Mdennah
komentáře u knih
Zabiják Anders a jeho přátelé (a sem tam nepřítel)
Jonas Jonasson
Při čtení se mi, nevím proč, postavy recepčního a farářky vyobrazovaly jako vyzáblá, neatraktivní individua (ne)vonící po levném krabicovém víně. A tak nějak to určuje můj pocit z celé knihy.
Nejlepší víkend
Patrik Hartl
Bylo to uspokojivě nenáročné čtení pro těch pár dní, co horké letní počasí neumožňovalo přemýšlet. Párkrát jsem ale uvažovala, že knihu nedočtu. Ničím mě neobohatila, nepoučila. Jediné moudro, co se mě dotklo, přišlo hned zkraje, kde jedna z postav vyslovila cosi ve smyslu 'život není dokonalý a jediný způsob, jak ho žít šťastně je, že se s tím smíříš'. To se mi docela líbilo. Pak už to bylo jen o ne úplně zajímavých příbězích ne úplně inspirativních postav, “kořeněných” postelovou scénou na každé druhé straně. Kdyby se vynechala jen polovina situací, kde někdo někoho drží za “bimbálo”, tak vydavatel ušetřil dost (na můj vkus zbytečně investovaného) papíru. Očekávala jsem, že alespoň závěr knihy poskytne nějaké rozuzlení, nebo vyvrcholení (nemyslím to postelové; toho už bylo opravdu dost), ale nedočkala jsem se. Na posledních knihy stranách se stále odehrávaly nějaké “překvapivé” zápletky a já už si jen přála, ať je konec, ať se ten příběh dál nerozvádí…
Budu tančit na vašich hrobech
Boris Pollack
Ačkoli sci-fi zaměřené na ufony není zrovna můj šálek čaje, musím říct, že jsem příběh tajné jednotky přečetla takřka jedním dechem. Děj měl spád, šmrnc, nechybělo napětí a hrozně mě bavilo pozorovat vývoj Swenneyho k holce-co-zabila-Jacka. Navíc mám ráda, když mi poslední kapitola pospojuje všechny nitky, přitom vyvrátí moje dosavadní tušení a po poslední přečtené větě nemůžu říct nic jiného, než "vau".
Pýcha a předsudek
Jane Austen
Jó, to byla doba... Ačkoli Benettovic rodinka nepatřila k těm vysoce postaveným, přesto si mohli dovolit ten komfort nic nedělat, chodit po návštěvách, hostit sousedy, nahánět ženichy, počítat roční výnos z úroků, hrát na klavír, malovat, procházet se... Z perspektivy dneška to vypadá nevěrohodně, ba dokonce uvaleně. Kdo by se ale nechtěl projíždět po anglických loukách a od rána do večera přemýšlet o lásce... Díky Jane můžeme alespoň v myšlenkách opustit naše neromantické kanceláře, snít o setkání s panem Darcym a doufat, že všichni v Pemberley žili šťastně a bez prohřešků vůči společnosti i po tom, co jsme dočetli poslední řádek...