mayor komentáře u knih

Noooo... Jak knihu hodnotit? Vezmu to ze dvou rovin.
Tou první rovinou je příběh. Těžko říct, zda měl Rudla Hess otce takového debila nebo je to jen fantazie autora. Pokud se zakládá na pravdě, že si tatík frustraci z kapely (nebo to byl, nedej bože, syfilis), kterou chytil od nějaké francouzské poběhlice, léčí na celé rodině, není asi divu, co ze synka vyrostlo... Otázkou i je, zda byla Rudlova ovlivnitelnost způsobena "citlivou" výchovou, klasickou germánskou devótností nebo chybějící inteligencí. V dnešní době to těžko posoudíme, protože životní postoje včetně osobní zodpovědnosti a svědomí jedince jsou prostě utvářeny podmínkami, ve kterých každý vyrůstá a žije. V jednom životě můžeme být mesiášem, v dalším vědcem a v jiném vrahem, dokonce masovým... Za přečtení kniha určitě stojí, nejlépe se znalostmi kontextu - a nejenom doby po roce 1933, je lepší si něco načíst o Německu po Velké válce. Člověku pak ledacos doklepne ohledně toho, proč tenkrát lid následoval pana H. A že se něco podobného může stát i u jiných pánů, kteří nabízejí jednoduchá a rychlá řešení.
A teď ta druhá rovina: Pracovníci nakladatelství NV by zasloužili pověsit za ohanbí do průvanu. Safra, proč je u vydání z roku 2005 použit původní překlad někdy z padesátých let? Včetně různých chyb (leckdy hrubých), archaismů a jiných patvarů? A proč je tam taková spousta přímých řečí v němčině? U poválečného vydání to mohlo být možná "cool", nicht wahr? Ale dnes? To jako u knihy korejského autora budou hlášky postav v "hangulu"?
Možná tak ještě u Švejka, tam to pochopím...
Ale ať jen nehaním: Lidé, čtěte!

3 29.10.2024

No... Jsem celkem na vážkách, jak knihu hodnotit. Patřím mezi "husákovy děti", takže mi při čtení bylo občas blivno - ta propaganda na mě působila i po letech. Prostě: Jenom sovětský soudruh je úplně nejvíc nejlepší člověk (ale bez politruka nedá ani ránu) a největší potupou pro něj je vyloučení z Komsomolu či Komunistické strany (jak je ve srovnání s tím něžné ono cimrmanovské "Ještě slovo, bačkoro, a zapíšem´ tě do deníku!"). Ale rozhodně tím nechci snižovat hrdinství a útrapy, bez kterých by vojáci RA nacismus/fašismus neporazili.
Takže zpět ke knize: Když člověk pomine fakt, že se skutečnost prolíná s fantazií (ano, mám dojem, že některé události byly dost přibarvené - ale nekažme historku pravdou) a propagandou (tu je potřeba filtrovat), čte se to velmi dobře. Ale pokud člověk trochu zná historii a občas koukne na nějaké ty dokumenty, hned mu dojde, že i sám Zajcev si dost věcí zidealizoval (případně mu to opravil někdo, komu to více myslelo "politicky"). Myslím, že je více vypovídající přiložený přetisk jakéhosi novinového článku...
Vyložené úsměvná je pak konfrontace předmluvy (která zmiňuje ten lživý "amerykanskyj" film) s přílohami (rozkaz s. Stalina). "Kdepak, nikdo na nás zezadu nestřílel, když jsme chtěli zdrhnout..."
Posuďte sami, protože i tak ta kniha za přečtení stojí, jen je dost poplatná době vzniku. Škoda, že nejsem narozen až v 90´ - možná by na mě tolik nepůsobila ta skrytá masírka...

3 06.08.2024

Asi u páté kapitoly mi došlo, že jsem knihu už četl tak před 20 roky - to jí ale rozhodně neubralo na poutavosti a dal jsem ji opět jedním dechem. Někdy nezaškodí vstoupit 2x do stejné řeky, případně proti proudu času...

3 03.01.2015

Na knihu jsem narazil v komentářích knihy o Zajcevovi (Deník odstřelovače) - tímto děkuji recenzentům za doporučení. I proto budu tak trochu porovnávat...
Příběh o Seppovi je oproti Zajcevovi vyprávěn trochu kostrbatěji (nojo, žádní propagandisté text nevyladili), ale na čitelnost knihy to až takový vliv nemělo. Dokonce myslím, že měl příběh větší vypovídající hodnotu o skutečném dění na frontě než slinty okolo Zajceva (nijak se tím nesnažím shodit jeho příběh a nesporné hrdinství) - jen prostě Sepp stál na jiné straně barikády. Co na knize musím vyzdvihnout je převaha pojmů nad dojmy (zatímco Zajcev byl spíše o těch "dojmech"). Včetně vysvětlivek a fotografií...
Nicméně mě v knize "zaujala" jedna věta (ať už ji vyslovil kdokoliv jakkoliv, smysl sdělení to nemění): "Válku vedeme, abychom zajistili mír pro Němce žijící na území cizích států". Safra, kde já něco podobného nedávno zaslechl...

2 29.10.2024

... pouze jedna hvězda s mottem "Teda, to muselo dát příšernou práci. Přitom taková blbost, co?". Prostě mi to nesedlo - humor tam možná nějaký byl, ale buď se ztratil někde v překladu nebo cílil na jiného čtenáře. Měl jsem pocit, že louskám scénář k některému z dílů Teletubbies (v tom lepším případě) nebo k nejnovějšímu počinu režiséra Trošky (v hlavní roli Pepa Náhlovský nebo Láďa Gerendáš, případně současný starosta Řeporyjí...). Říkal jsem si, že dám knize šanci do 10. kapitoly, ale neustále jsem u ní usínal (únavou to nebylo - pak jsem sáhl po jiné od jakéhosi R.Fabiana a u té jsem vydržel další dvě hodiny). No, desátou jsem už nedal, ale zkusil jsem namátkou 2x pár stran o kus dál - nic, furt to samý... Škoda, knihu jsem vzal na zkoušku, než se pustím do těch jeho malazských. Ale teď teda nevím...

2 29.08.2024

Dlouho jsem nečetl tak dobrou knihu... Jasně, někoho děj chytit nemusí, není to psáno zrovna obvyklým způsobem. Navíc si nakladatel nedal moc práce s editací textu - takže najednou čtete o jiné postavě na jiném místě, aniž by text byl oddělen aspoň odsazením když ne odstavcem. Je to trochu otravné - najednou si říkáte "safra, to nějak nenavazuje" a musíte se vrátit větu dvě zpět a naladit se na jinou mezihru příběhu. Ale osobně jsem si tím nedal zkazit zážitek, příběh za to rozhodně stojí. Klobouk dolů před lidmi, kteří byli předlohou knihy. Před jejich odvahou, nasazením a disciplínou - ono je blbost někam neohroženě naběhnout (ideálně s řevem na rtech, jak se občas ukazuje ve filmech) a vše v okolí rozmydlit na maděru. I válčit je potřeba s rozvahou, možná i s pokorou...

1 06.11.2024

Budu hodnotit z hlediska dospělého, který četl dětem 6+8 let.
Příběh je opravdu poutavý a otírá se o historii Bitvy o Británii v kombinaci s jasným Alzheimerem... Pěkně se dá vysvětlit, že "náš" kousek světa nebyl vždy "bezproblémový" a že nás všechny jednou dožene stáří... Při čtení byla i příležitost nakousnout příběh našich letců v RAF, protože i naší země se tato část historie týká a moc se o ní nemluví.
No, a teď máme doma na poličce jednoho "spitfajra", jednoho "harikejna" a samozřejmě nesmí chybět ani ten proklatý "mesr". A asi je jasné, kdo musí v simulovaných soubojích prohrávat, achjo...

1 29.10.2024

Je to Kopřiva? Není to Kopřiva? Hluchavka? Nene, trochu je tam Kopřiva cítit, ale je to spíš odvárek - přiznám, že jsem u toho krapet usínal... Možná to bylo těmi šmakuládami, co mi ve špitále ládovali do žil, ale četl jsem tam vícero knížek a u těch mi hlava nepadala. Ale ať nehaním - nápad dobrý, prostředí zajímavé, děj napínavý. Jen jsem asi čekal více "chlapských" vtípků, nekorektnosti atd. Jenže ono by se to tam vlastně ani nehodilo... Takže vlastně můj problém - neberte mě vážně a přečtěte si to!

1 15.04.2024

Četl jsem dětem (8+6) - a nutno poznamenat, že je to bavilo opravdu fest. A o to šlo především...
Ne tak mě (ale jsem zase o dost starší) - oproti první knize (Babička drsňačka) to byla docela slabota. Zatímco v první knize děj "odsejpal", pokračování je až nudně předvídatelné (asi od třetí kapitoly jsem měl dvě adeptky a jedna z nich to opravdu byla) a po odhalení "pachatelky" bylo utrpení to dočíst. Osobně mě nesmírně krkala přemíra citoslovců typu "vrrrr", "práááásk" atp. Ty jsem filtroval - nemám hloupé děti, takže nemusím po větě "Nastartoval motor a rozjel se" ještě dělat "chrchrchr" a "vrrrrrrum". Uvažuji nad tím, co dnešní děti potřebují, aby byly ochotny číst - fúzi knihy a komiksu? Možná už to tak bylo i v prvním díle, ale tam mi to asi tolik nevadilo. V budoucnu budu asi váhat, zda dětem nečíst jiného autora...
A zvolání na závěr: "Ať žije Flavio Flaviolli!"

29.10.2024

Jedna z mála knih, kterou jsem nedočetl. A určitě se k ní vracet nehodlám...