Vampucha komentáře u knih
Po této knize jsem sáhla ze dvou důvodů. Za prvé mě oslovila svou obálkou, která se opravdu povedla a za druhé, doufala jsem v podobně magický svět jako je v Nikdyuš. Ale musím si přiznat, že stejně tak, jako neexistuje nic podobného Harry Potterovi, tak neexistuje nic co by se vyrovnalo Nikdyuš. Laťka je nasazena extrémně vysoko. Možná i proto jsem měla nastavená jistá očekávání a ty se bohužel v mém případě nenaplnila.
Kordélie je nejmladší členka rodiny Klouboučníkových, kteří pomocí zvláštních materiálu vytvářejí magické klobouky. Patří mezi tzv. Tvůrce, ke kterým dále patří Kabátníci, Ševci, Rukavičkáři a Hodináři. Všichni Tvůrci tvoří magické oděvy a doplňky, které pak svým nositelům pomáhají být lepšími v nějaké specifické situaci.
Kordélii je 11 let a má dost svou hlavu a myslí si, že ví všechno nejlíp. Díky své troufalosti se dostává do zvláštních situací a nakonec jí i vše prochází. Mně Kordélie nebyla moc sympatická, vlastně na mě chvílemi působila trochu rozmazleným dojmem.
Příběh je opravdu plný všelijakých dobrodružných vylomenin a věřím, že dětem, pro které je kniha určena, se to bude líbit. Všechny ty eskapády, které Kordélie v této knize vyvádí mají samozřejmě svůj důvod. Příběh začíná ve chvíli, kdy Kordéliin otec zmizí za záhadných okolností na moři a dívka se nehodlá smířit s tím, že by její otec byl mrtvý. A rozhodne se ho vypátrat stůj co stůj.
Kniha je plná zvratů, jsou tam vtipné momenty i postavy, magické oděvy, které mají zvláštní schopnosti To vše dohromady zní skvěle, pro mě to bohužel jako celek nefungovalo. Kromě Kordélie, která mi nesedla, mě asi nebavil ani příběh jako takový, zápletka ohledně mírových jednání mi přišla vlastně hloupá a i když je to příběh pro děti, postrádalo to pro mě jakousi logiku v chování či vývoji některých postav.
Po velmi dlouhé době jsem četla psycho thriller a bylo to opravdu psycho. Na jednu stranu mi ty dvě ženské lezly tak neskutečně na nervy, že jsem si čtení té první části zas tak moc neužívala. Ale jako celek to samozřejmě funguje skvěle. Kdyby obě nebyly takové, jaké v knize jsou, nezapadlo by to tak skvěle do sebe.
Jak moc musí být člověk zoufalý a zůstává v práci, kde si nechá líbit to, co si v této knize nechá líbit Millie, nová pomocnice u Winchesterových. A naopak, jak moc psychicky labilní asi člověk je, když se chová tak, jako paní Winchesterová v knize.
Je to neskutečná psychologická hra a právě Millie je poslední chybějící dílek, jenom o tom neví. Odhalit tajemství není jen tak. Když už si myslíte, že to nebude horší, přijde zvrat, pak druhý, pak další. Nakonec i moje dušička, co má ráda nechutnosti, byla vlastně uspokojena!
A ačkoliv jsem tedy jeden zvrat v průběhu odhadla, tak jsem ke konci byla překvapená a takový závěr jsem nečekala.
Je těžké napsat více, s každou větou mám pocit, že vám prozrazuji příliš a to by byla vážně škoda. Takže je to hra, je to psycho a je tam mnoho tajemství, které jako čtenář samozřejmě čekáte. A to je právě ono, co vlastně čekáte? Určitě ne to, co zde nakonec dostanete.
(SPOILER) Beladona mě naprosto dostala, taky je to ideální čtení do podzimního dušičkového období. Venku je pošmourno, máte zapálenou svíčku, uvařený čaj, ze kterého se ještě kouří a vy jste s touhle skvělou knihou pod dekou na svém oblíbeném čtecím místě. Jestli nějaká kniha přesně zapadá do téhle představy, pak je to právě Beladona.
Příběh je od prvních stránek správně temný a jak postupně plyne, tajemná atmosféra spíše houstne.
Signa, hlavní hrdinka, má zvláštní schopnosti, které nemá žádný jiný smrtelník. Osud k ní není zrovna milý a její pěstouni jakbysmet. Až na výstřední Hawthornovi, ke kterým se dostává pár měsíců před svou plnoletostí. Jejich sídlo by bylo krásné, ale je ponuré a plné zármutku. Paní domu před časem zemřela a zdá se, že její dcera trpí stejnou nemocí.
Díky svým schopnostem Signa zjistí, že se dívku někdo snaží zavraždit a tak začíná na vlastní pěst pátrat. Jediný pomocník, kterého má je Smrtonoš, kterého nenávidí a kromě ní a mrtvých ho nikdo jiný nevidí. Postupně mezi Signou a Smrtonošem vzniká jakési příměří a jejich vztah je to, co vás při čtení bude bavit, ale také napínat do posledních stránek. Signa se snaží poznat sama sebe, zjišťuje, že možné to co celou dobu chtěla je jen přetvářka a skutečnost je docela jiná.
Je to fantasy, trochu detektivka a nechybí romantická linka, která je za mě skvělá a originální. Je to rozkošně temné a postava Smrtonoše je k sežrání :D
Překvapivě mi Signa byla celkem sympatická, já to s těma holkama mám většinou komplikované. Odhalit toho, kdo za vším stojí se mi nakonec nepovedlo, ale o to mi vlastně ani nešlo. Užila jsem si to od začátku dokonce a rozhodně potřebuji další díl!
Málem bych zapomněla, mám zmiňovat nádhernou obálku a ořízku? Protože pokud vás nenaláká to, tak už nevím co by to mělo být. Možná ten tajemný Smrtonoš, ten za to fakt stojí!
Zlatá vařečka je letos další kniha v řadě, která mě mile překvapila, je to příběh, u kterého si skvěle odpočinete, vypnete mozek a jen se vezete na vlně vyprávění.
Měla by to být sice detektivka, ale klasické vyšetřování nečekejte. Je to hlavně o pečení, o soutěžících a jednom starém tajemství. Kdo miluje pořad Peče celá země, tak to je přesně pro něj. Myslím, že kdyby autorka do knihy vložila jako bonus jeden nebo dva recepty, tak by to bylo úplně perfektní!
Příběh se odehrává v Americe, v knize se soutěž jmenuje Týden pečení a natáčí se již 10 let, soutěžících je pouze šest. Natáčení probíhá ve starém rodinném sídle daleko od civilizace a jeho majitelka Betsy je známá pekařka a autorka tohoto pořadu. Také ho moderuje a zároveň hodnotí upečené výtvory. Je to dáma s jistými vrtochy a mně tedy nebyla moc sympatická.
Každá kapitola je vyprávěna z pohledu někoho jiného, převážně z pohledu jednotlivých soutěžících, ale občas je i z pohledu právě Betsy. Je to vlastně i celkem vtipné číst o tom co si kdo myslí o ostatních.
Jak už je v anotaci, během soutěžních dnů se dějí prapodivné věci a natáčení neprobíhá úplně hladce. Navzdory tomu se soutěžící sbližují. Jsou to celkem rozmanití lidé, každý se do soutěže přihlásil z různých důvodů, ne každému jde o vítězství. A otázka je, mohou si navzájem věřit? Někdo soutěž sabotuje a chce vyhrát za každou cenu, nebojí se ani vraždy.
Hodně mě bavilo, jak byl každý úplně jiný a z jiných poměrů.
Má to nádech pomalých britských detektivek. Dlouho se nic neděje, poznáváte prostředí a lidi, kteří jsou součástí příběhu. A když už to nečekáte, tak se něco stane. A postupně to graduje a odhalují se detaily a tajemství.
Mě to bavilo hodně i kvůli tomu pečení, naši českou verzi Peče celá země mám ráda, takže to byl svým způsobem zajímavý pohled, jak to může probíhat v zákulisí.
Myslím, že Poirot by zde byl naprosto ve své kůži!
Ačkoli se tento příběh neodehrává v létě, je to přesně ta kniha, které patří nálepka letní čtení. Je to zábavné a nenáročné čtení na jeden až dva večery nebo ideální na dovolenou.
Z počátku se to nezdá, Ruthii se přehnaně utápí v sebelítosti a alkoholu po rozchodu s přítelem. Nebýt kamarádky, která jí přinese zajímavý inzerát s nabídkou práce, spala by na jejím gauči asi dokud by se neupila k smrti.
Ruthii je k pracovní nabídce skeptická, ale přeci jen si sama uvědomuje, že práci a nový impuls do života potřebuje. Po kolečku pohovorů práci dostane.
A zde teprve začíná ta zábava. Má doprovodit starší dámu z východního pobřeží Kanady až do Vancouveru na druhém konci země.
Stará paní se ale nechce stěhovat jen tak a když už nic jiného, chce si nudnou cestu zpestřit, jak jen to půjde. Má trochu ztřeštěný seznam, který chce během cesty za každou cenu splnit. Ruthii po krátkém přemlouvání souhlasí a stane se takovým jejím spiklencem.
A tak prožíváme s těmito ženami doslova bláznivý road trip, jak už sám název knihy napovídá. Bylo zajímavé poznávat různá místa Kanady a zároveň s Ruthii a Kay zažívat překvapivé vtipné a místy až bizarní situace.
Samozřejmě nechybí ani romantická linka a jedno malé tajemství, které celou cestu ještě zpestří.
Ruthii mi moc sympatická nebyla, občas se chovala úplně nemožně a iracionálně. Není to dvacetiletá holka, ale téměř čtyřicetiletá žena, která už by mohla používat mozek. Ale její zaměstnavatelka a spolucestující byla okouzlující a vtipná za každých okolností, ovšem také uměla být pořádně tvrdohlavá. Její syn, který ji ke stěhování donutil, v knize moc prostoru nedostal a když, tak to byl spíš mrzout než nějaký idol, do kterého byste se měli zamilovat. Možná mohl dostat od autorky více prostoru a ta romantická linka by byla milejší a uvěřitelnější.
Ale jinak mi kniha naprosto sedla do nálady a čtení jsem si užila.
Jennette McCurdy je americká dětská herečka. Pro mě byla dosud naprosto neznámá, úplně nejsem cílovka jejích pořadů. I přesto mě její příběh oslovil.
Je až neuvěřitelné, že vyrůstala, tak jak vyrůstala. Knížka je napsaná velmi lehkým a svižným stylem. Místy se možná zasmějete, ale častěji vám při čtení bude tuhnout úsměv na tváři. Je to příběh, na který po přečtení jen tak nezapomenete.
Jennette vypráví o svém životě od útlého dětství. O tom jak žila život, po kterém toužila její matka, nikoli ona.
Její maminka prodělala rakovinu a celý život toho využívala a citově vydírala ostatní a především vlastní dceru. Byla panovačná, manipulativní a často hysterická.
Představte si, že jste malá šestiletá holčička a nechcete, aby vaše maminka umřela. Uděláte doslova cokoli, aby byla zdravá a šťastná.
Jennette svou maminku velmi milovala a opravdu by pro ni udělala všechno na světě. Když tedy maminka navrhla, že by mohla být herečka, protože je přece krásná blonďatá holčička, neřekla jí ne.
A tak se odvíjí příběh, který z Nett udělá slavnou dětskou herečku. Ale pomůže jí sláva k lepšímu životu? Nebo její mamince k uzdravení? Jaké to pro Nett bude mít následky, nejspíš na zbytek života? To si musíte přečíst.
Jak název napovídá, maminka Jennette nakonec zemře a ona se musí se vším vypořádat sama. Propadne závislosti, její problém s poruchou příjmu potravy se mnohonásobně zhorší a celkově to působí, že si sáhla opravdu na dno. Na dno, na které ji ale dostala vlastní matka. A ona si to ani jako dospělá samostatná žena velice dlouho nechtěla připustit.
Při čtení jsem si nejdřív říkala, že je špatná jen matka, ale ten problém byl podle mě v celé rodině. Je to šílené co matka své dceři dělala a nikdo z rodiny, opravdu nikdo, tomu nezabránil. Chvílemi jsem si říkala, že i Jennette to mohla zastavit, ale zřejmě byla tak zmanipulovaná, že nakonec vždy mamince ustoupila.
To správné slovo, které by bohatě na popis tohoto příběhu stačilo je ZNEUŽÍVÁNÍ. A příběh určitě stojí za přečtení, minimálně si uvědomíte, jak jste vděční za rodinu, jakou máte.
Do téhle knížky jsem šla vlastně bez nějakých velkých očekávání. Jen mě zaujala anotace a obálka. Nakonec to bylo fajn oddechové čtení, napsané tak, že to chytlo a nepustilo.
Nenáročná knížka, o které se dá říct, že je to příběh o příbězích. Hlavní postava Janice je taková šedá nudná myška, která má ráda příběhy. Ve svých klientech, kterým uklízí jejich domy nachází nejen zaměstnavatele, ale v některých případech i dobré přátele. Jsou tam i klienti, kteří si od Janice drží odstup, je to skvělý kontrast.
Janice si o sobě myslí, že sama příběh nemá. Jak se odhalují příběhy ostatních, tak se vše hezky propojuje i s jejím osobním životem. Ve chvíli kdy do příběhu vstoupí paní B., nová klientka, kniha chytne mnohem lepší spád. Paní B., je devadesátiletá protivná dáma, která má hodně za ušima. Právě tato stará paní mě asi bavila nejvíc a dodává nejen celé knize šťávu, ale má velký vliv právě na Janice.
Líbilo se mi postupné poznávání jednotlivých lidí, jejich životů a starostí. I to, jak paní B. do Janice viděla a odhalovala i její vlastní příběh. Nejen ten z minulosti, ale vlastně i ten z přítomnosti. Nikdy to není tak, jak se na první pohled zdá. Nenechte se zmást tím, že je Janice pouze uklízečka. Ani paní B. není jen stará protivná ženská. Její minulost i příběh, který vypráví jsou moc zajímavé. A sama to se svou rodinou také nemá vůbec lehké.
Kniha je o vztazích v rodině, o přátelství, o pomoci druhým. A nakonec i o lásce.
Dala bych 3,5 hvězdy, bohužel zde stále půlky dávat nejdou.
Tohle mě moc bavilo, fantasy plné akce od prvních stránek a bez zbytečného okecávání.
A ačkoliv se jedná o první díl série, konec je celkem uzavřený a lze tedy tento díl číst i jako samostatný příběh.
V tomto světě existuje několik druhů čarodějů, dělí se podle barev na modré, hnědé, zelené a rudé, každý druh má specifické schopnosti. A právě rudou čarodějku Remy v tomto příběhu poznáváme. Její klan byl před lety zákeřně vyvražděn a těch pár rudých, kteří přežili, se skrývá.
Remy se také ukrývá, ale náhoda ji přihraje do cesty princi, který je fae z jednoho vládnoucího dvora a rudou čarodějku potřebuje, aby mu pomohla najít jisté magické artefakty.
Remy se s ním nakonec vydává na nebezpečnou výpravu, už má dost skrývání a chce za svůj rudý klan konečně bojovat.
Od začátku mezi nimi funguje skvělá chemie, která jde od nedůvěry, přes přátelství až po skvělé jiskření a nikoho nepřekvapí, že to končí láskou. Je to akční, vtipné a nechybí ani drobné zvraty, některé tušíte jiné vás možná ani nenapadnou.
Čte se to opravdu rychle, díky určité jednoduchosti příběhu a žádným komplikovaným vztahům. Místy to možná působilo až naivně, což byla trošku škoda a ve finále mi to malinko pokazilo celkový dojem z knihy.
Mohlo by se to líbit jak čtenářům Z krve a popela, tak i těm co si stěžovali, že v ZKP je moc omáčky. Tu tady opravdu nenajdete. A sex zde také nechybí, mimochodem :D
A i přes relativně uzavřený konec autorka ponechává nataženo mnoho nitek pro pokračování.
Nějak nevím co víc napsat, než že to bylo prostě skvělé, geniální, dechberoucí..
Už po prvním díle jsem byla nadšená a totálně zaháčkovaná, druhý díl si mě pěkně na tom háčku přitáhl a už nepustil.
Je to celkem drsné, první díl jinak než tento druhý. Ten je místy až nechutný, myslím že tak 2x se mi opravdu navalilo. Ale já tyhle popisy mám ráda, moje fantazie prostě jede naplno a Kristýna to dokáže velmi sugestivně popsat.
Země v troskách nezačíná tam, kde první díl končí. Zdánlivě se odvíjí jiný příběh, který nezapadá skoro nikam. Ale když se to pak všechno propojilo, tak to sedlo jak prdel na hrnec.
Musím říct, že vypravěče prvního dílu mám o maličko radši než vypravěče ze Země v troskách, ale celkově jsou všechny postavy skvělé a fandila jsem jim.
Tahle série prostě stojí za pozornost. Je to velice originální příběh, který popisuje zkázu civilizace napříč celou Evropou. Místy brutálně zkostnatělý systém, hrdiny i antihrdiny, podivné mimozemské tvory a touhu lidí přežít za každou cenu, tedy i za cenu vlastní smrti.
Potřebujete další důvod, proč tuto sérii číst? Co třeba, že nemusíte čekat několik měsíců či let na pokračování, protože tato série je již kompletní!
V Listopádu sledujeme alternativní budoucnost toho, co by se stalo, kdyby v roce 1989 neproběhl převrat a vláda komunistů by trvala i nadále. Byli bychom i teď, v 21.století, odříznuti od západního světa a báli se pomalu vlastního stínu. Protože nikdy nevíte, kdo vás může udat za sebemenší hloupost soused, kamarád, příbuzný.. Je samozřejmě znát, že Alena Mornštajnová vychází z reality, která se tu opravdu děla a o to depresivnější a smutnější čtení to je.
Příběh sledujeme z pohledu dvou žen a začínáme právě v listopadu 1989. Marie začíná vyprávět svůj příběh v době, kdy probíhají listopadové demonstrace a sama se jich účastní, plná odhodlání a naděje, že budou její děti žít v jiném, lepším světě.
Bohužel, tyto naděje jsou záhy potlačeny, jelikož následuje Mariino zatčení a odsouzení na 20 let.
Druhou linku sledujeme z pohledu Magdaleny, která se ve čtyřech letech dostala do takzvané ozdravovny. Popisuje, jak vypadá svět, nejen za zdmi tohoto zařízení, jejíma dětskýma očima. Postupně dospívá a stává se z ní dospělá úspěšná žena, ale za strašnou cenu, kterou sama bohužel nevidí.
Tohle není vůbec veselé čtení. Je to velmi drsným způsobem nesmírně smutné. A byť sledujeme příběh z pohledu dvou postav, točí se kolem nich mnoho jiných osudů. A nutno říct, že nejsou šťastné.
Velmi silné a emotivní je sledovat, jak malým dětem doslova vymývají mozek a dělají z nich téměř stroje. Tito převychovaní lidé jsou připraveni sloužit státu, tím nejhorším způsobem, ale zároveň v domnění, že dělají tu nesprávnější věc, protože tak byli vychováni.
Každá z postav má v příběhu svou roli, někdo je větší zrůda než ostatní. Některé chování je nepochopitelné, ale bohužel i v dnešní době se zřejmě podobné věci dějí, závist je totiž věčná.
Před lety jsem četla autorky předchozí knihu - Kdo se postará o Annu. Bylo to zvláštní čtení, od kterého jsem nic nečekala, ale i po letech si pamatuji to překvapení z nečekaného konce a stále tuto knihu ráda doporučuji. Proto jsem se s jistým nastaveným očekáváním pustila do novinky Josefíně všichni lžou.
Kdybych si měla vybrat, tak jsem tým Anna. Josefína mě až tak neoslovila, ale minimálně tento příběh přiměje k zamyšlení.
Je to vyprávění o jedné obyčejné rodině, která má problémy, jako mnoho jiných rodin. Problémy v manželství, dospívající dcera, umírající babička, různě pošramocené rodinné vazby
Stejně jako předchozí kniha o Anně je i tahle s Josefínou hodně zvláštní, i přesto, že téma může působit obyčejně. Kateřina Pantovič má svůj osobitý styl psaní a tak i z nudné rodiny dokáže udělat skoro drama. Její styl psaní mě baví a knihy jsou díky tomu zvláštně originální a rozhodně čtivé.
Z Josefíny si tedy odnáším především depku, bylo to vlastně hrozně smutné čtení. Ale zároveň si člověk uvědomí, že si má vážit života jaký má. Nehledat na všem mouchy, každý jsme svůj a v dlouhodobém vztahu prostě dojde v určitém bodě k jistému stereotypu. A i o tom, o stereotypu tato kniha vlastně je.
Kateřina píše lehce cynicky, ale zároveň i s nadsázkou, jsou místa, kde se v příběhu i zasmějete.
Takže jo, s odstupem času mohu říct, že Josefína se mi vlastně líbila, ale Anna je za mě pořád lepší :)
Chtěla jsem oddechovku, dostala jsem oddechovku. Bylo to přesně to co jsem očekávala a perfektně mi to sedlo.
Lucy je velmi úspěšná manažerka hotelu v New Yorku, v branži si tvrdě vypracovala dobré jméno. Nastane situace, na kterou se prostě nedá připravit, přijde úplně o všechno a žije s pošramocenou pověstí. Sama pořádně neví co dál se svým životem, až jednoho dne dostane nabídku stát se generální manažerkou hotelu ve Francii, ve městě kousek od Paříže.
Plná snů a představ o krásném venkovském hotelu se vrhá do nové příležitosti, a když přijede na místo, zjistí že vše je úplně jinak. Její představa o novém životě se pomalu rozplývá Ale je to taková ta hrdinka, co se jen tak nevzdává a tak se do výzvy, postavit hotel na nohy, přeci jen pouští.
V hotelu potká několik lidí, kteří v jeho prostorách trvale žijí. Zvláštní majitelku, mladý pár, staré mládence, spisovatele a další. Postupně, jak společně dávají hotel do pořádku, dostávají se jí tito lidé pod kůži a zároveň i sama Lucy zjišťuje, že v nich našla přátele.
Romantická linka je zde hodně pomalá a spíš taková vedlejší linka, což mi nakonec nevadilo. Jelikož muž, který má být hlavní hezoun, na mě působil jako neskutečný slizoun a jeho popis byl proste spíše anti sexy.
V podstatě to není žádná tajemná zápletka. Je to napsané milou formou, při čtení budete mít chuť nejen na křupavé croissanty a francouzské sýry, ale rovnou si budete chtít koupit letenku a hned se na francouzský venkov vydat. Tak jsem to měla alespoň já.
Je to o životě lidí, kteří už nejsou úplně mladí, hlavním postavám je kolem padesáti let. Já si oblíbila všechny postavy (i ten slizoun se dal vydržet), autorka je vymyslela opravdu každého originálně a jako celek to skvěle funguje. Je to tedy spíše než o lásce hodně o přátelství, důvěře a o tom, že by člověk neměl jen tak věci hned vzdávat a jít si prostě za svým.
Velkým překvapením byl závěr knihy, kde dojde k opravdu nečekanému zvratu. Nevím zda už to nebylo na příběh moc, ale rozhodně to pro plačku jako jsem já byl děsný doják.
Princezna je třetí díl oblíbené série Clifton Forge, opět je to příjemná romantická oddechovka s trochu dramatickou zápletkou.
Tentokrát sledujeme Presley Marksovou, kterou z předchozích dílů známe jako milou recepční z autoservisu. Po nevydařeném vztahu, kdy ji snoubenec nechal u oltáře, se chce soustředit jen na práci, na vše zapomenout a dát si od mužů logicky pauzu.
To by se ovšem nesměl ve městě objevit slavný charismatický hollywoodský herec, který zde bude natáčet film podle vraždy, která se v Clifton Forge stala. Zde se autorka vrací k událostem, které se staly v 1.díle této série, doporučuji tedy nečíst třetí díl, bez znalosti předchozích dílů. Pokud vám nevadí spoiler na to kdo je vrah, tak samozřejmě můžete :)
Od začátku, kdy se na scéně objeví pohledný Shaw Valance je vám jasné, jak tento příběh skončí. Ale cesta k happy endu vede klikatou cestičkou a autorka to ani těmto dvěma hrdličkám neusnadnila. Shaw je v Clifton Forge jen na několik měsíců, do toho jsou tu nenechaví novináři, kteří vytahují skrytá tajemství v tu nejnevhodnější chvíli. A v neposlední řadě se na scéně znovu objeví Presleyin snoubenec, který je členem konkurenčního gangu a další problém je na světě.
Motorkářský gang, který hraje od začátku v sérii důležitou roli, v tomto díle není tak výrazný, ale víte že tam je. Natáčení otevírá staré rány a jsou věci, které nikdo nemá vědět.
Může se zdát, že příběh je jedna velká motanice, ale není to tak, problémy vznikají postupně s tím, jak příběh plyne. Autorka odhaluje zajímavou Presleinyu minulost, která se jistě více promítne v dalším, již čtvrtém díle.
Osobně mi tento díl přišel slabší než předchozí dvě knihy, úplně jsem tak moc tomuto páru nevěřila. Presley je milá a od prvního dílu velmi sympatická postava. Oproti tomu Shaw si mě nijak zvlášť nezískal. Ale nemění to nic na tom, že se kniha čte dobře a já si čtení užila. Konec zůstal do jisté míry otevřený, tak jsem zvědavá na další pokračování.
Princ je čtvrtý díl ze série Clifton Forge. Ústředním motivem celé série jsou motorkářské gangy a vše se více méně točí kolem nich. V každém díle se setkáme s někým, koho už jsme poznali v předchozích knihách a tak do sebe příběh hezky zapadá.
Nejinak je tomu i v Princi, kde je hlavním hezounem místní velitel policie Luke Rosen. A jeho zásady a smysl pro spravedlnost projdou zatěžkávací zkouškou.
Musí se postarat o Scarlett (svědkyni) a udržet ji v ochranné vazbě, což nebude jen tak.
Scarlett hrozí nebezpečí ze strany motorkářského gangu, který pro ránu nejde daleko a nedělá jim problém ani někoho zabít. Do toho se ve městě objeví agenti FBI, a i oni touží Scarlett najít.
Mezi Lukem a Scarlett to od začátku jiskří a je vám jasné, jak to dopadne. Luke tedy bude muset řešit velké dilema, jelikož Scarlett se mu nečekaně dostala hodně pod kůži.
První díl byl skvěle nášlapnutý a otevřený konec dával tušit, že druhý díl bude stejně dobrý a bylo tomu tak. Pro mě to bohužel od třetího dílu slábne a tento čtvrtý díl mi přišel zatím nejslabším z celé série. Přišlo mi, že se v knize v podstatě nic neděje a je to jen dialog mezi Lukem a Scarlett. Čekala jsem více drama a napětí, jelikož to závěr třetího dílu sliboval. Celá série je přitom postavená na tom, že to není čistokrevná romantika, ale trochu i detektivka. To se mi na sérii právě líbilo.
Ale v Princi je to rozhodně více romantika, než cokoliv jiného. Nečekejte žádné pomalé oťukávání, na to tahle autorka ve svých knihách rozhodně nehraje. Scarlett má celkem pohnutou minulost a narušenou schopnost důvěřovat mužům. A podle toho se i dost dlouho chová.Luke je milej chlápek, s trpělivostí, kterou podle mě reálný chlapi fakt nemaj :D Pardon pánové, ale tohle byste prostě nedali.
Takže, ačkoliv mně to nesedlo, věřím, že romantickým duším a čtenářkám, co upřednostňují právě tu romantiku, se bude celá série velmi líbit.
Dost mi trvalo se začíst a hlavně pochopit tento magický svět, který se prolíná s naším světem. Není to oddychovka a je potřeba se na čtení soustředit.
Z pohledu hlavní hrdinky Galadriel se dostáváme do Scholomancie, školy pro čaroděje. Tahle škola je kdesi v prostoru a nic v ní nefunguje, tak jak si představujete. Je to dost nebezpečné místo a jen ti co jsou opravdu nadaní nebo mají dobré spojence dokážou projít čtyřmi lety studia a na konci také závěrečnou zkouškou.
Galadriel bylo prorokováno, že z ní bude nejděsivější černá čarodějka a způsobí zkázu lidstva. Škola ji na tuto dráhu vehementně připravuje, o to těžší studium pro Galadriel je, protože se této budoucnosti brání.
Od malička v sobě má něco co, co od ní ostatní lidi odpuzuje a tak je i ve škole samotář a trochu outsider.
Pak je tu oblíbený Orion, který pochází z jedné z nejvlivnějších kouzelnických rodin. A je to tak trochu hrdina školy. Zachraňuje spolužáky před zlými tvory, kteří na ně číhají na každém kroku. Je oblíbený a kamarádit s ním chce každý. Tedy každý, kromě Galadriel.
Když jsem se dostala přes začátek a pochopila jsem, jak tento svět funguje, začala být knížka velmi čtivá a Galadriel a Oriona jsem si oblíbila. Ona si s nikým nebere servítky a on není namyšlený hezounek. Příběh dostane spád a vy prostě chcete vědět jak to dopadne.
Není to žádné romantické čtení, Galadriel není naivní pipina, místy je to dost drsné až nechutné, to jsem rozhodně uvítala :D
Líbilo se mi, jak autorka vymyslela fungování školy a to propojení magie se skutečným světem. Postupně se přidávají i další postavy a každá má díky svým schopnostem něco do sebe a skvěle do příběhu zapadnou.
Co mi asi vadilo, že nás autorka zavedla rovnou na konec třetího ročníku, ale místy to vypadalo, jako kdyby to byl první ročník. Více nechci prozrazovat a dávat spoiler, udělejte si názor sami. Mně to z určitého úhlu pohledu přišlo prostě zvláštní.
Celkově to bylo jinak super a rozhodně hodně originální.
Město v oblacích mi doma leželo pekelně dlouho.
Svět jak ho známe je ztracen a lidstvo se před dávnou dobou uchýlilo do města, které stojí na obrovských pilíř a je doslova v oblacích. O minulosti se nemluví, vlastně už není nikdo, kdo by život na povrchu pamatoval. Z nařízení císaře se o tom co bylo a o životě dole nesmí mluvit, existuje mnoho zákazů, ale také tajná služba - Polit, která na dodržování těchto nařízení pečlivě dohlíží a porušení nemilosrdně trestá. Císař vládne pevnou rukou a i když by lidé ve městě měli být rádi, že žijí v oblacích nikoli dole, najdou se tací, co císaři a jeho vládě nevěří a touží po návratu na pevnou zem.
Chvilku mi trvalo než jsem se v tomto světě zorientovala, ale pak už to byla skvělá jízda. Kristýna Sněgoňová si pro čtenáře připravila neskutečnou skládačku a servíruje nám dílky co do sebe zapadají pěkně postupně. Vrchní vyšetřovatel Politu je ze začátku divný patron, ale byl vychován v tom, že dole mimo jeho město nic neexistuje, a tak podle tohoto přesvědčení jedná. Až když začnou mizet děti a on se ponoří do vyšetřování, začne pochybovat o císaři, o tom co mu bylo celý život vtloukáno do hlavy, o sobě . a vy si ho chtě nechtě oblíbíte. I tohle je prvek, který Kristýna umí, divné hlavní hrdiny, které zároveň nesnášíte i milujete. V tomto světě nakonec nic není takové jaké se zdá.
Je to zase trochu jiná dystopie, plná originálních prvků a rozhodně ji doporučuji, také jsem zvědavá co se bude dít v dalších dvou dílech. Jaká překvapení si pro čtenáře Kristýna překvapila.
Ve Městě v oblacích jsem si nakonec oblíbila většinu postav, i ti co měli v příběhu méně prostoru byli nesmírně důležití. A konec? Ten mě naprosto šokoval! Čekala jsem leccos, ale takový závěr vůbec.
Pokoj mrtvých je první případ Lucie Henebellové. Libilo se mi, jak ji Thilliez nechává zahalenou v jistém tajemnu. Nechá nás trošku nakouknout a když už to vypadá, že otevřete Pandořinu skříňku, dostanete přes prsty a tytyty, ještě ne!
Vraždící kolotoč spustí souhra náhod. Dva nezaměstnaní muži se jedou pomstít bývalému zaměstnavateli. Na silnici, kde v noci nikdy nikdo není nečekaně srazí cizího muže, poblíž jeho těla najdou kufr se dvěma miliony eur, který si rozhodnou nechat. A je vám jasné, že tím se jejich osud zpečetil.
Lucie jede vyšetřovat vandalismus, právě těchto dvou výtržníků, a shodou okolností se dostává k podivné vraždě malé holčičky.
Začíná koloč vyšetřování, zmizí další dívka a dle nalezených stop z místa vraždy to vypadá, že policie má dočinění s opravdovým psychopatem. Pátrání se posouvá a vypadá to, že pachatel bude opravdu zvrácený.
Thilliez se sice vyloženě nevyžívá v nějakých brutálních scénách a krvavých popisech, ale jistá dávka brutality a sadismu tomu rozhodně nechybí.
Osobně mám ráda, když má vyšetřování logický řád. A to Thilliez také umí, hlavně v těch pozdějších knihách rozhodně. Nevím, zda je to chybou autora nebo chybou v překladu, ale v této knize je tolik blbostí až si říkám, jestli to psal opravdu Thilliez. Nebo jestli někde při redakci třeba nevypadla jedna kapitola? Přijde mi to až podivné a nevěřím, že by Thilliez byl tak neschopný. Ačkoli, pokud chápu dobře, byl toto jeho debut a v tom případě tedy přivřu obě oči :D
Takže za mě i přes výtky ano, rozhodně je to čtivé, má to spád a pachatel je nečekaný. Pozdější knihy jsou však rozhodně lepší!
Tuto knihu jsem dlouho odkládala, čekala jsem až opadne ten hype a nebude se mi všude na sítích tolik vnucovat. Přesto mě ten povyk okolo neminul a i když jsem se snažila nemít příliš velká očekávání, to všeobecné nadšení se v mém případě nedostavilo.
S Evelyn se setkáváme ve velmi mladém věku, kdy se touží dostat do Hollywoodu a splnit si své sny. Je velmi cílevědomá a nebojí se využít jakékoli činy k tomu, aby dosáhla svého. To platí o celém jejím životě. Dělá různá rozhodnutí, někdy lepší někdy horší.
Pod záminkou rozhovoru oslovuje mladou novinářku, které se nakonec svěří s celým svým životním příběh. Vypráví jí o hereckých začátcích, o budování kariéry a také o svých sedmi manželích. Proč si je vzala a co ji k tomu vedlo, protože ne vždy to bylo z lásky.
Proč si vybrala neznámou novinářku k tomu, aby převyprávěla její životní příběh se čtenář dozví v samém závěru knihy. Osobně jsem čekala něco víc a řekla jsem si jen aha, to je jako všechno? A kvůli tomu je kolem toho takové haló?
Samozřejmě ne, TJR má velmi osobitý styl vyprávění a její příběhy jsou velmi promyšlené a čtivé. U mě její chemie funguje, dokáže neskutečně zachytit ducha dané doby. Už v Malibu v planech se mi líbilo jak líčí padesátá a šedesátá léta a v Evelyn Hugo to funguje také.
Nicméně se nemohu ubránit dojmu, že jede podle nějaké šablony a k závěru knihy jsem měla pocit, že jsou její příběhy tak nějak pořád stejné. Evelyn jsem přečetla téměř za jeden den, je to fajn oddechovka, které bych možná pár desítek stran ubrala. Je to víceméně dokola - vdala se, rozvedla, vzdala se, rozvedla sem tam nějaké drama v rámci tématu LBT a jeden zvrat na závěr.
Čtení dalších knih této autorky si asi rozmyslím, nemyslím si, že mě dokáže ještě něčím překvapit.
Nenápadná knížka, která nebyla nikde moc vidět a je to opravdu velká škoda, protože je skvělá.
Asperfell je vězení pro mágy, kam se dá dostat pouze branou, kterou musí vyvolat jiný mág. Už to samo o sobě zní zajímavě. V tomto světě je magie jeho přirozenou součástí a lidé se s ní již rodí. Někdo magické schopnosti má, někdo ne ale vše je v pořádku. Dokud nezemře král a na jeho místo nastoupí jeho paranoidní mladší syn. V Tiralaenu se začíná žít ve strachu a čím je mladý král starší, tím je jeho tyranie horší. Mágové začínají být nenáviděni a vražděni.
Příběh sledujeme z pohledu Briony, která je dcerou šlechtice a blízkého poradce krále. Její život sledujeme od útlého dětství a mně to přišlo jako dobrý kontext pro to co se pak děje když už je dospělá a jak se vlastně formovala její povaha. Část knihy se tedy odehrává v Tiralaenu a část pak v Asperfellu, kam se Briony musí vydat pro prince, který je právoplatným dědicem a mohl by vrátit do jejich země klid a řád. Nic však není tak snadné, jak by se mohlo zdát. Z Asperfellu se ještě nikdy nikdo nedostal, princ je zlomený a přesvědčený o své vinně. Briony je ale hodně tvrdohlavá a jde si za svým za každou cenu.
Jelikož je Asperfell vězení pro mágy asi je vám jasné, že to tam funguje trošku jinak než v běžném vězení. A někdo bez magických schopností, tam není úplně v bezpečí, ale to paradoxně ani ti co magické schopnosti mají.
Celkově je to velmi zajímavě vymyšlený svět a magie s důmyslným řádem, každý má jiné schopnosti. Někdo má silnější schopnosti než jiný a může být i nebezpečnější. Autorka si vyhrála hodně i s postavami a s jejich příběhem. Postupně odhaluje jejich osudy a proplétá je s životem Briony. Některá odhalení jsou neuvěřitelná a vůbec se mi tomu nechtělo věřit!
Celkově je to velmi nápadité a hlavně originální!
Rozhodně je to fantasy, které stojí za pozornost a měli byste této knize dát šanci.
Sérii Legie v knižní podobě miluju a nyní ji objevuji i jako audioknihu.
Nejprve jsem zkusila první díl Operaci Thümel, už je to docela doba od prvního přečtení, tak to bylo příjemné připomenutí toho, jak to vlastně celé začalo. Martin Stránský, který celou sérii namluvil mě absolutně nadchnul! A tak jsem začala poslouchat Operaci Petragun a neskutečně jsem si to užila. Smála jsem se opravdu nahlas (díky bohu doma). Obzvláště v jednom místě, kde se zpívá. Měli byste vědět, že Martin Stránský většinu postav mluví trošku odlišně, každému dává nějaké osobní kouzlo, přízvuk (pokud je potřeba). A jsou tam i ženské postavy, je to opravdu úplně jiný zážitek než to číst a jsem ráda, že jsem to riskla a do audioknih Legie jsem se pustila. Teď netrpělivě čekám na další díl a hlavně na jeho audio podobu! Protože to má úplně jiné grády.
Celou sérii Legie doporučuji, ať už v tištěné nebo audio podobě.