Vampucha přečtené 575

Stvůra 2021, Kristýna Trpková

Stvůru v knižní podobě jsem si pořídila v době, kdy vyšel třetí díl této série. Nakonec jsem opět sáhla po audiu. To mi poslední dobou prostě sedí víc. V malém městečku, je nalezena zohavená mrtvola. Příběh dostává na starost komisařka Laura Linhartová, která je dosti svá, neoblíbená u kolegů a mně celou dobou naskakovala asociace na Sagu Norénovou, policistku ze seriálu Most (dánsko-švédská koprodukční série) - ten mimochodem doporučuji! Hned první den vyšetřování se k Lauře připojuje nový kolega - Adam Beneš. Adam je, pardon ten výraz, nebetyčný kretén! :D Zároveň se ale jejich rozdílnost povah celkem doplňuje. Vyšetřování má od začátku velký spád, odhalují se různé důkazy a prověřují stopy a podezřelí. Já jsem vraha tušila od první chvíle, kdy se postava objevila na scéně a nespletla jsem se. Odhalení bylo zajímavé. Vzhledem k tomu, že jsem od Kristýny poslouchala jako první její poslední knihu Někdo z nás, tak jsem vnímala velký posun v psaní autorky. U Stvůry se hodně opakovaly některé fráze či slovní spojení a určitě bych něco i vyškrtala :) Ale jako detektivka z českého prostředí to není vůbec špatné. A navíc i docela nechutné. Ne jako Carter, ale oproti jiným českým autorům, co píší podobné knihy, je dobré to zmínit. Ráda si poslechnu i zbylé dva díly této série, nicméně hodnotím 3 . Jelikož Někdo z nás je za mě lepší. Uvidíme jaká bude Vesnice a Vetřelec.... celý text

Někdo z nás 2024, Kristýna Trpková

Toto bylo mé první setkání s Kristýnou Trpkovou a jsem vcelku spokojená, na audio poličce už mám její další knihu Stvůra, tak uvidíme, jakou laťku kniha Někdo z nás nastavila. Hlavní zápletka je známé klišé, vícečlenná rodina v jednom domě a mrtvola. Ale někdy ty jednoduché motivy stačí a fungují skvěle. A tak je tomu i v případě této knihy. Ačkoli se zdá, že mrtvola je tím tématem, co se v knize řeší nejvíc, je to i hodně o rodině Herelových. O jejich minulosti a různých tajemstvích, ať už každého zvlášť nebo společných. Příběh má od začátku hezký spád a myslím, že tam nejsou ani hluchá místa. Líbily se mi prostřihy do minulosti formou vzpomínek jednotlivých postav, které autorka zasadila do časové osy, tak že vzpomínky na sebe relativně navazovaly. Různé charaktery jednotlivých sourozenců stojí také za zmínku, každý byl ovlivněn dětstvím jinak a v dospělosti se to zajímavě projevuje a promítá do celého příběhu. V určité chvíli jsem začala tušit, co to tajemství je a nespletla jsem se, což je vlastně škoda. To napětí a finální odhalení tajemství na konci nebylo tak šokující a nemělo správný efekt. Naopak co jsem nepoznala a co bylo překvapivé, bylo odhalení vraha. Hodnocení 3,5... celý text

Jako veš v kožichu 2022, Marie Rejfová

Srpny 2023, Jakub Stanjura

Kočka myši nenechá 2022, Marie Rejfová

Cukrárna v Paříži 2023, Julie Caplin

Všemi smysly 2024, Rebecca Yarros

Příjemná romantická oddechovka ideální na dovolenou. Začátek knihy je nabitý emocemi. Ember je na prázdniny u rodičů, jednou brzy ráno zaslechne klepání, následné otevření dveří jí změní celý život. Přišla o otce, matka se zhroutila do naprosté letargie a tak má Ember na starost nejen celou domácnost, ale i dva mladší sourozence. Přítel, který by ji měl podpořit se stará tak akorát sám o sebe. Když se blíží začátek semestru, tak se Ember po sérii dalších událostí rozhodne přestoupit na univerzitu u domova rodičů. Její mladší bratr hraje hokej, a kdo jiný by ho mohl trénovat než nejvíc sexy kluk z města, navíc je to soused Ember a ještě je to kluk do kterého byla na střední totálně zabouchnutá. Zápletka je na světě :) Chemie mezi Ember a Joshem od začátku funguje skvěle, ona stydlivka on sukničkář na roztrhání. Celkově to mělo fajn náboj a já se neustále u něčeho dojímala. Jelikož jsem plačka, tak jsem u toho opravdu hodně bulela. Jediné co mi trochu vadilo, že Josh je naprosto nereálný chlap. Tak jak se občas chová on, se podle mě v realitě nikdo nechová. Ze dne na den se ze sukničkáře stal skoro mnich, neustále byl ve správnou chvíli na správném místě a prostě byl naprosto dokonalý :D Je to hlavně romantika, je to ale také o rodině a pomoci v těžkých chvílích, také o vztazích a nějakých kompromisech. Vedlejší postavy jsou fajn, jsou sympatické i na facku a tak to má být. Rebecca Yarros je autorka Čtvrtého křídla a romantické linky jí rozhodně jdou. Další díl z této série určitě zkusím.... celý text

Toulky kolem Prahy 2024, Jana Jůzlová

Určitě nás tu je hodně, nejen Pražáků, co neustále hledáme inspiraci na nějaký výlet. Všichni máme nějaká svá místa, kam chodíme pořád dokola, ale za mě není inspirace na nová místa nikdy dost. Navíc hledám výlety dostupné vlakem/autobusem, které zvládnu i sama a bez auta. Na první nakouknutí jsou v knížce místa, která znám a určitě se je navštívit nechystám. Je to třeba Okoř, kde jsem byla mockrát, ale z Prahy je tahle známá zřícenina velice snadno dostupná autobusem. Nebo autorka zmiňuje Bohnický hřbitov bláznů, kde jsem byla a po další návštěvě netoužím, ale procházka kolem je moc hezká, tak tu možná zvážím. Ale samozřejmě je tam více míst mně neznámých a ty se chystám objevovat. Moc se mi líbí, jak autorka knihu pojala. Postupuje kolem Prahy od severu z pravé strany Vltavy a jde po směru hodinových ručiček zpět na sever, ale tentokrát na levý břeh řeky. V knize jsou výlety na hrady, zámky, rozhledny, ale i naučné stezky, procházky lesy, kolem potoků a rybníků. Kniha obsahuje celkem 37 kapitol, dvě z toho jsou tématické, jako třeba Výlety za pivem :D Kapitoly jsou barevně rozděleny do tří typů. 8 kapitol je věnováno obcím nedaleko Prahy 14 kapitol popisuje výletní trasy a vždy je uvedena délka a zda se jedná o trasu okružní 15 kapitol je taková směs bodů předchozích, jsou to různá zajímavá místa nebo kratší procházky Výlety jsou takový mix míst mimo Prahu nebo místa z okrajových čtvrtí. Autorka má na svém kontě i další Toulky, třeba Toulky mezi Labem a Sázavou nebo Toulky Polabím a další. Už dlouho se chystám jít z Řeže podél Vltavy a díky knize jsem si ověřila, že v Klecanech je přívoz do Roztok, to kdybych už třeba nemohla :D Z Roztok jede zpátky do Prahy vlak, ale navíc i Roztoky jsou jedním z míst, která jsou v knize zmíněná a ráda je navštívím. Místní vlakové nádraží obývá luxusní knihobudka, kterou zatím okukuju pouze z vlaku!... celý text

Plameny války 2024, Leoš Kyša

Pusťte světlo do tmavého večera 2024, Jan Kholl

Kniha o mezilidských vztazích a o tom, jak jeden víkend může několika lidem změnit život. Zaujala mě obálkou, ale především anotací. Letos mě tvorba českých autorů celkem baví, objevuji jak osvědčené bestsellery, tak i novinky. Jednou z novinek je právě kniha Pusťte světlo do tmavého večera od Jana Kholla. Příběh sledujeme z pohledu čtyř lidí, kteří se sejdou na víkend na jedné chatě a slaví narozeniny. Každý z nich má svůj život a nějaké své problémy a po společném víkendu tak nějak bilancují a snaží se s tím svým životem něco udělat. Bohužel ne všechna řešení jsou vždy správná. V knize jsou témata jako touha po dětech a i naopak varianta děti vůbec nemít, je tam nevěra, rozvod, smrt, osamělost…. Spousta zajímavých motivů, ale jelikož má kniha nějakých 200 stran, je to trochu promarněný potenciál. Já měla asi největší problém s tím, jak jsou zde muži ti alfa samci a vše se točí kolem nich, a to nejsem žádná feministka. Ale i vyprávění z pohledu žen bylo vždy tak nějak ovlivněno nějakým mužem a mužská nadřazenost z této knihy vyloženě čiší. Některé popisy sexuálních scén a chování mužů bylo až nechutné. No bohužel to je asi realita i tací jsou mezi námi. Asi proto jsem měla problém se začíst, postavy mi byly od začátku nesympatické a najít si k nim nějaký vztah se mi během čtení prostě nepovedlo. O knize jsem dlouho přemýšlela, dala si čas na napsání recenze, ale bohužel jsem se s tímhle příběhem nijak nesžila.... celý text

Kolem dokola 2024, Lucie Hušková

Hodnocení 3,5 ( chtěla jsem dát 4, ale Marek mě prostě nebavil). Příběh je o smrti a vyrovnání se s ní, sledujeme ho ze dvou úhlů pohledu. Zoja je ta co smrt způsobila, Marek ten, kdo o někoho přišel. Zoja zavinila autonehodu a smrt člověka. Prožívá obrovské trauma, pocit viny ji pronásleduje na každém kroku. Snaží se bojovat, řešit své problémy, ale je v začarovaném kruhu. Marek je na druhé straně, on o někoho přišel a snaží se se ztrátou milované osoby vyrovnat. I když se po několika měsících tváří, že je v pohodě, tak není a i u něj vyplouvají na povrch skryté problémy. Od začátku tušíte co bude spojnicí mezi těmito vypravěči. Byla jsem zvědavá, jak autorka propojí osudy dvou nešťastných lidí a udělala to velmi jednoduše, ale zajímavě. Více mě bavil příběh Zoji než Marka. To, čím si procházela bylo extrémní, trochu sebemučení a já to sní hodně prožívala. Naopak u Marka mi přišlo, že to bylo neustále to samé dokola a jeho vyprávění mě nijak nezaujalo. Aurorka si zvolila zajímavé téma i zpracování, moc mě baví jednoduchý styl, jakým je to napsané a určitě si přečtu i předchozí knihu Símku.... celý text

Tiché roky 2019, Alena Mornštajnová

Hodnocení 3,5 Tato kniha od p. Mornštajnové mě zasáhla zatím nejméně ze všech, které jsem dosud poslouchala. Nicméně přednes v podobě Miroslava Hanuše a Kláry Suché je excelentní a poslech mě bavil. Jak už je u autorky zvykem, sledujeme osudy jedné rodiny z pohledu několika osoba. V Tichých rocích jsou vypravěči Svatopluk a jeho dcera Bohdana. Svatopluk je oddaný a velmi zapálený komunista. Když jeho rodinu postihne nečekaná tragédie zhroutí se mu celý svět a musí přehodnotit svůj dosavadní život. Bohdanka je tichá dívka, která vyrůstá s nevlastní maminkou a nedokáže proniknout do světa svého odtažitého a náladového otce. Když ji umírající babička osloví jiným jménem, je to jako by nadzvedla víko Pandořiny skříňky. Otcova minulost skrývá mnoho tajemství, o kterých jeho dcera nemá ponětí. Má jisté domněnky, tušení, ale pravda se odhaluje velmi pomalu. Je to o rodině, důvěře, lásce, ale také o smrti a vyrovnání se s ní, o komunismu a životu v něm. Je to smutný příběh, plný naděje. Ale nemohu si pomoct, pořád jsem měla dojem, že autorka jakoby klouže jen po povrchu. Svatopluk je hodně uzavřený do sebe a je škoda, že jeho emoce nejdou více ven. Ke konci jsem čekala nějaké wau rozuzlení, jak to p. Mornštajnová umí, ale dočkala jsem se podivně otevřeného konce.... celý text

Jak se vaří netopýři 2024, Marie Rejfová

Série s Josefínou Divíškovou je má oblíbená a je škoda, že není více vidět. Nebo já ji tedy nikde nevídám. Je to feel good detektivka, kde je v hlavní roli samozvané vyšetřovatelky mladá učitelka Josefína alias Pepina. Během celé série se prolíná její osobní život a to jak se dala dohromady s komisařem Tvrdíkem, kterému se neustále plete do vyšetřování. Za mě je úplně jedno, kterým dílem začnete, ta osobní rovina není zase tak důležitá. Já třeba nemám přečtené předchozí dva díly a vůbec to nevadí. V knize Jak se vaří netopýři je Josefína s komisařem na dovolené v Karlových Varech a kromě nerudné tetičky a komisařovi dcery si je najde i mrtvola. Jak jinak :D Vyšetřování v hotelu uprostřed lázeňského města s prapodivnými zaměstnanci i zvláštními ubytovanými hosty je vtipné od začátku do konce. Postav může být na něčí poměry hodně a při čtené to bude možná dělat problém se zorientovat. Ale příběh nemá žádné složité odbočky a je to velmi jednoduše a čtivě napsané. Tak se toho vůbec nebojte. Je to oddechovka na léto jak dělaná, jen pozor, možná se budete při čtení smát nahlas. Eskapády mezi Josefínou a Tvrdíkem jsou pokaždé velmi vtipné. Chemie mezi nimi funguje skvěle v každé knize. Na konci knihy nechybí ani Josefíny sestra Miroslava se svou rodinou. I ona zažije celkem velké dobrodružství, u kterého by svou sestru velmi uvítala :D Jak se vaří netopýři už je také v audio podobě :)... celý text

Úklid pro klid - Tipy, které šetří čas, nervy i peníze 2024, Kateřina Brožová

Na začátku by bylo dobré říct, že před vydáním této knihy jsem o Kateřině a jejím úklidovém IG profilu nikdy neslyšela. Kdyby ano, nejspíš bych knihu vůbec nečetla. S Kateřinou Brožovou mám společnou jednu věc, jsem bordelář - odkladač. Co kde položím, tam to leží, dny, týdny… záleží na místě odložení :D Ale snažím se, asi to není doma znát, ale fakt jo! Nicméně, od knihy jsem měla asi přehnaná očekávání a vlastně mi nic nedala. Pro mě v knize nejsou žádné převratné informace, je velmi jednoduše napsaná a místy by doporučení mohla být lépe vysvětlena. Je to kniha, ne post na instagramu, autorka nebyla omezena počtem znaků. Další z věci co mi nesedla bylo neustálé odkazování v textu na kapitoly o 100 stran dál. Po přečtení celé knihy to asi dává smysl, ale pro mě to bylo rušivé. Komu bych knihu doporučila? Nechci říct, že je kniha špatná. Jen není pro mě. Doporučila bych ji někomu? Ano, dokážu si představit rodiny, kde třeba nebyl úklid ve výchově zavedený a uklízecí návyky pokulhávají. (Já musela jako malá uklízet pořád, možná proto to teď tak nemám ráda :D) Nebo maminky s dětmi, které nestíhají a neví, jak děti do úklidu zapojit. V knize je také několik návodů na výrobu vlastních uklízecích prostředků a také různé to-do listy a uklízecí seznamy, určitě se najde mnoho z vás, kdo to ocení. Bohužel dávám pouze 2 , vlastní prostředky na úklid se vyrábět nechystám a poslední kapitoly o úklidu s dětmi jsem vůbec nečetla, když děti nemám :D... celý text

Zmije a křídla noci 2024, Carissa Broadbent

Romantická linka je #slowburn jako od Mariany Zapaty a drsné je to jako Nikdynoc od Jaye Kristoffa. Konečně upíři co se nebojí použít své tesáky! Tyhle dvě věty naprosto shrnují můj dojem z této knihy :D Bavila mě moc, jen škoda, že jsem ji četla dost po kouskách, v květnu to bylo náročné a nebyl moc čas na čtení. Oraya je člověk ve světě upírů. Jako malou ji adoptoval upíří král a vychoval ji jako vlastní dceru. Život v tomto světě mezi upíry pro člověka není snadný, jelikož je to banda krvežíznivých pijavic. Oraya se tak cvičí v boji, aby mohla bránit nejen sebe, ale i těch pár lidí, kteří ještě žijí. Aby Oraya získala větší moc, přihlásí se do turnaje bohyně smrti, který se koná již tisíce let a bojují v něm zásadně upíří. Je to boj doslova na život a na smrt. Při jedné zkoušce je také nutné uzavřít spojenectví s dalšími účastníky a tak přichází na scénu Raihn. Tajemný Raihn, který se chvílemi nechová ani jako upír, což byl oproti ostatním upírům docela kontrast. Chemie mezi Orayou a Raihnem za mě fungovala skvěle, je to něco mezi nenávistí a přátelstvím k lásce. V knize je násilí a krev, hodně krve. Což u upíru kvituji. Upíří jsou opravdu upíří, ne žádní třpytiví “vegetariáni :D Romantická linka je pomalá, ale zároveň od začátku tušíte, jak to dopadne. Místy to bylo i vtipné a četlo se to opravdu dobře. A ačkoliv je to první díl série, konec není vyloženě otevřený, což se mi taky líbilo. Ty useknuté konce v půlce děje, kdy třeba někdo někomu vrazí meč do těla a vy musíte rok čekat, abyste zjistili jestli přežil, opravdu nesnáším.... celý text

Stačí si počkat 2024, Mariana Zapata

U mě pořád vede Kulti, ale Stačí si počkat nyní dávám hned na druhé místo. Jako vždy je to hodně velké slow burn, čekání na to, až se něco stane je nekonečné. Diana se z ničeho nic stala opatrovnicí svých dvou synovců, nyní se stěhují do nového domu a začínají se seznamovat se sousedy. Mezi nimi je bručoun Dallas, ze kterého se vyklube trenér basebollového týmu jejího synovce. A tak ať chce nebo ne, musí s tímto bručounem vycházet. I když je to hodně pomalé, tak mě příběh bavil. Pomalé poznávání Diany s Dallasem, různá nedorozumění a vysvětlování jsou takové dochucování celého příběhu. Není divu, že ze začátku je jejich vztah dost na bodu mrazu, ale postupně se to mění na přátelství a porozumění. Některé jejich interakce jsou hodně vtipné. Zapata zde navíc vytáhlá téma opatrovnictví/mateřství. Diana to se svěřenými synovci nemá vůbec lehké, je to pro ni nové, má pochybnosti sama o sobě, zda dělá vše správně. Do toho bojuje nejen s vlastní rodinou, ale i s předsudky okolí. Jako vždy v knize najdete postavy z předchozích knih, autorka tak opět krásně svůj svět propojila. Můžete tu potkat Kultiho nebo Vanessu a Aidena. Mě tenhle příběh opravdu hodně bavil a je to taková ta stará dobrá Zapata, na kterou jsme zvyklí.... celý text

Carrie Soto se vrací 2024, Taylor Jenkins Reid

Když jsem před rokem dočetla Sedm manželů Evelyn Hugo, řekla jsem, že už od autorky nechci číst žádnou další knihu. No a nečetla, ale poslouchala. U knihy bych nejspíš nevydržela, ale na poslech to bylo super a přesně to splnilo to co jsem chtěla - oddechovku do uší. Líbí se mi, jak autorka vytvořila vlastní svět, do kterého všechny své knihy zasazuje a předchozí postavy dokáže v nové knize nějak zmínit. Přitom není nutné předchozí knihy autorky znát, to vůbec. Každou knihu můžete číst jako samostatný příběh. Děj Carrie Soto se odehrává v tenisovém prostředí. Já tenis ráda nemám, takže všechny tenisové obraty a výrazy pro mě byly španělská vesnice. Ale prožívala jsem s Carrie všechny zápasy i přesto, že mi jako postava nebyla sympatická. Ale dokázala jsem ji pochopit. Byla nějak vychovaná a šla si za svým snem. Asi teď vidíte jen negativa, jako nemám ráda tenis, nesympatická postava a přesto se mi audiokniha líbila. Pořád je to zajímavé čtení/poslech, jelikož T. J. Reid píše velmi živé příběhy a pokaždé máte nutkání si postavy z knih hledat na googlu. Audioknihu mohu tedy jen a jen doporučit, při poslechu budete mít chvílemi pocit, že jste na tenisovém kurtu společně s Carrie. Za mě lepší než Sedm manželů Evelyn Hugo!... celý text

Vrány 2020, Petra Dvořáková

Vrány jsou mé druhé setkání s autorkou a mrzí mě, že jsem je nečetla před Pláňaty. Příběhy jsou si v mnoha ohledech podobné, a tak jsem se pochopitelně neubránila srovnávání. Nakonec jsou pro mě však Vrány lepší než Pláňata a to z prostého důvodu, autorka zde řešila mnohem méně témat než v Pláňatech. Příběh se tolik netříštil a mohla jsem se soustředit na to hlavní, na vztah rodičů ke dvěma dcerám. Tradiční rodina - matka, otec a dvě dospívající dcery. V mnoha domácnostech běžná věc, ale víme co se skrývá v těchto domovech? Na venek skvěle fungující rodina, ale může to být jen maska, jako je tomu ve Vránách. Bára je dvanáctiletá dívka, mladší ze dvou dcer a oproti klidné a poddajné sestře je hodně svá, má svou hlavu, dělá si věci po svém. To se nelíbí její matce, která má potřebu mít vše pod kontrolou, srovnává sebe, dcery i domácnost s ostatními a vadí jí na Báře snad úplně všechno. Na rozdíl od druhé dcery. Kdyby toto byla Sofiina volba, víte naprosto přesně, kterou ze dvou dcer si matka vybere. Petra Dvořáková umí skvěle popsat rodinné vztahy, vystihnout charaktery postav ať už dívek v problematickém věku dospívání nebo právě rodičů. Ze začátku mi byla nesympatická celá rodina, matka samozřejmě vedla, ale Bára mi taky určitým způsobem vadila. A to je právě na této knize krásné. Pronikáte do světa této rodiny, odhalujete jejich povahy a přání a nakonec se vždy postavíte na stranu Báry, které jsem nakonec moc fandila, líbil se mi její lehký vzdor, který ale nebyl vůbec záměrný. Bára je jiná než zbytek její rodiny a ta to nechápe, což by nevadilo, ale a ani to nedokáže akceptovat. Snaží se jí změnit k obrazu svému a čím víc to nejde, tím větší peklo se děje. Konec jsem čekala lecjaký, ale ne takový, jaký tato kniha má. Asi nás bylo víc, kdo zůstal sedět s otevřenou pusou a přemýšlel co se to sakra stalo?... celý text

Fosilie 2024, Michal Kašpárek

Chápu co autor touto knihou chtěl říct, ale bohužel zpracování či způsob vyprávění mi nesedl. Jsem ráda, že jsem zvolila formu audioknihy, Saša Rašilov totiž dokázal udržet mou pozornost, tištěná kniha by to velmi pravděpodobně nedokázala. Jedná se o pohled na tři generace a jejich vnímání světa ve kterém žijí. Každý dospíval v jiné době a má jiný názor na dobu současnou. Logicky se jejich názory velmi liší. Středobodem příběhu je klimatická změna, kde je na jedné straně totální ignorace a na druhé velmi radikální ekologická aktivistka. To, že do příběhu zasáhne i covid už mě vlastně ani nepřekvapilo. Příběh tedy sledujeme z pohledu tří postav - děda, otec, dcera. Děda je konspirátor s přísnou výchovou. Jeho syn Vladimír je otec Julie, které se snaží dopřát maximální vzdělání, cestování po celém světě a celkově všechno, co on neměl. Vladimír je programátor pracující ve firmě s letenkami a Julie bojuje proti všemu na co je její otec pyšný. Postavy jsou velmi zvláštní a mně nikdo z nich nebyl sympatický, nezískal si mě děda, otec a už vůbec ne extremistka Julie, která si myslí, že spasí svět. Také její póza, kdy do vět vkládala anglické fráze nebo rovnou říkala celé věty anglicky, pro mě bylo velmi rušivé. Snažila se mít navrch nad svým otcem, který byť anglicky uměl, tak tyto výrazy uprostřed české konverzace nechápal a já měla chuť Julii jednu vrazit. Celkově to bylo takové zvláštní, a jediné co mě bavilo byl genealogický průzkum, který ovšem zabral jen pár stránek příběhu. Závěr knihy jsem dlouho považovala za nějakou představu jedné z postav, až když kniha skončila, tak mi došlo, že to autor myslel vážně. Celou dobu je příběh reálný a konec je totálně přitažený za vlasy. Jak jsem napsala, chápu myšlenku, ale nemám ráda až takový radikalismus, jaký je v knize a spíše mě to celkový dojem z knihy zkazilo.... celý text

Číslo 20 2024, Sam Holland

Minulý rok autorce vyšel Kopírák, který vyvolal u čtenářů opravdu mnoho emocí. Mně sedl do nálady a libíl se mi. A v mém případě nasadil laťku dost vysoko. Nyní autorce vyšla druhá kniha a tak jsem samozřejmě neodolala. Je tu nový vyšetřovací tým a nový sériový vrah. Rovnou říkám, že kdo za vraždami stojí jsem neuhodla. U Kopíráka jsem byla úspěšnější :D Hlavním vyšetřovatelem je zde Adam Bishop, který je povolán k mrtvole na skládce. Záhy se ukáže, že mrtvola zde není jediná a spojují je nastříkané římské číslice, které už se kdysi v jednom případu objevily. Vyšetřování se rozbíhá, mrtvol přibývá a ukazuje se, že by za vším mohl stát pachatel, který je ovšem mnoho let ve vězení. A rázem se případ posouvá také do osobní linie. Má následovníka? Obdivovatele? Nebo je to jen shoda náhod? Adam je dost zvláštní, samozřejmě má své démony, to už je taková klasika. Bylo by divné, kdyby byl normální a měl fungující vztah, ale ničím si mě bohužel nezískal. Osobně mi vyšetřování přišlo takové chaotické a občas jsem se v tom dost ztrácela. Celkově bych řekla, že to autorka zbytečně natahovala. Nicméně jako oddechovka to bylo fajn, místy trochu nechutné, což mně nevadí, naopak. Pokud nemám haldu mrtvol a potoky krve, tak to není čtení pro mně :D Uvidíme s čím dalším autorka přijde příště.... celý text