Vampucha komentáře u knih

Autorku Marii Rejfovou a její svéráznou Josefínu Divíškovou jsem objevila nějak náhodně před lety s knihou Kdo jinému jámu kopá. Od té doby jednou za čas po Josefíně a jejím dalším pátrání ráda sáhnu. Jsou to vtipné nenáročné příběhy, které vás snadno vtáhnou a donutí i přemýšlet, kdo by mohl stát za zločiny, které se Josefína rozhodně na vlastní pěst vyšetřit.

Nejinak je tomu v knize Kdo má pod čepicí, to jsou povídky a tak se Josefína vrhá po hlavě do více než jednoho případu.
Hlavním vyšetřovatelem v knihách s Josefínou je vždy komisař Tvrdík a je i více než jen policista. Hned v první povídce se dozvíme, jak se s Josefínou seznámili.
Bavila mě i povídka, kde Josefína nefigurovala a samozvanou vyšetřovatelkou se stala její. pragmatická sestra Mirka.

Knížku jsem poslouchala jako audioknihu, hledala jsem něco na odlehčení a svérázná Josefína z maloměsta bylo přesně to pravé. Interpretace Zdeňky Žádníkové Volencové je zvláštní, ne nutně špatná, ale musela jsem si na ten styl zvyknout, ke konci mi to už tolik nevadilo.

Za sebe Josefínu a její dobrodružství doporučuji, ale asi bych nezačala povídkami. Je tam více postav a nemuseli byste pochytit kdo je kdo a jaké mají mezi sebou vztahy.

3 02.03.2024

Hm, co říct o této knize. Nějak nevím, přišlo mi to na jednu stranu strašně o ničem, přitom tam autorka má témata jako alkoholismus, špatná výchova a celkově mizerné rodinné vztahy. Ale tak nějak jsem čekala ještě něco víc.
Možná mi dojem z knihy zkazila podobnost s knihou jiné české autorky a to včetně konce.

Příběh je vyprávěn ze tří úhlů pohledu - matky, otce a jedné ze dvou dcer. Část knihy je zasazena do druhé poloviny 80. let, sledujeme převrat a změny, které to přinese v jedné obyčejné rodině.
Otec je alkoholik, matka sobecká hysterka, která za všechno špatné viní ostatní, nedokáže ani sama sobě přiznat, že má manžela alkoholika a neustále ho omlouvá. Dost často jsem měla chuť jí proplesknout, zatřást sní a říct “Prober se už! Ale ani to by nejspíš nepomohlo.

Petra Dvořáková vystihla vše skvěle, rodinnou situaci, to jak se žilo, a jak změna režimu ovlivnila takovou obyčejnou rodinu. Paralela s pláňaty do toho skvěle zapadla.
Nemůžu říct, že by se mi to vyloženě nelíbilo, ale pořád jsem čekala na nějaké to wau a to se bohužel nedostavilo. Možná jsem čekala, že se jeden z rodičů probere a něco udělá. Cokoli, co roztříští tu zaběhlou rutinu. Ale oba jsou tak zahledění do sebe, že něco takového bych od nich čekala o pravdu marně. O tom, jak chování rodičů ovlivnilo obě dcery asi psát nemusím.

Pláňata jsem poslouchala jako audioknihu a namluvené je to dobře, ženské hlasy mi ze začátku trochu splývaly a musela jsem se hodně soustředit na děj. Ale po čase i to odpadlo a poslech mě bavil.

4 02.03.2024

Pohádku jsem si pro sebe rozdělila do tří částí. První vokecávání a nuda, druhá část je vykradený Čaroděj ze země Oz a třetí část konečně akce a spád!
Jako celek to nehodnotím špatně, ale rozhodně teď tvorbu Kinga nechci hodně dlouho vidět.

Příběh sledujeme z pohledu sedmnáctiletého Charliho. Začíná vyprávět svůj příběh od doby, kdy mu bylo asi devět let, máma nečekaně zemřela a z táty se stal alkoholik. Postupně dospívá a vypořádává se nejen s tátou opilcem, ale i sám se sebou.
V sedmnácti letech se seznámí se samotářským panem Bowditchem, který bydlí nedaleko a celý Charlieho život se tímto okamžikem mění.
Než se do tohoto místa dostanete uběhnou desítky stránek a než se Charlie dostane do té tajemné kůlny o které to celé vlastně je, trvá to snad půl knihy.
Postava p. Bowditche mě bavila a docela mě mrzelo, že nedostal trochu více prostoru. Jeho mrzoutství té nudnější části knihy dodávalo šťávu.
V kůlně se skrývá portál do jiného magického světa. Charlie se vydává na cestu a potkává přátelské postavy, které mu radí a pomáhají, ale i takové, které mu silně znepříjemní pobyt v tomto světě. Nakonec se dostane do města, kde se vše zvrtne a zde konečně kniha dostává tu pořádnou akci a zvraty.

Jak už jsem naznačila asi první polovina knihy byla klasicky kingovsky vokecávací a na můj vkus příliš pomalá. Ve druhém světě je to lepší, děje se toho poměrně dost, jen mi vadila ta paralela s Dorotkou a čarodějem ze země OZ. Není to poprvé, co jsem se s něčím takovým u Kinga setkala a fakt mi to vadí.
Nicméně ten tajemný svět jako takový a jeho magie mě bavil a i některé postavy později ve městě jsem si oblíbila. Knihu jsem měla jako audio knihu a co mě opravdu bavilo byl Matouš Ruml a jeho interpretace jednotlivých postav, klobouk dolů. Audioknihu tedy určitě mohu jen a jen doporučit.

3 02.03.2024

Co mají společného siréna a vílí král? Více, než tři sta službiček a stejný počet dluhů. Vílí král je Handlíř, který splní vaše přání, ale bude za to chtít něco na oplátku a dluhy rozhodně neodpouští. Je to jako upsat svou duši ďáblu. Navíc zrovna tenhle “ďábel vypadá jako Geralt v podání Henryho Cavila a nemá rohy, ale za to parádní křídla!
Callypso čeká dlouhých sedm let, než se Handlíř objeví, aby si její dluhy vybral a je překvapená, jak její splátky občas vypadají.
V knize se střídají kapitoly z přítomnosti a minulosti, a čtenář tak lépe pochopí vztah mezi Calli a Handlířem. Vše se odehrává převážně v našem světě, ale Handlíř chce sirénu požádat o pomoc a je potřeba, aby s ním šla do vílího světa, kde na sirénu číhá nebezpečí a záhadné spící válečnice ve skleněných rakvích.

Musím říct, že siréna jako nadpřirozená bytost, je zajímavé osvěžení od všech víl, upírů, vlkodlaků a čarodějnic. A kombinace sirény a vílího krále působí dost exoticky.
Ze začátku mi příběh přišel takový nemastný neslaný a střídání kapitol mě spíše rušilo. Ale čím více jsem se do příběhu dostávala a poznávala Calli s Handlířem, tím to bylo zajímavější a nakonec mě to bavilo.
První díl je hodně o vztahu Calli s Handlířem, z vílího světa dostaneme jenom ochutnávku a magie či jiné nadpřirozené bytosti zde téměř nejsou. Ale i tak má kniha své kouzlo a v závěru je nějaká větší akce. Ale spíš si autorka připravila půdu pro pokračování, na které se nakonec moc těším.
Callypso jsem si ve finále oblíbila a doufám, že Handlíř bude v pokračování víc drsný král než jen vílí obchodník s magií.

4 02.03.2024

Vnučka je příběh ze současnosti, ale je také o minulosti. Příběh sledujeme z pohledu již sedmdesátiletého Kašpara, kterému zemřela žena a díky jejím zápiskům, se vrací v myšlenkách do mládí. On, původem ze západního Německa zamilovaný do dívky z východního Berlína, které nakonec pomůže i utéct, aby mohli být spolu. Střet dvou naprosto odlišných světů. Ze zápisků své ženy zjistí, že před svým útěkem porodila dceru, kterou zanechala v NDR.
Setkání Kašpara s nevlastní dcerou a dokonce s vnučkou je řekněme zvláštní. Jestliže on a jeho žena, byli každý z trochu jiného světa. Pak rodina nevlastní dcery je ještě větší extrém. Jsou součástí silné neonacistické komunity a asi nemusím říkat, jak vypadá výchova Kašparovy vnučky.
Takže na jedné straně je Kašpar, majitel knihkupectví, vzdělaný a milující hudbu, divadlo a klasické romány. A na straně druhé 14letá dívka, která je silně ovlivněna neonacismem a neuznává nic co není německé, jednoduše řečeno. Dvě rozdílnější osoby byste snad nemohli najít. Bylo zajímavé sledovat jak se jejich světy propojují, poznávají jeden druhého a snaží se předat tomu druhému to co mají rádi. Zároveň samozřejmě narážely na bariéry a naprosto odlišné názory nejen na historii.

Knihu jsem poslouchala a hlavním vypravěčem je Otakar Brousek ml., jeho přednes je úžasný a i díky němu se od příběhu nešlo odtrhnout.
Byla jsem naprosto pohlcená, šokovaná, fascinová. Nevím, jak to popsat. To, čím si prošla ta 14letá dívka je vlastně dost realita. Některé její názory nejsou v dnešní době bohužel ojedinělé. Konec mě trochu zklamal, ale jako celek je to neskutečné.
Už jen popis útěku z NDR stojí za to a šok z toho, co si může myslet dítě o holocaustu je také brutální.

6 02.03.2024

Toto je pohodová romantická komedie, přesně jak se píše i na obálce, přečtete to za dva večery.

Hanna je workoholička, která nezná nic jiného než práci. Také byste dle její vzhledu neřekli, že je velmi zkušená bodyguardka. Jejím novým klientem je Jack Stapleton, hollywoodský sexsymbol, ze kterého si všechny ženské sedají na zadek. Hanna se po prvním setkání, poměrně rychle oklepe a se slavným krasavcem si nebere servítky. Z původního jednoduchého úkolu se stává klasická zápletka mnoha romantických komedií. Musí s ním být v domě jeho rodičů a předstírat, že je jeho přítelkyně. Takže klasické klišé - předstírané doteky, společná ložnice a spousta hodin ve společnosti toho druhé. Takže i když se Hanna snaží být profesionálka, postupně polevuje a zadaný úkol začíná být velmi osobní.

Čte se to rychle a je to úplně ideální dovolenkové čtení, u kterého absolutně vypnete a nemusíte nad ničím přemýšlet.
Já si akorát říkala, že mi to celé přišlo dost nereálné. A ačkoliv v knize má být ta agentura s bodyguardy jedna z nejlepších, moc jsem to autorce nevěřila a přišlo mi to spíš jako amatérismus. Ale vzhledem k celkovému obsahu knihy mi to ve finále asi nevadilo.
Hanna mi ze začátku úplně sympatická nebyla, ale jak se postupně odhaluje její osobnost, tak se to zlepšilo.
Je to vtipné, jsou tam i nějaké vedlejší zápletky, kromě té romantické linky. Ale hluboké myšlenky tady určitě nehledejte :D

2 12.02.2024

Do této knihy jsem šla s jistou obavou, ale nakonec jsem dostala přesně to, co jsem v danou chvíli chtěla. Extrémní romantické klišé, u kterého jsem se přiblble uculovala. A hlavně jsem u toho dokázala vypnout hlavu.

Olive je doktorandka na univerzitě a potřebuje přesvědčit nejlepší kamarádku, že si může začít s jejím bývalým. A tak když má možnost, aby u toho kamarádka byla, políbí prvního chlapa, kterého potká. K její smůle (nebo štěstí?) je to Adam, profesor s nejhorší pověstí na škole. Je nepříjemný, arogantní a u studentů a doktorandů není vůbec oblíbený. No ale taky je to svalovec, jehož ramena se nevejdou do dveří a je samozřejmě velmi pohledný.
Nakonec mají oba důvod pustit se do předstíraného chození a tak vzniká řada vtipných či trapných příhod.
Jistě vám je jasné, jak to skončí. Nečekala jsem bůhví jakou zápletku, přesto mě autorka překvapila drobným zádrhelem, který mohl všechno úplně změnit.
A ačkoliv mi přišlo, že se Adam i Olive celou dobu chovají spíš jako teeneagři než dospělí, nakonec autorka knihu uzavřela celkem dospěle. Teda až na bonusovou kapitolu.
Celá kniha na mě působila jako klasická YA romantika, až když došlo na sex, který jsem nečekala, řekla jsem si aha, tak YA to není :D :D

3 30.01.2024

Tahle kniha byla rozhodně velkým překvapením.

Je to o Jenně, se kterou se z ničeho nic rozejde manžel a ona v depresi tráví poslední měsíce ve svém dětském pokojíčku u rodičů. Jednoho dne přijde babička, ne úplně zdatná řidička a v dost pokročilém věku, že si potřebuje cosi zařídit ve svém rodném městě, které je vzdáleno několik hodin jízdy.
Jenna se tedy nabídne, že ji tam odveze, zároveň si uvědomuje, že potřebuje změnit prostředí a tak tuto cestu vítá. Babička je tedy dost svéráz a za většinu vtipných momentů v knize vděčíme právě jí.
Čekala jsem další bláznivý roadtrip, ale o cestě jako takové tato kniha vůbec není.
Jelikož Jenna je stále v té své naštvané bublině a myslí si, že už nikdy nikoho nebude milovat, babička jí začne vyprávět o tom, jak se poprvé, a ne naposledy, zamilovala. V knize jsou od této chvíle dvě dějové linky - ta ze současnosti a pak ta babičky, která je z padesátých let.

Je to zvláštní příběh, romantický, ale ne tím vyloženě klišoidním způsobem. Dívky v 50. letech minulého století měli jiná pravidla než my dnes. Ještě navíc, když jsou rodiče ortodoxní židé. Ale Jenny babička byla velmi svérázné děvče s vlastní hlavou a podle toho její milostná eskapáda vypadala.
Aby si mohla zařizovat co potřebuje, domluví své vnučce na celý týden společnost - příhodně pohledného a svobodného muže, díky kterému však Jenna začíná znovu žít a být opět sama sebou. Tato linka byla sice dost předvídatelná, ale i tak byla fajn.
Jenna poznává místa a lidi z babiččina vyprávění a tím se to celé krásně propojuje.

1 30.01.2024

Taky občas vybíráte knihy podle obálky? V tomto případě tedy obálka můj výběr ovlivnila hodně, ale samozřejmě mě zaujala i anotace. Prvky jako jsou mrtvoly, které ožívají, tajemný les, fae a odvážná mladá hrobnice mě zaujaly velmi a naštěstí ani nezklamaly.

Ryn je sedmnáctileté děvče, které se musí postarat o mladší sourozence a tak po svém otci převzala funkci vesnické hrobnice. Jenže ouha, mrtvoly nezůstávají v hrobech a vesničané své mrtvé raději spalují. A tak Ryn řeší, kde vzít peníze na nájem a dluhy.
Jednoho dne do vesnice přichází mladík, který chce zmapovat vesnici a blízké hory, do kterých se jde přes ten záhadný les, kam se však všichni kromě Ryn bojí. A zápletka je na světě.

Kniha je napsaná poměrně jednoduše, bez nějakých velkých popisů. Chvílemi to působilo jako pohádka, chvílemi trochu jako horor. Protože co autorka ubrala na popisu světa, ve kterém se příběh odehrává, to si bohatě vynahradila na kostischránách - tak říkají oživlým mrtvolám.
Ryn je nebojácná a drsná, možná otrkaná kopáním hrobů a bojem s mrtvolami. Ellis, kartograf zvyklý na pohodlí a bohatství, je milý a velmi nezkušený mladík. Společně s Ryn jsou celkem sympatická dvojka a hned od začátku je vám jasné, jak to asi dopadne. Přesto romantická linka je jen velmi mírná, trošku naivní, ale tak nějak do toho děje zapadá.

Název kostischrány je za mě geniální a i příběh je vlastně na jednu stranu originální, ale zároveň trošku klišoidní. Každopádně mě to bavilo a sedlo mi to skvěle. Nechutné mrtvoly, zajímavé nápady v rámci děje, asi ne úplně velké zvraty, ale fungovalo to skvěle.

3 22.01.2024

Hodnocení 2,5
Jsme v daleké budoucnosti, ve vesmíru na kosmické lodi, která měří několik kilometrů, má jaderné motory a je momentálně dočasným domovem tisíců lidí mířících ze Země k nové planetě daleko ve vesmíru.
Nyní, téměř po 130 letech, se blíží Den obratu, manévr který loď připraví na přistání. Na lodi už není nikdo z původní posádky, nikdo z přítomných lidí neví, jaké to je stát na pevné zemi a dýchat čerstvý vzduch. Setkáváme s Ravim, který jednoho dne zažije šokující zážitek. Ve vesmíru uvidí dívku bez skafandru a bez jakékoliv ochrany, jak se na něj usmívá a mává a od tohoto momentu se začne odvíjet řada událostí.
Ravimu se od podivného setkání dívka pravidelně zjevuje a prosí ho o pomoc. A on nakonec začne pátrat po informacích, což se brzy ukáže jako velmi nebezpečné a odhalí to řadu tajemství.

Knihu jsem četla poměrně dlouho a dát svým dojmům uhlazenou formu mi taky dalo zabrat. Hodně jsem o knize přemýšlela, nápad není špatný a byla místa, která mě bavila. Ale za mě prostě celkové zpracování není dobré. Je to relativně hodně technické a popisné, v knize je zmíněna velmi vyspělá umělá inteligence, lidé jsou kyberneticky vylepšení a to nemluvím o té obrovské lodi, na které se děj knihy odehrává.
A právě lodi a jejímu popisu se autor věnuje až zbytečně moc, ale úplně chybělo vysvětlení třeba toho, jak jsou lidé vylepšení nebo jak funguje celá tato společnost v uzavřeném prostoru. Je toho víc a jsou to spíš detaily a nebudu je tu vypisovat.
Ravi samozřejmě není sám, má přátele kteří mu pomáhají. Např. jeho sestřenice Boz mě bavila hodně.
Asi potřebuji mít akci od začátku dokonce, zde se to nesmírně táhlo a desítky stran byly prostě o ničem. To, co jsem chtěla mít popsané jsem nedostala a naopak, to co mě nezajímalo, jsem dostávala pořád. A je to škoda, kdyby autor ubral na popisech lodi a celkově děj zrychlil, bylo by to moc fajn sci-fi.
Škoda, že celá kniha nebyla jako asi posledních 100 stran, protože nakonec jsem knihu dočetla v hluboké noci, kdy jsem naprosto ztratila pojem o čase.

1 22.01.2024

Další díl a další dobrodružství posádky Kraksny. Pardon, Vzdorující :D
Naši staří známí opět prožívají jedno z mnoha svých dobrodružství. A i když se opravdu snaží, problémy si je nacházejí sami a Fifinka asi brzy převezme velení lodi!

První půlka byla pro mě trochu pomalejší a už to vypadalo, že se nic moc nestane. Za to druhá část byla teda extrémní a plná akce a nečekaně nechutná. Kristýna nám má očividně ještě hodně co nabídnout, tohle jsem opravdu nečekala. Tak jako František Kotleta ve svých knihách háže hlášky, Kristýna v tomto díle nešetří násilím a pouští žilou každému na potkání.

Bude to znít možná divně, ale pro mě jsou knihy z této série oddechovky, u kterých se skvěle bavím.

Opět jsem poslouchala audioknihu, protože Martin Stránský to posouvá na úplně jiný level a nemohla jsem si to nechat ujít.

6 15.01.2024

Volné pokračování Hry na druhou od Zuzky Holčíkové nás opět bere ke starým známým, za Nelou, Benem a jejich rodinami.

Stejně jako v prvním díle i zde se Nela potýká se svým svědomím a pravidly. Od posledního setkání Nely s Benem uplynuly dva roky a nyní je osud opět svedl dohromady. Osud a taky trochu Nely synové. Všichni jsou starší, každý měl dostatek času si urovnat vlastní myšlenky a pocity a nyní by mohli začít znovu. Ale Nela je Nela, občas trochu moc zahleděná sama do sebe a řešící jen vlastní pocity a své okolí.
Druhý díl je především o druhé šanci o uvědomění si, že člověk má žít, tak aby byl opravdu šťastný. Je to samozřejmě také o lásce a tom, že se jí nemáme bránit v jakémkoli věku a postavení.

Asi půjdu proti proudu, ale první díl se mi líbil mnohem víc, více jsem se do příběhu dokázala vžít a cítila jsem mnohem více emocí. Zde na mě bylo příliš mnoho úvah tak nějak o ničem a to mi trochu kazilo celkový dojem. Nicméně Zuzka píše velmi čtivě a i tak je příběh plný zajímavých momentů a zvratů. Takže se začátkem jsem trošku bojovala, ale nějak od půlky knihy už jsem četla a těšila se co bude dál a jak to celé dopadne.

I když je toto volné pokračování, doporučuji číst nejprve Hru na druhou, budete mít ucelený děj a celé to prostě více pochopíte.

15.01.2024

Hodnocení 3,5 hvězdy
Tuhle knihu jsem měla na seznamu opravdu hodně dlouho a letos si ji konečně mohu odškrtnout. Nakonec jsem četla jako audioknihu.

V audio podobě se potkáme hned s devíti interprety, jsou to např. Jaroslav Plesl, Klára Issová, Jana Stryková, Jan Vlasák a další. Načtené je to skvěle, pro mě trochu těžší na pozornost už kvůli komplikovanému ději a když se vám ještě střídají hlasy Ale ke konci jsem si myslím zvykla a už mi to přišlo přirozené.

Byla jsem opravdu hodně zvědavá a pořád nějak nevím, zda se mi kniha ve výsledku líbila nebo ne. Navíc první díl je spíš jen takové nakouknutí do bravurně promyšleného a dost komplikovaného světa, který autorka stvořila. Aby to čtenáři/posluchači vůbec dávalo smysl, bylo by zřejmě potřeba znát více dílů, neli celou ságu.
Jsme doslova hozeni do 26. století a bez jakékoliv předehry je potřeba se velmi rychle zorientovat v místech, jménech a politické situaci.

Lidstvo navázalo kontakt s jinou civilizací a až přehnaně využívá její technologii. Össeané jsou navíc silně náboženská, až fanatická, civilizace, provádějí krvavé oběti a pro svého boha obětují kohokoliv. Oběť vykrvácením je to nejmenší, ale vy pro jejich boha musíte trpět, mučení je tedy na denním pořádku.
Hlavní postavou je trochu arogantně či namyšleně působící Lucas Hildebrandt, který Össeany a jejich kulturu dobře zná. Občas se v příběhu vracíme i do minulosti, do Lucasova dospívání s despotickým otcem. Tyto skoky dávají příběhu další kontext a vlastně mě bavily asi více než aktuální dění. Koho jsem naopak nesnesla byla Lucasova kamarádka z mládí - Pinky, panebože. Každá kapitola s ní byla utrpení.
Autorka umí vystavět nejen propracovaný svět, ale také charaktery postav. Lucas, jeho otec, Pinky a další, každý z nich je jiný a osobitý.

Je to tedy komplikovaný svět, v podstatě bez vysvětlení, buď se chytíte nebo ne. Fanatičtí mimozemšťané, tajemní telepati, houby co mají zvláštní schopnosti Vlastně ano, je to skvělé, ale rozhodně ne oddechovka.

4 15.01.2024

Stín je závěrečný díl této série, upřímně už jsem nečekala, že by mě autor mohl ještě něčím překvapit, a světe div se, překvapil!
Ve třetím díle už se neřeší válka, ale především udržení míru a to jak s lidmi, tak s bytostmi z enkláv, které pomalu ale jistě pronikají do našeho lidského světa.
Ať lidé chtějí nebo ne, magie už patří neodmyslitelně do jejich životů. A je nyní na nich, jak k tomu přistoupit. Náš alchymista Rudnicki zde opět bojuje za sebe, své blízké i za samotné Polsko, a jako vždy je vtažen do politikaření a mocenských her. Jeho postava už dávno není obyčejný alchymista, který provozuje pouze lékárnu. Díky svým schopnostem a znalostem se z něj stává velmi mocný a uznávaný muž a je mu to už snad konečně dochází.
Události v tomto díle jsou zajímavé a čekala jsem nějaké zvraty a nečekané rozuzlení. K určitému zvratu u Rudnického sice došlo, ale to bylo všechno. Jakoby autorovi došel dech a s tím souvisí i celkový závěr série.
Když ji vezmu jako jeden příběh, tak je to od autora velmi promyšlený děj od začátku do konce včetně všech zvratů a postav. Nicméně pro mě byl úplný závěr maličko zklamání. Čekala jsem nějaké závratné vyvrcholení, ale působilo to na mě jakoby autor vyměkl nebo nevěděl, jak to ukončit. Osobně mi taky chyběl Rasputin, využití jeho postavy se totiž v tomto alternativním příběhu plném magie doslova nabízelo!
Nicméně pořád je to skvělé a já si celou sérii vč. tohoto závěrečného dílu nesmírně užila.

Také musím zmínit skvělého Filipa Jančíka, který to v audioknize čte excelentně. S různými intonacemi a ruským přízvukem! Pokud o této sérii uvažujete, zkuste ji jako audioknihu. Možná se v ději budete ze začátku trochu ztrácet, ale postupně tomu přijdete na chuť.

3 15.01.2024

Když jsem knihu začala číst, říkala jsem si, holka do čeho ses to zase pustila. Ale postupně si mě příběh začal získávat a nakonec to bylo moc milé čtení. Oddechovka, u které si odpočinete i se zasmějete.
Srovnání s knihou Muž jménem Ove asi dokážu pochopit. Ale Ove se mi nelíbil, Bystrá stvoření ano. Tedy Tova a chobotnice Marcellus :)

Tova je sedmdesátiletá paní, která nejprve přišla o syna, jehož zmizení nikdy nebylo vysvětleno ( a příběh se toho dotýká) a následně i o manžela, po jehož smrti začala pracovat jako uklízečka ve vodním světě, aby se něčím zaměstnala. Jednoho dne se začne přátelit s chobotnicí velkou - s Marecellusem a vznikne velmi zvláštní přátelství. Marcell je mazaný a ve vodním světě nikdo netuší, čeho všeho je schopný. Tova má zajetou svou rutinu a kamarádky, které ji furt do všeho mluví. Ale ona má svou hlavu, velmi nerada se podvoluje a ve většině případů si dělá to co chce. Nicméně Tova mi byla sympatická, není tak nepříjemná a panovačná jako je Ove, když bych to měla srovnávat. Nenadává, přišla mi lidstější než Ove, který byl bručoun zalezlý ve svém domě a pomalu se na něj nikdo nesměl ani podívat.

Kapitoly se střídají z pohledu chobotnice, Tovy a ještě Camerona, který mi dlouho v příběhu vadil a byl mi dost nesympatický. Ale vývoj tam je a celkem brzy asi i pochopíte, jakou roli v příběhu Cameron hraje.
Sledovat příběh z pohledu chobotnice bylo vlastně docela vtipné, této linky jsem se bála, ale nakonec úplně zbytečně. Přes Marcella se čtenář dozvídá věci, které vůbec nečeká, jelikož je tichým svědkem mnoha lidských událostí a setkání. Také se dozvíte mnoho informací o chobotnicích velkých.

Je to jednoduše napsané, jde především o přátelství, rodinu a druhé šance. Je to ze života a zároveň o životě obyčejných lidí v jednom malém městečku, kde každý zná každého a cokoliv utajit je holé bláznovství.

1 10.01.2024

Les v domě pro mě dostal nový rozměr po účasti na besedě s Alenou Mornštajnovou, kterou jsem měla možnost navštívit na akci Česká vlna 23, kde o knize a tom jak vznikla, autorka mluvila.

Alena Mornštajnová říká, že jejím tématem bylo zlo a také lež, dvě slova, která ovšem naprosto přesně vystihují celou tuhle knihu.
V knize sledujeme dívku, kterou známe jen jako cácoru. Vyrůstá s matkou a prarodiči v domě na kraji vesnice kousek od lesa, o kterém cácora z vyprávění babičky ví, že není bezpečný.
Celé toto rodinné prostředí je neskutěčně toxické a opravdu velmi dysfunkční, ale navenek samozřejmě působí jako perfektně fungující rodina. Ven se nic nesmí dostat.
To lidské zlo, které zde autorka popisuje, je cítit opravdu od prvních stránek. Bylo mi líto té malé holky, která byla vlastně dost zanedbávaná a bez pořádné výchovy a v některých ohledech působila až opožděně.
Cácoru sledujeme od jejího útlého dětství až do dospělosti. Sledujeme, jak bojuje se sama se sebou, se svými rozhodnutími, se svým osudem.

Bohužel jsem díky kauze věděla, o co v příběhu jde. Ale i tak pro mě bylo překvapením, jakým způsobem Alena Mornštajnová vše odhalila. A i díky tomu pro mě byl konec svým způsobem překvapením.
Je to smutné až nepříjemné čtení. O to víc, že takových lidských osudů existuje nejspíš víc, než si dokážeme představit

26 03.01.2024

Nenechte se zmást anotací, která ve vás vyvolá dojem, že se jedná o detektivní příběh. Tato novela rozhodně není detektivkou. Je to příběh jedné staré ženy, která se nechce nebo možná nedokáže smířit se ztrátou své dcery.
Je to hodně o vztahu matky s dcerou a o nemoci, kterou tato stará žena trpí. Elena trpí parkinsonem a její stav se velmi zhoršuje, sotva chodí, zapomíná Přesto si je jistá, že smrt její dcery je vražda, nikoli sebevražda, jak to policie uzavřela. Elena k tvrzení, že se jedná o vraždu má své důvody, ale nikdo ji nechce poslouchat. Ví však o jedné osobě, která by ji s pátráním mohla pomoct. A tak začíná boj s časem, časem jednoho dne, aby se Elena pod vlivem prášků, které jí pomáhají ovládat svaly, dostala tam kam potřebuje.

Během její cesty a popisu jejího stavu, zároveň retrospektivně poznáváme i její dceru a to co se jí stalo.
Příběh je hodně depresivní právě kvůli nemoci, kterou Elena trpí. Autorka popisuje vše velice barvitě a i když jsem s Elenou soucítila, byla chvílemi velmi panovačná a nesympatická. Žal je ošklivá věc, každý se se ztrátou blízké či milované osoby vyrovnává jinak a až na konci knihy vlastně pochopíte, že Elena je jen stará osamělá smutná žena, která už na světě nikoho a nic nemá.

Je to o smrti, možná o vraždě, možná o sebevraždě, ale je to také o přijetí pravdy a nějakém smíření sám se sebou.

5 03.01.2024

Kingova hororová tvorba mi obvykle nesedí, v tomto případě jsem však nadšená. Pro mě osobně je velké plus, že se jedná o povídku a ne o další cihlu o osmi stech stranách :D A po knize jsem sáhla především proto, že je tam ten vlkodlak.

Je to jednoduchý a přímočarý příběh, ve kterém sledujeme jedno malé městečko a to jak jeho obyvatele morduje vlkodlak.
Každá kapitola v tomto příběhu popisuje jeden měsíc v roce a ze začátku to působí jen jako náhodné příběhy. Ale jak rok plyne, mistr King nám důmyslně předhazuje nápovědy a děj najednou začíná dávat smysl až dojdeme do zajímavého rozuzlení.
Vlkodlak je pořádné monstrum, které své oběti trhá hlava nehlava. Kdo tedy nemá rád krev a vnitřnosti, bude se muset trochu obrnit. O jednotlivých postavách se toho moc nevíme, ale pro děj příběhu mi to málo vlastně stačilo.

Pro mě to bylo zajímavé setkání s Kingem a nebýt jeho jména na obálce knihy, možná bych ani neřekla, že je to King, jak ho znám... I když jisté prvky, které se v Kingových knihách objevují, jsou i zde, takže kdo ví. Každopádně tuto jednohubku mohu jen a jen doporučit všem - Kingofilům, ale i těm co jeho tvorbu neznají.

Důležité je také zmínit, že celá knížka je na křídovém papíře, protože je plná celostránkových ilustrací. Ty knize dodávají ještě mnohem temnější atmosféru, než jen samotný text.
Je to nádherně provedená knížka, sběratelská lahůdka, která by minimálně fanouškům Kinga neměla chybět v knihovně.
Knihu jsem četla v rámci spolupráce s Knihy Beta.

9 03.01.2024

Vybavuji si, jak ve mě konec prvního dílu zanechal mnoho otázek a teorií.
Druhý díl mi moc odpovědí nedal a spíše vše zůstává otevřené. Není se čemu divit, tato série má 6 dílů, je tedy jasné, že nám autorka jen tak něco hned z kraje neprozradí. Určité náznaky, ale jsou. Každý vůdce má své vlastní plány a Brexley je u mnohých z nich pouhou figurkou ve hře, kterou klidně obětují, aby dosáhli svého. Politikaření, lži, magie, ale na čí straně je pravda?

Nezkrotná říše navazuje tam kde první díl končí, opět je tu v hlavní roli Brexley, Warwick a další známé postavy. Tentokrát poznáme i více fae, jelikož se děj této knihy z větší části odehrává právě na jejich území.
Kniha je doslova nabitá akcí a nenudila jsem se snad ani na jedné stránce. Je tu celkem velké množství zvratů, přičemž minimálně jeden se dal dost čekat.
Chemie mezi Brexley a Warwickem, co k tomu říct? Jiskří to mezi nimi, oba jsou tvrdohlaví paličáci, co si nechtějí přiznat, že je to k sobě přitahuje. Navíc autorka zde jejich osud hodně propojuje nebo možná ještě víc zamotává, hmm? Také se přidávám k některým dalším recenzím - ať už si spolu proboha vrznou!!

Druhý díl pro mě byl stejně čtivý a plný akce, drsný a místy až krutý, jako ten první a dlouho před koncem jsem věděla, že potřebuji pokračování. A vzhledem ke konci, ano potřebuji!

Nicméně, některé akční scény jsou lehce přitažené za vlasy (ano mluvím o té motorce) to mi celkový děj trochu pokazilo. Je to sice fantasy s vlastním magickým světem, ale pořád je to zasazené i do našeho světa, kde fungují nějaké fyzikální zákony a některé věci prostě ani magie neovlivní.
Knihu jsem četla v rámci spolupráce s Albatrosmedia.

4 03.01.2024

Když jsem si tuto knihu pořizovala, uhranula mi především obálka a zmínka o upírech. Upíři nezklamali, sice nespí v rakvích, ale jinak jsou to poctivé pijavice. A když už jsem u slova pijavice, nevím zda je to překladem nebo to v originále opravdu bylo, ale v knize to jsou opravdu “pijavice nikoliv upíří. Nechápu proč.

Prostředí staré Prahy je jedna z mála věcí, která mě v příběhu bavila. Bohužel to pak byla už jen hraběnka Ora, ale i ta ke konci knihy ztratila jaksi své kouzlo.
Příběh se odehrává v roce 1868 a hlavní postavou je lampář Domek Myška, který je ale také nebojácný bojovník s démony a nestvůrami. Jelikož lampáři se za své povolání kryjí a hlídají nebohé obyvatele Prahy před pijavicemi, vodníky, bubáky a nevím čím ještě.

Pijavice, tedy upíří, chystají jakési spiknutí a Domek Myška ho musí překazit. Zaplétá se do intrik upírů i lidí a najednou neví komu věřit a chytá se každé možné pomoci.
Příběh by to byl zajímavý, ale neuškodilo by mu, kdy byl tak o 100 stran kratší. Příliš mnoho omáčky, ke které není příloha. Navíc Domek není příliš sympatický hrdina. Samozřejmě má ty správné kladné vlastnosti, ale je takový nemastný neslaný.

Dočetla jsem s velkým sebezapřením a přiznávám, občas jsem nějaký ten odstavec prostě přeskočila.

2 03.01.2024