Medvědářka
komentáře u knih
Chata ve Švýcarsku
Julie Caplin
U Cosmopolisu vyšla další kniha oblíbené autorky Julie Caplinové z její řady Romantické útěky. Tentokrát nás zavede do zasněženého Švýcarska a díky její hlavní hrdince Míně poznáme nejen krásu Alp, ale dozvíme si i něco o čokoládě a celkově o téhle nádherné zemi.
Mína odjíždí z Anglie potom, co se její milostný život zhroutil. Rozhodne se změnit působiště a tak jede za svou kmotrou do dalekého Švýcarska s nadějí, že najde svůj opravdový smysl života. K tomu ji popohání její touha se dozvědět i něco o čokoládě, kterou je Švýcarsko proslavené.
Už na začátku její cesty ale narazí ve vlaku na záhadného cizince, který jí padne hned do noty a o kterém si myslí, že se nikdy neuvidí. Hlavně po tom úžasném polibku, kterým se rozloučí. Možná je zase svede dohromady osud, ale možná se vidí naposledy a proč si to tedy neužít. Zvlášť, když je Luke takový krasavec a přesně ten typ muže, kterého by za žádných okolností nechtěla mít po svém boku. Je příliš jako ona a to by přeci nedělalo dobrotu v ničem...
Caplinová nám opět servíruje svou dávku pohodové romantiky, ale hlavně úžasnou cestu po krásách další země, kde se její příběh odehrává. Já se úplně viděla na svazích při sjezdu na lyžích i na běžkách ve sněhu jako naše Mína. Viděla krásu Alp za oknem vlaku a těšila se z každého popisu téhle země.
Chuť na čokoládu jsem dostala pokaždé, když na ní přišla řeč a i na další dorty, které se v knize popisovaly. Člověk měl hned chuť vše ochutnat, přivonět si k pokrmům a nebo se jen kochat pohledem.
Hlavní hrdinka a i ti ostatní jsem si zamilovala na první dobrou. Jak se postupně odkrýval jejich osud, tu mi byl někdo víc sympatičtější, tu méně, ale to je při čtení normální.
Knihu jako takovou hodnotím velmi vysoko a řadím jí mezi své oblíbené příběhy hned po Kavárně v Kodani, Čajovně v Tokiu nebo Cukrárně v Paříži, což jsou mé nejoblíbenější z téhle série.
Moc se těším i na ten další, který nás zavede do Irska, kde se opět setkáme s některými postavami z téhle knihy - doufám.
Dívka beze jména
Lisa Regan
Druhý díl s detektivem Josie Quinnovou a s ním i nový a pěkně zamotaný případ, kdy na začátku je pěkně zřízená oběť, zmizelé právě narozené dítě a mladá žena, která si na nic nevzpomíná. Nebo možná ano, ale má mnoho důvodů tvrdit opak. K tomu máme pachatele, který může být nebezpečnější než se zprvu zdálo.
Před Josii se otvírá případ, který bude možná osobnější, než si na začátku myslela a bude tak možno opět nakouknout více do jejího života.
Opět jsem měla možnost si poslechnout knihu jako audio a opět to byla jízda. Jen jsem si musela na začátku zvyknout na přednes Vandy Hybnerové, která nahradila Zuzanu Slavíkovou, která namluvila první díl Mizející dívky. Přiznám se rovnou, že mi to nesedlo úplně a stále považuji Zuzanu za lepší.
Celý případ, který se nám otvírá, je od začátku pěkně zamotaný a jak mrtvol přibývalo a že jich bylo požehnaně, se nám představuje i pozadí příběhu. Josie se opět dostává do situací, které by raději nezažívala a to se odráží občas na jejím chování. Řekla bych, že něco mohla zvládnout i lépe, ale nakonec to celé bylo přesně takové jak jsem očekávala.
Napínavé od začátku do konce a já se moc těším, co se dozvíme v dalším díle, který je teď už v předprodeji s názvem Matčin hrob. Jen si ještě počkat, zda bude také v audiu, abych netrhala partu v poslechu.
Darwinovy ceny - Odpočítávání konce
Wendy Northcutt
Takové příjemné záchodové čtení :-) Člověk se pobaví nad lidskou hloupostí.
Zlatá lama
Aleesah Darlison
Dnes budu citovat svou dceru, která knihu přečetla.
Liga odvážných lam je super. Moc se mi líbil agent Filip a jak bojoval s generálem Zadkokrkem. Byla to sranda a moc se mi líbí i obrázky a větší písmenka. Knížku doporučuji všem dětem.
Dcera má dyslexii a tak jí kniha bavila i díky jejímu zpracování. Máme občas problém najít něco vhodného na čtení, ale díky tomu, že tu jsou i obrázky, výrazné písmo a hlavně srozumitelný text, jí sedla. Moc mě bavilo jí poslouchat, jak si předčítá nahlas a nebo když jsem zaslechla, že se z pokojíčku ozývá její smích, aby mi hned šla říct, co se v knize dělo. Četla jí delší dobu, ale to je tím, že u toho nikdy moc dlouho nevydržela a tohle je po čase kniha, kterou dala až do konce.
Díky všem z Bambooku a Lize odvážných lam, protože tohle je něco, co nás zase posunulo o kousek dál ve čtení.
Jak se dědí tajemství
Barbara O'Neal (p)
Když se Olivie Shawová dozví, že po své matce zdědila panství Rosemere v daleké Anglii, je to pro ni velký šok. Přesto se rozhodne, že se tam vydá, aby zjistila, kde má své kořeny.
Panství je dost zanedbané a ona si stále není jistá, zda má vůbec cenu ho zachraňovat nebo se na vše vykašlat a prodat to. Jenže...
Její zesnulá matka ji znala dobře a tak pro ni přichystala honbu za pokladem. Díky tomu Olivie pomalu objevuje své pravé já a i přes překážky, které se hrnou ze všech stran, nakonec nalézá to, po čem toužila nejvíc.
Letní novinka z Metafory je krásná a uklidňující. Před námi se otvírá pohled na anglický venkov s typickým deštivým počasím. Záchrana starého sídla se zdá nemožná, ale s pomocí přátel a pořadu o záchraně starých sídel, je vše na dobré cestě. Odhalíme pár starých kostlivců z minulosti, ale to k příběhu prostě patří.
Já si užila každičkou stránku a hýčkala si okamžiky strávené s ní. Byl v ní klid, pohoda a uklidnění. Jako bych sama procházela starými zarostlými cestami po panství, objevovala zarostlé záhony růží a potkávala pávy, kteří se schovávali v lesích kolem.
Příběh jako takový byl dle očekávání. Nechyběla láska, přátelství, ale smutek. Vše bylo servírované tak akorát. Nic nebylo přeslazené, nebo překombinované. Prostě pohodové čtení na konec léta.
Obr z mlhy
Jérôme Loubry
Od samotného začátku víme, kdo je obr z mlhy. Jsme u jeho zatčení hned v počátku knihy, kdy se nám představují i hlavní vyšetřovatelé Stan Mitchell a Sarah Berhampová. Oba mají své démony minulosti, na které by rádi zapomněli a snad i díky nim se jim podaří obra chytit.
Jeho řádění vystupuje z minulosti, kdy zabil několik dětí bez zjevného motivu a pak se na několik let odmlčel. Jenže v ulicích Detroitu opět mizí děti. Bez vysvětlení, bez toho, aby někdo chtěl výkupné.
Obr zmlhy je lapen a nechce vypovídat, kam je ukryl a jestli ještě žijí. Je to otázka cti je najít a očistit jméno nejen Stana, ale celého policejního sboru, který se netěší dobré pověsti. Jediná osoba, které něco řekne je Sarah. Jenže proč právě ona? Co má mladá policistka společného s přeludem z pověstí, který z nich vystoupil, aby páchal své hrůzné činy?
Loubry opět předvedl, že umí psát, i když jeho Útočiště dle mého nepřekonal. Zase tu máme zdánlivě obyčejný případ vyšetřování a následného zadržení vraha.
Jenže díky tomu se začínají vynořovat strašáci z minulosti a tím zjišťujeme, že ne vše je tak, jak se nám autor snaží namluvit. Samotný závěr pak vygraduje a pokud si nedáte pozor, možná vám unikne jedna malá skutečnost, která vám dá odpověď na celý příbeh. Ostatně u Loubryho bychom měli být ve střehu pokaždé, jak nám to předvel právě u Účiště.
Konec vás možná pak už tolik nepřekvapí, když si dáte dvě a dvě dohromady, ale přesto se autorovi podařilo i konecb okořenit něčím, co vůbec nečekáte, že nakonec bude.
Jsou to opět ty malé detajly, které vám zpestří jinak klasický vzorec příběhu.
Jen o trochu víc
Simona Ahrnstedt
Dávám 4 hvězdičky k vůli tomu, že jsem občas měla nutkání knihu odložit, přeskakovat některé pasáže a prostě, že to nebylo takové jako u knihy Všechno, co chci, která odstartovala tuhle sérii.
Líbil se mi popis venkova a celkově života na malém městě a i hlavní postavy nebyli špatné. Jen mi to občas přišlo celé zbytečně zdlouhavé a utahané.
Dva v srdci
Josie Silver
Já nevím... Knihu jsem přečetla potom, co jsem četla Den, kdy jsem zahlídla lásku a myslela si, že si autorka aspoň trochu napraví reputaci, protože ani první kniha u mě neobstála úplně bez škraloupu.
Bohužel i zde to nedopadlo na úplnou výbornou, což je škoda.
Příběh má potenciál, autorka vyprávě umí, ale stejně mi to nepřišlo tak dobré, jak by mělo. Možná jsme už vážně hodně zmlsaná a jiní tohle dílo ocení lépe než já.
Den, kdy jsem zahlídla lásku
Josie Silver
Jak už tu psal Vendulik - kniha neurazí, ale že bych si z ní sedla na zadek, tak to taky ne.
Já chvílemi i uvažovala, jestli vůbec dočtu, protože mi to přišlo takové nemastné, neslané a spíš jen čekala, co z toho vyleze. Vadila mi i sprostá slova, která by tam nemusela vůbec být.
V jabloňovém sadu
Susan Wiggs
Tess Delaneyová se živí pátráním po starých věcech a jejich navracením jejím původním majitelům. Její život je jeden pracovní kolotoč, který miluje. Otce nikdy poznala, matka cestuje po světě a její milovaná babička již nežije. Proto ji zaskočí zpráva, že její dědeček je v komatu. Dědeček, o kterém neměla ani potuchy. Dědeček, který jí odkázal půlku svého majetku v podobě jabloňového sadu a krásného domu. Druhá polovina patří její nevlastní sestře. Sestře, o které nikdy neslyšela.
Vydá se tedy na cestu, aby poznala svou sestru i své dědictví. Teprve tam si uvědomí, co jí v životě tak chybělo. Nejprve se tomu všemu vzpírá, ale pak si uvědomí, co je pro ni důležité a které věci je třeba hodit za hlavu.
Nakladatelství METAFORA vydala již v krátké době po sobě druhou knihu od Susan Wiggsové a opět to byla trefa do černého.
Příběh je svou krásnou poetikou, kdy úplně cítíte vánek na tváři a vůni zralých jablek při sklizni, velmi příjemný na čtení.
Nemáte zde jen jeden příběh s Tess, ale odhaluje se vám zde i příběh z minulosti, což jsem ale vůbec nečekala. Hodně mi tím připomínal jinou knihu a to Strom splněných přání.
Autorka nám zase ukázala, že psát umí. Že umí navodit tu správnou atmosféru a napětí, když hledáte společně s Tess a Isabel ztracený poklad. Nebo když sledujete malého Magnuse, jak pracuje pro dánský odboj.
To vše dává příběhu tu správnou šťávu a vám stránky příjemně plynou před očima. Nic není uspěchané. K tomu připočtěte jako bonus pár skvělých kuchařských receptů, kdy se vám již po jejích přečtení sbíhají sliny.
Já si knihu užila a moc. I díky ní se těším zase víc na podzim, který tak miluju. Na mlhavá rána, která se pak pomalu rozpouští ve slunci. Vůni zralého ovoce, které vám přinese vítr, když zafouká.
Dovolená s moderním fotrem
Dominik Landsman
Pohodovka na jedno odpoledne. Posloucháno jako audiokniha, kdy jsem se celou dobu usmívala a občas řvala smíchem. Hárací kalhotky vedou :-D
Jednou za život
T. L. Swan
Miluju tohle klišé v příběhu, kdy se chudá dívka seznámí s boháčem, vyspí se spolu a pak pro něj ona začne pracovat. Všichni víme, jak to skončí, ale možná proto to stále baví.
Tenhle vzorec prostě funguje a je to záruka toho, že si člověk opravdu odpočine u čtení.
Tady to bylo ještě okořeněné a více se tu mluvilo o sexu, vulgární výraz v textu byl absolutně v pořádku a k příběhu a hlavním hrdinům seděl. Chemie mezi nimi byla od samého začátku.
Pro mě to byla první kniha pro čtenáře starší 18 let. Možná jsem v tomhle čekala něco víc, protože nejsem čtenář, co by tento typ knih vyhledával, ale nakonec to splnilo očekávání. I když i některá starší harlekýnka dokáže být stejně peprná jako tahle kniha.
No, každopádně se těším na další knihu z Milesova klubu, která bude o Tristanovi.
Zahrada nových začátků
Abbi Waxman
Když nemáte potřebu někam spěchat, tak si přečtěte tuhle knihu.
Dá vám nahlédnout pod pokličku zahradničení, ale hlavně se setkáte s přátelskou partou lidí, které k sobě svede jeden zahradnický kurz.
Romantika zde hraje jen okrajovou záležitost, ale nevadí. Bylo to moc milé číst.
Cesta za tebou za 80 dní
K. C. Dyer
Tohle mi přišlo trochu slabší ze 7lásek, které mám moc ráda.
Příběh nebyl špatný. Nápad procestovat svět po stopách Philease Fogga v moderní pobobě fajn. Jen mi tolik neseděla hlavní postava Romy a ani její úhlavní nepřítel mě nějak neoslovil.
Možná už jsem jen zmlsaná, ale já čekala trochu víc. 3 hvězdy dávám za to, že se to četlo dobře a já si cestovala po světě za 80 dní.
Slečny
Anne-Gaëlle Huon
U téhle knihy jsem měla od samotného začátku pocit, že už jsem tento příběh někdy četla a jen si stále nemohu vzpomenout, kdy to bylo a její název. Dokonce jsem se snažila hledat na internetu, ale marně.
Ať už to bylo to, jak Rosa přišla o svou sestru nebo za jakých okolností se dostala ke slečnám. Její příběh jsem prostě už zažila dříve, ale mozek odmítal vydat, kdy. Možná to byla jen náhoda, ale proč jsem tedy věděla, že se stane v příběhu to a to a jak to bude v jejím žití pokračovat do samotného konce.
Příběh je krásný. Užívala jsem si ho od prvních řádek po konečnou tečku. Objevíte kouzlo vlaštovek a dostane se vám informací kolem bot, které možná sami nosíte.
Letní sázka
Emily Henry
Já měla s knihou tak do půlky problém a uvažovala jsem, zda dočíst nebo ne.
Čekala jsem více pohledů na krizi kolem psaní a jak se s tím vypořádat. Sázka těch dvou tomu hodně napovýdala, ale nakonec to nebylo ono.
Četlo se to dobře, o tom žádná, ale....
3 hvězdy dávám za to, že jsem dočetla a bylo to fajn. Má očekávání byla ale jiná.
Pětiminutový deník vděčnosti
Sophia Godkin
Pohlazení, pozvbuzení na každé stránce.
Tohle je kouzelná kniha, která vám ukáže tu krásnou tvář světa a vy si uvědomíte, že každá maličkost ve vašem životě má smysl a naděje umírá poslední. Uklidní vás už jen její listování a pročítání citátů, které najdete na každé stránce.
Něco jako láska
Tracy Brogan
Před lety začala vycházet u Motto nakladatelství jejich řada Srdcovky, kdy jí odstartovala kniha Něco jako láska.
Já se k téhle řadě dostala až letos a první kniha byla fajn.
Bavila mě od začátku a vůbec nevadilo, že děj bude předvídatelný jako když v noci svítí hvězdy.
Neočekávala jsem žádná velká dramata, ale pohodové čtení se vším všudy a to jsem i dostala.
Bývalý manžel hlavní hrdinky mi až silně připomínal svým chováním člověka, kterého sama znám a byl mi odporný. Sama hlavní hrdinka pak byla občas na přes držku, ale nakonec jsem jí to odpustila pro její smysl pro humor a rodinu, která se kolem ní motala.
Zámek u řeky
Chloe Duval
Kniha by mohla mít potenciál, ale od začátku přeslazené a ani překlad tomu nepomohl... Těšila jsem se na čtení, ale díky použitým výrazům v překladu a přeslazenosti hned od začátku jsem raději odložila z nechutí a dočítat nehodlám.
Rendez-vous s múzou
Dee Ernst
Jedna z nejzábavnějších 7lásek z Nakladatelství METAFORA, co jsem zatím četla.
Autorka si dělá legraci ze zavedených klišé kolem romantických románů a to na tom byla jen taková malá třešnička na dortu. Je to zábavné, milé a skvěle si u toho odpočinete. K tomu ještě procházka jarní Paříží a okolí s okouzlujícím Francouzem a s hrdinčiným bývalým manželem a zápletka houstne.
Maggie je zoufalá, když se blíží termín odevzdání její poslední knihy a ona nemá ani čárku. Spásou se jí zdá být výlet do romantické Paříže, která by mohla být inspirací pro její psaní. Což se záhy potvrdí, protože jsme přeci ve městě lásky, kde se dají plnit sny a vše je tak jiné. Jaro voní jinak, jídlo chutná jinak a i láska může být jiná.
Já si knihu užila od začátku do konce a vychutnávala si každý přečtený řádek. Za mě je to jedna z nejlepších 7lásek a řadí se tak na první příčky z téhle úžasné knižní řady.