek jednotlivých postav mi popravdě moc nevyhovoval, nicméně na druhou stranu činil knihu stylově výjimečnou a netradiční. Oceňuji krásný jazyk, neobvyklý styl a schopnost předat niterní pocity postav, ale to mi pro plnohodnotný čtenářský zážitek bohužel nestačilo. Určitě to bylo zajímavé, jsem ráda, že jsem si nějakou Woolfovou přečetla, ale místy jsem se dost nudila a musela se do dalšího čtení nutit. Možná to ještě časem přehodnotím, ale je to pro mě tak za 3,5* a zatím mám dojem, že po další knize od Woolfové jen tak nesáhnu.
Příběhy Staré dámy
Tomáš Macek
"Nemusíte mít rádi cyklistiku, abyste milovali tuto knihu." - Mayaku, 2024.
Na kole jezdím sporadicky a sledovat Tour v telině mě nebaví, ale tahle kniha je fantastická. Skvěle a čtivě podané příběhy z historie Tour de France, které absolutně pohltí i takového cykloneznaboha, jako jsem já. To, že tam všichni sypou apod., aby ten šílený fyzický zápřah zvládli, to tak nějak všichni tušíme, ale kdo by to byl řekl, že Tour byla na počátku takový BattleCykloRoyale. Je to boží - nemám slov a jdu shánět pokračování.
Zazi v metru
Raymond Queneau
Jestli tohle je jedna z nejvtipnějších francouzských próz vůbec, tak to je docela smutný. Jasně, humor je subjektivní záležitost a pohrávání si s literárním jazykem bylo fajn, ale pro mě to jako rádoby "humoristický" celek vážně nefungovalo. Není to vtipné, prostě jen divně ujeté. Pokud někdy budu mít tu sebemrskačskou tendenci dát si zase Queneaua (pravděpodobně nikoli), asi radši zase zvolím Modré květy - sice jde také o divnodílo, ale aspoň to neuráží můj "vytříbený" čtenářský jemnocit.
Zámek
Franz Kafka
Já na tohle asi vážně nemám buňky. Oceňuji krásný jazyk a skvělé budování atmosféry temné bezvýchodnosti, které na mě na začátku velmi dobře fungovalo. Nicméně postupem času mě neustálé bloudění v kruzích začalo zoufale nudit a místy jsem se přistihla, že ten nekonečný tok slov vlastně vůbec nevnímám. A potenciálně většímu zájmu o děj knihy moc nepomohlo ani to, že K. - se svým nadutým, vcelku docela arogantním, přístupem - pro mě vůbec není hrdinou, kterému bych měla tendenci fandit. Ve finále mi tak je vlastně úplně jedno, že román není dokončený, protože je mi totálně putna, jak to s K. dopadne.
Tufova dobrodružství (8 povídek)
George R. R. Martin
Docela příjemná a neotřelá epizodická space opera s hlavním hrdinou lehce stiženým Božským komplexem. Tuf není vždy právě nejpříjemnější postavou, ale možná i proto jednotlivé příběhy tak dobře fungují. Co pro mě však příliš nefungovalo, byl český překlad, takže jsem v tomto případě zvolila raději originální znění - to mohu jednoznačně doporučit.
Písně mrtvého snivce
Thomas Ligotti
Tohle je dílo, v němž forma vítězí nad obsahem naprosto neúnosným způsobem. Já nemám nic proti (i značnému) formulování příběhu v náznacích, ale tady už to dosahuje tak extenzivních rozměrů, že většina povídek splývá v nejasném (a hlavně nezáživném!) nic. Největší bizár je, že nejlepší a nejlépe vypointovaná povídka je ta o psaní hororových povídek (Poznámky k psaní hororu: příběh). Nejvíc mě na téhle knize štve, že mi dodává jakéhosi vnitřního pocitu nedostatečnosti, že nejsem schopna ocenit jakéhosi spisovatelského metagénia. Ale pro mě to prostě byla nuda, sorry jako.
Obdivné hvízdnutí
Lewis Nordan
Přátelé, tahle kniha je skvělá! Je to břitké, úderné, někde černohumorné, někde plné beznaděje a někde obojí najednou. To vše podané krásným a vybroušeným jazykem na velmi úsporném prostoru. Všechny postavy jsou načrtnuty spíše epizodicky a zkratkovitě a přesto se o nich a jejich povaze i na několika stránkách dozvíte mnohem více, než v mnohdy delších dílech. Perfektní sonda do života a myšlení bílé lůzy na americkém Jihu padesátých let a jednoho z mnoha ostudných okamžiků americké justice.
Sacculina
Philip Fracassi
Co si budem, jestli na mě něco působí zaručeně děsivě, tak to jsou temné hlubiny a to, co se v nich ukrývá. A ještě v kombinaci s mořskými příšerkami, ať už reálnými nebo fiktivními, to je pure hell. Ať už to byl Stín nad Innsmouthem od HPL, Prám od Kinga nebo třeba "přímořské" povídky od Lumleyho, vždy pro mě tahle témata představovala záruku mrazení v zádech. V Sacculině bylo hlubin i mořských breberek vrchovatou měrou a přísahám bohu, že ke konci příběhu mi z toho bylo až fyzicky špatně, když jsem si vybavila jak tísnivě, odpudivě a trypofobicky na mě na dovolené působila skaliska obsypaná svijonožci. A do toho prolínající se dějová linka o poločasu rozpadu jedné rodiny. Pfu. Je to pecka!
Černý telefon a další příběhy
Joe Hill (p)
Velmi slušná sbírka povídek, u které mi ale občas přišlo, že jinak skvělý nápad zůstal tak nějak na půl cesty nedotažený. Vágní nejasný závěr není vždy na škodu, ale tady se bohužel zpravidla v mlhavém závěru vytrácena někam do ztracena i pointa příběhu. Nejlepší povídky z mého pohledu byly Nejlepší nový horor, 20th century ghost a Bobby Conroy vstává z mrtvých - zejména pak poslední dvě jmenované, které uměly krásně navodit tu správnou nostalgickou notu, kterou tak mistrně ovládá i Stephen King.
Mrtvá zóna
Stephen King
Tohle je King ve vrcholné formě. Přiznám se, že jeho novější věci mě moc neoslovují, ale pokaždé, když sáhnu po některém z knižních restů z dob minulých, zas a znovu si uvědomím, jak skvělý je to spisovatel. Příběh Johna Smithe není nijak zvlášť strašidelný, ale zato nesmírně napínavý, čtivý a místy i hodně mrazivý i smutný. Lépe pro mě fungovala první část knihy, v níž se pátrá po sériovém vrahovi (tu jsem doslova hltala), než část o Smějícím se tygrovi, ale i tak byla kniha jako celek skvělá.
Skála
Peter May
Tohle byla hodně zvláštní detektivka (thriller?). Vzhledem k tomu, jak malá část příběhu byla věnována vyšetřování ústředního zločinu, dá se říct, že jde spíš o sondu do místy trudného, místy o něco méně trudného, dětství a mládí hlavního hrdiny a toho jak vyústilo v jeho trudný osud v dospělosti. Napínavé to moc není, kdo je vrahem, to se také dá poměrně brzy odhadnout, ale vzhledem k tomu, že samotné vyšetřování zločinu je pouze prostým opěrným bodem pro vyprávění životního příběhu hlavního hrdiny a některých vedlejších postav, tak je to asi jedno. Reálie ostrova Lewis a Skotska obecně jsou ale popsány velmi pěkně, takže fanoušci Skotska (já) se v tomto směru mohou v knížce docela porochnit. Akorát ten rozbor lovu guga byl i na mě až moc roztahaný. Sečteno, podtrženo, atmosféra a popis skotských reálií velmi pěkný, ale pokud hledáte detektivní příběh, hledejte asi dál a někde jinde.
Zavraždění Margaret Thatcherové
Hilary Mantel
Příjemná sbírka povídek, která mě nesmírně mile překvapila. Náladou a stylem mi hodně připomněla povídkovou tvorbu Raye Bradburyho, a tu já hodně můžu. Osobně mě více bavily povídky s lehce nadpřirozeným, znepokojivým nebo poťouchlým nádechem, než ty ryze obyčejné, u nichž jsem marně čekala na nějaký nečekaný twist, ale to je jako vždy věc subjektivního vkusu.
Půlnoční knihovna
Matt Haig
Velmi atraktivní premisa v pro mě dost nezáživném podání. Asi nejsem ta pravá cílovka, protože i přes kalkulovanou oduševnělost, hlubokomyslnost a osudovost mě kniha absolutně neoslovila a vlastně mě ani moc nezajímalo, jak to s hlavní hrdinkou nakonec dopadne (pozn. dopadlo to tak, jak jsem víceméně od počátku očekávala). Nenáročné čtení pro masy, které je typickým příkladem toho, proč se knihám s označením "bestseller" obvykle vyhýbám jak čert kříži.
Nebezpečné vize
Harlan Ellison
Tak tahle sbírka mi dala hodně zabrat a hltání příběhů se střídalo s nucením do pokračování v četbě. Velmi kvalitní povídky střídaly věci na hranici čitelnosti (a někdy i za ní - bez mučení přiznávám, že Jezdce purpurové mzdy jsem prostě nedala) a celkový dojem byl tak spíše nevalný. Nevyrovnanost v kvalitě příspěvků bývá u antologií častá, ale tady byly výkyvy opravdu velké. Když jsem se zpětně vracela k hodnocení přečtených povídek, s překvapením jsem ale zjistila, že většinu jsem hodnotila nadprůměrně, proto i celkově hodnotím na 4*. Přesto však ve mně zůstává pachuť nepovedenosti a když se mě někdo zeptal, zda bych mu tuto sbírku doporučila, řekla jsem, že spíše ne. To mluví za vše. Za přečtení ale určitě stojí: Destrukční zkouška, Do toho, do toho, do toho, řekl ptáček, Domeček pro panenky, Andělé karcinomu a Šťastné plémě.
Hrůzný čas: Strach ve světě science fiction!
Martin H. Greenberg
Tak tady jsem si, přátelé, mimořádně šmákla. Hororové antologie mají v mém srdci speciální místo, a to i když je v posledních letech spíše zanedbávám. Nicméně mohu s klidem říci, že tohle je jedna z nejlepších antologií strašidelných příběhů, které jsem kdy četla. Skvělé, vyvážené, originální náměty, tak akorát děsivé. Navnadily mě už první dvě povídky v parádně lovecraftovském duchu (Muž s tisícem nohou; Sklepení v Yoh-Vombis), perfektně mě zaháčkovala Věc aka Kdo je tam?, a na vlně dalších velmi kvalitních povídek jsem se dořítila až k naprosto fenomenální Oranžová je bolest, modrá šílenství, která mě odpálila až někam do Van Dornova nebe. Fakt neskutečný zážitek.
Temná věž
Stephen King
Vzhledem k poměrně polarizujícím hodnocením jsem k poslednímu dílu této série přistupovala s lehkou opatrností, ale musím říci, že za mě se s finále téhle monumentální heptalogie mistr King popasoval skvěle. Temnou věž jsem konzumovala se zaujetím a nadšením, které jsem v rámci série naposledy cítila u Pustin (a to jsem opravdu neočekávala). Je sice pravda, že u konečného osudu některých postav jsem trochu pozvedávala obočí (u hlavních antagonistů byl jejich konec nečekaně antiklimatický), ale to mi na zážitku z četby rozhodně neubralo. Propojit všechny světy, zakončit všechny dějové linie a cesty jednotlivých postav a současně to vše dát do smysluplného, čtivého a poutavého celku, to je setsakramentsky náročný úkol. A Stephen King to tady zvládl na jedničku. Všechna čest. Sai Kingu, říkám díky.
Na lovu kvizonů
Jakub Němeček
Tahle knížka mě nesmírně potěšila. Osvěžující, neotřelé a navýsost originální povídky (někdy až mikropovídky), které mě neskutečně bavily a budu se k nim v budoucnu znovu a znovu vracet. Doufám, že v budoucnu budeme mít možnost se seznámit i s další literární tvorbou pana Němečka nad rámec jeho (byť také skvělé!) nakladatelské činnosti.