Vampucha komentáře u knih

Princ je čtvrtý díl ze série Clifton Forge. Ústředním motivem celé série jsou motorkářské gangy a vše se více méně točí kolem nich. V každém díle se setkáme s někým, koho už jsme poznali v předchozích knihách a tak do sebe příběh hezky zapadá.

Nejinak je tomu i v Princi, kde je hlavním hezounem místní velitel policie Luke Rosen. A jeho zásady a smysl pro spravedlnost projdou zatěžkávací zkouškou.
Musí se postarat o Scarlett (svědkyni) a udržet ji v ochranné vazbě, což nebude jen tak.
Scarlett hrozí nebezpečí ze strany motorkářského gangu, který pro ránu nejde daleko a nedělá jim problém ani někoho zabít. Do toho se ve městě objeví agenti FBI, a i oni touží Scarlett najít.
Mezi Lukem a Scarlett to od začátku jiskří a je vám jasné, jak to dopadne. Luke tedy bude muset řešit velké dilema, jelikož Scarlett se mu nečekaně dostala hodně pod kůži.

První díl byl skvěle nášlapnutý a otevřený konec dával tušit, že druhý díl bude stejně dobrý a bylo tomu tak. Pro mě to bohužel od třetího dílu slábne a tento čtvrtý díl mi přišel zatím nejslabším z celé série. Přišlo mi, že se v knize v podstatě nic neděje a je to jen dialog mezi Lukem a Scarlett. Čekala jsem více drama a napětí, jelikož to závěr třetího dílu sliboval. Celá série je přitom postavená na tom, že to není čistokrevná romantika, ale trochu i detektivka. To se mi na sérii právě líbilo.
Ale v Princi je to rozhodně více romantika, než cokoliv jiného. Nečekejte žádné pomalé oťukávání, na to tahle autorka ve svých knihách rozhodně nehraje. Scarlett má celkem pohnutou minulost a narušenou schopnost důvěřovat mužům. A podle toho se i dost dlouho chová.Luke je milej chlápek, s trpělivostí, kterou podle mě reálný chlapi fakt nemaj :D Pardon pánové, ale tohle byste prostě nedali.

Takže, ačkoliv mně to nesedlo, věřím, že romantickým duším a čtenářkám, co upřednostňují právě tu romantiku, se bude celá série velmi líbit.

2 04.08.2023

Dost mi trvalo se začíst a hlavně pochopit tento magický svět, který se prolíná s naším světem. Není to oddychovka a je potřeba se na čtení soustředit.

Z pohledu hlavní hrdinky Galadriel se dostáváme do Scholomancie, školy pro čaroděje. Tahle škola je kdesi v prostoru a nic v ní nefunguje, tak jak si představujete. Je to dost nebezpečné místo a jen ti co jsou opravdu nadaní nebo mají dobré spojence dokážou projít čtyřmi lety studia a na konci také závěrečnou zkouškou.

Galadriel bylo prorokováno, že z ní bude nejděsivější černá čarodějka a způsobí zkázu lidstva. Škola ji na tuto dráhu vehementně připravuje, o to těžší studium pro Galadriel je, protože se této budoucnosti brání.
Od malička v sobě má něco co, co od ní ostatní lidi odpuzuje a tak je i ve škole samotář a trochu outsider.
Pak je tu oblíbený Orion, který pochází z jedné z nejvlivnějších kouzelnických rodin. A je to tak trochu hrdina školy. Zachraňuje spolužáky před zlými tvory, kteří na ně číhají na každém kroku. Je oblíbený a kamarádit s ním chce každý. Tedy každý, kromě Galadriel.

Když jsem se dostala přes začátek a pochopila jsem, jak tento svět funguje, začala být knížka velmi čtivá a Galadriel a Oriona jsem si oblíbila. Ona si s nikým nebere servítky a on není namyšlený hezounek. Příběh dostane spád a vy prostě chcete vědět jak to dopadne.
Není to žádné romantické čtení, Galadriel není naivní pipina, místy je to dost drsné až nechutné, to jsem rozhodně uvítala :D
Líbilo se mi, jak autorka vymyslela fungování školy a to propojení magie se skutečným světem. Postupně se přidávají i další postavy a každá má díky svým schopnostem něco do sebe a skvěle do příběhu zapadnou.

Co mi asi vadilo, že nás autorka zavedla rovnou na konec třetího ročníku, ale místy to vypadalo, jako kdyby to byl první ročník. Více nechci prozrazovat a dávat spoiler, udělejte si názor sami. Mně to z určitého úhlu pohledu přišlo prostě zvláštní.
Celkově to bylo jinak super a rozhodně hodně originální.

3 04.08.2023

Město v oblacích mi doma leželo pekelně dlouho.
Svět jak ho známe je ztracen a lidstvo se před dávnou dobou uchýlilo do města, které stojí na obrovských pilíř a je doslova v oblacích. O minulosti se nemluví, vlastně už není nikdo, kdo by život na povrchu pamatoval. Z nařízení císaře se o tom co bylo a o životě dole nesmí mluvit, existuje mnoho zákazů, ale také tajná služba - Polit, která na dodržování těchto nařízení pečlivě dohlíží a porušení nemilosrdně trestá. Císař vládne pevnou rukou a i když by lidé ve městě měli být rádi, že žijí v oblacích nikoli dole, najdou se tací, co císaři a jeho vládě nevěří a touží po návratu na pevnou zem.

Chvilku mi trvalo než jsem se v tomto světě zorientovala, ale pak už to byla skvělá jízda. Kristýna Sněgoňová si pro čtenáře připravila neskutečnou skládačku a servíruje nám dílky co do sebe zapadají pěkně postupně. Vrchní vyšetřovatel Politu je ze začátku divný patron, ale byl vychován v tom, že dole mimo jeho město nic neexistuje, a tak podle tohoto přesvědčení jedná. Až když začnou mizet děti a on se ponoří do vyšetřování, začne pochybovat o císaři, o tom co mu bylo celý život vtloukáno do hlavy, o sobě . a vy si ho chtě nechtě oblíbíte. I tohle je prvek, který Kristýna umí, divné hlavní hrdiny, které zároveň nesnášíte i milujete. V tomto světě nakonec nic není takové jaké se zdá.
Je to zase trochu jiná dystopie, plná originálních prvků a rozhodně ji doporučuji, také jsem zvědavá co se bude dít v dalších dvou dílech. Jaká překvapení si pro čtenáře Kristýna překvapila.

Ve Městě v oblacích jsem si nakonec oblíbila většinu postav, i ti co měli v příběhu méně prostoru byli nesmírně důležití. A konec? Ten mě naprosto šokoval! Čekala jsem leccos, ale takový závěr vůbec.

5 04.08.2023

Pokoj mrtvých je první případ Lucie Henebellové. Libilo se mi, jak ji Thilliez nechává zahalenou v jistém tajemnu. Nechá nás trošku nakouknout a když už to vypadá, že otevřete Pandořinu skříňku, dostanete přes prsty a tytyty, ještě ne!

Vraždící kolotoč spustí souhra náhod. Dva nezaměstnaní muži se jedou pomstít bývalému zaměstnavateli. Na silnici, kde v noci nikdy nikdo není nečekaně srazí cizího muže, poblíž jeho těla najdou kufr se dvěma miliony eur, který si rozhodnou nechat. A je vám jasné, že tím se jejich osud zpečetil.
Lucie jede vyšetřovat vandalismus, právě těchto dvou výtržníků, a shodou okolností se dostává k podivné vraždě malé holčičky.
Začíná koloč vyšetřování, zmizí další dívka a dle nalezených stop z místa vraždy to vypadá, že policie má dočinění s opravdovým psychopatem. Pátrání se posouvá a vypadá to, že pachatel bude opravdu zvrácený.
Thilliez se sice vyloženě nevyžívá v nějakých brutálních scénách a krvavých popisech, ale jistá dávka brutality a sadismu tomu rozhodně nechybí.

Osobně mám ráda, když má vyšetřování logický řád. A to Thilliez také umí, hlavně v těch pozdějších knihách rozhodně. Nevím, zda je to chybou autora nebo chybou v překladu, ale v této knize je tolik blbostí až si říkám, jestli to psal opravdu Thilliez. Nebo jestli někde při redakci třeba nevypadla jedna kapitola? Přijde mi to až podivné a nevěřím, že by Thilliez byl tak neschopný. Ačkoli, pokud chápu dobře, byl toto jeho debut a v tom případě tedy přivřu obě oči :D

Takže za mě i přes výtky ano, rozhodně je to čtivé, má to spád a pachatel je nečekaný. Pozdější knihy jsou však rozhodně lepší!

3 12.07.2023

Tuto knihu jsem dlouho odkládala, čekala jsem až opadne ten hype a nebude se mi všude na sítích tolik vnucovat. Přesto mě ten povyk okolo neminul a i když jsem se snažila nemít příliš velká očekávání, to všeobecné nadšení se v mém případě nedostavilo.

S Evelyn se setkáváme ve velmi mladém věku, kdy se touží dostat do Hollywoodu a splnit si své sny. Je velmi cílevědomá a nebojí se využít jakékoli činy k tomu, aby dosáhla svého. To platí o celém jejím životě. Dělá různá rozhodnutí, někdy lepší někdy horší.
Pod záminkou rozhovoru oslovuje mladou novinářku, které se nakonec svěří s celým svým životním příběh. Vypráví jí o hereckých začátcích, o budování kariéry a také o svých sedmi manželích. Proč si je vzala a co ji k tomu vedlo, protože ne vždy to bylo z lásky.
Proč si vybrala neznámou novinářku k tomu, aby převyprávěla její životní příběh se čtenář dozví v samém závěru knihy. Osobně jsem čekala něco víc a řekla jsem si jen aha, to je jako všechno? A kvůli tomu je kolem toho takové haló?
Samozřejmě ne, TJR má velmi osobitý styl vyprávění a její příběhy jsou velmi promyšlené a čtivé. U mě její chemie funguje, dokáže neskutečně zachytit ducha dané doby. Už v Malibu v planech se mi líbilo jak líčí padesátá a šedesátá léta a v Evelyn Hugo to funguje také.

Nicméně se nemohu ubránit dojmu, že jede podle nějaké šablony a k závěru knihy jsem měla pocit, že jsou její příběhy tak nějak pořád stejné. Evelyn jsem přečetla téměř za jeden den, je to fajn oddechovka, které bych možná pár desítek stran ubrala. Je to víceméně dokola - vdala se, rozvedla, vzdala se, rozvedla sem tam nějaké drama v rámci tématu LBT a jeden zvrat na závěr.
Čtení dalších knih této autorky si asi rozmyslím, nemyslím si, že mě dokáže ještě něčím překvapit.

9 11.07.2023

Nenápadná knížka, která nebyla nikde moc vidět a je to opravdu velká škoda, protože je skvělá.
Asperfell je vězení pro mágy, kam se dá dostat pouze branou, kterou musí vyvolat jiný mág. Už to samo o sobě zní zajímavě. V tomto světě je magie jeho přirozenou součástí a lidé se s ní již rodí. Někdo magické schopnosti má, někdo ne ale vše je v pořádku. Dokud nezemře král a na jeho místo nastoupí jeho paranoidní mladší syn. V Tiralaenu se začíná žít ve strachu a čím je mladý král starší, tím je jeho tyranie horší. Mágové začínají být nenáviděni a vražděni.

Příběh sledujeme z pohledu Briony, která je dcerou šlechtice a blízkého poradce krále. Její život sledujeme od útlého dětství a mně to přišlo jako dobrý kontext pro to co se pak děje když už je dospělá a jak se vlastně formovala její povaha. Část knihy se tedy odehrává v Tiralaenu a část pak v Asperfellu, kam se Briony musí vydat pro prince, který je právoplatným dědicem a mohl by vrátit do jejich země klid a řád. Nic však není tak snadné, jak by se mohlo zdát. Z Asperfellu se ještě nikdy nikdo nedostal, princ je zlomený a přesvědčený o své vinně. Briony je ale hodně tvrdohlavá a jde si za svým za každou cenu.
Jelikož je Asperfell vězení pro mágy asi je vám jasné, že to tam funguje trošku jinak než v běžném vězení. A někdo bez magických schopností, tam není úplně v bezpečí, ale to paradoxně ani ti co magické schopnosti mají.

Celkově je to velmi zajímavě vymyšlený svět a magie s důmyslným řádem, každý má jiné schopnosti. Někdo má silnější schopnosti než jiný a může být i nebezpečnější. Autorka si vyhrála hodně i s postavami a s jejich příběhem. Postupně odhaluje jejich osudy a proplétá je s životem Briony. Některá odhalení jsou neuvěřitelná a vůbec se mi tomu nechtělo věřit!
Celkově je to velmi nápadité a hlavně originální!
Rozhodně je to fantasy, které stojí za pozornost a měli byste této knize dát šanci.

3 11.07.2023

Sérii Legie v knižní podobě miluju a nyní ji objevuji i jako audioknihu.

Nejprve jsem zkusila první díl Operaci Thümel, už je to docela doba od prvního přečtení, tak to bylo příjemné připomenutí toho, jak to vlastně celé začalo. Martin Stránský, který celou sérii namluvil mě absolutně nadchnul! A tak jsem začala poslouchat Operaci Petragun a neskutečně jsem si to užila. Smála jsem se opravdu nahlas (díky bohu doma). Obzvláště v jednom místě, kde se zpívá. Měli byste vědět, že Martin Stránský většinu postav mluví trošku odlišně, každému dává nějaké osobní kouzlo, přízvuk (pokud je potřeba). A jsou tam i ženské postavy, je to opravdu úplně jiný zážitek než to číst a jsem ráda, že jsem to riskla a do audioknih Legie jsem se pustila. Teď netrpělivě čekám na další díl a hlavně na jeho audio podobu! Protože to má úplně jiné grády.

Celou sérii Legie doporučuji, ať už v tištěné nebo audio podobě.

4 11.07.2023

Fantasy s nádechem detektivky nebo detektivka s nádechem fantasy? Je to od obojího trochu. Příběh z blízké budoucnosti o tom, jak bychom v Evropě jednou mohli dopadnout. Žádná idylka zalitá sluncem, ale Metropole Evropa zaplněná uprchlíky různých národnostní a zkorumpovanými politiky a policisty.

V Metropoli Evropa se střetávají všechny možné kultury, někdo žije lépe a někdo hůře. Jedno je však jisté, přistěhovalci to mají vždy těžší. Systém je příliš neřeší. Do toho se u některých lidí objevují jisté schopnosti, kterých se ostatní začínají bát čím dál víc.
Jednou takovou osobou se zvláštními schopnostmi je Rebeka, která se však svým nadáním snaží pomáhat ostatním. Ve svém nitru však bojuje se svými vlastními problémy a je na to v podstatě sama. Protože má svá vlastní tajemství, která neříká.
Jednoho dne ji vyhledá mladík, který hledá nezvěstnou přítelkyni a požádá Rebeku o pomoc. Tím se spustí vlna událostí, do kterých je Rebeka zatažena, ačkoliv ze začátku vůbec neví proč. Postupně se karty odkrývají a vše do sebe začne zapad. Od začátku je to velmi čtivé a bude vás zajímat kdo Rebeka je.

Je to takové temné a pošmourné, svým způsobem skoro až depresivní. Takové Sin City... Otevírá to nepříjemná témata, která jsou aktuální i v dnešní době. Velmi živě jsem si tu špínu Metropole dokázala představit. Všechny postavy v knize mě bavily, každá měla svůj díl skládačky, který zapadl. Skvěle napsané a navíc s Míši originálním humorem, takže jsem si čtení opravdu užila.

2 11.07.2023

Další z romantických příběhů od Julie Caplin, ale pozor, tato kniha nepatří do série romantických útěků. Ačkoliv dle mě ten útěkový vibe rozhodně má a klidně by se do série zařadit mohla.

Ella přijíždí z Londýna na venkov hlídat dům své kmotry. Hodí se jí to, protože zrovna hledá útočiště, kde potřebuje zjistit co dál se svým životem. Plán je, že se zavře v domě a bude pracovat, maluje ilustrace do knih, tak ven nikam nemusí. Co nečeká je fenka labradora, kterou má hlídat. Také jako městské děvče není připravená na všetečné sousedy a starousedlíky. Tak je, ať chce nebo nechce, i díky labradorce, vtažena do víru aktivit místní komunity.

Jestli něco Julie Caplin umí, tak je to vykreslit prostředí, ve kterém se příběh odehrává a zachytit lidské povahy a jejich rozdíly. Tentokrát nás autorka vezme kousek od Londýna a poznáme anglický venkov. A přesně tu je vidět přístup lidí z vesnice a lidí z města.
Vesnice v knize je jak vystřižená ze seriálu Vraždy v Midsomeru. Akorát tady není milý Tom Barnaby a nestane se žádná vražda, ale je tu jeden mrzutý veterinář. Mně osobně byli všechny postavy sympatické, nejen Ella a veterinář Devon, ale i ostatní obyvatelé vesničky, se kterými máme možnost se seznámit.

Začátek byl na můj vkus hodně pomalý, pořádně se nic moc nedělo a trošku mi trvalo, než jsem se opravdu začetla. Úplně jsem soucítila s Ellou, která o psech neví absolutně nic. Sama labradorka jí to neusnadnila a tak nechybí i několik vtipných momentů. Kdo má psa, tak se jistě zasměje a možná v tom i pozná svého mazlíčka.
Postupně se odhaluje nejen to co trápí Ellu, ale i proč je Devon takový mrzout. Docela jsem byla překvapená z některých odhalení a bylo mi Elly svým způsobem líto. Ale ze zlomené a nešťastné osoby se díky venkovu, a přátelským sousedům, stane nový člověk a k té dané situaci se postaví skvěle. Zatímco Ella se dokáže svému okolí otevřít, Devon je mrzout do samého konce, typický chlap :D :D Má svoji hlavu a nikdo jiný nemá pravdu!

Je to taková milá oddechovka, ideální teď na léto třeba k vodě nebo na dovolenou.

4 07.07.2023

Toto je mé druhé setkání s Colleen Hoover. To první se bohužel moc nepovedlo, ale napodruhé už to klaplo.
Že to bude emocionálně náročné jsem tušila, ale že téměř půlku knihy probrečím jsem úplně nečekala. Jsem extrémní cíťa, mám ten emocionální práh dost nízko, jsem schopná brečet i u reklam. Takže to, že mě to sejmulo, neznamená, že to budete mít stejně.

Dojemný příběh o velké lásce, hloupé chybě, odpuštění, naději, důvěře Já si v příběhu našla opravdu hodně.
Mladičká Kenna se bláznivě zamiluje, ale bohužel dojde k tragédii, která změní mnoha lidem jejich životy. Ten její se mění také, nejprve když jde do vězení a pak znovu, když jí z něj pustí a ona se snaží začít znovu. Snaží se dokázat, že je lepší člověk, než si o ní někteří myslí. Ale je těžké zapadnout se zápisem v rejstříku.
Kenna po propuštění z vězení touží po jediném, setkat se svou dcerou. Ale cesta k ní není snadná a Kenna je chvílemi velmi zoufalá. Zoufalá matka, která chce dát dceři najevo, jak moc jí na ní záleží. Nakonec nachází pomoc tam, kde by to vůbec nečekala. A tak jí svitne malinká jiskřička naděje.
Postupně se odhaluje co se stalo, díky vzpomínkám ostatních, jež se tragická událost dotkla, ale také pomocí dopisů, která píše Kenna. Je to taková její forma terapie. A právě část těch dopisů mě nutila utírat z tváře slzy. Další, kvůli komu jsem bulela byl Ledger, jeho přístup, empatie a postupná proměna. Takže jo, celé je to velice dojemné, zároveň svým způsobem jednoduše napsané a díky tomu se kniha čte téměř sama. Kennu, Ledgera, ale i další postavy jsem si opravdu oblíbila. Třeba taková lady Diana byla skělá :D

4 23.06.2023

Kdysi dávno, když vyšel Kulti, jsem si říkala, že knihy této autorky nebudou nic pro mě, jak moc jsem se spletla.

Asi vám došlo, že patřím do tábora "miluju její fekální humor", sorry not sorry, každý máme tu hranici jinde. A jak mi nevadí hovna, tak mi neskutečně vadila sprostá slova a celková vulgarita v knize S láskou, Lukov. Ta je na mém seznamu zatím úplně dole, ale zpět k Aaronovi.

Půlka knihy je napsaná formou dopisů a chatů, přiznávám že jsem do čtení šla s jistou obavou. Ale byla naprosto zbytečná. Četlo se mi to dobře a skoro mi až ty dopisy chyběly.

Ruby se s Aaron seznamuje právě přes dopisy, které mu posílá na misi díky nadaci Pomoc vojákům. Ze začátku je to takové oťukání, ale čím déle si píšou, tím jsou dopisy osobnější a vtipnější a postupně se z Ruby a Aarona stávají přátelé. Oni sami si to uvědomí až mnohem později, ale já to z jejich dopisů cítila poměrně brzy. Zapata je prostě královna slow burn romantiky a ani tahle kniha není jiná. Je snad ještě pomalejší než ty předchozí.
Ruby mi neskutečně sedla a hrozně jsem s ní tu druhou polovinu knihy prožívala. Úplně mi s Aaronem lámali srdce, jak si oba postupně uvědomovali své pocity a mysleli si, že ten druhý to cítí jinak.
Zapata necílí na žádná těžká témata, jako jiné autorky romantických knih. A ačkoliv je Aaron voják na misi, nerozvádí vojenské téma do žádných detailů a pouze přijatelně mlží.
Taky je asi pochopitelné, že podmínky kdesi v pouští nejsou ideální a hygiena není 100%, takže drobný nekorektní humor je prostě namístě a ty hovna bych zde Zapatě odpustila. Ostatně je to nic oproti Kultimu nebo Malychinovi, kde se toho Zapata opravdu nebála. Tady bych to ani nenazvala fekálním humorem. Těch pár narážek se vydržet dá.
Jinak je to krásný příběh o budování přátelství a důvěry, které přeroste v lásku.

2 04.06.2023

Když se řekne Alan Rickman, tak si většina lidí vybaví Severuse Snapea a pak Lásku nebeskou. Já ho mám více než s Láskou nebeskou spojeného s filmem Rozum a cit. Přiznám se totiž, že v Lásce nebeské mi moc nesedl (On by Emmě v životě nezahnul!). Ale profesor Snape je samozřejmě ikonický a ačkoliv on to zřejmě bral jenom jako jednu z dalších etap svého života, byla to prostě jeho životní role.

Po prvních přečtených recenzích už jistě víte, že k této knize je potřeba přistupovat úplně jinak, než k běžným životopisný knihám či osobním pamětem. Jsou to deníkové zápisky, jednoduché poznámky, myšlenky, komentáře. Ze začátku trvá než si člověk na ten styl, jakým je to napsané, zvykne. Na ty spousty nicneříkajících jmen a míst Sama jsem s tím prvních několik popisovaných roků bojovala, ale když si v tom najdete co vás zajímá a přestanete to množství cizích jmen řešit, tak je čtení mnohem snazší.
S tím, jak přibývají roky a Alan se zapojuje do dalších a dalších filmových i divadelních projektů, se objevují i známější umělci a druhá půlka knihy byla prošpikována obravdu hvězdnými jmény.

Alan Rickman žil život ne na 100%, ale na 1000%, užíval si života, měl mnoho projektů, přátel, a až extrémně hodně cestoval různě po světě. Zároveň ale vždy pracoval naplno, i když měl třeba zápal plic.
Taky jsem z jeho zápisků měla dojem, že je tak trochu alkoholik :D Rozhodně hodně vydržel a často chodil spát až druhý den ráno, pokud tedy vůbec usnul. Na párty musel být skvělý parťák :D
I přesto, že žil naplno, tak vše snadné neměl. Až příliš často chodil na pohřby svých přátel. A ne každé natáčení nebo divadelní představení se obešlo bez komplikací.

Ať už AR plánoval či neplánoval své deníky vydat, teď tu jsou. A máme možnost poznat tohoto úžasného herce i z jeho druhé strany, té lidské, kde nebyl herec, byl prostě Alan. Vyjadřoval své názory na různé knihy, filmy, divadelní představení, herce Nejednou jsem s ním svůj názor sdílela. Až teda u Borata se rozcházíme. Musel být neskutečně charismatický a okouzlující, ale také neskutečně puntičkářský. Prostě ten správný Brit, jak se patří. Ten suchý britský humor jsem z něj cítila na každé stránce. #NAVŽDY

9 04.06.2023

U této knihy mě zaujala především obálka a anotace pak rozhodla, že si knihu přečtu. Čekala jsem zajímavou detektivku a přesně to jsem dostala, možná i více. Knížka mě rozhodně hodně překvapila.

V Čechách i na Moravě řádí zabiják, který za sebou nechává v poměrně krátké době opravdu velké množství mrtvol. Na vyšetřování si vylámali zuby různí vyšetřovatelé a teď je na řadě kapitán Leoš Baxa. A i on už začíná být zoufalý a utápí se v litrech alkoholu - jupí další policajt alkoholik!
Tzv. na druhé straně barikády je investigativní novinářka, atraktivní Klára Matějková. A zatímco kapitán chce pachatele dopadnout kvůli spravedlnosti a jakési své pomstě. Novinářka ho nepokrytě obdivuje a téměř ho staví na piedestal, jelikož pachatel vraždí přisluhovače komunistického režimu (to není spoiler, to si přečtete i v anotaci) a ona komunisty hluboce nenávidí.
Asi je jasné, že tito dva se moc nemusí a když na sebe narazí, je to exploze nesnášenlivosti. O to vtipnější je sledovat, když spolu musejí nečekaně spolupracovat.
Někomu možná hlavní postavy nebudou sympatické, Klára působí ze začátku dost namyšleně a vůči komunismu je až extrémně vyhraněná. No a Leoš, ten chlastá první ligu, ale víte co, vlastně mi to bylo sympatické. Nějak jsem si na ty vyšetřovatele ochlasty zvykla a je spíš divné, když jsou "normální".

Vzhledem k tomu, že motivem je komunismus, asi nikoho nepřekvapí, že se ve vyšetřování otevře hluboká minulost, spisy STB a dokonce i nahlédneme do 2.světové války.
Odhalují se různá tajemství a příběh měl pro mě od určitého momentu neskutečný spád a strašně mě bavil. Nejen co se vyšetřování týká, ale právě i ta historická část.
Z větší části se to celé odehrává v Brně a kdo toto město zná, bude pro něj kniha možná zajímavější, protože si spojí události a konkrétní místa. Nakonec se mi líbila i vznikající chemie mezi Leošem a Klárou. To celkové finále a odhalení bylo trošku divoké, ale celkový dojem mi to nezkazilo.

1 26.05.2023

Příběh sledujeme částečně ve dvou časových úsecích díky Jasmíně a Joachimovi. V současnosti je to Jasmína, obyčejná a velmi uzavřená mladá dívka, která neměla lehké dospívání díky své zvláštní matce, se kterou navíc stále bydlí. Sama si moc neví rady se svým životem a potřebovala by nějaký impuls, který by ji navedl kam dál.
Joachim je mladý dřevorubec, který se záhadným způsobem dostává do současnosti z roku 1836 a spřátelí se právě s nesmělou Jasmínou. I on si prochází nějakým těžším životním obdobím a toto nové přátelství vlastně oběma pomůže najít půdu pod nohama a posunout se ve svém životě dál.
U Jasmíny je to pak ještě nečekaná nemoc a s ní spojení další přátelé, díky kterým se její život změní doslova o 180 stupňů.

Velmi jsem uvítala, že autorka zmínila nemoc, o které se v knihách myslím moc nepíše. Osobně o ní povědomí mám a není to už tak neznámá věc, ale pořád o ní zřejmě mnoho lidí neví a je dobře, že se takto dostane zase o něco více do povědomí dalším lidem.
Historická linka o dřevařské kolonii v Lomné je velmi zajímavá a hodně mě bavila. Já bych klidně brala více informací, ale v knize jich je tak akorát, aby čtenář nebyl přehlcen. S tím pak souvisí to finální propojení, proč se vlastně vše dělo. Je to zajímavá historická událost z daného regionu.

Od prvního setkání Jasmíny s Joachimem tušíte jak to asi dopadne a já oběma moc fandila. Jasmíny vývoj v knize byl skvělý a jen potvrzuje, že člověk je tvor společenský a k životu potřebujeme přátele a nové zážitky.
Celkově je to milá oddechovka o životě, výzvách a přátelství, která mě bavila.

1 13.05.2023

Ve stínu popela je první díl nové série ze stejného světa, jako je příběh Z krve a popela. Děj se odehrává stovky let před událostmi v sérii Z krve a popela, je to takový prequel. Všimla jsem si, že si to hodně lidí plete

Já si tento svět velice oblíbila a je jedno zda je to Sera a Nyktos nebo Poppy a Casteel. Ale asi jsem víc tým Casteel.
V knize Ve stínu popela poznáváme Serafenu, která byla svým předkem zaslíbena bohu smrti. Jejím posláním je stát se jeho manželkou, ale má i temnější úkol, má ho zabít. Proto je od malička trénovaná v boji, aby z ní byl dokonalý zabiják. Důvod, proč má Nyktos zemřít, se samozřejmě dozvíte v knize.
Přibližně půlka knihy je spíš natahování a okecávání, to má Armentroutová očividně ráda. Ale nuda to rozhodně není. Poznáváme život Serafeny jako Panny a její okolí a svět ve kterém žije. Stejně jako Poppy to ani Sera jako Panna nemá lehké a také ona ráda porušuje pravidla.
Po jistých událostech příběh dostane spád a začne se konečně dít i něco jiného než žhavé námluvy. Druhá půlka je plná zvratů, bojů a informací. Nyktos je sympaťák hlavně když se naštve. Jinak mám pocit, že z něj bude strašný podpantoflák :D
Autorka má důmyslně vymyšlený svět, různé rodinné vazby mezi bohy a pravidla, která v jejich světě platí. To, že je někdo bůh neznamená, že si může dělat co chce .. i když, někteří bohové ten pocit mají. Konec je klasicky šokující a otevřený, protože nic není takové jaké se zdá. A i osud má v klubku více vláken a ani sudičky neví, které bude nakonec to správné.

I když to na mě ze začátku působilo, jako by autorka vykradla sama sebe a jenom změnila jména, tak jsem si příběh užila. Po třech dílech Z krve a popela mi kniha Ve stínu popela přišla jako super doplnění k událostem, které se ve třetím díle ZKP dějí a netrpělivě vyhlížím pokračování!

1 13.05.2023

Je to zvláštní paradox, na jedné straně miluju krváky a nechuťárny ala Carter, a pak si užiju pomalou jízdu bez krve od Míši Klevisové.

Vraní oko je již osmý případ s Josefem Bergmanem. Já se s ním pravidelně setkávám od pátého dílu, kdy jsem knihy Míši Klevisové objevila. Od té doby si případy se sympatickým Bergmanem nenechám ujít.
Každý díl je uzavřený případ a odehrává se na jiném místě, někdy i mimo ČR, ale to není v tomto díle. Tentokrát vyšetřování Josefa Bergmana zavede na jižní Moravu. Do malé chatové osady u řeky, u vznikající ptačí rezervace. Ta je pro místní trochu trnem v oku a mnoho z nich může mít záminku vraždit. Když je nalezen mrtvý ornitolog, případ se nečekaně protne s případem jiné vraždy, na které pracuje právě Bergman. A tak si případ přebírá a z Prahy se vydává i se svou kolegyní na Moravu.

Jak je u Míši Klevisové zvykem, začátek je pomalejší, seznamuje nás s prostředím a se všemi postavami a jejich životy, kterých se případ nějak týká.
Jakmile se na scéně objeví Bergman, příběh dostává mnohem větší spád. V tomto díle mi navíc připomínal známého detektiva Colomba. Neustále se vyptával a když už si dotyčný myslel, že má klid, šup Bergman znovu na scéně a znovu se vyptával.
Každý má nějakou minulost, a někdo o ní mluvit chce více a někdo méně nebo vůbec. Je tedy zapotřebí důmyslné šťourání.

Oproti předchozí knize mi tentokrát trochu trvalo se začíst, možná to bylo tím, že mi vůbec nebyly sympatické postavy nikdo mi nijak zvlášť nepřirostl k srdci. Nicméně prostředí, ve kterém se vyšetřování tentokrát odehrává mi bylo sympatické velmi, to jsem si užívala a následně i samotné vyšetřování případu. Bergman postupně odkrývá vztahy mezi místními a zavražděnými a je to skvěle promyšlené. Vraha jsem se ani nesnažila uhodnout, protože Míša vždy tahá za více nitek. Celkově jsem ale spokojená, naštěstí mám v záloze pár nepřečtených dílů,takže si čekání na případný další díl mám čím vyplnit.

9 13.05.2023

Odpočinkové čtení, ve kterém se vracíme ke starým známým - Veronice, Patrickovi a hlavně tučňákům, které jsme poznali v knize Dáma a tučňáci.

Ve volném pokračování Volání tučňáků autorka navazuje na svůj jednoduchý styl psaní a krátké kapitoly, ve kterých příběh sledujeme z pohledu Veronicy, Patricka a Terry. První půlka je spíše pomalejšího rázu a nic moc se zde neděje. Veronica dostane nabídku podílet se na přírodopisném dokumentu a jelikož jsou ve hře opět tučňáci, tak neváhá a vydává se za dalším dobrodružstvím. Tentokrát cestuje do Austrálie a na Falklandy. Zatímco se Veronica věnuje natáčení dokumentu, Patrick se vydává do Kanady a pátrá po svém otci, který ho opustil když byl malý a ani babička Veronica o něm nic neví a ráda by to změnila. Terry je stále na Antarktidě, stará se o tučňáky, kteří jsou pro ni stále na prvním místě, ale zřejmě to bude muset brzy přehodnotit.

Z větší části je to jak číst dokument o tučňácích než příběh o Veronice a Patrickovi.
První polovina, mě příliš nebavila, ale ve druhé půlce však dojde k několika zvratům a příběh dostane ten správný spád, že jsem už knihu nedokázala odložit.
Sledujeme životní příběhy několika různých lidí, jejich trápení a hledání sama sebe. Veronica je oproti prvnímu dílu mírnější a méně zarputilá než dříve. Trošku mi ta její zatvrzelost chyběla. Celý příběh stojí právě na Veronice, která vše tmelí. Tentokrát mi nesedli tučňáci, autorka se jim na můj vkus věnovala až moc, na druhou stranu kdo má rád dokumenty, tak by mohl být spokojen. O tučňácích se dozvíte opravdu dost informací a zjistíte, že jich existuje velké množství druhů.

První díl je rozhodně lepší, tento druhý už je takové trošku zbytečné natahování a ta chemie tam nefunguje tak dobře. Ale jako celek i s prvním dílem, je to moc hezký příběh. Nejprve čtěte Dámu a tučňáky než se pustíte do Volání tučňáků.

2 28.02.2023

Obálka knihy mě nalákala velmi a těšila jsem se na něco drsného. To jsem dostala pouze z části. Způsob, jakým tento vrah své oběti zabíjí je nechutný a pro mě tedy i originální, s něčím podobným jsem se myslím dosud nesetkala. To jsou body k dobru. Překvapivě mi byla sympatická i hlavní vyšetřovatelka, která pije víc než je zdrávo, netrpí kocovinou, má své způsoby jednání s lidmi a má za sebou nějakou tragickou minulost (který detektiv sakra ne). V průběhu čtení se postupně problémy odhalují a v budoucnu bude potřeba tuto sérii číst od prvního dílu, jinak budete mimo, ale to dost předbíhám.

Spíše než thriller jsem dostala celkem důmyslnou detektivku, protože od nechutného úvodu už se nic moc neděje a jen se pátrá, vyslýchá a tvoří všelijaké teorie kdo je či není vrah. Samozřejmě v průběhu vyšetřování se ke způsobu zabití vyšetřovatelé několikrát vrátí, takže sem tam se mi navalilo. Nemám ráda jisté věci a ty tu jsou v hojném počtu.
První třetina mi celkem uběhla, pak se to trošku vleklo, ale ke konci dostane příběh určitý spád. Je škoda, že je to taková rychlovka. Umím si konec představit mnohem propracovanější, když už se to okecává na tolika stranách, ale já dostala co jsem potřebovala. Ano potřebovala, ne čekala. Očekávání jsem měla mnohem větší, nechutnější co se počtu mrtvol týká a celkově drsnější prostředí.

Napsané to není vůbec špatně a stránky utíkají rychle. Je spousta čtenářů, která ty nechutnosti nevyhledává a naopak bude za jejich absenci ráda.
Pro někoho kdo hltá jeden thriller za druhým toto asi nebude nic převratného.

1 03.02.2023

Ze začátku jsem váhala, zda tuto knihu číst nebo ne, jelikož mi nesedla forma Opravdových zločinů od Lucie Bechynkové a Lucie je uvedena jako spoluautor této knihy.
Nakonec to byla zbytečná obava. Vrah je v každém z nás je z většiny dílém opravdu p. Štočka nebo to alespoň na mě tak působí. Poslouchala jsem jeho podcast Zloději životů, a tak jak poutavě vypráví, tak přesně tak i píše, cítím v tom stejné zaujetí a podobný osobitý tón vyprávění. Proto se domnívám, že je z většiny autorem právě on. Pro úplnost doplním, že Jan Štoček je známý detektiv pražské mordparty a pracoval například na případu Ivana Roubala nebo Orlických vrahů. O těch se ale v této knize nedočtete.
Kniha má být formou rozhovoru, no… Příběhy jsou proloženy pár dotazy od Lucie, ale rušivé je to jen na začátku. Pak už ne, jelikož tam skoro nejsou, což jsem uvítala.

Pokud sledujete seriály Devadesátky, Případy 1.oddělení nebo jste poslouchali zmíněný podcast, tak pro vás valná většina případů uvedených v knize nebude nová. Neznala jsem snad jen dva. Ale jelikož to vypráví člověk, který na případech osobně pracoval je to opět trochu jiné než třeba právě seriál. Jsou tam přesněji vysvětleny postupy, které v seriálu být nemohly, jde to více do hloubky kdo byl vlastně pachatel, jaké měl motivy. Je to místy silně explicitní a nechutné. Já s tím počítala, ale slabším povahám by to mohlo vadit. Na konci knihy jsou také ne úplně milé fotografie.

V současné době je takový boom těchto knih a ne vždy jsou povedené. Ale pokud se někdo o krimi téma zajímá a seriály ho z jakéhokoliv důvodu nelákají, tak tato kniha za přečtení stojí. Je to drsná realita, která mi zase připomněla, že si mám dávat pozor na to kam a kudy jdu nebo komu otevírám dveře.

28.12.2022

Kniha z Krve a popela mi skvěle sedla, druhý díl jsem přečetla snad za dva dny a na třetí jsem se neskutečně těšila… Od konce prvního dílu totiž čekám na jistou událost a pořád se neděje, ale náznaky jsou, tak se možná v nějakém dalším díle dočkám :D

Koruna z kostí a zlata začíná přesně tam, kde předchozí díl končil a plynule pokračuje dál. Setkáváme se všemi oblíbenými i neoblíbenými postavami. A tak jak mi začíná lézt na nervy Poppy, tak úplně naopak jsem si oblíbila Kierana.

V knize najdete vše co v předchozích dílech, chemii mezi Poppy a Casteelem, Kieranovo rejpání. Ale taky extrémní množství sexu, není to moc originálně napsané či přeložené, to nedokážu posoudit. Možná to bude od obojího trochu, opakující se slova pro jisté části těl jsou fakt otravné.
V tomto díle se také konečně odhalí skutečný původ Poppy, nicméně je kolem toho mnoho teorií a vlastně se to řeší celou knihu, takže téměř celých 600 stran!! A i tak si myslím, že autorka má ještě nějaké překvapení v klobouku.
Vzhledem k tomu a spoustě dalších okolností, ke kterým dojde, je už tak zamotaný příběh ještě zamotanější.
Už na začátku jsem měla problém vzpomenout si na některé postavy a na určité situace, ale u čtvrtého dílu budu asi úplně mimo.

Svým způsobem mi přišel třetí díl slabší než druhý, sice se tady toho celkem dost děje a dozvíme se spoustu nových věcí o tomto světě, ale přijde mi to už značně překombinované.
Za každou cenu šokovat nemusí být nutně úspěch. A já chvilkami měla pocit, že už autorka neví co by, tak vymyslela nějaký podivný vztah, zvrat, cokoli….

Samozřejmě se to čte dobře, ale u dalšího dílu budu s těšením opatrná a budu ho brát dost s rezervou.

1 28.12.2022