Emma Cowell

Nová kniha

Vítejte v Mariině kuchyni! Kuchařská škola v idylické přímořské vesnici nabízí lákavé vůně neodolatelných řeckých pokrmů, které studenty učí vařit slavná šéfku... detail knihy

Související novinky

Úsvit Onyxu, Temnoty hlubin a další knižní novinky (33. týden)
Vítáme vás u nového článku s přehledem knižních novinek. Tentokrát se můžete těšit na více než 40 titulů, které vyjdou v období od 12. do 18. srpna. Na kter... celý text

Skrýt reklamy

Nové komentáře u knih Emma Cowell

Dům v olivovém háji

„Tento román pojednává o životě tří žen, které se sejdou v jedné kuchařské škole. Maria tuto školu založila a pomáhá tak lidem nejen se učit vařit a objevovat řeckou kuchyni, ale tak nějak jim pomáhá i v jejich životech. Kayla, která je z nich nejmladší, pracuje v oboru s jídlem, přesto tuto školu navštíví jednak kvůli článku, ale i kvůli útěku ze svého života. Alessandra se rozhodla zažít poslední velké dobrodružství mimo Řím, ve kterém žije a tak nějak se dostala do této školy. Prvotní plán strávit týden vařením se nakonec rozrostl v něco víc. První polovina knihy byla výborná, plynula pěkně, zabývala se poznáváním Řecka, místní kuchyní a především odhalením těchto tří žen. Jak už to tak u těchto knih bývá, každá si nese ve svém životě nějaké břemeno, které postupně musí nejen poznat, ale nějak i pozměnit. Tato část byla nejlepší, nejzajímavější a docela i napínavá, protože odkrývání tajemství bývá obvykle to nejlepší. Druhá polovina knihy už poměrně zpomalila, strašně moc se zabývala emocemi, což by tolik nevadilo, ale největším problémem bylo neustálé opakování stejných myšlenek, které autorka už zmínila. Takže se to spíše stávalo hodně otravné a knihu to zbytečně protahovalo. Bohužel mi tato polovina začala dost kazit celkový dojem, který jsem si do té doby utvořila. Ke konci se konečně dostane většina těch tajemných poznámek ven a odhalí se tak všechny postavy v celé své kráse, nicméně to pocitově nebylo to pravé. Nějak se to autorce vymklo z rukou a místo hezkého, dojemného, příjemného nebo jakkoli emotivního konce, jsem měla pocit prázdnoty. Ano, neslo to poselství především o sebepoznání, sebeúctě a odpuštění druhým, ale ne tak, jak jsem čekala.“... celý text
— luculi

Dům v olivovém háji

„Dům v olivovém háji, kniha, která mě tak zaujala svou krásnou obálkou, že jsem si ji prostě musela přečíst! A přiznejme si to, romantických příběhů, které se odehrávají na krásných místech není nikdy dost. Po přečtení jsem ale z knihy trochu rozpolcená. Na jednu stranu mě bavila příběhová linka, užívala jsem si krásné prostředí přímořské vesnice a sexy číšníky v restauracích, ale co mě bouchlo do očí už během prvních pár kapitol byl Mariin dar vidět mrtvé. Nadpřirozeno, které mi do tohoto příběhu absolutně nesedlo a přiznám se, že mi i zkazilo dojem z celého příběhu. Tento „dar“ se v knize objevoval jen zřídka, ale mně vstávaly vlasy na hlavě, kdykoliv jsem tyto části četla. Za mě je to velká škoda, protože kdybych měla hodnotit příběh jako takový, tak mě moc bavil. Především to poslání knihy – láska, přátelství a odvaha. Zamilovala jsem si, jak Alessandru, Kaylin i Mariu (když neviděla duchy) . Ke konci nechybělo velké drama, které mě donutilo přečíst poslední kapitoly šílenou rychlostí! Jde o fajn oddechovku. Dokážu si představit, že tuto knihu čtu někde na dovolené u moře.“... celý text
— Jane2016

Dům v olivovém háji

„Tento příběh je o lásce, sebepřijetí a přežití, ale především je o sesterství a přátelství. Setkají se tři ženy s vlastními problémy v Řecku na kurzu vaření - Maria - je šéfkuchař, vede kurz, miluje a chová včely, po nehodě v New Yorku, kdy ji ji manžel opustil se vrací domů, čaruje pomocí jídla a vidí duchy. - Alessandra - to je divoška, která si užívá života, s manželem má volné manželství a proto ji dcera zavrhla. - Kaylin - novinářka a hvězda televize z Londýna, kterou manžel podvádí, je anorektička a neví co se sebou. Rozdílné ženy se spoustou problémů si neuvěřitelně sednou. V knize je bezpočet receptů k vaření i pečení, ale taky v ní najdete důležitá, nelehká, vážná témata. Doporučuji. V nepřetržitém životním cyklu regenerace se znovu rozvíjíme. A začínáme nanovo, s čistým štítem. Cesta kupředu může být problematická, protože je v ní uložená bolest z toho, co bylo předtím. Po zralé úvaze lze však říct, že stejně jako vstal bájný fénix z popela a jeho křídla byla ještě větší a jasnější než dřív, platí totéž i pro přeživší včely. Čas k vytvoření nové včelí kolonie je čím dál blíž. Truchlíme nad tím, co je ztraceno, nad těmi, kdo odešli, a zároveň nás hřeje příslib těch, kteří teprve vzniknou. Je to stejné jako s měsícem, který vyjde a zapadne bez ohledu na to, co přinese den, přičemž svým neviditelným vláknem přitáhne příliv směrem k pobřeží, aby ho v tu pravou chvíli zase pustil a nechal opadnout.“... celý text
— evineckY

Skrýt reklamy

Přejít na knížky autora

Skrýt reklamy