Medvědářka
přečtené 840
Tajemství Ořechové aleje
2024,
Heather Webber
Hned na začátku prozradím, že se mi tento příběh líbil víc než první kniha Tajemství Kosí kavárny. Tentokrát se seznamuje s mladou dívkou Emou Wynnovou, která je celý život na útěku. Ne že by to sama chtěla, ale díky matce, se kterou velkou část života prožila, nemohla jinak. Když jí po dlouhých letech odcizení vypátrá babička Glory, která jí nabídne domov i práci, s opatrným díky přijme. Vysnila si přeci normální domov, kde by mohla být šťastná, jenže jí to kazí fakt, že i ona má co před celým světem skrývat a bojí se prozrazení. Máme tu i druhou hrdinku příběhu - její sestřenici Coru Bee. Ta navrhuje interiéry a zaměstnává se vším možným, jen aby nemusela myslet na minulost, která jí zasadila mnoho bolestivých ran. A pak je tu babička Glory. Veselá osůbka, která se snaží vidět jen to dobré, ale co když i ona má svá tajemství? Tak vzhůru na stránky a pojďte je se mnou všechna objevit. Tohle bylo hodně jiné než předchozí kniha, jak už jsem zmiňovala na začátku. Každá žena v příběhu se vypořádává se svým démony minulosti, ale jsou si navzájem oporou. Ať už je to opatrná Ema, která nevěří, že by mohla mít být šťastná na jednom místě, nebo Cora Bee, která se snaží zapomenout na bolest v srdci. Babička Glory je pak spojnicí všech a i díky ní poznáme hloubku příběhu, který se nám na konci spojí jako dílky puzzle. V příběhu je opět i tajemná linka a to díky jezírku v aleji, které nám ukazuje obrazy minulosti. Ne však každému je ukáže a ne vždy je na první pohled jasné, co tím chtělo vlastně říct. Jen ti, co umí naslouchat nakonec pochopí, co mu bylo sděleno. Snad i pro tenhle fakt jsem si knihu užívala víc než kavárnu. Kosáci byli fajn, ale tohle mělo jiné kouzlo, Nesmím taky zapomenout na včely, ale co tím chci říct, si musíte zjistit sami.... celý text
Vánoce ve skotské vesničce
2024,
Donna Ashcroft
Vánoce ve skotské vesničce od Donna Ashcroft, kterou u nás vydalo Nakladatelství COSMOPOLIS Nakladatelský dům GRADA je plná sváteční nálady, kdy se jeden z hrdinů sice tváří jako Grinch, ale i jeho srdce nakonec roztaje a to nejen díky bambulkám. Na Skotské vysočině je jeden rezort, kde se dají slavit Vánoce celý rok. Je jedno, zda přijedete v horkém letním dni nebo ve vánici. Tady pro vás stále pečou perníčky, zdobí se stromeček a člověk si užívá dny štěstí, které může zažít pouze jen o Vánocích. S výzdobou velmi ráda pomáhá i lektorka Holliday, která tu sama našla útočiště. Když tedy přijede Damon, nový budoucí majitel rezortu, je na pozoru. Damon nemá zrovna na mysli blaho rezortu, protože na něj nemá žádné hezké vzpomínky a chce ho celý předělat v moderní hotel. Holliday ho však prokoukne a nejprve mu pobyt znepříjemňuje, než si uvědomí, že nejlepší záchranou bude, když si Damon vše kolem sebe zamiluje tak, jako ona a zaměstnanci. Opět povedená kniha od autorky, která si pomalu, ale jistě nachází více a více čtenářů u nás. Její jemný cit pro postavy a popis kolem nich hodně připomíná styl psaní Julie Caplin. Ostatně jsou nejlepší přítelkyně a tak ten vliv na sebe jistě mají. Mě se příběh hodně líbil pro ten nádech té správné porce romantiky, poťouchlosti, se kterou své zločiny na Damonovi provádí Holliday a celkově vykreslené atmosféry rezortu. Bavila mě ta část s bambulkami a i záchrana sobů. Jestli byli živí nebo ne, to si musíte zjistit sami. Skvěle tam byli propracované i vedlejší postavy, což oceňuji opravdu hodně. Prostě a jasně pro tuhle knihu potřebujete už jen horkou čokoládu, sušenky se skořicí a trochu klidu, aby na vás dýchlo to správné kouzlo a vy si ji plně vychutnali.... celý text
Farma zázraků
2024,
B. K. Borison
Stella si splní svůj dávný sen a koupí farmu na vánoční stromky. Jí samotnou zastihneme hned na začátku knihy u situace, kdy zjistí, že to není až tak růžové a farma má velké finanční problémy. Jako jediná záchrana se jí tak jeví instagramová soutěž o velkou částku peněz, které by jí a jejím přátelům pomohla zacelit díru v rozpočtu. Má to však háček. Do přihlášky uvedla, že farmu vlastní se svým přítelem, který ale neexistuje. Přemluví tedy svého nejlepšího přítele Luku, aby ho sehrál. Znají se roky, tak co by se na tom mohlo pokazit? Upřímně jsem čekala dle anotace něco trochu jiného, než jsem nakonec dostala, ale nevadí. I tak tu nebylo nouze o humor, lásku a laskavost. Celé se to točí hlavně kolem Stelly a Luky a sem tam na nás vykouknou i další postavy, které jak doufám více poznáme v další připravované knížce, jak naznačil přebal knihy. Bylo to vtipné a přesně tak hřejivé a nechyběla ani troška erotiky, což jsem vážně nečekala. Tak že pokud máte chuť vypnout a nechat se unášet klidem zasněženou krajinou na farmě, tak šup na stránky této knihy. Já se opravdu těším na pokračování, neb možná i zjistíme, co se děje na farmě, když není sezona vánočních stromků.... celý text
Dům v olivovém háji
2024,
Emma Cowell
Dům v olivovém háji je pozvánkou do Řecka do přímořské vesničky, kde se nachází kuchařská škola. Vůně a chutě na vás útočí se všech stran a i díky nim se uzdravuje bolavá duše. Škola takhle spojí tři ženy. Každá je jiná, ale každá si v sobě nese něco, s čím se musí vyrovnat po svém. během společných chvil v kuchyni i mimo ni se z nich stanou přítelkyně, které dokážou sobě navzájem pomoci s údělem, který si nesou na zádech. Příjemné odpočinkové čtení do těchto sychravých dnů, kdy hledáte aspoň kousek sluníčka. Příběh žen, které mají něco za sebou a potřebují od toho vypnout a možná na chvíli zapomenout. Příběh o přátelství, vaření tak, že se vám sbíhají sliny. Rozjezd mi přišel trochu pomalejší, ale pak už nebylo cesty návratu.... celý text
Kouzlo polární záře
2024,
Cornelia Engel
Autorka opět nezklamala. Příběh hezký a dozvěděla jsem se i něco o tradičním severském festivalu a co mu předchází a zažila polární záři. Už na konci je jasné, že bude další volné pokračování a my se tak potkáme znovu. Doporučuji.... celý text
Řím: A všude na dosah je krása
2024,
Marcel Sauer
Řím - kdo by jeho kouzlu neodolal a je jedno zda ve filmu nebo i ve skutečnosti a že ta skutečnost předčí všechno. Nakladatelství Jota vydala nedávno poeticko-obrazový průvodce tímto městem a na jeho stránkách nám tohle město ožívá v plné kráse. Řím to je majestátnost, historie a krása v jednom. Všude na vás kouká kus dějin, lidé jsou zde přívětiví a pokud se dobře koukáte, narazíte na mnohá tajemství, která nejsou očím hned vidět. Díky krátkým esejím se v knize nejprve naladíme na italskou mentalitu a třeba i vnímání času. Pak už nás čeká 16 různých tras, která stojí za prozkoumání. Neukazují jen oblíbená místa, ale i méně známá zákoutí, která stojí za to a která si lidé žijící v tomto městě tak moc hýčkají. Díky bohatým fotografiím z každého navštíveného místa a vyprávění o něm vám před očima naskakuje obraz, kdy si připadáte, že jste tam také. Je jedno, zda se jedná o kavárnu s vonící kávou nebo třeba zapomenutým náměstíčkem. Vždy se naladíte na místo a vy chcete vědět víc. Zažít Řím a nikdy nezapomenout. Mě kniha nadchla. Zpracování, fotografie a celkově vyprávění z každého místa. Díky tomu cítíte vůně, slyšíte zvuky a připadávám, jako byste tam byli. Nadchlo mě vyprávění o jídle, ale hlavně o poznávání nových míst, která jsou skrytá a nejsou tolik na očích. Řím znám jen z filmů a dokumentů. Nikdy jsem tam nebyla, ale díky téhle knize se mi přiblížil tak, že si připadám, že i já jsem nasála trochu toho Dolce Vita.... celý text
Kavárna s vůní perníčků
2024,
Laurie Gilmore
Přečteno a jo, doporučím Žhavá novinka ve světě dorazila i k nám díky Nakladatelství COSMOPOLIS Nakladatelský dům GRADA. Obálka i název láká na pohodovou podzimní romanci a tou také je, i když.... Já tu knihu považuju za roztomile pitomoučkou, ale v dobrém slova smyslu. Jeanie převezme po své tetě Dot Kavárnu s vůní perníčků, kde chce začít nový život. Být novou Jeanie, která je jiná než ve starém životě. K tomu pocitu začne pomáhat i místní farmář Logan, který je miláčkem městečka Dream Harbour. Městečko naštěstí novou kavárnici přijme velmi dobře, ale i tak se objeví záhada, kterou bude muset Jeanie vyřešit. Vypadá to totiž, že někdo nechce, aby byla ve své kavárně úspěšná a tak jí škodí. Jenže kdo za tím stojí? Jak už jsem psala na začátku. Kniha je tak roztomile pitomoučká už jen z důvodu, že by vůbec nevadilo, kdyby hlavním hrdinům bylo tak o pět až deset let méně. Chvilkami jsem si totiž připadala, že čtu dívčí románek o prvních láskách, kdy se každý hned červená a je vyplesknutý z toho a toho. Já si to ale kupodivu užívala, ale je mi jasné, že jsou čtenářky, kterým tahle skutečnost bude vadit. Děj byl jednoduchý, ale i vtipný a žhavé scény na konci knihy jsem přeskakovala. Já si na tohle nepotrpím, ale chápu, že je to trendy, ale myslím, že by se to bez nich obešlo taky. Hlavně, když jsem tak přeskakovala řádky a viděla, že u toho hodně nakecají navíc. To nesnáším při téhle příjemné chvilce ani v reálném životě a tak to prostě nebylo ono. Doporučuji tedy těm, kterým nevadí klišé na tohle téma. Líbila se mi atmosféra malého města a lidi v něm a těším se na pokračování, kdy se setkáme s dalšími obyvateli Dream Harbour. Už jen pro to pobavení to fakt stojí za to.... celý text
Štěstí jiskří jako sníh
2024,
Pauline Mai
Tuhle knihu mám přečtenou už asi měsíc a stále na ní občas myslím. Knihy téhle autorky jsou vždy příjemné na čtení a i na kochání se obálkou díky Nakladatelství COSMOPOLIS Nakladatelský dům GRADA. Štěstí jiskří jako sníh je ale trochu jiná. Ano, máme tu romantickou linku, ale skrývá se v ní víc než si možná na první pohled uvědomíme. Je konec roku a blíží se ten nejúžasnější čas plný kouzel a splněných přání. Jenže ne všichni si ho užívají. Madita by si nejraději zalezla do tepla své postele pod deku a vylezla z pod ní, až když je po všem. Nemá na tenhle čas hezké vzpomínky, ale bolest jí svírá tělo už delší čas. Když ji tedy děti přemluví, aby i ona napsala dopis pro Santu, netváří se na to nijak vesele, ale nakonec ho napíše. Co když se přeci jen přání mohou plnit? A dostane se dopis opravdu k Santovi, nebo nakonec skončí v koši? Pauline Maiová není mezi čtenáři neznámá. Už její předchozí knihy dokázali, že umí psát a vytvořit pohodu. Při tomhle příběhu jsem měla ale pocit, že se do něj snaží dát i něco víc. Něco ze sebe a svých pocitů, kdy nebyli nejveselejší, ale tohle vypsání na papír pomohlo se od toho aspoň trochu odpoutat. Nejednou jsem si při čtení vzpomněla na jinou německou autorku, která se takto vypsala z bolesti hned ve třech knihách, které jí u nás vyšli. ( Nevydala knihy u Grady a tak ji tu zmiňovat přímo nebudu ) Vraťme se ale k samotné knize. Příběh se mi četl krásně. Předvánoční čas, malebná kavárna, kdy Madita tvoří vlastní čajové směsky a nostalgie. Strach i slzy, vzpomínky a ohlédnutí do minulosti, aby se s ní člověk dokázal smířit a zkusit věřit na zázraky. Takhle na mě kniha celou dobu působila. Někdo možná namítne, že toho šťourání v minulosti bylo moc, ale já si to nemyslím. Každý má vnímání bolesti jinak a jinak se s ní vyrovnává. Přesto je na každém konci tunelu světlo, jen se nebát mu vyjít naproti.... celý text
