Vampucha
komentáře u knih
Den po dni
Olga Zbranek
Knížka jako adventní kalendář? Ano prosím!
Pojďme si nalít čistého vína, už dávno nejsem cílovka Oly knih :D Ale nebudu lhát, čtení mě bavilo. Možná i díky krizi v posledních měsících jsem prostě něco vtipného a takto nenáročného potřebovala. Občas to potřebujeme všichni a je jedno kolik vám je zrovna let.
Na Oly styl psaní jsem zvyklá z předchozích knih, jenž jsem četla. A už podruhé mě to vytáhlo ze čtecí krize. Její jednoduchý styl psaní mi sedí, a že tam není příliš popisů mi nevadí.
Příběh má krásnou vánočně zimní atmosféru odehrávající se v prosinci a také díky zpracování knihy, která je jako adventní kalendář. Hodně mě bavilo otevírání stránek a odhalování jednotlivých výzev. Vymýšlet to musela být práce i zábava.
Romantická linka je samozřejmě plná klišé, ale kdy jindy se hodí víc než na vánoce :) Je to jako vždy vtipné, nechybí pop kulturní narážky na filmy, hudbu i knihy.
Hlavní hrdinka Addie je knihomolka a adventní čas a Vánoce tráví sama s babi, mimochodem babi je skvělá! Jaxon, kluk se kterým Addie předstírá randění je hokejista. Nevím co všichni s těmi hokejisty mají :D Nějaký nový trend. A nezlobila bych se, kdyby zase odešel. Chemie mezi nimi funguje od začátku skvěle a přiznávám, že na konci je doják jako prase a já bulela!
Do čtení jsem šla s tím, že vím jak Ola píše a bavilo mě to. Opravdu je to spíše pro mladší YA čtenáře. Je to lehce naivní, ale totální oddechovka a při čtení vůbec nemusíte přemýšlet. To mi hodně vyhovovalo a skvěle mi to sedlo to nabitého programu a unaveného období. Čtení jsem si natáhla na celý měsíc a četla ne po dnech, ale třeba po týdnech a bylo to fajn.
Příchuť zla
Wendy Dranfield
Třetí díl ze série s Madison Harperovou. A za mě zatím nejslabší. Budu asi kritická, nesedlo mi zpracování audioknihy ani příběh jako takový.
Stejně jako první dva díly i tento namluvila Karolína Půčková. Její hlas je příjemný a nevadil by mi, ale neustále při poslechu bojuji s intonací nebo jakýmsi post procesem. Občas to zní, jako když mluví robot, jednotlivá slova jsou odsekávaná, jako by finální věta byla střihnutá z více namluvených vět.
Hlavně v první polovině jsem to vnímala hodně, ve druhé půlce už jsem si buď zvykla a nevnímala to nebo byla úprava lepší.
S příběhem jsem to měla podobně, první půlka mi přišla pomalá a skoro jsem se u poslechu nudila, až tak poslední třetina začala mít spád a opravdu mě to bavilo.
Je to škoda, protože jsem se na další díl z této série velmi těšila. Bohužel jsem měla nastavená určitá očekávání, která autorka nesplnila.
Madison začíná pátrat po pohřešované dívce, po které zůstala jen roční holčička a téměř žádné stopy. Postupně se odhaluje co se asi tak mohlo stát. A rozuzlení případu je vlastně dost zajímavé. Do toho se objevuje otec Connor a otevírá se linka s Natem Monroem. Právě na tuto část jsem byla hodně zvědavá a čekala jsem, že tomu bude věnován celý díl. No, to se nestalo a bohužel to celé nějak zapadlo a byla to spíš taková vedlejší nutná linka. Jako kdyby si autorka nevěděla rady s tím co si sama vymyslela. A tak to trochu zahrála do autu.
Dům v olivovém háji
Emma Cowell
Čekáte-li od této knihy hodně Řecka a řeckého jídla, tak to čekáte správně. Přesně to dostanete a k tomu ještě milý příběh o životě a poznání sebe sama.
Pokud bych knihu měla přirovnat k jiné knize, tak se nabízí romantické útěky od Julie Caplin. Podobnost je tam velká, ale není to vyloženě romantika, jako spíš příběh o životě, o trápeních a sebepoznání. Teď to zní, jako nějaký seberozvoj, ale nic takového to není.
Celý děj knihy se odehrává v malé vesničce v Řecku a tak se vše točí kolem neskutečných výhledů na moře, procházek na pláži a vůně bylinek, citronů, medu a koláčů a všemožného řeckého jídla, které vás jen napadne.
V knize se řeší různá témata - nemoc, osamělost, nevěra, plnění snů, láska, nenávist, přátelství, rodina a spousta dalšího. Autorka každé z postav věnovala různé vlastnosti i starosti a dohromady tvoří obrovský kontrast.
Kniha jako celek však působí až neuvěřitelně, i vzhledem k určité magii, která v knize je, bych řekla, že je to trochu fantasy.
Během děje se postavy mění, přemýšlí o svém životě a budoucnosti, řeší minulost a dojdou k nějakému vnitřnímu klidu, který na začátku příběhu neměli.
Osobně bych uvítala, kdyby byla kniha tak o 100 stran kratší. Příliš mnoho popisů, omáčky a chození kolem všeho velkým obloukem pro mě bylo trošku utrpení. Ale napsané je to velmi pěkně, pro někoho bude všechno to natahování perfektně dokreslovat celou tu řeckou atmosféru, kterou kniha má.
Milá oddechovka, po které si budete chtít dát spoustu řeckého jídla!
Volání o pomoc
Wendy Dranfield
Tohle je ta série, kterou musíte číst od prvního dílu a ne na přeskáčku. Já původně chtěla začít tuším třetím dílem a asi bych byla hodně mimo.
Volání o pomoc má spád hned od začátku a navazuje tam, kde první díl končí. Madison se vydává do svého města, aby očistila své jméno a našla svého syna. Její návrat nezůstane bez povšimnutí a ve městě není vítaná. Nicméně i přes překážky, kterých není málo, zůstává a nevzdává se. Samozřejmě nechybí ani její kolega Nate Monroe, aby splnil slib, že jí s pátráním pomůže.
Zamotává se to hned na začátku, kdy Madison zatknout, pohádá se s Natem a vypadá to, že nic nepůjde snadno. Příběh je plný akce opravdu od prvních stránek a to ať už jde o Madison a její pátrání nebo další dějové linky.
Autorka si připravila hned několik zajímavých zvratů, ale zároveň toho bylo nějak moc. Lehce překombinované situace a pro mě neuvěřitelné chování některých postav to trošku kazilo. Vadilo mi především chování policie, ale pak i přístup Madisonina syna.
Budu se opakovat, ale stejně jako v prvním díle i zde, je to hlavně o vztazích a pátrání tzv. na vlastní pěst, nikoliv dle nějakých policejních postupů. Může to být jen můj subjektivní dojem, já mám prostě ráda, když má vyšetřování nějaký logický řád, sbírají se stopy a prověřují důkazy.
Nicméně i přes výhrady mě poslech audioknihy bavil. Audio opět namluvila Karolína Půčková a tentokrát už to znělo lépe než první robotický díl.
Určitě si časem poslechnu i další díly z této série, ale na zadek si z toho asi nesedám.
V tomto díle šlo hodně o Madison a její minulost, očekávám tedy, že ve třetím díle to bude konečně taky o Nateovi.
Železný plamen
Rebecca Yarros
Příběh začíná přesně tam, kde Čtvrté křídlo končí. Osobně jsem neměla problém si vzpomenout co se dělo a i když jsem Železný plamen četla doslova po pár stránkách každý den, tak jsem byla stále celkem dobře zorientovaná. Po dočtení konce jsem nicméně úplně zmatená, zda mi přece jen něco neuniklo.
Autorka píše čtivě, ale nemůžu si pomoct, této knize bych dobrých 100 až 200 stran ubrala, hlavně ze začátku, aby to nepůsobilo jako výplňový díl. Asi tak od půlky se to zlomí, jako by autorka konečně chytla druhý dech a už to má to správné napětí a větší spád než první polovina.
Opět nechybí sex a brutalita v některých scénách, mrtvol je taky dost.
Jak jsem byla ze začátku skeptická, tak si mě to nakonec získalo a s napětím budu vyhlížet další díl.
Pokud jde o Violet a Xadena, no jsou to svým způsobem děti, tedy hlavně Violet. Děti, co si myslí, že ví všechno nejlíp, a že vyhrajou válku, i když o válčení v podstatě nic neví.
Violet se chová jako klasická teenagerka, chce ho, nechce ho, odpustí mu, neodpustí mu….. Občas už toho bylo moc a to jsou přesně ta místa, která bych v knize proškrtala.
Ke konci je celkem dost zajímavých a za mě i nečekaných zvratů a konec samotný je… Já nevím, zvláštní? Osobně mě takový konec nenapadl, čekala jsem něco jiného. A doufám, že se dočkám nějakého vysvětlení.
Pád do tmy
Wendy Dranfield
Hlavní dvojice vyšetřovatelů (Madison Harperová a Nate Monroe) jsou “soukromí detektivové - oba odsouzení za zločiny, které nespáchali a propuštěni z různých důvodů. Tento prvek považuji za velmi originální, policistů a kriminalistů už tu bylo mnoho. A byť Madison je bývalá policistka, ke své práci se zatím vrátit nemůže. I to je skvělý kontrast, protože Nate k policii nemá kladný vztah a už vůbec žádnou důvěru.
Celý příběh Pád do tmy je nápaditý a svižný, pohřešuje se malá holčička, která zmizela z dětského tábora. Po dvou týdnech, kdy se stále nenašla, si její babička najme právě Natea s Madison. Ti se vrhají do pátrání a začínají na světlo vyplouvat různé informace vč. pochyb o práci policie.
Uhodnout co se stalo a kdo má co na svědomí není lehké, sama jsem nic nepoznala a konec mě vlastně dost překvapil. Stále si nejsem jistá, zda jsem ho vůbec dobře pochopila.
Madison a Nate jsou oba poznamenaní tím, co se jim stalo a podle toho se také chovají. Ne vždy si rozumí a musím říct, že občas i mně Madison lezla na nervy :D
Vyšetřovací postupy jsou dost zjednodušené, autorka klade důraz více na vztahy než na postupy, což je trochu škoda. Může to být však tím, že vyšetřování nesledujeme z pohledu policie.
Pokud jde o audioknihu, tak jsem trochu rozpačitá. Je to namluvené velmi zvláštně. Interpretka je Karolína Půčková, a občas zní jak robot nebo režisér Jakub Tabery prostě vzal více verzí a jednotlivá slova sestříhal a pospojoval. Až tak zvláštně to zní. I přes to, mě poslech bavil asi i díky příběhu, který byl opravdu zajímavý a chtěla jsem vědět jak dopadne.
Hra na nikdy
Jeffery Deaver
Hodnocení: 3,5
Jeffery Deaver patří k mým oblíbeným autorům thrillerů, jeho série s Lincolnem Rhymem je skvělá a nasadila laťku hodně vysoko.
Hlavní postavou této knihy a série je Colter Show, něco jako soukromý vyšetřovatel lomeno lovec odměn. Někdo se pohřešuje a je na něj vypsaná odměna? Pak po tom jistě skočí Colter. Měl celkem svéráznou výchovu, ale právě díky tomu je skvělým stopařem.
Ve Hře na nikdy se vydává hledat mladou ženu, kterou pravděpodobně někdo unesl. Zaplétá se do podivného případu a začne nakonec intenzivně spolupracovat s policií.
Jeffery Deaver je mistr rešerší. Všechno vysvětluje do sebemenších detailů. Např. v této knize jsou hlavním prvkem různé online hry a čtenář je vhozen do tohoto světa a pojmů. Ale není se čeho bát, Deaver vše vysvětluje, tak aby to pochopil i laik.
Také Colter Show je opět geniální a extrémně chytrá postava vyšetřovatele. U Deavera bych ani nic jiného nečekala.
Takže, abych to shrnula. Za mě originální prostředí ze světa her, sympatický a chytrý vyšetřovatel (sice s podivnou minulostí, ale není alkoholik), napínavé pátrání, které má spád a pachatel, kterého uhodnete jen stěží. Plus ještě vedlejší osobní linka, která v prvním díle není uzavřená.
Kdo má rád linku pátrání po pohřešovaných osobách, jako píše třeba Tim Weaver, tak by ho tato série mohla bavit.
Audioknihu v tomto případě namluvil Filip Švarc. Jeho hlas je poměrně známý z dabingu či různých TV upoutávek. Byla jsem zvědavá, jaké to bude poslouchat ho 12 hodin. A upřímně nevím :D Hlas má hodně výrazný a dokážu si představit, že někomu nemusí sednou. Já si překvapivě musela chvilku zvykat. Přednes je jednoduchý, bez nějakých větších změn intonace. Ani u různých postav příliš nemění styl vyprávění, zaznamenala jsem to snad jen trochu o Coltera. Ale upřímně, neumím si zrovna u Filipa Švarce představit, že se snaží mluvit jako žena :D
Anatomie rodu
Simon Mawer
Knihu jsem poslouchala.
14 hodinami poslechu vás provedou tři skvělí vypravěči - Jan Vlasák, Jan Vondráček a Eva Hacurová. Nicméně hlavním vypravěčem je Jan Vondráček, který vás perfektně přenese do 19. století, ve kterém se děj knihy odehrává. Perfektně střídá hlasy různých postav.
Simona Mawera asi většina zná jako autora knihy Skleněný pokoj. Knih mu u nás vyšlo již poměrně dost a jednou z nich je právě Anatomie rodu.
Mawer pátral po svých předcích v matrikách a dalších archivech a na základě osob, které dohledal, sestavil příběh, jak asi mohl život jeho předků vypadat. Příběh je zasazen do viktoriánské anglie, poznáme námořníka, švadlenku i vojáka a jeho ženu s dětmi. Je to zajímavý vhled do života obyčejných lidí, žijících na hranici chudoby.
Je zajímavé, že muži jsou zde spíše ti druzí a vše se točí kolem houževnatých žen, které sice rodí děti, jak na běžícím pásu, mají hluboko do kapsy, ale nevzdávají se a žádná překážka jim v cestě nestojí dlouho. Zároveň se postupně generaci za generací, zvedá i úroveň života.
Větší část příběhu, kde je postava vojáka, se také točí kolem Krymské války v 19.století. Kromě toho, že jsem si zase díky knize rozšířila obzory, je to dost smutné a místý drsné. Autor zde také opakuje slůvko “kdyby. Kdybychom věděli, kdybychom udělali … Bohužel je to minulost a tu nezměníme.
Anatomie rodu je příběh, který bych si asi sama nevybrala. Dala jsem na doporučení, bylo to lehké vystoupení z mé komfortní zóny, nikoliv však špatné.
Hymnus pro Lokiho
Joanne Harris
Tahle kniha zaujme na první pohled obálkou a nádhernou barevnou ořízkou. Na druhý pohled je to Loki, který je v této knize vypravěčem a vypráví svůj příběh ze svého úhlu pohledu.
Přiznám se, že jsem nečetla žádnou mytologii a pověsti o Ódinovi a dalších bozích znám jen okrajově. Takže Lokiho vyprávění pro mě bylo vlastně nové.
Loki, známí také jako Šejdíř popisuje, jak se vůbec dostal k bohům, to jak se sami bohové stvořili, a jak vznikl Asgard. Popisuje různé své vylomeniny, podrazy až do známého Ragnaröku. Více asi není třeba říkat.
Loki není špatný vypravěč, ale chvilkama jsem měla pocit, že se vnímá jako hrozný chudák, že za nic z toho, co se stalo nemůže :D Ale víme, jak to je!
Kniha má celkem krátké kapitoly a každá popisuje nějakou konkrétní událost. Byť na sebe příběhy navazovaly, působilo to na mě jako samostatně povídky. A to byl v mém případě kámen úrazu, formát povídek mi prostě nesedí.
I přesto jsem knihu nakonec přečetla celkem rychle, je to možná trochu zdlouhavé, ale aby čtenář pochopil Lokiho smýšlení a důvody jeho pomsty, jsou všechny ty příběhy potřeba. Takové střípky skládačky, které do sebe postupně zapadají. Loki se snaží být vtipným vypravěčem a místy se mu to i daří, je to takové úsměvně, ale smát se nahlas nebudete.
Pokud jde o ostatní postavy, nedostávají více prostoru než je nutné v rámci jednotlivých kapitol. Snad až na Ódina, ten má prostoru více, ale jen pokud se to Lokimu do vyprávění hodí. Loki je zde vypravěč i hlavní postava v jednom.
Pokud máte rádi mytologii a postavu Lokiho, kniha by vás mohla bavit.
Hodnocení: 2,5 (max 3)
Stvůra
Kristýna Trpková
Stvůru v knižní podobě jsem si pořídila v době, kdy vyšel třetí díl této série. Nakonec jsem opět sáhla po audiu. To mi poslední dobou prostě sedí víc.
V malém městečku, je nalezena zohavená mrtvola. Příběh dostává na starost komisařka Laura Linhartová, která je dosti svá, neoblíbená u kolegů a mně celou dobou naskakovala asociace na Sagu Norénovou, policistku ze seriálu Most (dánsko-švédská koprodukční série) - ten mimochodem doporučuji!
Hned první den vyšetřování se k Lauře připojuje nový kolega - Adam Beneš. Adam je, pardon ten výraz, nebetyčný kretén! :D Zároveň se ale jejich rozdílnost povah celkem doplňuje.
Vyšetřování má od začátku velký spád, odhalují se různé důkazy a prověřují stopy a podezřelí. Já jsem vraha tušila od první chvíle, kdy se postava objevila na scéně a nespletla jsem se. Odhalení bylo zajímavé.
Vzhledem k tomu, že jsem od Kristýny poslouchala jako první její poslední knihu Někdo z nás, tak jsem vnímala velký posun v psaní autorky.
U Stvůry se hodně opakovaly některé fráze či slovní spojení a určitě bych něco i vyškrtala :)
Ale jako detektivka z českého prostředí to není vůbec špatné. A navíc i docela nechutné. Ne jako Carter, ale oproti jiným českým autorům, co píší podobné knihy, je dobré to zmínit.
Ráda si poslechnu i zbylé dva díly této série, nicméně hodnotím 3 . Jelikož Někdo z nás je za mě lepší. Uvidíme jaká bude Vesnice a Vetřelec.
Nalezení
Jiří Březina
Ačkoliv mám knihu doma, zvolila jsem formu audio knihy, která má 6 a půl hodiny, to je pro mě úplně ideální délka. Knihu čte Jakub Saic, na jeho přednes jsem si musela trochu zvyknout, ale nebyl vyloženě nepříjemný.
Jsou prázdniny, vyšetřovatel Tomáš Volf si v práci bere zaslouženou dovolenou a vydává se do rodného městečka za rodiči a svou známou, soukromou vyšetřovatelkou, která zde zrovna dostala nový případ.
Ztracená dívka, po které pátrá každý kdo má ruce a nohy. Tomáš neváhá a přidává se k vyšetřování.
Shodou okolností se tento případ podobá jinému, který se stal před mnoha lety a Tomáš ani ostatní obyvatelé města nechtějí otevírat staré rány. Ale podobnost je tak velká, že nezbývá nic jiného, než se starým případem zabývat.
A tak sledujeme paralelně aktuální vyšetřování a Tomášovi vzpomínky na to, co se stalo v jeho mládí.
Závěr je velká akční jízda, jak vytržená z americké kriminálky :D
Napsané to není špatně, má to spád a máte pocit, že se neustále něco děje. Tomáš Volf je metalista (žádný alkoholik) a působí jako velký sympaťák. Ale prostě něco, něco co neumím identifikovat mi zde chybělo. Obávám se, že časem mi tato detektivka splyne s mnoha dalšími a nemohu se také ubránit srovnání s Kristýnou Trpkovou, jejíž Stvůru jsem poslouchala pár dní před Nalezením. Je to takový podobně jednoduchý styl detektivky. V Nalezení nejsou žádné explicitní nechutnosti, Kristýna Trpková je v tomto trochu barvitější.
Někdo z nás
Kristýna Trpková
Toto bylo mé první setkání s Kristýnou Trpkovou a jsem vcelku spokojená, na audio poličce už mám její další knihu Stvůra, tak uvidíme, jakou laťku kniha Někdo z nás nastavila.
Hlavní zápletka je známé klišé, vícečlenná rodina v jednom domě a mrtvola. Ale někdy ty jednoduché motivy stačí a fungují skvěle. A tak je tomu i v případě této knihy.
Ačkoli se zdá, že mrtvola je tím tématem, co se v knize řeší nejvíc, je to i hodně o rodině Herelových. O jejich minulosti a různých tajemstvích, ať už každého zvlášť nebo společných.
Příběh má od začátku hezký spád a myslím, že tam nejsou ani hluchá místa. Líbily se mi prostřihy do minulosti formou vzpomínek jednotlivých postav, které autorka zasadila do časové osy, tak že vzpomínky na sebe relativně navazovaly.
Různé charaktery jednotlivých sourozenců stojí také za zmínku, každý byl ovlivněn dětstvím jinak a v dospělosti se to zajímavě projevuje a promítá do celého příběhu.
V určité chvíli jsem začala tušit, co to tajemství je a nespletla jsem se, což je vlastně škoda. To napětí a finální odhalení tajemství na konci nebylo tak šokující a nemělo správný efekt.
Naopak co jsem nepoznala a co bylo překvapivé, bylo odhalení vraha.
Hodnocení 3,5
Pusťte světlo do tmavého večera
Jan Kholl
Kniha o mezilidských vztazích a o tom, jak jeden víkend může několika lidem změnit život.
Zaujala mě obálkou, ale především anotací.
Letos mě tvorba českých autorů celkem baví, objevuji jak osvědčené bestsellery, tak i novinky. Jednou z novinek je právě kniha Pusťte světlo do tmavého večera od Jana Kholla.
Příběh sledujeme z pohledu čtyř lidí, kteří se sejdou na víkend na jedné chatě a slaví narozeniny. Každý z nich má svůj život a nějaké své problémy a po společném víkendu tak nějak bilancují a snaží se s tím svým životem něco udělat. Bohužel ne všechna řešení jsou vždy správná.
V knize jsou témata jako touha po dětech a i naopak varianta děti vůbec nemít, je tam nevěra, rozvod, smrt, osamělost…. Spousta zajímavých motivů, ale jelikož má kniha nějakých 200 stran, je to trochu promarněný potenciál.
Já měla asi největší problém s tím, jak jsou zde muži ti alfa samci a vše se točí kolem nich, a to nejsem žádná feministka. Ale i vyprávění z pohledu žen bylo vždy tak nějak ovlivněno nějakým mužem a mužská nadřazenost z této knihy vyloženě čiší. Některé popisy sexuálních scén a chování mužů bylo až nechutné. No bohužel to je asi realita i tací jsou mezi námi.
Asi proto jsem měla problém se začíst, postavy mi byly od začátku nesympatické a najít si k nim nějaký vztah se mi během čtení prostě nepovedlo.
O knize jsem dlouho přemýšlela, dala si čas na napsání recenze, ale bohužel jsem se s tímhle příběhem nijak nesžila.
Všemi smysly
Rebecca Yarros
Příjemná romantická oddechovka ideální na dovolenou.
Začátek knihy je nabitý emocemi. Ember je na prázdniny u rodičů, jednou brzy ráno zaslechne klepání, následné otevření dveří jí změní celý život.
Přišla o otce, matka se zhroutila do naprosté letargie a tak má Ember na starost nejen celou domácnost, ale i dva mladší sourozence. Přítel, který by ji měl podpořit se stará tak akorát sám o sebe. Když se blíží začátek semestru, tak se Ember po sérii dalších událostí rozhodne přestoupit na univerzitu u domova rodičů.
Její mladší bratr hraje hokej, a kdo jiný by ho mohl trénovat než nejvíc sexy kluk z města, navíc je to soused Ember a ještě je to kluk do kterého byla na střední totálně zabouchnutá.
Zápletka je na světě :)
Chemie mezi Ember a Joshem od začátku funguje skvěle, ona stydlivka on sukničkář na roztrhání. Celkově to mělo fajn náboj a já se neustále u něčeho dojímala. Jelikož jsem plačka, tak jsem u toho opravdu hodně bulela.
Jediné co mi trochu vadilo, že Josh je naprosto nereálný chlap. Tak jak se občas chová on, se podle mě v realitě nikdo nechová. Ze dne na den se ze sukničkáře stal skoro mnich, neustále byl ve správnou chvíli na správném místě a prostě byl naprosto dokonalý :D
Je to hlavně romantika, je to ale také o rodině a pomoci v těžkých chvílích, také o vztazích a nějakých kompromisech. Vedlejší postavy jsou fajn, jsou sympatické i na facku a tak to má být.
Rebecca Yarros je autorka Čtvrtého křídla a romantické linky jí rozhodně jdou. Další díl z této série určitě zkusím.
Stačí si počkat
Mariana Zapata
U mě pořád vede Kulti, ale Stačí si počkat nyní dávám hned na druhé místo.
Jako vždy je to hodně velké slow burn, čekání na to, až se něco stane je nekonečné.
Diana se z ničeho nic stala opatrovnicí svých dvou synovců, nyní se stěhují do nového domu a začínají se seznamovat se sousedy. Mezi nimi je bručoun Dallas, ze kterého se vyklube trenér basebollového týmu jejího synovce. A tak ať chce nebo ne, musí s tímto bručounem vycházet.
I když je to hodně pomalé, tak mě příběh bavil. Pomalé poznávání Diany s Dallasem, různá nedorozumění a vysvětlování jsou takové dochucování celého příběhu. Není divu, že ze začátku je jejich vztah dost na bodu mrazu, ale postupně se to mění na přátelství a porozumění. Některé jejich interakce jsou hodně vtipné.
Zapata zde navíc vytáhlá téma opatrovnictví/mateřství. Diana to se svěřenými synovci nemá vůbec lehké, je to pro ni nové, má pochybnosti sama o sobě, zda dělá vše správně. Do toho bojuje nejen s vlastní rodinou, ale i s předsudky okolí.
Jako vždy v knize najdete postavy z předchozích knih, autorka tak opět krásně svůj svět propojila. Můžete tu potkat Kultiho nebo Vanessu a Aidena.
Mě tenhle příběh opravdu hodně bavil a je to taková ta stará dobrá Zapata, na kterou jsme zvyklí.
Toulky kolem Prahy
Jana Jůzlová
Určitě nás tu je hodně, nejen Pražáků, co neustále hledáme inspiraci na nějaký výlet.
Všichni máme nějaká svá místa, kam chodíme pořád dokola, ale za mě není inspirace na nová místa nikdy dost. Navíc hledám výlety dostupné vlakem/autobusem, které zvládnu i sama a bez auta.
Na první nakouknutí jsou v knížce místa, která znám a určitě se je navštívit nechystám. Je to třeba Okoř, kde jsem byla mockrát, ale z Prahy je tahle známá zřícenina velice snadno dostupná autobusem. Nebo autorka zmiňuje Bohnický hřbitov bláznů, kde jsem byla a po další návštěvě netoužím, ale procházka kolem je moc hezká, tak tu možná zvážím.
Ale samozřejmě je tam více míst mně neznámých a ty se chystám objevovat.
Moc se mi líbí, jak autorka knihu pojala. Postupuje kolem Prahy od severu z pravé strany Vltavy a jde po směru hodinových ručiček zpět na sever, ale tentokrát na levý břeh řeky.
V knize jsou výlety na hrady, zámky, rozhledny, ale i naučné stezky, procházky lesy, kolem potoků a rybníků.
Kniha obsahuje celkem 37 kapitol, dvě z toho jsou tématické, jako třeba Výlety za pivem :D
Kapitoly jsou barevně rozděleny do tří typů.
8 kapitol je věnováno obcím nedaleko Prahy
14 kapitol popisuje výletní trasy a vždy je uvedena délka a zda se jedná o trasu okružní
15 kapitol je taková směs bodů předchozích, jsou to různá zajímavá místa nebo kratší procházky
Výlety jsou takový mix míst mimo Prahu nebo místa z okrajových čtvrtí.
Autorka má na svém kontě i další Toulky, třeba Toulky mezi Labem a Sázavou nebo Toulky Polabím a další.
Už dlouho se chystám jít z Řeže podél Vltavy a díky knize jsem si ověřila, že v Klecanech je přívoz do Roztok, to kdybych už třeba nemohla :D Z Roztok jede zpátky do Prahy vlak, ale navíc i Roztoky jsou jedním z míst, která jsou v knize zmíněná a ráda je navštívím. Místní vlakové nádraží obývá luxusní knihobudka, kterou zatím okukuju pouze z vlaku!
Kolem dokola
Lucie Hušková
Hodnocení 3,5 ( chtěla jsem dát 4, ale Marek mě prostě nebavil).
Příběh je o smrti a vyrovnání se s ní, sledujeme ho ze dvou úhlů pohledu. Zoja je ta co smrt způsobila, Marek ten, kdo o někoho přišel.
Zoja zavinila autonehodu a smrt člověka. Prožívá obrovské trauma, pocit viny ji pronásleduje na každém kroku. Snaží se bojovat, řešit své problémy, ale je v začarovaném kruhu.
Marek je na druhé straně, on o někoho přišel a snaží se se ztrátou milované osoby vyrovnat. I když se po několika měsících tváří, že je v pohodě, tak není a i u něj vyplouvají na povrch skryté problémy.
Od začátku tušíte co bude spojnicí mezi těmito vypravěči. Byla jsem zvědavá, jak autorka propojí osudy dvou nešťastných lidí a udělala to velmi jednoduše, ale zajímavě.
Více mě bavil příběh Zoji než Marka. To, čím si procházela bylo extrémní, trochu sebemučení a já to sní hodně prožívala. Naopak u Marka mi přišlo, že to bylo neustále to samé dokola a jeho vyprávění mě nijak nezaujalo.
Aurorka si zvolila zajímavé téma i zpracování, moc mě baví jednoduchý styl, jakým je to napsané a určitě si přečtu i předchozí knihu Símku.
Úklid pro klid - Tipy, které šetří čas, nervy i peníze
Kateřina Brožová
Na začátku by bylo dobré říct, že před vydáním této knihy jsem o Kateřině a jejím úklidovém IG profilu nikdy neslyšela. Kdyby ano, nejspíš bych knihu vůbec nečetla.
S Kateřinou Brožovou mám společnou jednu věc, jsem bordelář - odkladač. Co kde položím, tam to leží, dny, týdny… záleží na místě odložení :D Ale snažím se, asi to není doma znát, ale fakt jo!
Nicméně, od knihy jsem měla asi přehnaná očekávání a vlastně mi nic nedala. Pro mě v knize nejsou žádné převratné informace, je velmi jednoduše napsaná a místy by doporučení mohla být lépe vysvětlena. Je to kniha, ne post na instagramu, autorka nebyla omezena počtem znaků.
Další z věci co mi nesedla bylo neustálé odkazování v textu na kapitoly o 100 stran dál. Po přečtení celé knihy to asi dává smysl, ale pro mě to bylo rušivé.
Komu bych knihu doporučila?
Nechci říct, že je kniha špatná. Jen není pro mě. Doporučila bych ji někomu? Ano, dokážu si představit rodiny, kde třeba nebyl úklid ve výchově zavedený a uklízecí návyky pokulhávají. (Já musela jako malá uklízet pořád, možná proto to teď tak nemám ráda :D)
Nebo maminky s dětmi, které nestíhají a neví, jak děti do úklidu zapojit.
V knize je také několik návodů na výrobu vlastních uklízecích prostředků a také různé to-do listy a uklízecí seznamy, určitě se najde mnoho z vás, kdo to ocení.
Bohužel dávám pouze 2 , vlastní prostředky na úklid se vyrábět nechystám a poslední kapitoly o úklidu s dětmi jsem vůbec nečetla, když děti nemám :D
Fosilie
Michal Kašpárek
Chápu co autor touto knihou chtěl říct, ale bohužel zpracování či způsob vyprávění mi nesedl. Jsem ráda, že jsem zvolila formu audioknihy, Saša Rašilov totiž dokázal udržet mou pozornost, tištěná kniha by to velmi pravděpodobně nedokázala.
Jedná se o pohled na tři generace a jejich vnímání světa ve kterém žijí. Každý dospíval v jiné době a má jiný názor na dobu současnou. Logicky se jejich názory velmi liší.
Středobodem příběhu je klimatická změna, kde je na jedné straně totální ignorace a na druhé velmi radikální ekologická aktivistka. To, že do příběhu zasáhne i covid už mě vlastně ani nepřekvapilo.
Příběh tedy sledujeme z pohledu tří postav - děda, otec, dcera. Děda je konspirátor s přísnou výchovou. Jeho syn Vladimír je otec Julie, které se snaží dopřát maximální vzdělání, cestování po celém světě a celkově všechno, co on neměl.
Vladimír je programátor pracující ve firmě s letenkami a Julie bojuje proti všemu na co je její otec pyšný.
Postavy jsou velmi zvláštní a mně nikdo z nich nebyl sympatický, nezískal si mě děda, otec a už vůbec ne extremistka Julie, která si myslí, že spasí svět. Také její póza, kdy do vět vkládala anglické fráze nebo rovnou říkala celé věty anglicky, pro mě bylo velmi rušivé. Snažila se mít navrch nad svým otcem, který byť anglicky uměl, tak tyto výrazy uprostřed české konverzace nechápal a já měla chuť Julii jednu vrazit.
Celkově to bylo takové zvláštní, a jediné co mě bavilo byl genealogický průzkum, který ovšem zabral jen pár stránek příběhu.
Závěr knihy jsem dlouho považovala za nějakou představu jedné z postav, až když kniha skončila, tak mi došlo, že to autor myslel vážně. Celou dobu je příběh reálný a konec je totálně přitažený za vlasy.
Jak jsem napsala, chápu myšlenku, ale nemám ráda až takový radikalismus, jaký je v knize a spíše mě to celkový dojem z knihy zkazilo.
Tiché roky
Alena Mornštajnová
Hodnocení 3,5
Tato kniha od p. Mornštajnové mě zasáhla zatím nejméně ze všech, které jsem dosud poslouchala. Nicméně přednes v podobě Miroslava Hanuše a Kláry Suché je excelentní a poslech mě bavil.
Jak už je u autorky zvykem, sledujeme osudy jedné rodiny z pohledu několika osoba. V Tichých rocích jsou vypravěči Svatopluk a jeho dcera Bohdana.
Svatopluk je oddaný a velmi zapálený komunista. Když jeho rodinu postihne nečekaná tragédie zhroutí se mu celý svět a musí přehodnotit svůj dosavadní život.
Bohdanka je tichá dívka, která vyrůstá s nevlastní maminkou a nedokáže proniknout do světa svého odtažitého a náladového otce.
Když ji umírající babička osloví jiným jménem, je to jako by nadzvedla víko Pandořiny skříňky.
Otcova minulost skrývá mnoho tajemství, o kterých jeho dcera nemá ponětí. Má jisté domněnky, tušení, ale pravda se odhaluje velmi pomalu.
Je to o rodině, důvěře, lásce, ale také o smrti a vyrovnání se s ní, o komunismu a životu v něm.
Je to smutný příběh, plný naděje. Ale nemohu si pomoct, pořád jsem měla dojem, že autorka jakoby klouže jen po povrchu. Svatopluk je hodně uzavřený do sebe a je škoda, že jeho emoce nejdou více ven. Ke konci jsem čekala nějaké wau rozuzlení, jak to p. Mornštajnová umí, ale dočkala jsem se podivně otevřeného konce.