Medvědářka
komentáře u knih
Spolek přátel krásné literatury a bramborových koláčů
Mary Ann Shaffer
Přečteno a jako wau. Knížka překvapila svým obsahem i neobvyklým stylem vyprávění příběhu formou dopisů.
Vim, že existuje i film a trochu jsem se po něm pídila. Moje zjištění je takové, že ten si vypůjčil námět, ale jinak si to upravil po svém.
Kniha nám dává nahlédnout na dobu od roku 1940 až 1946, kdy hlavně jde o život na odříznutém ostrově, kde neměli pojmem, co se kolem děje a přesto byli obsazeni Němci. To co nám vyvstává před očima díky postavám z ostrova a zhmotňuje nám jejich příběh odvahy a utrpení.
Já si to zamilovala celé. Ze začátku mi to přišlo trochu táhlé, ale když jsem si zvykla na styl vyprávění, tak mi to začalo přirůstat k srdci. Slzy ke konci a při některých odhalení se nedali zadržet. Tolik jsem si přála, aby se některé věci nestali tak, jak to nakonec dopadlo.
Tajemství Ořechové aleje
Heather Webber
Hned na začátku prozradím, že se mi tento příběh líbil víc než první kniha Tajemství Kosí kavárny.
Tentokrát se seznamuje s mladou dívkou Emou Wynnovou, která je celý život na útěku. Ne že by to sama chtěla, ale díky matce, se kterou velkou část života prožila, nemohla jinak. Když jí po dlouhých letech odcizení vypátrá babička Glory, která jí nabídne domov i práci, s opatrným díky přijme. Vysnila si přeci normální domov, kde by mohla být šťastná, jenže jí to kazí fakt, že i ona má co před celým světem skrývat a bojí se prozrazení.
Máme tu i druhou hrdinku příběhu - její sestřenici Coru Bee. Ta navrhuje interiéry a zaměstnává se vším možným, jen aby nemusela myslet na minulost, která jí zasadila mnoho bolestivých ran.
A pak je tu babička Glory. Veselá osůbka, která se snaží vidět jen to dobré, ale co když i ona má svá tajemství?
Tak vzhůru na stránky a pojďte je se mnou všechna objevit.
Tohle bylo hodně jiné než předchozí kniha, jak už jsem zmiňovala na začátku. Každá žena v příběhu se vypořádává se svým démony minulosti, ale jsou si navzájem oporou. Ať už je to opatrná Ema, která nevěří, že by mohla mít být šťastná na jednom místě, nebo Cora Bee, která se snaží zapomenout na bolest v srdci. Babička Glory je pak spojnicí všech a i díky ní poznáme hloubku příběhu, který se nám na konci spojí jako dílky puzzle.
V příběhu je opět i tajemná linka a to díky jezírku v aleji, které nám ukazuje obrazy minulosti. Ne však každému je ukáže a ne vždy je na první pohled jasné, co tím chtělo vlastně říct. Jen ti, co umí naslouchat nakonec pochopí, co mu bylo sděleno.
Snad i pro tenhle fakt jsem si knihu užívala víc než kavárnu. Kosáci byli fajn, ale tohle mělo jiné kouzlo, Nesmím taky zapomenout na včely, ale co tím chci říct, si musíte zjistit sami.
Vánoce ve skotské vesničce
Donna Ashcroft
Vánoce ve skotské vesničce od Donna Ashcroft, kterou u nás vydalo Nakladatelství COSMOPOLIS Nakladatelský dům GRADA je plná sváteční nálady, kdy se jeden z hrdinů sice tváří jako Grinch, ale i jeho srdce nakonec roztaje a to nejen díky bambulkám.
Na Skotské vysočině je jeden rezort, kde se dají slavit Vánoce celý rok. Je jedno, zda přijedete v horkém letním dni nebo ve vánici. Tady pro vás stále pečou perníčky, zdobí se stromeček a člověk si užívá dny štěstí, které může zažít pouze jen o Vánocích.
S výzdobou velmi ráda pomáhá i lektorka Holliday, která tu sama našla útočiště. Když tedy přijede Damon, nový budoucí majitel rezortu, je na pozoru. Damon nemá zrovna na mysli blaho rezortu, protože na něj nemá žádné hezké vzpomínky a chce ho celý předělat v moderní hotel. Holliday ho však prokoukne a nejprve mu pobyt znepříjemňuje, než si uvědomí, že nejlepší záchranou bude, když si Damon vše kolem sebe zamiluje tak, jako ona a zaměstnanci.
Opět povedená kniha od autorky, která si pomalu, ale jistě nachází více a více čtenářů u nás. Její jemný cit pro postavy a popis kolem nich hodně připomíná styl psaní Julie Caplin. Ostatně jsou nejlepší přítelkyně a tak ten vliv na sebe jistě mají.
Mě se příběh hodně líbil pro ten nádech té správné porce romantiky, poťouchlosti, se kterou své zločiny na Damonovi provádí Holliday a celkově vykreslené atmosféry rezortu.
Bavila mě ta část s bambulkami a i záchrana sobů. Jestli byli živí nebo ne, to si musíte zjistit sami. Skvěle tam byli propracované i vedlejší postavy, což oceňuji opravdu hodně.
Prostě a jasně pro tuhle knihu potřebujete už jen horkou čokoládu, sušenky se skořicí a trochu klidu, aby na vás dýchlo to správné kouzlo a vy si ji plně vychutnali.
Farma zázraků
B. K. Borison
Stella si splní svůj dávný sen a koupí farmu na vánoční stromky. Jí samotnou zastihneme hned na začátku knihy u situace, kdy zjistí, že to není až tak růžové a farma má velké finanční problémy. Jako jediná záchrana se jí tak jeví instagramová soutěž o velkou částku peněz, které by jí a jejím přátelům pomohla zacelit díru v rozpočtu. Má to však háček. Do přihlášky uvedla, že farmu vlastní se svým přítelem, který ale neexistuje. Přemluví tedy svého nejlepšího přítele Luku, aby ho sehrál. Znají se roky, tak co by se na tom mohlo pokazit?
Upřímně jsem čekala dle anotace něco trochu jiného, než jsem nakonec dostala, ale nevadí. I tak tu nebylo nouze o humor, lásku a laskavost. Celé se to točí hlavně kolem Stelly a Luky a sem tam na nás vykouknou i další postavy, které jak doufám více poznáme v další připravované knížce, jak naznačil přebal knihy.
Bylo to vtipné a přesně tak hřejivé a nechyběla ani troška erotiky, což jsem vážně nečekala. Tak že pokud máte chuť vypnout a nechat se unášet klidem zasněženou krajinou na farmě, tak šup na stránky této knihy. Já se opravdu těším na pokračování, neb možná i zjistíme, co se děje na farmě, když není sezona vánočních stromků.
Dům v olivovém háji
Emma Cowell
Dům v olivovém háji je pozvánkou do Řecka do přímořské vesničky, kde se nachází kuchařská škola. Vůně a chutě na vás útočí se všech stran a i díky nim se uzdravuje bolavá duše.
Škola takhle spojí tři ženy. Každá je jiná, ale každá si v sobě nese něco, s čím se musí vyrovnat po svém. během společných chvil v kuchyni i mimo ni se z nich stanou přítelkyně, které dokážou sobě navzájem pomoci s údělem, který si nesou na zádech.
Příjemné odpočinkové čtení do těchto sychravých dnů, kdy hledáte aspoň kousek sluníčka. Příběh žen, které mají něco za sebou a potřebují od toho vypnout a možná na chvíli zapomenout.
Příběh o přátelství, vaření tak, že se vám sbíhají sliny. Rozjezd mi přišel trochu pomalejší, ale pak už nebylo cesty návratu.
Štěstí jiskří jako sníh
Pauline Mai
Tuhle knihu mám přečtenou už asi měsíc a stále na ní občas myslím. Knihy téhle autorky jsou vždy příjemné na čtení a i na kochání se obálkou díky Nakladatelství COSMOPOLIS Nakladatelský dům GRADA.
Štěstí jiskří jako sníh je ale trochu jiná. Ano, máme tu romantickou linku, ale skrývá se v ní víc než si možná na první pohled uvědomíme.
Je konec roku a blíží se ten nejúžasnější čas plný kouzel a splněných přání. Jenže ne všichni si ho užívají. Madita by si nejraději zalezla do tepla své postele pod deku a vylezla z pod ní, až když je po všem. Nemá na tenhle čas hezké vzpomínky, ale bolest jí svírá tělo už delší čas. Když ji tedy děti přemluví, aby i ona napsala dopis pro Santu, netváří se na to nijak vesele, ale nakonec ho napíše. Co když se přeci jen přání mohou plnit? A dostane se dopis opravdu k Santovi, nebo nakonec skončí v koši?
Pauline Maiová není mezi čtenáři neznámá. Už její předchozí knihy dokázali, že umí psát a vytvořit pohodu. Při tomhle příběhu jsem měla ale pocit, že se do něj snaží dát i něco víc. Něco ze sebe a svých pocitů, kdy nebyli nejveselejší, ale tohle vypsání na papír pomohlo se od toho aspoň trochu odpoutat. Nejednou jsem si při čtení vzpomněla na jinou německou autorku, která se takto vypsala z bolesti hned ve třech knihách, které jí u nás vyšli. ( Nevydala knihy u Grady a tak ji tu zmiňovat přímo nebudu )
Vraťme se ale k samotné knize. Příběh se mi četl krásně. Předvánoční čas, malebná kavárna, kdy Madita tvoří vlastní čajové směsky a nostalgie. Strach i slzy, vzpomínky a ohlédnutí do minulosti, aby se s ní člověk dokázal smířit a zkusit věřit na zázraky. Takhle na mě kniha celou dobu působila. Někdo možná namítne, že toho šťourání v minulosti bylo moc, ale já si to nemyslím. Každý má vnímání bolesti jinak a jinak se s ní vyrovnává. Přesto je na každém konci tunelu světlo, jen se nebát mu vyjít naproti.
Řím: A všude na dosah je krása
Marcel Sauer
Řím - kdo by jeho kouzlu neodolal a je jedno zda ve filmu nebo i ve skutečnosti a že ta skutečnost předčí všechno.
Nakladatelství Jota vydala nedávno poeticko-obrazový průvodce tímto městem a na jeho stránkách nám tohle město ožívá v plné kráse.
Řím to je majestátnost, historie a krása v jednom. Všude na vás kouká kus dějin, lidé jsou zde přívětiví a pokud se dobře koukáte, narazíte na mnohá tajemství, která nejsou očím hned vidět.
Díky krátkým esejím se v knize nejprve naladíme na italskou mentalitu a třeba i vnímání času. Pak už nás čeká 16 různých tras, která stojí za prozkoumání. Neukazují jen oblíbená místa, ale i méně známá zákoutí, která stojí za to a která si lidé žijící v tomto městě tak moc hýčkají.
Díky bohatým fotografiím z každého navštíveného místa a vyprávění o něm vám před očima naskakuje obraz, kdy si připadáte, že jste tam také. Je jedno, zda se jedná o kavárnu s vonící kávou nebo třeba zapomenutým náměstíčkem. Vždy se naladíte na místo a vy chcete vědět víc. Zažít Řím a nikdy nezapomenout.
Mě kniha nadchla. Zpracování, fotografie a celkově vyprávění z každého místa. Díky tomu cítíte vůně, slyšíte zvuky a připadávám, jako byste tam byli. Nadchlo mě vyprávění o jídle, ale hlavně o poznávání nových míst, která jsou skrytá a nejsou tolik na očích. Řím znám jen z filmů a dokumentů. Nikdy jsem tam nebyla, ale díky téhle knize se mi přiblížil tak, že si připadám, že i já jsem nasála trochu toho Dolce Vita.
Kouzlo polární záře
Cornelia Engel
Autorka opět nezklamala. Příběh hezký a dozvěděla jsem se i něco o tradičním severském festivalu a co mu předchází a zažila polární záři.
Už na konci je jasné, že bude další volné pokračování a my se tak potkáme znovu.
Doporučuji.
Kavárna s vůní perníčků
Laurie Gilmore
Přečteno a jo, doporučím
Žhavá novinka ve světě dorazila i k nám díky Nakladatelství COSMOPOLIS Nakladatelský dům GRADA.
Obálka i název láká na pohodovou podzimní romanci a tou také je, i když.... Já tu knihu považuju za roztomile pitomoučkou, ale v dobrém slova smyslu.
Jeanie převezme po své tetě Dot Kavárnu s vůní perníčků, kde chce začít nový život. Být novou Jeanie, která je jiná než ve starém životě. K tomu pocitu začne pomáhat i místní farmář Logan, který je miláčkem městečka Dream Harbour.
Městečko naštěstí novou kavárnici přijme velmi dobře, ale i tak se objeví záhada, kterou bude muset Jeanie vyřešit. Vypadá to totiž, že někdo nechce, aby byla ve své kavárně úspěšná a tak jí škodí. Jenže kdo za tím stojí?
Jak už jsem psala na začátku. Kniha je tak roztomile pitomoučká už jen z důvodu, že by vůbec nevadilo, kdyby hlavním hrdinům bylo tak o pět až deset let méně. Chvilkami jsem si totiž připadala, že čtu dívčí románek o prvních láskách, kdy se každý hned červená a je vyplesknutý z toho a toho. Já si to ale kupodivu užívala, ale je mi jasné, že jsou čtenářky, kterým tahle skutečnost bude vadit.
Děj byl jednoduchý, ale i vtipný a žhavé scény na konci knihy jsem přeskakovala. Já si na tohle nepotrpím, ale chápu, že je to trendy, ale myslím, že by se to bez nich obešlo taky. Hlavně, když jsem tak přeskakovala řádky a viděla, že u toho hodně nakecají navíc. To nesnáším při téhle příjemné chvilce ani v reálném životě a tak to prostě nebylo ono.
Doporučuji tedy těm, kterým nevadí klišé na tohle téma. Líbila se mi atmosféra malého města a lidi v něm a těším se na pokračování, kdy se setkáme s dalšími obyvateli Dream Harbour. Už jen pro to pobavení to fakt stojí za to.
Pojízdné knihkupectví šťastných konců
Rebecca Raisin
Pojízdné Knihkupectví šťastných konců je dalším tripem z obytňáku, který nám už přestavila u své předchozí knihy Pojízdná Čajovna splněných snů.
Tentokrát je příběh zaměřený na Ariu. Knihomolku tělem i duší, která se dosud nevyrovnala se ztrátou milovaného muže a je moc lehké skrýt svůj žal za stránky knih. Jenže když se jednou po pár sklenkách vína ocitne v náruči pohledného spisovatele Jonathana, i to nejsmutnější srdce pookřeje a začne toužit bít v rytmu toho druhého. Aby si tyto myšlenky vyhnala z hlavy, vydá se na cestu po Francii, jenže osud tomu chce jinak...
Přiznám se rovnou, že tenhle příběh se mi líbil víc. Asi to bylo tou atmosférou kolem knih nebo i toho, že se potkáváme s postavami, které jsme poznali díky čajovně.
Aria je milá dívka se zlomeným srdcem, když v brzkém věku přišla o svou lásku a je přesvědčená, že už nikdy nemůže znovu milovat. Brání se tomu, ale citům neporučíš.
Cestování v karavanu, lidi kolem karavanistů a celé to cestování je hezky popsané a příjemně to celé plyne.
Bavilo mě to a těšila jsem se z každé stránky. Tohle se prostě povedlo a já tomu dávám pomyslných 4,5 hvězdičky.
Poslední restaurace v Paříži
Lily Graham
Dočteno a asi i doporučuji.
Proč to asi? Protože se ve mě perou pocity díky konci knihy.
Je to příběh o pomstě, ale i odpuštění. Je to příběh z války, kdy zlo je obalené do hezkých gest a dobro skrývá tvář za kolaborací. A tom já vidím ten problém.
Příběh je rozdělen do tří částí. Za mě byla nejlepší ta první část, protože stojíme na začátku a vlastně víme, co se tenkrát stalo.
Ve druhé poznáváme víc naší hrdinku Marianne a co jí dovedlo nakonec do Paříže.
Poslední část je o tom, proč Marianne zavraždí své hosty a zmizí.
Celým příběhem nás provází její vnučka Sabine a Gilbert. Muž, který Marianne znal osobně. Muž, který si nese své vzpomínky na tu dobu a vidí v ní vraha. Jenže co když to bylo vlastně jinak?
Četlo se to dobře. Příběh plynul a vy jste díky druhé části pochopili, proč se to stalo. Jen já mám problém prostě s tím koncem. Někomu to asi stačit bude, ale já čekala něco jiného a to mi kazí celkový dojem z příběhu. Proto ubírám pomyslnou 5 a dávám jen 4.
Recepty pro druhou šanci
J.D. Barrett
Kniha se tvářila dobře, ale nakonec ten příběh začal ubíhat směrem, který se mi nelíbil a nebylo to pro mě.
Všechny naše životy
Sophie Astrabie
Všechny naše životy od Sophie Astrabie je jako hřejivá deka, do které se zachumláte, když chcete teplo a klid.
Její postavy jsou zajímavé, i když tím všedním způsobem, který není na první pohled vidět.
Pohodový feel-good román z Paříže, do které se tak ráda vracím. Je přirovnávána k filmu Amélie z Montmartru a když jsem si ke čtení pustila soundtrack, mělo to tu správnou atmosféru.
U čtení se usmíváte, protože to tak prostě je. Její klid vám dává to pravé, co potřebujete a vy to s radostí přijímáte. Pro mě přesně tohle definuje tuto knihu. Klid, pohoda, trocha toho smutku, ale ten se vyskytuje i v každodenním životě a prostě byl a bude.
Vypravěčka z Osvětimi
Siobhan Curham
Vypravěčka z Osvětimi byl pro mě velký a smutný zážitek.
Kdo mě sleduje, ví, že se ke knihám z války vracím velmi pomalu a bylo období, kdy jsem je nečetla vůbec.
I tady jsem ale udělala dobře, že jsem po knize sáhla.
Příběh je o naději a víře, že bude líp, i když vám toho už moc nenabízí. Že i v černé tmě je třeba hledat kousek světla.
Spisovatelka Etty, dívka židovského původu pozná na vlastní kůži, jak svět může být krutý. Nejprve jí zakážou psát a pak se díky okolnostem dostane až do Osvětimi. Realita tamního života je krutá a ona se snaží díky svým příběhům dodávat naději nejen sobě, ale i ostatním. Smrt je všude a nikdo neví kdy přijde, ale Etty je odhodlaná přežít a jednou o tom vyprávět. Tohle je její příběh....
Věděla jsem, že se mi to bude číst s tíží v duši. Že to nebude čtení, na které jsem zvyklá, ale bude to bolet. Atmosféra v táboře je vystihnutá tak, že se vám zdá, že tam jste a máte stejný strach jako ostatní. Odhodlání Etty je neuvěřitelné a její slova je nadějí na lepší zítřky.
Já k tomu nemám co víc říct. Musím to ještě zpracovat, přestože jsem knihu četla po kouskách a dávala si s ní trochu na čas.
Obchůdek s poklady
Rebecca Raisin
Vracíme do Paříže, do jeho uliček a odhalujeme tajemství, která před námi skrývá. Setkáváme s mladou ženou Anouk, která vlastní krámek se starožitnostmi a má mezi prodejci své jméno. Jenže v jejím okolí se začnou dít nepěkné věci. Jsou kradená vzácná díla a Anouk se to dotýká. Miluje vyhledávat skryté poklady a hledat jejich příběh. Ostatně i své zákazníky si pečlivě vybírá než jim něco prodá.
Jednoho dne se při pátrání po novém zboží setkává s tajemným Tristanem. Američanem, který je najednou všude, kde se nachází ona. Jde o náhodu nebo je v tom něco víc?
Paříž, ach ta kouzelná Paříž. Přiznám se bez mučení, že tady u téhle série moc obdivuji obálky knih. Jak lákají na to kouzlo ukryté na stránkách. I já se nechala zlákat a musím říct, že to nebylo špatné. Můj dojem ale překoná z Obchůdku s knihami, ale přesto.... Chvílemi jsem hledala ten správný čas. Knihu jsem rozečetla několikrát a zase odložila, až přišel ten moment a já se najednou přistihla, že jsem na konci. Okouzlená, ale i šťastná, že jsem dočetla. Stále mám ten svůj malý dojem, že to mohlo být o kousíček lepší, ale zase nám to přineslo něco jiného, než co jste vlastně čekali a to je taky vlastně moc fajn.
Světlo nad oceánem
Mary Ellen Taylor
Světlo nad oceánem od Mary Ellen Taylor je o naději a rozhodnutí, co dál. Prolínají se zde opět dva příběhy, jako tomu jsme zvyklí u předchozích knih.
Současná linka se nám překrývá s tou z minulosti a odhaluje to, co bylo doposud skryté a co jsme mohli jen hádat s naší hlavní hrdinou Ivy, vnučkou Ruth, po které zdědila hotelový rezort.
Každá z žen má svůj příběh a každá se s tím svým musí popasovat po svém.
Příběh na stránkách ubíhá svým jemným tempem a nechybí zde láska, smutek, ale i odpuštění. Ostatně na to jsme i čekali, že to tak bude a tak nás to ani tolik nepřekvapí.
I teď po nějaké době si vybavuji ten klid, s jakým jsem knihu četla. jak moc jsem se těšila na každou stránku a slovíčko, které si přečtu.
Sny o panu Darcym
Victoria Connelly
Sny o panu Darcym bylo i nebylo o Darcym, i když tady víc o Anně Elliotové. Hlavní hrdinka byla sympatická, i když trochu naivní a dle toho pak jednala. Kulisy malého města a okolí krásně vykreslené a já si ho zjišťovala i na googlu, jak to tam opravdu vypadá.
Zase se to točilo kolem lásky jako předchozí kniha a vyprávění bylo z více úhlů, což bylo fajn.
Víkend s panem Darcym
Victoria Connelly
Víkend s panem Darcym je plně zaměřená hodně na Jane Austenovou a milostné příběhy tam vidíme hned dva. Oba bavili, i když mám lehce výhrady k tomu, že na stránkách nebylo dostatečně odděleno, když se vyprávění stočilo na jeden či druhý příběh, ale za to autorka nemohla. V tom vidím spíš problém u nakladatele.
Když přeskočí jiskra
Donna Ashcroft
Donna Ashcroft a její druhá kniha Když přeskočí jiskra, kterou vydalo Nakladatelství COSMOPOLIS Nakladatelský dům GRADA je přesně taková, jaký dojem na vás dělá obálka knihy.
Jiskřivá, kouzelná a hřejivá jako domov sám.
Evie žije na rodinné farmě, kam se utekla schovat po nevydařeném vztahu, o kterém si šuškalo celé město. Callum, pohledný hasič z Ameriky zase hledá svého dědečka, který by měl pocházet z kraje, kde má Evieina rodina farmu, kde se ubytuje.
K tomu báječná babi Agnes a její mnohdy prorocká slova a máte přes sebou příběh veselý se špetkou nostalgie a hledání po tom pravém smyslu života.
V knize nechybí humor, ani smutek. Skotsko vám ožívá před očima díky krásným popisům autorky a vy máte pocit, že jste tam také.
Víte, jak to dopadne nakonec. Dobro zvítězí nad zlem, jak už to u takovýchto pohádkách pro dospělé bývá, ale i tak si knihu vychutnáte do posledního písmenka. Aspoň já to tak měla určitě a moc se těším na další autorčinu knihu.
Vila v Itálii
Julie Caplin
Vila v Itálii je další kousek ze série Romantických útěků z pera oblíbené Julie Caplin, kterou u nás vydalo Nakladatelství COSMOPOLIS Nakladatelský dům GRADA.
Jde už o11 díl a přece neztrácí své kouzlo. Stále může cestovat po světě a zažívat nejen kulinářské orgie Itálie, ale poznat na vlastní kůži její krásu.
Lia po zjištění, že má otce o kterém netušila, se ho vydá hledat do Itálie na modré pobřeží Amalfi. Bohužel narazí hned v zárodku, protože její otec je slavná filmová hvězda a jeho soukromí střeží jak oko v hlavě otcův manažer Raphael. Nevěří Lie, že by mohla mít jen touhu dozvědět se něco víc o svém otci a že z něj chce určitě něco vytřískat pro sebe a svou kariéru. Jenže Lia se nedá a ukáže, jak moc se v ní mýlil.
Tahle kniha vás zanese za sluníčkem, i když nesvítí. Je stejně hřejivá jako předchozí knihy a dle mého kouzlo neztrácí ani po tolika předchozích příbězích. Linka je stále stejná, ale díky místnímu prostředí, které před vámi ožívá a našim hrdinům si to užíváte i tak.
Máte chuť na citrony, i když je vlastně nemusíte. Chcete zažít vánek na tváři u moře a slyšet šplouchat jeho vlny u nohou. Na tváři se vám usadí úsměv, když čtete špičkování mezi Liou a Ralphem. Srdce vám poskočí, když se objeví zmínka o Praze, protože víte, že tam nás čeká další vytoužený díl, který tolik očekáváte.
Za mě pohodová kniha na léto jak dělaná a nejen na něj. Pokud bude pošmourná zima a vy se budete chtít vrátit za teplem, tak jen do ní. Nesáhnete vedle.