Vampucha
přečtené 573
Dům v olivovém háji
2024,
Emma Cowell
Čekáte-li od této knihy hodně Řecka a řeckého jídla, tak to čekáte správně. Přesně to dostanete a k tomu ještě milý příběh o životě a poznání sebe sama. Pokud bych knihu měla přirovnat k jiné knize, tak se nabízí romantické útěky od Julie Caplin. Podobnost je tam velká, ale není to vyloženě romantika, jako spíš příběh o životě, o trápeních a sebepoznání. Teď to zní, jako nějaký seberozvoj, ale nic takového to není. Celý děj knihy se odehrává v malé vesničce v Řecku a tak se vše točí kolem neskutečných výhledů na moře, procházek na pláži a vůně bylinek, citronů, medu a koláčů a všemožného řeckého jídla, které vás jen napadne. V knize se řeší různá témata - nemoc, osamělost, nevěra, plnění snů, láska, nenávist, přátelství, rodina a spousta dalšího. Autorka každé z postav věnovala různé vlastnosti i starosti a dohromady tvoří obrovský kontrast. Kniha jako celek však působí až neuvěřitelně, i vzhledem k určité magii, která v knize je, bych řekla, že je to trochu fantasy. Během děje se postavy mění, přemýšlí o svém životě a budoucnosti, řeší minulost a dojdou k nějakému vnitřnímu klidu, který na začátku příběhu neměli. Osobně bych uvítala, kdyby byla kniha tak o 100 stran kratší. Příliš mnoho popisů, omáčky a chození kolem všeho velkým obloukem pro mě bylo trošku utrpení. Ale napsané je to velmi pěkně, pro někoho bude všechno to natahování perfektně dokreslovat celou tu řeckou atmosféru, kterou kniha má. Milá oddechovka, po které si budete chtít dát spoustu řeckého jídla!... celý text
Železný plamen
2024,
Rebecca Yarros
Příběh začíná přesně tam, kde Čtvrté křídlo končí. Osobně jsem neměla problém si vzpomenout co se dělo a i když jsem Železný plamen četla doslova po pár stránkách každý den, tak jsem byla stále celkem dobře zorientovaná. Po dočtení konce jsem nicméně úplně zmatená, zda mi přece jen něco neuniklo. Autorka píše čtivě, ale nemůžu si pomoct, této knize bych dobrých 100 až 200 stran ubrala, hlavně ze začátku, aby to nepůsobilo jako výplňový díl. Asi tak od půlky se to zlomí, jako by autorka konečně chytla druhý dech a už to má to správné napětí a větší spád než první polovina. Opět nechybí sex a brutalita v některých scénách, mrtvol je taky dost. Jak jsem byla ze začátku skeptická, tak si mě to nakonec získalo a s napětím budu vyhlížet další díl. Pokud jde o Violet a Xadena, no jsou to svým způsobem děti, tedy hlavně Violet. Děti, co si myslí, že ví všechno nejlíp, a že vyhrajou válku, i když o válčení v podstatě nic neví. Violet se chová jako klasická teenagerka, chce ho, nechce ho, odpustí mu, neodpustí mu….. Občas už toho bylo moc a to jsou přesně ta místa, která bych v knize proškrtala. Ke konci je celkem dost zajímavých a za mě i nečekaných zvratů a konec samotný je… Já nevím, zvláštní? Osobně mě takový konec nenapadl, čekala jsem něco jiného. A doufám, že se dočkám nějakého vysvětlení.... celý text
Volání o pomoc
2024,
Wendy Dranfield
Tohle je ta série, kterou musíte číst od prvního dílu a ne na přeskáčku. Já původně chtěla začít tuším třetím dílem a asi bych byla hodně mimo. Volání o pomoc má spád hned od začátku a navazuje tam, kde první díl končí. Madison se vydává do svého města, aby očistila své jméno a našla svého syna. Její návrat nezůstane bez povšimnutí a ve městě není vítaná. Nicméně i přes překážky, kterých není málo, zůstává a nevzdává se. Samozřejmě nechybí ani její kolega Nate Monroe, aby splnil slib, že jí s pátráním pomůže. Zamotává se to hned na začátku, kdy Madison zatknout, pohádá se s Natem a vypadá to, že nic nepůjde snadno. Příběh je plný akce opravdu od prvních stránek a to ať už jde o Madison a její pátrání nebo další dějové linky. Autorka si připravila hned několik zajímavých zvratů, ale zároveň toho bylo nějak moc. Lehce překombinované situace a pro mě neuvěřitelné chování některých postav to trošku kazilo. Vadilo mi především chování policie, ale pak i přístup Madisonina syna. Budu se opakovat, ale stejně jako v prvním díle i zde, je to hlavně o vztazích a pátrání tzv. na vlastní pěst, nikoliv dle nějakých policejních postupů. Může to být jen můj subjektivní dojem, já mám prostě ráda, když má vyšetřování nějaký logický řád, sbírají se stopy a prověřují důkazy. Nicméně i přes výhrady mě poslech audioknihy bavil. Audio opět namluvila Karolína Půčková a tentokrát už to znělo lépe než první robotický díl. Určitě si časem poslechnu i další díly z této série, ale na zadek si z toho asi nesedám. V tomto díle šlo hodně o Madison a její minulost, očekávám tedy, že ve třetím díle to bude konečně taky o Nateovi.... celý text
Pád do tmy
2024,
Wendy Dranfield
Hlavní dvojice vyšetřovatelů (Madison Harperová a Nate Monroe) jsou “soukromí detektivové - oba odsouzení za zločiny, které nespáchali a propuštěni z různých důvodů. Tento prvek považuji za velmi originální, policistů a kriminalistů už tu bylo mnoho. A byť Madison je bývalá policistka, ke své práci se zatím vrátit nemůže. I to je skvělý kontrast, protože Nate k policii nemá kladný vztah a už vůbec žádnou důvěru. Celý příběh Pád do tmy je nápaditý a svižný, pohřešuje se malá holčička, která zmizela z dětského tábora. Po dvou týdnech, kdy se stále nenašla, si její babička najme právě Natea s Madison. Ti se vrhají do pátrání a začínají na světlo vyplouvat různé informace vč. pochyb o práci policie. Uhodnout co se stalo a kdo má co na svědomí není lehké, sama jsem nic nepoznala a konec mě vlastně dost překvapil. Stále si nejsem jistá, zda jsem ho vůbec dobře pochopila. Madison a Nate jsou oba poznamenaní tím, co se jim stalo a podle toho se také chovají. Ne vždy si rozumí a musím říct, že občas i mně Madison lezla na nervy :D Vyšetřovací postupy jsou dost zjednodušené, autorka klade důraz více na vztahy než na postupy, což je trochu škoda. Může to být však tím, že vyšetřování nesledujeme z pohledu policie. Pokud jde o audioknihu, tak jsem trochu rozpačitá. Je to namluvené velmi zvláštně. Interpretka je Karolína Půčková, a občas zní jak robot nebo režisér Jakub Tabery prostě vzal více verzí a jednotlivá slova sestříhal a pospojoval. Až tak zvláštně to zní. I přes to, mě poslech bavil asi i díky příběhu, který byl opravdu zajímavý a chtěla jsem vědět jak dopadne.... celý text
Hra na nikdy
2024,
Jeffery Deaver
Hodnocení: 3,5 Jeffery Deaver patří k mým oblíbeným autorům thrillerů, jeho série s Lincolnem Rhymem je skvělá a nasadila laťku hodně vysoko. Hlavní postavou této knihy a série je Colter Show, něco jako soukromý vyšetřovatel lomeno lovec odměn. Někdo se pohřešuje a je na něj vypsaná odměna? Pak po tom jistě skočí Colter. Měl celkem svéráznou výchovu, ale právě díky tomu je skvělým stopařem. Ve Hře na nikdy se vydává hledat mladou ženu, kterou pravděpodobně někdo unesl. Zaplétá se do podivného případu a začne nakonec intenzivně spolupracovat s policií. Jeffery Deaver je mistr rešerší. Všechno vysvětluje do sebemenších detailů. Např. v této knize jsou hlavním prvkem různé online hry a čtenář je vhozen do tohoto světa a pojmů. Ale není se čeho bát, Deaver vše vysvětluje, tak aby to pochopil i laik. Také Colter Show je opět geniální a extrémně chytrá postava vyšetřovatele. U Deavera bych ani nic jiného nečekala. Takže, abych to shrnula. Za mě originální prostředí ze světa her, sympatický a chytrý vyšetřovatel (sice s podivnou minulostí, ale není alkoholik), napínavé pátrání, které má spád a pachatel, kterého uhodnete jen stěží. Plus ještě vedlejší osobní linka, která v prvním díle není uzavřená. Kdo má rád linku pátrání po pohřešovaných osobách, jako píše třeba Tim Weaver, tak by ho tato série mohla bavit. Audioknihu v tomto případě namluvil Filip Švarc. Jeho hlas je poměrně známý z dabingu či různých TV upoutávek. Byla jsem zvědavá, jaké to bude poslouchat ho 12 hodin. A upřímně nevím :D Hlas má hodně výrazný a dokážu si představit, že někomu nemusí sednou. Já si překvapivě musela chvilku zvykat. Přednes je jednoduchý, bez nějakých větších změn intonace. Ani u různých postav příliš nemění styl vyprávění, zaznamenala jsem to snad jen trochu o Coltera. Ale upřímně, neumím si zrovna u Filipa Švarce představit, že se snaží mluvit jako žena :D... celý text
Hymnus pro Lokiho
2024,
Joanne Harris
Tahle kniha zaujme na první pohled obálkou a nádhernou barevnou ořízkou. Na druhý pohled je to Loki, který je v této knize vypravěčem a vypráví svůj příběh ze svého úhlu pohledu. Přiznám se, že jsem nečetla žádnou mytologii a pověsti o Ódinovi a dalších bozích znám jen okrajově. Takže Lokiho vyprávění pro mě bylo vlastně nové. Loki, známí také jako Šejdíř popisuje, jak se vůbec dostal k bohům, to jak se sami bohové stvořili, a jak vznikl Asgard. Popisuje různé své vylomeniny, podrazy až do známého Ragnaröku. Více asi není třeba říkat. Loki není špatný vypravěč, ale chvilkama jsem měla pocit, že se vnímá jako hrozný chudák, že za nic z toho, co se stalo nemůže :D Ale víme, jak to je! Kniha má celkem krátké kapitoly a každá popisuje nějakou konkrétní událost. Byť na sebe příběhy navazovaly, působilo to na mě jako samostatně povídky. A to byl v mém případě kámen úrazu, formát povídek mi prostě nesedí. I přesto jsem knihu nakonec přečetla celkem rychle, je to možná trochu zdlouhavé, ale aby čtenář pochopil Lokiho smýšlení a důvody jeho pomsty, jsou všechny ty příběhy potřeba. Takové střípky skládačky, které do sebe postupně zapadají. Loki se snaží být vtipným vypravěčem a místy se mu to i daří, je to takové úsměvně, ale smát se nahlas nebudete. Pokud jde o ostatní postavy, nedostávají více prostoru než je nutné v rámci jednotlivých kapitol. Snad až na Ódina, ten má prostoru více, ale jen pokud se to Lokimu do vyprávění hodí. Loki je zde vypravěč i hlavní postava v jednom. Pokud máte rádi mytologii a postavu Lokiho, kniha by vás mohla bavit. Hodnocení: 2,5 (max 3)... celý text
Anatomie rodu
2024,
Simon Mawer
Knihu jsem poslouchala. 14 hodinami poslechu vás provedou tři skvělí vypravěči - Jan Vlasák, Jan Vondráček a Eva Hacurová. Nicméně hlavním vypravěčem je Jan Vondráček, který vás perfektně přenese do 19. století, ve kterém se děj knihy odehrává. Perfektně střídá hlasy různých postav. Simona Mawera asi většina zná jako autora knihy Skleněný pokoj. Knih mu u nás vyšlo již poměrně dost a jednou z nich je právě Anatomie rodu. Mawer pátral po svých předcích v matrikách a dalších archivech a na základě osob, které dohledal, sestavil příběh, jak asi mohl život jeho předků vypadat. Příběh je zasazen do viktoriánské anglie, poznáme námořníka, švadlenku i vojáka a jeho ženu s dětmi. Je to zajímavý vhled do života obyčejných lidí, žijících na hranici chudoby. Je zajímavé, že muži jsou zde spíše ti druzí a vše se točí kolem houževnatých žen, které sice rodí děti, jak na běžícím pásu, mají hluboko do kapsy, ale nevzdávají se a žádná překážka jim v cestě nestojí dlouho. Zároveň se postupně generaci za generací, zvedá i úroveň života. Větší část příběhu, kde je postava vojáka, se také točí kolem Krymské války v 19.století. Kromě toho, že jsem si zase díky knize rozšířila obzory, je to dost smutné a místý drsné. Autor zde také opakuje slůvko “kdyby. Kdybychom věděli, kdybychom udělali … Bohužel je to minulost a tu nezměníme. Anatomie rodu je příběh, který bych si asi sama nevybrala. Dala jsem na doporučení, bylo to lehké vystoupení z mé komfortní zóny, nikoliv však špatné.... celý text
Nalezení
2022,
Jiří Březina
Ačkoliv mám knihu doma, zvolila jsem formu audio knihy, která má 6 a půl hodiny, to je pro mě úplně ideální délka. Knihu čte Jakub Saic, na jeho přednes jsem si musela trochu zvyknout, ale nebyl vyloženě nepříjemný. Jsou prázdniny, vyšetřovatel Tomáš Volf si v práci bere zaslouženou dovolenou a vydává se do rodného městečka za rodiči a svou známou, soukromou vyšetřovatelkou, která zde zrovna dostala nový případ. Ztracená dívka, po které pátrá každý kdo má ruce a nohy. Tomáš neváhá a přidává se k vyšetřování. Shodou okolností se tento případ podobá jinému, který se stal před mnoha lety a Tomáš ani ostatní obyvatelé města nechtějí otevírat staré rány. Ale podobnost je tak velká, že nezbývá nic jiného, než se starým případem zabývat. A tak sledujeme paralelně aktuální vyšetřování a Tomášovi vzpomínky na to, co se stalo v jeho mládí. Závěr je velká akční jízda, jak vytržená z americké kriminálky :D Napsané to není špatně, má to spád a máte pocit, že se neustále něco děje. Tomáš Volf je metalista (žádný alkoholik) a působí jako velký sympaťák. Ale prostě něco, něco co neumím identifikovat mi zde chybělo. Obávám se, že časem mi tato detektivka splyne s mnoha dalšími a nemohu se také ubránit srovnání s Kristýnou Trpkovou, jejíž Stvůru jsem poslouchala pár dní před Nalezením. Je to takový podobně jednoduchý styl detektivky. V Nalezení nejsou žádné explicitní nechutnosti, Kristýna Trpková je v tomto trochu barvitější.... celý text
Stvůra
2021,
Kristýna Trpková
Stvůru v knižní podobě jsem si pořídila v době, kdy vyšel třetí díl této série. Nakonec jsem opět sáhla po audiu. To mi poslední dobou prostě sedí víc. V malém městečku, je nalezena zohavená mrtvola. Příběh dostává na starost komisařka Laura Linhartová, která je dosti svá, neoblíbená u kolegů a mně celou dobou naskakovala asociace na Sagu Norénovou, policistku ze seriálu Most (dánsko-švédská koprodukční série) - ten mimochodem doporučuji! Hned první den vyšetřování se k Lauře připojuje nový kolega - Adam Beneš. Adam je, pardon ten výraz, nebetyčný kretén! :D Zároveň se ale jejich rozdílnost povah celkem doplňuje. Vyšetřování má od začátku velký spád, odhalují se různé důkazy a prověřují stopy a podezřelí. Já jsem vraha tušila od první chvíle, kdy se postava objevila na scéně a nespletla jsem se. Odhalení bylo zajímavé. Vzhledem k tomu, že jsem od Kristýny poslouchala jako první její poslední knihu Někdo z nás, tak jsem vnímala velký posun v psaní autorky. U Stvůry se hodně opakovaly některé fráze či slovní spojení a určitě bych něco i vyškrtala :) Ale jako detektivka z českého prostředí to není vůbec špatné. A navíc i docela nechutné. Ne jako Carter, ale oproti jiným českým autorům, co píší podobné knihy, je dobré to zmínit. Ráda si poslechnu i zbylé dva díly této série, nicméně hodnotím 3 . Jelikož Někdo z nás je za mě lepší. Uvidíme jaká bude Vesnice a Vetřelec.... celý text
Někdo z nás
2024,
Kristýna Trpková
Toto bylo mé první setkání s Kristýnou Trpkovou a jsem vcelku spokojená, na audio poličce už mám její další knihu Stvůra, tak uvidíme, jakou laťku kniha Někdo z nás nastavila. Hlavní zápletka je známé klišé, vícečlenná rodina v jednom domě a mrtvola. Ale někdy ty jednoduché motivy stačí a fungují skvěle. A tak je tomu i v případě této knihy. Ačkoli se zdá, že mrtvola je tím tématem, co se v knize řeší nejvíc, je to i hodně o rodině Herelových. O jejich minulosti a různých tajemstvích, ať už každého zvlášť nebo společných. Příběh má od začátku hezký spád a myslím, že tam nejsou ani hluchá místa. Líbily se mi prostřihy do minulosti formou vzpomínek jednotlivých postav, které autorka zasadila do časové osy, tak že vzpomínky na sebe relativně navazovaly. Různé charaktery jednotlivých sourozenců stojí také za zmínku, každý byl ovlivněn dětstvím jinak a v dospělosti se to zajímavě projevuje a promítá do celého příběhu. V určité chvíli jsem začala tušit, co to tajemství je a nespletla jsem se, což je vlastně škoda. To napětí a finální odhalení tajemství na konci nebylo tak šokující a nemělo správný efekt. Naopak co jsem nepoznala a co bylo překvapivé, bylo odhalení vraha. Hodnocení 3,5... celý text