Medvědářka komentáře u knih
Já dávám tři hvězdičky za krásnou češtinu a že to bylo krátké.
Jeho Strážce nádrže se mi přeci jen líbila o něco více a tak mě tyhle povídky a jedna báseň oslovili daleko méně.
Možná to bylo právě tím, že to jsou vyloženě povídky, u kterých já zapomněla, že ne vždy mi sednout. Možná mi tam chyběl i ten spojující prvek, který občas vidím v jiných knihách s povídkouvou tématikou. Nevím...
Kniha o lásce ke knihám, ale i ke stáří.
Když se Natalie musí po tragické smrti své matky ujmout jejího knihkupectví, netuší, že má před sebou výzvu svého života. Opustí nejen svou dosavadní práci, kde byla úspěšná, ale hlavně se vrátí do svého domova mezi knihy ke svému milovanému dědouškovi.
Knihkupectví se topí v dluzích a jako záchrana se vidí prodej. Jenže ten se nemůže uskutečnit, pokud to děda nepovolí.
Tak začíná boj o přežití, kdy je třeba dát do pořádku starý dům, rozhýbat více prodej a najít možná i poklad, který se snažil už dědoušek a jeho otec najít v dřívější době.
A kdo ví, třeba kolem chodí i láska. Vždyť je tu pohledný a hlavně nedostižný spisovatel Trevor Dashwood, kterého milují nejen děti, ale dámy v letech. Nebo i Peach Gallagher, který to umí nejen s kladivem, ale jak se ukazuje, je i sečtělý a svou malou dceru Dorothy velmi miluje. Dorothy, která je sama velkou čtenářkou a díky níž se začnou dít nemalé věci pro dobro knihkupectví.
Že role knihkupce není lehká, si uvědomuji moc dobře. Tady to bylo ukázáno ještě lépe a i když si někteří z nás představují, jak je to fajn být mezi knihami, tak je to i tvrdá práce. Ne vždy se prodejce trefí do vkusu čtenářů a ne vždy jedná tak, aby bylo vše v nejlepším pořádku. Zvlášť, když se navršují problémy i soukromého rázu.
Natalie tohle zjišťuje pomalu, ale s o to větší vervou se pustí do úkolu, co ji čeká. Za to jsme jí obdivovala a fandila jí.
Dědoušek byl úžasná bytost a jeho vztah s Natalií byl krásná ukázka toho, že i staří lidé si zaslouží úctu a lásku a ne pohrdání, kterého je na tomhle světě moc.
Trevor a Peach byli jako den a noc. Jeden pan úžasný, druhý obyčejný, ale oba měli něco do sebe a tak bylo zajímavé sledovat, kterého si nakonec Natalie zvolí.
Kniha jako taková je velmi uklidňující čtení, kde si odpočinete. Ostatně to od ní očekáváte a dostane se vám toho od začátku do konce.
U téhle knihy najdete potřebný klid a pohodu mezi lány levandule.
Pepe si vás získá svou milou povahou a i když s muži to nemá lehké, tak najde nakonec to své štěstí a ještě nový domov. Domov, který měla už dříve u nosu, jen nevěděla, že je pro ni ten pravý.
Kniha je prý autorčina prvotina, což není vůbec znát. Je skvěle napsaná. Příjemně u ní plynul čas a člověk mohl krásně vypnout nebo začal přemýšlet, jakou dobrotu si upeče nebo sní, když o ní četl. Pepe vám totiž předkládá všelijaké laskominy, nad kterými se sliny jen sbíhají.
Taky máte občas pocit po přečtení knihy, že není třeba moc slov, protože by to akorát zkazilo váš dojem o ní?
Tohle jsem zažila já po přečtení Čajovny v Tokiu od Julie Caplin, kterou vydalo Nakladatelství COSMOPOLIS u Nakladatelský dům GRADA.
Vniřní klid, který jsem zažívala, když jsem poznávala krásu Japonska, byl k nezaplacení. Nejenže jsem nakoukla spolu s Fionou pod pokličku japonské kuchyně, ale poznala klid japonských zahrad, účastnila se čajového obřadu a zažila i rozkvetlé sakury.
Gabe, který byl Fioně průvodce a hlavně měl být fotografickým mentorem, mi přišel ze začátku unavený životem, ale díky Fioně a jejímu pohledu na svět, jste pomalu viděli, jak vylézá ze své nory, i když to šlo občas hodně těžko.
Haruka a její rodina to Fioně a vlastně i mě jako čtenáři ale vynahradila. Ukázala na podstatu věcí a vy jste díky tomu našli to své šibui.
Když se řekne Provensálský , tak se hmnohým hned před očima vybaví dlouhé lány s levandulí, fialová barva, něžná vůně a léto.
Tak to mám i já, ale díky knize z Nakladatelský dům GRADA toho o něm vím zase o kus více.
Kdo by nemiloval číst příběhy z Provance. Kdo by si díky tomu nevybavil velké domy se zahradou s romantickým nádechem. Už jen to samotné slovo na vás dýchá horkým létem a pohodou.
Díky téhle knize se o tomhle stylu žití můžete dozvědět daleko víc. Proč si ho kousek nedopřát i doma. Nechat se inspirovat nejen samotnou levandulí, ale i dalšími drobnostmi, které vás udělají šťastnými.
Kniha je velmi dobře zpracovaná graficky i celkově působí na duši jako balzám jen při jejím listování.
Tahle série je tak krásně prostá a zároveň velmi čtivá a vše to dává smysl.
Další příběh se Sarah a Jackem nás zavede na panství Mogdon. Zde při požáru zemřel starý pán. Na tom by nebylo asi nic moc divného, kdyby se jeho tělo nenašlo v místech, kde to nikdo nečekal.
Dědicové se už třesou na zděděný majetek a tak jsou nakonec překvapeni, kam to celé dospěje. Sarah s Jackem totiž přijdou na věci, které ukazují, že možná ani nešlo o náhodný požár, ale že byl založen úmyslně. Jenže je to opravdu tak, že někdo z rodiny si zahrál na pyromana a nechal tak bez pomoci starého sotva pohyblivého člověka? A proč byl stařík na místě, kam nikdo nesměl a nesnažil se vyjít z hořící budovi?
Za mě si to drží standart z prvního dílu a díky tomu jsem si knihu užila do polsední řádky. Příběh nás napínal, proč starý pán jednal tak, jak jednal a jeho tajemství se nám odhalí v celé své kráse až na samém konci knihy.
Celé je to jednoduché a přitom geniální a když se člověk ohlíží zpětně, tak i dobře srozumitelné a uvěřitelné, že se to tak opravdu mohlo být.
Tohle by návrat po letech k autorce, které já říkám Deaver v sukních.
Četlo se to samo a celý příběh byl velmi dobře promyšlen. Jen mi tam neseděla myšlenka převtělení, ale to je i tím, že já na tohle nevěřím a tak prvky fantasy byl hlavně můj problém.
Poslouchala jsem jako audioknihu s vynikajícím Pavlem Soukupem co by vypravěčem.
Za mě to nebylo špatné, ale ještě v půlce jsem vůbec netušila, jestli mám chuť knihu doposlouchat nebo ne.
Nápad na celý příběh mi přišel na jednu stranu obyčejný, ale i tak se v něm najdou momenty, kdy vás to překvapí. Jen by tam mohlo být méně omáčky kolem, která jen příběh zamotávala a snad právě díky tomu jsem s tím měla problém.
John jako hlavní postava nebyla špatná. Měl své mouchy, ale přitom byl i dobrý v tom co dělá. Velké plus dávám i tomu, že se to odehrávalo ve Švédsku.
Tahle kniha je pro mě tak trochu podpásovka.
Na jednu stranu mě bolelo to číst, neb to drnká na strnu duše, ale na druhou jsem si to svým způsobem užívala.
Díky tragédii v jejich životě se nám odvíjí dva pohledy na jeden vztah, který trval tak dlouho. Díky jejímu i jeho pohledu se nám otvírá před očima život dvou lidí a nahlédneme pod povrch jejich vztahu.
Nevím, jestli se ke knize ještě vrátím, neb některé věci jsou pro mě citlivější, ale určitě ji považuji za velmi dobré čtení a chvil s ní nelituji.
Já to ani nedočetla. Ač jsem se snažila začíst a to na několikátý pokus, tak mi to prostě nešlo.¨Prostě mi to vůbec nesedlo a nemám ve zvyku něco lámat přes koleno, když vím, že mě čekají jiné a lepší knihy.
Občas se to stává a pak to kolikrát i hodně mrzí :-(
Páni, tak tohle jsem vážně nečekala.
Očekávala jsem příběh, který bude podobný mnoha jiným, kdy se ztratí dívka a pak se hledá. Jenže to tak nebylo.
Josie se do přípradu zakousla jako buldok a snažila se najít ztracenou Isabellu a tajemnou Ramonu dřív než bude pozdě. Roztočil se kolotoč událostí, kdy jsem nevěřila svým uším. Knihu jsem totiž poslouchala jako audioknihu s hlasem Zuzany Slavíkové a výborným hudebním podkresem.
Přííběh mě šokoval, když se vydal směrem, který jsem ale vůbec neočekávala a i tím, jak nakonec skončil. Jsem moc zvědavá, jaké to bude příště, protože další díl má vyjít každým dnem.
Díky této knize jsem zase odhalila nová kouzla naší krásné Prahy.
Všichni známe Karlův most, Václavské náměstí a mnoho dalších profláknutých míst. Jenže tady se nám otvírají místa, kam by nás ani nenapadlo se podívat - dvory, dvorečky, tajemná zákoutí vnitrobloků. Jenže i ty mají svá tajemství. Osudy lidí se v nich snoubí s historií a to celé podbarvené vyprávěním pana Sojky. Ten má ostatně všem stále co říci ve svém pořadu Z metropole, který se těší stálému zájmu lidí všech generací. Nebo aspoň těch, kteří se rádi něco nového a zajímavého dozvědí.
Kniha je velmi pěkně zpracovaná i co se týče fotografií a popisů k nim. Dává nám nahlédnout i do zapomenutých míst přes celou Prahu. Příběhy ožívají a my se tam dozvídáme opět plno nových a mnohdy ne příliš známých věcí.
Za mě perfektní ve všech směrech.
Když opravdu nevím co číst, sahám často knize od Lee Childa a nebo pak uvažuji o Harry Boshovi od Michaela Connellyho. U obou vím, že je to záruka dobrého čtení.Tady jsem se opět přesvědčila, že mám pravdu.
Jack mě bavil od začátku do konce. Neztratil nic ze svého kouzla a jeho odvedená práce pro ochranu viceprezidenta je víc než skvělá. K tomu dostáváme zase pohled do jeho minulosti. Nejde nic vytknout. Miluju ho.
Nejsem skalní fanoušek fantasy a tady to bylo hodně znát.
Na jednu stranu se mi kniha líbila moc. Život na vinicích a kolem mi byl blízký. Na druhou jsem ale trochu bojovala s magií.
Minimálně do půlky knihy jsem nevěděla, co si o knize myslet a jak to celé uchopit. Když se pak to vše začalo rozplétat, byla jsem i lehce na rozpacích.
Nakonec vě mě ale převažuje pocit, že to bylo fajn. Milovcíci čarodějek budou jistě nadšeni.
Příběh o rodině, kterou se táhne nenávist celá desetiletí.
Poznáváme tak nejen příběh babičky Amélie, díky které tahle nenávist mezi rody vznikla, ale i její vnučku Lovisu. Ta přijela z Londýna převzít dědictví v podobě Pekárny. Té pekárny, kterou vedl kdysi její milovaný dědeček a která byla známá v celém Halleholmu. Té pekárny, kterou chce pro sebe Reuben Halleholm. Reuben udělá cokoliv, aby dostal vše co chce. Jenže opravdu dostane vše?
Kniha je připodobněná k novodobému příběhu Romea Jůlie a to právem. Dva rody a staré křivdy se tu táhnou od začátku do konce. Jenže i staré křivdy a ponížení by se měla časem nechat spát a pýcha by měla být překonána pro dobro všech.
Lovisa se snaží o znovuotevření Pekárny a ne vždy se jí daří s těmi správnými rozhodnutími. Jenže i když si myslí, že je na vše sama, má kolem sebe hrstku věrných, kteří jí podporují, i když sami toho moc nezmůžou. K tomu se nenápadnými kroky přidává i láska z nečekaných míst. Láska, která by měla být zakázaná, ale citům se poroučet nedá.
Mě se kniha líbila moc. Dokonce tak, že jsem si zkusila upéct i škořicové šneky, abych zjistila, co na tom je. Samotný příběh byl dobře zpracován a nebyla hluchá místa. Dokonce mi tu i ukápla slza, když se jednalo o Krasavce, kočičího miláčka naší hlavní hrdinky.
Návrat ke knize po cca 5 letech splnil očekávání.
Opět jsem cítila pohodu a teplo slunce na tváři spolu s lehkým vánkem, co vál mezi vincemi. A stále mě to utvrzuje v tom, že knihu mám raději než film.
Tentokrát jsem to četla jako audioknihu a jen mě to utvrdilo, že je to stále můj nejoblíbenější díl z celé série.
Naučte se využívat léčivou sílu bylin.
Zrovna těchto nelehkých dnech, kdy je třeba spoléhat nejen na rady rádoby odborníků, se mnozí vrací k tomu základnímu, co je kolem nás - k přírodě. S tím nám může pomoci i tahle krásná kniha.
Bylinková Terapie je skvělým průvodcem na celý rok. Naučí vás využívat darů přírody od kořínků po květy a listy. Příroda je mocná čarodějka a tady se o její síle a magii píše moc hezky.
Kniha začíná netradičně podzimem a končí létem. Každé roční období zde popsané má svou specifickou barvu stránek a tak se v ní lehce orientujete. Nádherné kresby květin, ale i samotných bohyň jsou jen tou pomyslnou závěrečnou tečkou nad celým zpracováním téhle publikace.
Najdete zde spoustu skvělých rad k tomu, jak s rostlinami pracovat. Na co využít kteroukoliv část a ještě načerpat enegii, kterou je to celé prostoupené. Základní recpty na výluhy, odvary, všelijaké masti a syrupy a oleje jsou zde hezky popsány. Máme tu i seznam nemocí, kde jsou uvedené rostlinky a vy si je pak jen najdete v knize.
Upozorněny jsou i svátky, které jsou odpradávna spojena s ročními obdobími a které mají své magické schopnosti.
Prostě paráda po všech frontách. Leckterá moderní čarodějka bude jásat, pokud jí budem mít doma.
Krásný návrat do dětských let, kdy jsem tohle poslouchala na LP deskách a koukala v tv na černobílé filmy s panem Werichem a Voskovcem. Sice jsem nerozumněla některým věcem, ale ten vtip a moudrost tam byl už od začátku.
Ženy, jak je neznáte.
Žena je od nepaměti nazývána různými jmény. Pro někoho, bohyně, pro jiného čarodějnice a když ji naštvete, tak i válečnice. Záleží na tom, jak se k ní chováte.
V téhle knize se vám představí ve všech podobách napříč celým světem.
Asi znáte Morganu, bílou paní Perchtu nebo třeba bájné valkýry. Ale co třeba Bánší, Anat nebo Maat? Všechny tyhle jména zde najdete a také si o nich mnoho zajímavého přečtete. K tomu obrázek, jak asi vypadají.
Vše dostanete na kvalitním papíře a celkově je zpracování velmi povedené.